Jednou Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž obdařuje veškerým poznáním všechny živé bytosti, od Brahmy až po nepatrného mravence, seděl v ložnici Rukminí, která Mu společně se svými pomocnicemi sloužila. Krišna seděl na její posteli a služebnice Ho ovívaly čámarami (ovívadly z jačích ohonů).

Pán Krišna jednal s Rukminí jako dokonalý manžel, a tak dokonale projevoval svrchovanou dokonalost Osobnosti Božství. Existuje mnoho filosofů, podle jejichž pochopení Absolutní Pravdy Bůh nemůže dělat to či ono. Odmítají inkarnaci Boha neboli Nejvyšší Absolutní Pravdy v lidské podobě. Skutečnost je však jiná: Bůh nemůže být podmíněný našim nedokonalým smyslovým vjemům. Bůh je všemocná, všudypřítomná Osobnost Božství a ze své svrchované vůle může nejen stvořit, udržovat a zničit celý vesmírný projev, ale může také sestoupit jako obyčejná lidská bytost a vykonat své nejvyšší poslání. V Bhagavad-gītě říká, že sestoupí, kdykoliv se vyskytují nedostatky v plnění lidských povinností. Ke zjevení Ho nenutí žádné vnější okolnosti, ale sestupuje prostřednictvím své vnitřní energie, aby znovu zavedl standard lidského jednání a současně zničil rušivé živly, které brzdí pokrok lidské civilizace. Podle této zásady transcendentálních zábav Nejvyšší Osobnosti Božství sestoupil Pán ve své věčné podobě jako Šrí Krišna v dynastii Jaduovců.

Rukminin palác byl nádherně zařízený. Ze stropu viselo mnoho baldachýnů, jejichž krajkové lemy zdobily šňůry perel, a celou budovu osvětlovala záře cenných drahokamů. Bylo tam mnoho sadů, kde rostly květy malliká a čáméli, které se považují za nejvoňavější květy v Indii. Mnohé kytice z těchto rostlin s rozvitými květy doplňovaly krásu paláce. Roje bzučících včel, které nalákala pronikavá vůně květů, se shromažďovaly kolem stromů. A v noci dovnitř otvory v okenních sítích pronikal třpyt příjemné záře měsíce. Byly tam bohatě kvetoucí páridžátové stromy a jemný vánek roznášel vůni květů všude kolem. V paláci doutnaly vonné tyčinky a voňavý kouř se linul žaluziemi z oken ven. V pokoji byly matrace s bílými potahy; ložní prádlo bylo měkké a bílé jako mléčná pěna. Pán Šrí Krišna tam pohodlně seděl a těšil se ze služby, kterou Mu Rukminídží prokazovala za pomoci svých služebnic.

Rukminí velice dychtila po příležitosti sloužit svému manželovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Chtěla obsluhovat Pána osobně, a tak vzala jedné služebnici čámaru z ruky a ovívala. Držák čámary byl ze zlata a posázený drahokamy, a když ho uchopila Rukminí, zkrásněl ještě víc, protože měla na všech prstech nádherné prsteny s drahokamy. Nohy měla ozdobené nákotníčky vykládanými drahokamy, které jemně cinkaly v záhybech jejího sárí. Její pevná ňadra byla potřená kunkumou a šafránem, a přestože byla zahalená, odraz prosvítající načervenalé barvy jejích ňader dokresloval její půvab. Její oblé boky zdobil krajkový pásek pošitý drahokamy a na krku měla pověšený zářící medailón. A navrch k tomu všemu, protože sloužila Pánu Krišnovi, její nádherné tělo nemělo obdoby ve třech světech — třebaže v té době byla již dost stará na to, aby měla dospělé syny. Když se podíváme na její krásný obličej, jako by její vlnité vlasy, pěkné náušnice v uších, usměvavá ústa a zlatý náhrdelník společně vysílaly proudy nektaru, a tak bylo nade vší pochybnost dokázáno, že Rukminí není nikdo jiný než původní bohyně štěstí, která je neustále zaměstnaná službou lotosovým nohám Nárájana.

Velké autority přijímají zábavy Krišny a Rukminí ve Dvárace jako projevení zábav Nárájana a Lakšmí, jež jsou velice vznešené a okázalé. Zábavy Rádhy a Krišny ve Vrindávanu jsou prosté a venkovské a liší se od uhlazených městských zábav ve Dvárace. Rukmininy rysy byly neobyčejně zářivé a Krišna byl velice spokojený s jejím chováním.

