ŚB 10.4.1

V této kapitole, kde Devakī a Vasudeva odpouštějí Kaṁsovi jeho mnohé nečestné a kruté činy, zatímco Kaṁsa se kaje a padá k jejich nohám, je jasně vidět působení Yogamāyi. Předtím, než se stráže a další lidé ve vězení probudili, se událo mnoho věcí. Narodil se Kṛṣṇa a byl přenesen do domu Yaśody v Gokule, masivní dveře se otevřely a opět zavřely a Vasudeva se stal znovu vězněm spoutaným okovy. Stráže však o těchto událostech nic nevěděly. Probudily se teprve, když uslyšely pláč novorozeného dítěte, kterým byla Yogamāyā.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že stráže byly jako psi. Psi na ulici zastávají v noci úlohu hlídačů. Když jeden začne štěkat, mnoho dalších se přidá. I když jim nikdo nepřikázal dělat hlídače, pokládají za svou zodpovědnost hlídat celou čtvrť, a jakmile do ní někdo cizí vstoupí, všichni začnou štěkat. Při všech hmotných činnostech působí Yogamāyā i Mahāmāyā (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), ale přestože energie Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jedná pod Jeho dohledem (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram), hlídací psi, jako jsou politici a diplomaté, si myslí, že chrání svá území před nebezpečím okolního světa. Tak působí māyā. Ten, kdo se však odevzdá Kṛṣṇovi, je zbaven ochrany, kterou poskytují psi a psům podobní strážci tohoto hmotného světa.