Skip to main content

60. KAPITOLA

SOIXANTIÈME CHAPITRE

Krišnův rozhovor s Rukminí

Conversations échangées entre Kṛṣṇa et Rukmiṇī

Jednou Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž obdařuje veškerým poznáním všechny živé bytosti, od Brahmy až po nepatrného mravence, seděl v ložnici Rukminí, která Mu společně se svými pomocnicemi sloužila. Krišna seděl na její posteli a služebnice Ho ovívaly čámarami (ovívadly z jačích ohonů).

Un jour que Śrī Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême, Lui qui accorde le savoir à tous les vivants, depuis Brahmā jusqu’à l’insignifiante fourmi, Se trouvait dans la chambre de Rukmiṇī, celle-ci et ses servantes se consacraient à Lui. Les servantes, à l’aide de cāmaras, éventaient Kṛṣṇa assis sur le lit de Rukmiṇī.

Pán Krišna jednal s Rukminí jako dokonalý manžel, a tak dokonale projevoval svrchovanou dokonalost Osobnosti Božství. Existuje mnoho filosofů, podle jejichž pochopení Absolutní Pravdy Bůh nemůže dělat to či ono. Odmítají inkarnaci Boha neboli Nejvyšší Absolutní Pravdy v lidské podobě. Skutečnost je však jiná: Bůh nemůže být podmíněný našim nedokonalým smyslovým vjemům. Bůh je všemocná, všudypřítomná Osobnost Božství a ze své svrchované vůle může nejen stvořit, udržovat a zničit celý vesmírný projev, ale může také sestoupit jako obyčejná lidská bytost a vykonat své nejvyšší poslání. V Bhagavad-gītě říká, že sestoupí, kdykoliv se vyskytují nedostatky v plnění lidských povinností. Ke zjevení Ho nenutí žádné vnější okolnosti, ale sestupuje prostřednictvím své vnitřní energie, aby znovu zavedl standard lidského jednání a současně zničil rušivé živly, které brzdí pokrok lidské civilizace. Podle této zásady transcendentálních zábav Nejvyšší Osobnosti Božství sestoupil Pán ve své věčné podobě jako Šrí Krišna v dynastii Jaduovců.

Les rapports qu’échangeait Kṛṣṇa avec Rukmiṇī en tant qu’Époux idéal manifestent la perfection suprême de Dieu, la Personne Souveraine. De nombreux philosophes avancent un concept de la Vérité Absolue selon lequel Dieu ne peut Se livrer à tel ou tel acte. Les mêmes nient l’Apparition du Seigneur, ou de la Vérité Suprême et Absolue, dans la forme humaine. Mais la réalité est tout autre : Dieu ne peut être limité par ce que perçoivent nos sens imparfaits. Il est la Personne Suprême, toute-puissante et omniprésente ; par Sa volonté souveraine, il peut créer, maintenir et annihiler la manifestation cosmique tout entière, mais aussi bien descendre sur Terre comme un homme ordinaire, pour remplir la plus haute mission. Comme l’enseigne la Bhagavad-gītā, chaque fois que s’entache d’imperfections l’accomplissement du devoir de l’homme, le Seigneur descend. Ce n’est pas une puissance extérieure qui Le force d’apparaître, mais Il descend de par Sa puissance interne propre, afin de rétablir le juste critère de la fonction humaine, en même temps que pour détruire les éléments qui perturbent la marche progressive de la civilisation. Et c’est en conformité avec ce principe des Divertissements absolus que le Seigneur descendit, dans Sa Forme éternelle de Śrī Kṛṣṇa, au sein de la dynastie des Yadus.

Rukminin palác byl nádherně zařízený. Ze stropu viselo mnoho baldachýnů, jejichž krajkové lemy zdobily šňůry perel, a celou budovu osvětlovala záře cenných drahokamů. Bylo tam mnoho sadů, kde rostly květy malliká a čáméli, které se považují za nejvoňavější květy v Indii. Mnohé kytice z těchto rostlin s rozvitými květy doplňovaly krásu paláce. Roje bzučících včel, které nalákala pronikavá vůně květů, se shromažďovaly kolem stromů. A v noci dovnitř otvory v okenních sítích pronikal třpyt příjemné záře měsíce. Byly tam bohatě kvetoucí páridžátové stromy a jemný vánek roznášel vůni květů všude kolem. V paláci doutnaly vonné tyčinky a voňavý kouř se linul žaluziemi z oken ven. V pokoji byly matrace s bílými potahy; ložní prádlo bylo měkké a bílé jako mléčná pěna. Pán Šrí Krišna tam pohodlně seděl a těšil se ze služby, kterou Mu Rukminídží prokazovala za pomoci svých služebnic.