Krišna poznal, že když Rukminí dostala od Nárady Muniho páridžátový květ, Satjabhámá jí začala závidět a hned od Krišny takový květ také chtěla. Neuklidnila se, dokud jí Krišna neslíbil celý strom. A Krišna tento slib opravdu splnil a snesl strom z nebeského království na Zem. Po této události očekával, že když Satjabhámá dostala celý páridžátový strom, Rukminí bude také něco vyžadovat. Rukminí se však o příhodě ani nezmínila, neboť byla vážná a jednoduše spokojená se svou službou. Krišna ji chtěl vidět trochu nazlobenou, a proto vymyslel plán, jak by mohl spatřit její krásný obličej v podrážděné náladě. I když měl více než 16 100 manželek, choval se ke každé s důvěrnou náklonností. Někdy mezi sebou a svou ženou vytvořil určitou situaci, kdy byla manželka podrážděná ve své lásce a kritizovala Ho, a toho si Krišna užíval. V tomto případě na Rukminí nemohl najít žádnou chybu, neboť byla velice vážná a stále Mu sloužila, a proto k ní začal s úsměvem a s velkou láskou promlouvat, aby vyvolal její láskyplný hněv. Rukminí byla dcerou krále Bhíšmaky, mocného vladaře, a tak tentokrát Krišna ji neoslovil jako Rukminí, ale jako princeznu. “Má drahá princezno, je to s podivem — mnoho vznešených osobností královského stavu se s tebou chtělo oženit. Ne všichni byli sice králové, ale všichni vykazovali bohatství a přednosti královského rodu: měli dobré chování, byli vzdělaní, slavní mezi králi, krásní tělem i osobními vlastnostmi, velkorysí, velice silní a vyspělí v každém ohledu. Byli vhodní po všech stránkách, a navíc tvůj otec ani bratr proti takovému sňatku nic nenamítali. Naopak dali své slovo, že se provdáš za Šišupálu. Oba tvoji rodiče se svatbou souhlasili. Šišupála byl velký král a byl tak chtivý a zblázněný do tvé krásy, že kdyby se s tebou oženil, myslím, že by stále zůstával v tvé blízkosti jako věrný sluha.

Ve srovnání se Šišupálou a jeho osobními vlastnostmi nejsem nic a ty to můžeš sama poznat. Divím se, že jsi odmítla sňatek se Šišupálou a přijala jsi Mě, který jsem ve srovnání s ním méněcenný. Připadám si úplně nezpůsobilý být tvým manželem, protože ty jsi tak krásná, rozumná, vážná a vznešená. Mohu se tě zeptat na důvod, proč sis Mě vzala? Ovšem, nyní tě mohu oslovovat jako svou krásnou ženu, ale přesto ti mohu říci o Mém skutečném postavení — jsem nižší než všichni ti princové, kteří se s tebou chtěli oženit.

Za prvé, možná víš, že jsem se tak bál Džarásandhy, že jsem se neodvážil žít na pevnině, a proto jsem postavil toto sídlo v moři. Nechci toto tajemství prozrazovat jiným, ale ty musíš vědět, že nejsem velký hrdina; jsem zbabělec a bojím se svých nepřátel. Přesto však nejsem v bezpečí, protože všichni velcí králové na pevnině jsou Mými nepřáteli. Sám jsem si je znepřátelil, když jsem s nimi různými způsoby bojoval. Další chybou je, že i když sedím na trůnu Dváraky, nemám na ni přímý nárok. Zabitím Kansy, což byl Můj strýc z matčiny strany, jsem sice získal království, ale to připadlo Mému dědu a Já ve skutečnosti žádné nevlastním. Kromě toho nemám vytyčený žádný životní cíl. Lidé Mi příliš nerozumí. Jaký je konečný cíl Mého života? Všichni dobře vědí, že jsem byl pasáčkem krav ve Vrindávanu. Očekávali ode Mě, že budu kráčet ve stopách svého pěstouna, Nandy Mahárádže, a že budu věrný Šrímatí Rádhárání a všem Jejím přítelkyním ve vrindávanské vesnici, ale Já jsem je náhle opustil. Chtěl jsem se stát slavným králem. Dosud jsem však ani nezískal království, ani nemohl vládnout jako král. Lidé jsou zmatení, pokud jde o Můj konečný životní cíl; nevědí, zda jsem pasáček nebo král, syn Nandy Mahárádže nebo syn Vasudévy. Jelikož nemám v životě vytyčený žádný cíl, říkají o Mně, že jsem tulák. Proto se divím, že sis takového tuláka vybrala za manžela.

Kromě toho nemám příliš vybrané chování, ani se nedržím společenské etikety. Člověk by se měl spokojit s jednou ženou, ale jak víš, Já jsem se oženil mnohokrát a mám více než šestnáct tisíc manželek. Nemohu je všechny potěšit jako dobrý manžel. Nechovám se k nim právě nejlépe a vím, že si to velice dobře uvědomuješ. Někdy je přivádím do situace, která není příliš příznivá. V dětství jsem byl vychováván na vesnici, a proto nejsem obeznámený s etiketou městského života. Nevím, jak těšit manželku příjemnými slovy a chováním. Z praktické zkušenosti je vidět, že každé ženě, která se Mě drží nebo je ke Mně přitahovaná, zůstanou nakonec jen oči pro pláč na celý zbytek života. Ve Vrindávanu jsem upoutal mnoho gópí a nyní jsem je opustil; sice žijí, ale jen pro Mě pláčou v odloučení. Slyšel jsem od Akrúry a Uddhavy, že od doby, kdy jsem odjel z Vrindávanu, všichni Moji přátelé pasáčkové, gópí a Rádhárání i Můj nevlastní otec Nanda Mahárádž kvůli Mě neustále naříkají. Vrindávan jsem nadobro opustil a nyní jsem s královnami ve Dvárace, ale nechovám se dobře k žádné z vás. Můžeš tedy snadno poznat, že nemám pevný charakter a že nejsem příliš spolehlivý manžel. Když je ke Mně někdo přitahován, čeká ho jen život naplněný bolestnou ztrátou.

