ŚB 10.12.43
Dévanágarí
वयं धन्यतमा लोके गुरोऽपि क्षत्रबन्धव: ।
वयं पिबामो मुहुस्त्वत्त: पुण्यं कृष्णकथामृतम् ॥ ४३ ॥
वयं पिबामो मुहुस्त्वत्त: पुण्यं कृष्णकथामृतम् ॥ ४३ ॥
Verš
vayaṁ dhanyatamā loke
guro ’pi kṣatra-bandhavaḥ
vayaṁ pibāmo muhus tvattaḥ
puṇyaṁ kṛṣṇa-kathāmṛtam
guro ’pi kṣatra-bandhavaḥ
vayaṁ pibāmo muhus tvattaḥ
puṇyaṁ kṛṣṇa-kathāmṛtam
Synonyma
vayam — my jsme; dhanya-tamāḥ — nanejvýš požehnaní; loke — v tomto světě; guro — ó můj pane, můj duchovní učiteli; api — ačkoliv; kṣatra-bandhavaḥ — nejnižší z kṣatriyů (jelikož jsme nejednali jako kṣatriyové); yat — protože; pibāmaḥ — pijící; muhuḥ — stále; tvattaḥ — od tebe; puṇyam — ctnostný; kṛṣṇa-kathā-amṛtam — nektar v podobě kṛṣṇa-kathā..
Překlad
“Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”
Význam
Ctnostné činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství jsou velice důvěrné. Obyčejně o nich není možné naslouchat, nemá-li člověk velké štěstí. Parīkṣit Mahārāja nazval sám sebe kṣatra-bandhavaḥ, což znamená “nejnižší z kṣatriyů”. Vlastnosti kṣatriyů jsou uvedeny v Bhagavad-gītě, a přestože je jednou z hlavních īśvara-bhāva, sklon vládnout, nepřísluší jim vládnout brāhmaṇům. Mahārāja Parīkṣit tedy litoval, že se chtěl vyvyšovat nad brāhmaṇy, za což byl proklet. Pokládal se za nejnižšího z kṣatriyů. Dānam īśvara-bhāvaś ca kṣātraṁ karma svabhāva-jam (Bg. 18.43). O tom, že Mahārāja Parīkṣit měl dobré kṣatriyské vlastnosti, nebylo pochyb. Když si však vzpomněl, jak pověsil brāhmaṇovi kolem krku mrtvého hada, coby oddaný o sobě s pokorou a lítostí mluvil jako o nejnižším z kṣatriyů. Každý žák má právo tázat se gurua na jakoukoliv důvěrnou službu a povinností gurua je svému žákovi tato důvěrná témata vysvětlit.