Śrīmad-bhāgavatam 1.4.11
Verš
śivāya hānīya dhanāni śatravaḥ
kathaṁ sa vīraḥ śriyam aṅga dustyajāṁ
yuvaiṣatotsraṣṭum aho sahāsubhiḥ
Synonyma
namanti — klanějí se; yat-pāda — jehož nohy; niketam — pod; ātmanaḥ — vlastní; śivāya — blaho; hānīya — obvykle přinášelo; dhanāni — bohatství; śatravaḥ — nepřátelé; katham — proč; saḥ — on; vīraḥ — rytířský; śriyam — výsady; aṅga — ó; dustyajām — nepřekonatelné; yuvā — v plném mládí; aiṣata — toužil; utsraṣṭum — zříci se; aho — projev údivu; saha — s; asubhiḥ — život.
Překlad
Byl to tak velký panovník, že se všichni nepřátelé přicházeli klanět u jeho nohou a pro vlastní prospěch mu odevzdávali veškerý svůj majetek. Byl mladý a statný a měl nepřekonatelné královské výsady. Proč se chtěl všeho zříci, včetně vlastního života?
Význam
Za celý svůj život nepoznal nic nežádoucího. Byl ještě poměrně mladý a mohl si užívat života s mocí a bohatstvím. Neměl tedy proč odcházet z aktivního života. S vybíráním královských daní nebyly také potíže, protože byl tak mocný a rytířský, že i jeho nepřátelé za ním přicházeli a klaněli se u jeho nohou a odevzdávali pro vlastní prospěch veškerý svůj majetek. Mahārāja Parīkṣit byl zbožný král. Nepřátele si podmanil a celé jeho království vzkvétalo blahobytem. Všude dostatek mléka, obilí a kovů, řeky a hory měly svoji plnou sílu. Z hmotného hlediska tedy nic nechybělo. Král proto očividně neměl žádný důvod předčasně se zříkat svého království a života. Mudrci s napětím očekávali vyprávění o všech těchto věcech.