Moje milá krásná pricezno, věz také, že jsem stále bez peněz. Hned po narození jsem byl bez jakýchkoliv prostředků přenesen do domu Nandy Mahárádže a byl jsem vychován jako pasáček krav. Můj pěstoun měl sice mnoho set tisíc krav, ale Já jsem nevlastnil ani jednu. Byly Mi pouze svěřeny, abych o ně pečoval a pásl je, ale nebyl jsem jejich majitelem. Zde Mi také nic nepatří, jsem stále nemajetný. Nemám důvod nad touto chudobou naříkat — neměl jsem nic dříve, tak proč bych naříkal, že nemám nic nyní? Můžeš si rovněž všimnout, že ani Moji oddaní nejsou příliš bohatí; i oni jsou velice chudí, co se týče světských statků. Velcí boháči se světským jměním se nezajímají o oddanost Mně, o vědomí Krišny. Jakmile člověk naopak přijde na mizinu, ať už násilím či okolnostmi, je možné, že se o Mě začne zajímat, když se mu naskytne dobrá příležitost. Lidé, kteří jsou pyšní na své bohatství, nevyužijí příležitosti na Mě myslet, ani když se jim nabídne společnost Mých oddaných. Chudší lidé se o Mě tedy možná trochu zajímají, ale bohatí ne. Proto myslím, že od tebe nebylo příliš rozumné vyvolit si Mě. Díky výchově svého otce a bratra vypadáš velice rozumně, ale při volbě životního partnera jsi nakonec udělala velkou chybu.

To však nevadí; ta chyba se dá ještě napravit, lepší pozdě než nikdy. Můžeš si pořád ještě vybrat vhodného manžela, který se ti ve všech ohledech vyrovná — po stránce blahobytu, rodinné tradice, jmění, krásy i vzdělání. Na všechny chyby, kterých ses dopustila, se dá zapomenout. Teď si můžeš sama naplánovat výnosnější cestu životem. Člověk obvykle nevstupuje do manželského stavu s někým, kdo zaujímá vyšší nebo nižší společenské postavení. Má drahá dcero krále Vidarbhy, myslím, že jsi před svatbou neuvažovala příliš moudře. Tvůj výběr byl špatný, neboť sis za manžela vybrala Mě. Mylně ses doslechla, že mám vznešený charakter, ačkoli ve skutečnosti jsem byl jen pouhý žebrák. Aniž bys Mě viděla a znala Mé pravé postavení, vybrala sis Mě za manžela jenom na základě toho, co jsi o Mně slyšela. To jsi neudělala příliš dobře. Proto ti radím, vyber si — raději pozdě než nikdy — jednoho z velkých kšatrijských princů a přijmi jeho za svého životního druha. Mě můžeš opustit.”

Krišna Rukminí navrhoval, aby se s Ním rozvedla v době, kdy již měla mnoho dospělých dětí. Celý Krišnův návrh se jevil jako něco zcela neočekávaného, protože podle pravidel védské kultury nepřipadalo odloučení manželů rozvodem v úvahu. Také nebylo možné, aby si Rukminí ve svém pokročilém věku, kdy měla mnoho ženatých synů, vybrala nového manžela. Všechny Krišnovy návrhy jí připadaly šílené a nechápala, jak může Krišna takto mluvit. Byla prostá a při myšlence, že by se měla od Krišny odloučit, byla ve stále větší úzkosti.

Krišna pokračoval: “Musíš se konec konců připravit na příští život. Proto ti radím, aby sis vybrala někoho, kdo ti dokáže pomoci v tomto životě i příštím, protože Já ti pomoci nemůžu. Má drahá krásná princezno, ty víš, že všichni šlechtici, včetně Šišupály, Šálvy, Džarásandhy, Dantavakry, a dokonce i tvého staršího bratra Rukmího, jsou Moji nepřátelé a vůbec Mě nemají rádi. Z hloubi srdce Mě nenávidí. Všichni tito princové byli velice pyšní na své světské vlastnictví a nevěnovali ani tu nejmenší pozornost tomu, kdo za nimi přicházel. Svolil jsem, že tě unesu, jak sis přála, abych jim dal za vyučenou, ale ve skutečnosti k tobě žádnou lásku necítím, i když ty jsi Mě milovala už před svatbou.

Jak jsem již vysvětlil, rodinný život nebo láska mezi manželi Mě příliš nezajímá. Přirozeně nijak netíhnu k rodinnému životu, manželce, dětem, domovu a bohatství. Moji oddaní na tyto světské věci nedbají a Já jsem podobný. O co se skutečně zajímám, je seberealizace; ta Mi přináší potěšení, a ne rodinný život.” Pán Krišna to dořekl a znenadání skončil.

