ŚB 2.1.30

द्यौरक्षिणी चक्षुरभूत्पतङ्ग:
पक्ष्माणि विष्णोरहनी उभे च ।
तद्भ्रूविजृम्भ: परमेष्ठिधिष्ण्य-
मापोऽस्य तालु रस एव जिह्वा ॥ ३० ॥
dyaur akṣiṇī cakṣur abhūt pataṅgaḥ
pakṣmāṇi viṣṇor ahanī ubhe ca
tad-bhrū-vijṛmbhaḥ parameṣṭhi-dhiṣṇyam
āpo ’sya tālū rasa eva jihvā

Synonyma

dyauḥoblast vnějšího prostoru; akṣiṇīoční bulvy; cakṣuḥočí (zraku); abhūttím se stalo; pataṅgaḥSlunce; pakṣmāṇivíčka; viṣṇoḥOsobnosti Božství Śrī Viṣṇua; ahanīden a noc; ubheobojí; caa; tatJeho; bhrūobočí; vijṛmbhaḥpohyby; parameṣṭhinejvyšší bytost (Brahmā); dhiṣṇyammísto; āpaḥVaruṇa, vládce vod; asyaJeho; tālūpatro (v ústech); rasaḥšťáva; evazajisté; jihvājazyk.

Překlad

Oblast vnějšího prostoru tvoří Jeho oči a Slunce je Jeho zrak. Jeho víčka jsou den a noc a v pohybu Jeho obočí sídlí Brahmā a podobné vyšší osobnosti. Jeho patro je Varuṇa, vládce vod, a šťáva neboli esence všeho je Jeho jazyk.

Význam

Z hlediska obyčejného rozumu se zdá být popis v tomto verši poněkud sporný, jelikož jednou se Pánova oční bulva popisuje jako Slunce a podruhé jako oblast vnějšího prostoru. Ale příkazy śāster nestojí na hmotném uvažování. Musíme přijmout popis śāster a soustředit se více na podobu virāṭ-rūpy, než na náš rozum. Náš rozum je vždy nedokonalý, zatímco popisy v śāstrách jsou vždy dokonalé a úplné. Vidíme-li nějaký nesoulad, je to naše nedokonalost a nikoliv nedokonalost śāster. Tak se správně přistupuje k védské moudrosti.