Velká autorita Šukadéva Gósvámí poznamenává, že Krišna trávil svůj čas téměř stále s Rukminí, a proto trochu zpyšněla, že má takové štěstí, že ji Krišna ani na okamžik neopouští. Krišna však nemá rád, je-li kterýkoliv Jeho oddaný pyšný. Jakmile se to stane, nějakým trikem jeho pýchu zlomí. Stejně jako v tomto případě, kdy Krišna říkal mnoho věcí, které byly pro Rukminí těžké poslouchat. Mohla z nich jen vyvodit, že i když je na své postavení pyšná, Krišna ji může kdykoliv opustit.

Rukminí si byla vědomá toho, že její manžel není obyčejná lidská bytost. Byl Nejvyšší Osobností Božství, pánem tří světů. To, jak mluvil, ji naplnilo strachem z odloučení od Pána, protože nikdy předtím od Krišny taková tvrdá slova neslyšela. Byla zneklidněná obavami z odloučení a srdce se jí rozbušilo. Neodpověděla na jediné Krišnovo slovo a jen začala v nesmírné úzkosti plakat, jako by se topila v oceánu smutku. Nehty u nohou mlčky rýpala do podlahy, na které se odrážela jejich červená barva. Slzy z očí se jí míchaly s černým líčidlem na víčkách a stékaly na její ňadra, ze kterých smývaly kunkumu a šafrán. Hrdlo měla stažené úzkostí, takže nebyla schopná říci ani slovo, a se sklopenou hlavou jen stála jako sloup. Ve svém strachu a nářku cítila nesmírnou bolest, kvůli které pozbyla veškerou schopnost rozumně uvažovat, zeslábla a náhle tak zhubla, že se jí uvolnily náramky na zápěstí. Čámara, se kterou sloužila Krišnovi, jí vypadla z ruky. Mozek a paměť se jí zakalily a ztratila vědomí. Krásně učesané vlasy se jí rozcuchaly a spadla na zem jako banánovník pokácený tornádem.

Pán Krišna okamžitě poznal, že Rukminí nepovažovala Jeho slova za žert. Brala je velice vážně a z nesmírné úzkosti z hrozícího odloučení od Něho upadla do tohoto stavu. Pán Šrí Krišna je přirozeně velice nakloněný svým oddaným, a když viděl její stav, Jeho srdce okamžitě změklo. Hned se nad ní slitoval. Vztah mezi Rukminí a Krišnou byl stejný jako vztah mezi Lakšmí a Nárájanem, a proto se před ní Krišna objevil ve své čtyřruké expanzi Nárájana. Slezl z lůžka, zvedl ji za ruce, položil jí své chladivé dlaně na tvář a hladil ji po rozcuchaných vlasech. Svou rukou osušil Pán Krišna její vlhká ňadra. Viděl, jak opravdová je její láska k Němu, a přivinul si ji k hrudi.

Nejvyšší Pán je mistrem rozumného vysvětlování, které člověku otevře oči, a tak se snažil vzít zpátky vše, co předtím řekl. Je jediným útočištěm pro všechny oddané a ví velice dobře, jak své čisté oddané uspokojit. Krišna poznal, že Rukminí nechápala slova, která žertem pronesl, a aby ji vyvedl ze zmatku, promluvil znovu.

“Má drahá dcero krále Vidarbhy, milá Rukminí, nevykládej si to prosím špatně. Nebuď ke Mně tak nevlídná. Vím, že jsi ke Mně upřímně a vážně připoutaná; jsi Moje věčná společnice. Slova, která se tě tak dotkla, neodpovídají skutečnosti. Chtěl jsem tě trochu pozlobit a očekával jsem, že na Má žertovná slova odpovíš podobným tónem. Ty jsi je ale naneštěstí vzala vážně; velice Mě to mrzí. Očekával jsem, že až uslyšíš Mou řeč, tvé červené rty se budou třást vzteky a že na Mě spustíš proud nadávek. Ó dokonalosti lásky, nikdy jsem nečekal, že tvůj stav bude takový, jaký je teď. Čekal jsem, že na Mě na oplátku upřeš své mrkající oči a že uvidím tvůj krásný obličej ve zlostné náladě.

Má milá krásná ženo, víš, že jako hospodáři jsme stále zaneprázdněni mnoha starostmi o domácnost a toužíme po chvíli, kdy si budeme moci vyměnit pár žertovných slov. To je největší potěšení, jaké můžeme v životě hospodářů mít.” Ženatí lidé ve skutečnosti ve dne v noci těžce pracují, ale veškerá únava z celodenní práce se zmírní, jakmile se manželé setkají a různými způsoby si užívají života. Krišna se chtěl ukázat jako obyčejný hospodář, kterého těší žertovné rozhovory s manželkou. Proto opakovaně žádal Rukminí, aby Jeho slova nebrala příliš vážně.

Když Pán Krišna takto sladkými slovy Rukminí uklidnil, pochopila, že to, co předtím říkal, nebylo míněno vážně, ale mělo to oběma přivodit žertovné potěšení. Krišnova slova ji tedy uklidnila. Postupně se zbavila všeho strachu z odloučení a s přirozeným úsměvem se Mu radostně dívala do obličeje. Řekla: “Můj milý Pane s lotosovýma očima, máš úplnou pravdu, když říkáš, že se k sobě nehodíme. Nemohu se dostat na Tvou úroveň, protože jsi oceán všech vlastností, neomezená Nejvyšší Osobnost Božství. Jak bych Ti mohla být vhodným protějškem? Není možné se s Tebou srovnávat, protože jsi Pánem veškeré velikosti, vládcem tří kvalit a objektem uctívání velkých polobohů, jako je Brahmá a Pán Šiva. Co mě se týče, já jsem výtvor tří kvalit hmotné přírody, bránících ve zlepšování oddané služby. Kdy a kde bych se pro Tebe mohla stát vhodnou partnerkou? Můj milý manželi, správně jsi řekl, že ses ukryl v moři, jako kdyby ses bál králů, ale kdo jsou tito králové hmotného světa? Nemyslím, že hmotnému světu vládnou takzvané královské rody. Králi hmotného světa jsou tři kvality hmotné přírody, které jsou jeho skutečnými vládci. Ty sídlíš v srdci každého, kde zůstáváš zcela mimo vliv tří kvalit hmotné přírody, o tom není pochyb.

Říkáš, že stále udržuješ nepřátelství se světskými králi, ale kdo jsou ti světští králové? Myslím, že světskými králi jsou smysly. Není vůbec snadné je porazit a ovládají každého. S těmito hmotnými smysly jistě udržuješ nepřátelství. Ty nikdy nejsi pod vládou smyslů; jsi naopak jejich vládcem, Hrišíkéšou.

Můj milý Pane, řekl jsi, že nemáš žádnou královskou moc, a to je také pravda. Nejenom Ty jsi zbaven vlády nad hmotným světem, ale dokonce i Tví služebníci, kteří mají nějaké pouto k Tvým lotosovým nohám, se vzdávají takové vlády, protože považují vysoké hmotné postavení za největší temnotu, která brání pokroku v duchovním osvícení. Ani Tvoji služebníci nemají rádi hmotnou nadvládu, tak což teprve Ty? Můj milý Pane, Tvé prohlášení, že nejednáš jako obyčejný člověk s jasným životním cílem, je také naprosto v pořádku. Dokonce i Tvoji velcí oddaní a služebníci, známí jako velcí mudrci a světci, setrvávají v takovém postavení, že nikdo nemůže přijít na to, jaký je cíl jejich životů. Lidská společnost je považuje za šílené a cynické. Jejich životní cíl zůstane pro obyčejné lidské bytosti záhadou; nejnižší z lidí nemohou Tebe ani Tvé služebníky poznat. Znečištěná lidská bytost si nedokáže ani představit, jakým se Ty a Tvoji oddaní věnujete zábavám. Ó Neomezený, když i činnosti a snahy Tvých oddaných zůstávají pro obyčejné lidi záhadou, jak by potom mohli chápat Tvé pohnutky a snahy? Všechny druhy energií a bohatství Ti slouží, ale zároveň spočívají pod Tvou ochranou.

Představil ses jako chudák, ale tohle není chudoba. Kromě Tebe nic jiného neexistuje, a proto nemáš zapotřebí cokoli vlastnit — Ty sám jsi všechno. Na rozdíl od ostatních nemáš potřebu získávat něco zvenčí. S Tebou mohou být všechny rozpory sladěny, protože jsi absolutní. Nic nevlastníš, ale nikdo není bohatší než Ty. V hmotném světě nemůže být nikdo bohatý, aniž by něco vlastnil. Ty jsi však absolutní, a proto můžeš urovnat i protiklad, že nic nevlastníš a zároveň jsi nejbohatší. Ve Védách stojí, že i když nemáš hmotné ruce a nohy, přijímáš od oddaných všechno, co Ti s oddaností nabízejí. Nemáš hmotné oči a uši, ale přesto vidíš a slyšíš všechno všude. Nevlastníš nic, a přesto i velcí polobozi, kteří přijímají modlitby a uctívání od druhých, Tě uctívají a prosí o milost. Jak bychom Tě mohli řadit mezi chudáky?

Můj milý Pane, také jsi uvedl, že nejbohatší část lidské společnosti Tě neuctívá. I to je pravda, protože lidé pyšní na své hmotné vlastnictví přemýšlejí, jak ho využít k uspokojování svých smyslů. Když se chudák stane boháčem, vytváří si plány na smyslový požitek, neboť neví, jak své těžce vydělané peníze použít. Pod vlivem vnější energie si myslí, že jeho peníze jsou určené k uspokojování smyslů, a transcendentální službu Tobě zanedbává. Můj milý Pane, řekl jsi, že lidé, kteří nic nevlastní, jsou Ti velice drazí. Tvůj oddaný se všeho zříká a chce vlastnit pouze Tebe. Proto vidím, že například velký mudrc Nárada Muni nemá žádný hmotný majetek, a je Ti přesto velice drahý. A takové osoby se nestarají o nic jiného než o Tebe.

Můj milý Pane, řekl jsi, že sňatek může být vhodný, pokud jsou oba partneři stejného společenského postavení, krásy, bohatství, síly, vlivu a odříkání. Takové životní postavení je však možné jedině Tvou milostí. Jsi nejvyšší dokonalý zdroj všech vznešených atributů. Jakékoliv vznešené postavení, které kdo může mít, je získané od Tebe. To popisuje Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ—jsi nejvyšší zdroj, ze kterého všechno pochází, oceán veškeré radosti. Proto si lidé, kteří mají poznání, přejí pouze dosáhnout Tebe, a nic jiného. Vzdávají se všeho, dokonce i transcendentální realizace Brahmanu, aby získali Tvou přízeň. Jsi nejvyšší, konečný cíl života. Jsi zdroj všech zájmů živých bytostí. Ti, kdo jsou skutečně dobře motivovaní, touží pouze po Tobě, a aby dosáhli úspěchu, vzdávají se všeho. Proto si zaslouží se s Tebou stýkat. Ve společnosti služebníků a obsluhovaných založené na vědomí Krišny není nikdo vystaven strádání a radostem jako v hmotné společnosti, která funguje na základě sexuální přitažlivosti. Každý, ať muž, či žena, by se proto měl snažit začlenit do Tvé společnosti služebníků a obsluhovaných. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství — nikdo Tě nepřekoná a nikdo nemůže ani dospět na Tvoji úroveň. Dokonalý společenský systém je takový, ve kterém Ty zůstáváš středem, obsluhovaný jako Nejvyšší, a všichni ostatní jednají jako Tvoji služebníci. V této dokonale uspořádané společnosti může být každý věčně šťastný a blažený.

Můj Pane, řekl jsi, že pouze žebráci opěvují Tvou slávu, a to je také úplná pravda. Kdo však jsou tito žebráci? Jsou to vznešení oddaní, osvobozené osobnosti a lidé v životním stavu odříkání. Všichni jsou velké duše a oddaní, kteří se nevěnují ničemu jinému než oslavování Tebe. Tyto velké duše odpouštějí i ty nejhorší přestupky. Tito takzvaní žebráci se věnují duchovnímu pokroku v životě a přitom snášejí veškerou nepřízeň hmotného světa. Můj milý manželi, nemysli si, že jsem si Tě vzala za muže z nezkušenosti; ve skutečnosti jsem následovala všechny tyto velké duše. Vydala jsem se cestou těchto velkých žebráků a rozhodla se odevzdat svůj život Tvým lotosovým nohám.

Řekl jsi, že jsi na mizině, a to je pravda, protože se zcela rozdáváš mezi tyto velké duše a oddané. To jsem dobře věděla, a proto jsem odmítla i tak velké osobnosti jako Pána Brahmu a krále Indru. Můj Pane, mocný čas jedná jen na Tvoje nařízení. Čas je tak mocný, že může za okamžik uskutečnit zkázu kdekoli ve vesmíru. Proto pro mě Džarásandha, Šišupála a podobní princové, kteří se se mnou chtěli oženit, neměli větší význam než obyčejný hmyz.

Všemocný synu Vasudévy, Tvé tvrzení, že ses uchýlil do moře ze strachu před velkými princi, vůbec neodpovídá skutečnosti, protože mé zkušenosti s Tebou tomu odporují. Sama jsem viděla, jak jsi mě v přítomnosti všech těchto princů násilím unesl. Při mém svatebním obřadu jsi pouhým brnknutím na tětivu svého luku ostatní snadno odehnal a laskavě jsi mi poskytl útočiště u svých lotosových nohou. Stále mám v živé paměti, žes mě unesl stejným způsobem, jakým si lev bere násilím svůj podíl z ulovené kořisti a všechna malá zvířata přitom zahání mrknutím oka.

Můj milý Pane s lotosovýma očima, nemohu pochopit Tvé tvrzení, že ženy a jiní lidé, kteří se odevzdali Tvým lotosovým nohám, stráví svůj život v zármutku nad ztrátou. Ze světové historie víme, že králové, jako Anga, Prithu, Bharata, Jajáti a Gaja, byli velcí vládci světa a nikdo neohrožoval jejich vznešené postavení. Přesto se ho vzdali a odebrali se do lesa podstupovat askezi, aby získali přízeň Tvých lotosových nohou. Když dobrovolně přijali toto postavení, kde pro ně byly Tvé lotosové nohy vším, znamená to snad, že bědovali a rmoutili se nad ztrátou?

Můj milý Pane, radil jsi mi, že si stále ještě mohu vybrat někoho jiného z královského stavu a Tebe opustit. Já však jasně vím, můj milý Pane, že jsi studnicí všech dobrých vlastností. Velcí světci jako Nárada Muni stále jen opěvují Tvé transcendentální rysy. Kdokoliv se takovému světci odevzdá, se okamžitě zbaví všeho hmotného znečištění. A jakmile přijde do přímého styku se službou Tobě, bohyně štěstí mu udělí všechna svá požehnání. Která z žen, jež někdy slyšela z autoritativních zdrojů o Tvé slávě a nějakým způsobem okusila nektarovou vůni Tvých lotosových nohou, by tedy byla tak pošetilá, aby se vdala za někoho z hmotného světa, kdo má stále strach ze smrti, nemoci, stáří a nového zrození? Nepřijala jsem tedy Tvé lotosové nohy bez rozmyslu, ale po zralém a důkladném uvážení. Můj milý Pane, jsi vládce tří světů. Dokážeš plnit všechna přání svých oddaných v tomto světě i příštím, neboť jsi Nejvyšší Duše všech. Proto jsem si Tě vybrala za manžela jako jedinou vhodnou osobu. Následkem mých plodonosných činností mě můžeš uvrhnout do jakéhokoliv životního druhu, to mě vůbec netrápí. Mou jedinou touhou je, abych zůstala pevně připoutaná k Tvým lotosovým nohám, neboť Ty dokážeš osvobodit své oddané z iluzorní hmotné existence a jsi vždy připravený dát jim sám sebe.

Můj milý Pane, radil jsi mi, abych si vybrala jednoho z vládců, jako je Šišupála, Džarásandha nebo Dantavakra, ale jaké je jejich postavení v tomto světě? Stále se namáhají, aby udrželi chod své domácnosti, jako býci, jež ve dne v noci dřou u lisu na olej. Podobají se oslům s nákladem na hřbetě. Jsou stále ponižovaní jako psi a lakomí jako kočky. Prodali se do otroctví svým manželkám. Každá nešťastná žena, která nikdy neslyšela o Tvé slávě, může přijmout takového muže za manžela, ale žena, která se o Tobě dozvěděla, jak jsi opěvován nejen v tomto světě, ale i v síních velkých polobohů, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, nepřijme za manžela nikoho jiného než Tebe. Jakýkoliv muž v tomto hmotném světě je pouze mrtvé tělo. Navenek je živá bytost pokrytá tímto tělem, což není nic jiného než pytel z kůže ozdobený vousy a knírem, chlupy, nehty a vlasy. Uvnitř tohoto ozdobeného pytle jsou pletence svalů, svazky kostí a jezírka krve, vždy promíchané s výkaly, močí, hlenem, žlučí a zkaženým vzduchem, což je živná půda pro různé druhy hmyzu a bakterií. Hloupá žena přijímá takové mrtvé tělo za svého manžela a úplně pomýleně ho miluje jako svého drahého společníka. To je možné jedině proto, že nikdy neokusila věčně blaženou vůni Tvých lotosových nohou.

Můj milý manželi s lotosovýma očima, jsi spokojený sám v sobě. Nestaráš se, zda jsem krásná nebo kvalifikovaná; to Tě vůbec nezajímá. Tvá nepřipoutanost ke mně proto není nic divného; je docela přirozená. Ty nemůžeš být připoutaný k žádné ženě, jakkoli vznešené a krásné. Ať už jsi ke mně připoutaný, nebo ne, přeji si, aby má oddanost a pozornost zůstávala stále u Tvých lotosových nohou. Hmotná kvalita vášně je také Tvým stvořením, takže když na mě vášnivě pohlédneš, přijmu to jako největší požehnání mého života. Takové příznivé okamžiky jsou to jediné, po čem toužím.”

Poté, co Krišna vyslechl Rukminina tvrzení a vysvětlení každého slova, které použil k podnícení jejího láskyplného hněvu vůči Němu, řekl jí: “Má milá cudná ženo, Moje milá princezno, očekával jsem od Tebe takové vysvětlení, a jen za tím účelem jsem říkal všechna ta žertovná slova, aby se ti zatemnil pravý náhled na věc. Teď jsem již dosáhl, čeho jsem chtěl. Tvoje úžasné vysvětlení každého Mého slova je naprosto správné a Já je schvaluji. Nádherná Rukminí, jsi Má nejmilejší manželka. Velice Mě těší, když vím, jak Mě miluješ. Buď si jistá tím, že ať máš jakékoliv touhy a očekáváš ode Mne cokoliv, jsem ti neustále k službám. Další skutečností je, že Moji oddaní, Moji drazí přátelé a služebníci, jsou vždy prostí hmotného znečištění, i když je neláká žádat Mě o takové osvobození. Moji oddaní po Mně nikdy nechtějí nic jiného, než aby Mi mohli sloužit. A jelikož na Mně zcela závisejí, tak i v případě, že Mě o něco požádají, není to hmotné. Taková přání se nestávají příčinou hmotné spoutanosti, ale naopak zdrojem osvobození z hmotného světa.

Má milá cudná a zbožná ženo, zkoušel jsem, jak se vší cudností miluješ svého manžela, a zkouškou jsi prošla velice úspěšně. Úmyslně jsem tě rozrušil mnoha slovy, která se nehodí k tvojí povaze, ale k Mému údivu jsi neztratila ani špetku svojí oddanosti vůči Mně. Má milá ženo, jsem ten, kdo dává veškerá požehnání, dokonce až po úroveň osvobození z hmotného světa, a jedině Já mohu zastavit pokračování hmotné existence a povolat člověka zpátky domů, zpátky k Bohu. Ten, jehož oddanost vůči Mně není čistá, Mě uctívá pro nějaký hmotný prospěch, jen aby se udržel ve světě hmotného štěstí, jež vrcholí potěšením ze sexu. Kdo se věnuje přísné askezi, aby získal hmotné štěstí, žije v klamných představách vytvořených Mou vnější energií. Lidé, kteří Mi slouží jen kvůli hmotnému zisku a smyslovému požitku, jsou velice hloupí, neboť hmotné štěstí založené na pohlavním životě je dostupné i v těch nejohavnějších životních druzích, jako jsou prasata a psi. Nikdo by se na Mě neměl obracet kvůli takovému štěstí, které lze mít i po uvržení do pekelných životních podmínek. Pro ty, kdo hledají pouze hmotné štěstí, a ne Mě, je tedy lepší, když v těchto pekelných podmínkách zůstanou.”

Hmotné znečištění je tak silné, že každý ve dne v noci těžce pracuje pro hmotné štěstí. Náboženství, askeze, humanitářství, filantropie, politika, věda—všechno se vystavuje na odiv se zájmem získat nějaký hmotný prospěch. Materialisté většinou uctívají různé polobohy pro okamžitý hmotný zisk a někdy se pod vlivem hmotných sklonů začnou věnovat oddané službě Pánu. Někdy se však také stane, že když člověk upřímně slouží Pánu a zároveň si udržuje hmotné ambice, Pán mu velice laskavě odejme zdroje hmotného štěstí. Potom se oddaný, nenacházející žádnou oporu v hmotných radostech, plně zaměstná čistou oddanou službou.

Pán Krišna pokračoval: “Má milá, nejlepší královno, jasně vidím, že nemáš žádné hmotné cíle a tvým jediným záměrem je Mi sloužit; již dlouho pro Mě vykonáváš čistou službu. Příkladná ryzí oddaná služba může oddanému přinést nejen vysvobození z hmotného světa, ale také povýšení do duchovního světa, kde Mi bude sloužit věčně. Lidé příliš upjatí k hmotnému štěstí nemohou takovou službu vykonávat. Ženy, jejichž srdce je znečištěné a plné hmotných tužeb, mohou navenek vystupovat jako velké oddané, ale zatím vymýšlejí různé způsoby, jak uspokojit smysly.

Má milá ctihodná ženo, i když mám tisíce manželek, nemyslím, že by Mě kterákoliv mohla milovat víc než ty. Praktickým důkazem tvého výjimečného postavení je, že jsi Mě před svatbou nikdy neviděla; pouze jsi o Mně slyšela z druhé ruky, a přesto byla tvá víra ve Mě tak pevná, že i v přítomnosti mnoha kvalifikovaných, bohatých a krásných mužů královského stavu sis žádného z nich nevybrala za manžela, ale trvala jsi na tom, že si vezmeš Mě. Odmítla jsi všechny přítomné prince a velice zdvořile jsi Mi poslala důvěrný dopis s návrhem, abych tě unesl. Když jsem tě unášel, tvůj starší bratr Rukmí se tomu násilím snažil zabránit a bojoval se Mnou. V bitvě jsem ho nemilosrdně porazil a zohyzdil jeho tělo. V době Aniruddhovy svatby došlo při hře v šachy k další potyčce s tvým bratrem Rukmím kvůli jeho urážlivým výrokům a Můj starší bratr Balaráma ho nakonec zabil. Překvapilo Mě, že jsi při tom incidentu nevznesla jediné slůvko protestu. Velice ses bála, že by tě to ode Mě mohlo odloučit, a proto jsi trpělivě snášela všechny následky a neřekla ani slovo. Tímto šlechetným mlčením sis Mě, milá ženo, navždy získala; jsem věčně podřízen tvým příkazům. Poslala jsi za Mnou svého posla, abych tě unesl, a když jsi viděla, že Můj příjezd je trochu opožděný, celý svět ti připadal prázdný. Tehdy jsi usoudila, že tvého krásného těla se nesmí dotknout nikdo jiný, a když sis tedy myslela, že nepřijíždím, rozhodla ses raději spáchat sebevraždu a okamžitě s tímto tělem skoncovat. Moje milá Rukminí, taková velká a vznešená láska ke Mně zůstane navždy v Mé duši. Co se Mě týče, není v Mé moci ti tvou ryzí oddanost oplatit.”

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jistě nemá zapotřebí stávat se manželem, synem nebo otcem kohokoliv, protože Mu všechno patří a každý je pod Jeho vládou. Ke svému uspokojení nepotřebuje ničí pomoc. Je ātmārāma, soběstačný; dokáže si sám poskytnout veškerou radost bez cizí pomoci. Když ale sestoupí, aby hrál úlohu lidské bytosti, hraje svou roli manžela, syna, přítele či nepřítele naprosto dokonale. Když vystupoval jako dokonalý manžel královen, zvláště Rukminídží, užíval si zcela dokonalé manželské lásky.

Ve védské kultuře je mnohoženství dovolené, ale s žádnou z manželek se nesmí špatně zacházet. Muž se tedy může oženit s mnoha ženami jedině tehdy, je-li schopen je všechny stejně uspokojit jako ideální hospodář, jinak ne. Pán Krišna je učitel celého světa, a proto, třebaže nepotřeboval žádnou manželku, se expandoval do tolika podob, kolik měl žen, a žil s nimi jako ideální hospodář, dodržující zásady, pravidla a nařízení podle pokynů Véd a společenských zákonů a zvyků. Pro každou ze svých 16 108 manželek udržoval současně různé paláce, různé zvyklosti i nálady. Tak se Pán, třebaže je jeden, projevil jako 16 108 ideálních hospodářů.