Le palais de Rukmiṇī déployait dans ses moindres détails un merveilleux raffinement. De nombreux dais, au plafond, étaient décorés de lacets de perles, et le palais tout entier s’illuminait de l’éclat de joyaux précieux. On pouvait y voir de nombreux vergers fleuris de mallikās et de cāmelis, fleurs tenues en Inde pour les plus aromatiques, qui poussaient en bouquets épanouis et nombreux, rehaussant la beauté du palais. Par petits groupes, des abeilles, qu’attirait le parfum exquis des fleurs, se rassemblaient en bourdonnant autour des arbres. La nuit, un plaisant clair de lune filtrait à travers les fenêtres ajourées. On voyait, nombreux, des arbres pārijātas lourdement chargés de fleurs, dont la douce brise répandait la fragrance tout alentour. À l’intérieur brûlait l’encens, dont les fumées exquises s’échappaient par les volets. Dans la chambre de Rukmiṇī, des matelas couverts de draps blancs comme l’écume du lait, dont la couche avait aussi la douceur. Śrī Kṛṣṇa y prenait plaisir au service de Rukmiṇī et de ses servantes.

Rukminí velice dychtila po příležitosti sloužit svému manželovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Chtěla obsluhovat Pána osobně, a tak vzala jedné služebnici čámaru z ruky a ovívala. Držák čámary byl ze zlata a posázený drahokamy, a když ho uchopila Rukminí, zkrásněl ještě víc, protože měla na všech prstech nádherné prsteny s drahokamy. Nohy měla ozdobené nákotníčky vykládanými drahokamy, které jemně cinkaly v záhybech jejího sárí. Její pevná ňadra byla potřená kunkumou a šafránem, a přestože byla zahalená, odraz prosvítající načervenalé barvy jejích ňader dokresloval její půvab. Její oblé boky zdobil krajkový pásek pošitý drahokamy a na krku měla pověšený zářící medailón. A navrch k tomu všemu, protože sloužila Pánu Krišnovi, její nádherné tělo nemělo obdoby ve třech světech — třebaže v té době byla již dost stará na to, aby měla dospělé syny. Když se podíváme na její krásný obličej, jako by její vlnité vlasy, pěkné náušnice v uších, usměvavá ústa a zlatý náhrdelník společně vysílaly proudy nektaru, a tak bylo nade vší pochybnost dokázáno, že Rukminí není nikdo jiný než původní bohyně štěstí, která je neustále zaměstnaná službou lotosovým nohám Nárájana.

Avec quelle ardeur Rukmiṇī saisissait-elle la chance de servir Dieu, la Personne Suprême, en tant que son époux. Comme elle veut Le servir elle-même, elle prend de la main d’une servante le cāmara, dont le manche est d’or, décoré et incrusté de joyaux précieux ; il resplendit davantage encore dans sa main, aux doigts ornés de bagues serties de gemmes. À ses chevilles, des pierres précieuses et des clochettes, tintant avec grande douceur entre les plis de son sari. Sa poitrine un peu haute enduite de kuṅkuma et de safran, le reflet de cette couleur rougeâtre ajoutait à sa beauté. Au bas de sa taille, une large ceinture de dentelle ornée de pierreries, et à son cou, un médaillon de grand éclat. Engagé au service de Śrī Kṛṣṇa, son corps merveilleux, bien qu’elle fût alors d’âge à avoir des fils déjà bien grands, ne trouvait pas d’égal dans les trois mondes. À voir son visage merveilleux, il semble que cheveux bouclés, merveilleux pendants d’oreilles, sourire, collier d’or, tout cela est assemblé pour verser des pluies de nectar, et prouver sans conteste que Rukmiṇī est la déesse de la fortune originelle – et nulle autre –, celle qui toujours sert les pieds pareils-au-lotus de Nārāyaṇa.

Velké autority přijímají zábavy Krišny a Rukminí ve Dvárace jako projevení zábav Nárájana a Lakšmí, jež jsou velice vznešené a okázalé. Zábavy Rádhy a Krišny ve Vrindávanu jsou prosté a venkovské a liší se od uhlazených městských zábav ve Dvárace. Rukmininy rysy byly neobyčejně zářivé a Krišna byl velice spokojený s jejím chováním.

Les Divertissements de Kṛṣṇa et de Rukmiṇī à Dvārakā sont acceptés, par les grandes autorités. en la matière, comme la manifestation de ceux de Nārāyaṇa et de Lakṣmī, à la haute opulence. Les Divertissements de Rādhā et Kṛṣṇa à Vṛndāvana, simples et pastoraux, diffèrent de ceux de Dvārakā, raffinés et citadins. Le caractère, les qualités de Rukmiṇī brillaient de façon inaccoutumée, à la grande satisfaction de Kṛṣṇa.

Krišna poznal, že když Rukminí dostala od Nárady Muniho páridžátový květ, Satjabhámá jí začala závidět a hned od Krišny takový květ také chtěla. Neuklidnila se, dokud jí Krišna neslíbil celý strom. A Krišna tento slib opravdu splnil a snesl strom z nebeského království na Zem. Po této události očekával, že když Satjabhámá dostala celý páridžátový strom, Rukminí bude také něco vyžadovat. Rukminí se však o příhodě ani nezmínila, neboť byla vážná a jednoduše spokojená se svou službou. Krišna ji chtěl vidět trochu nazlobenou, a proto vymyslel plán, jak by mohl spatřit její krásný obličej v podrážděné náladě. I když měl více než 16 100 manželek, choval se ke každé s důvěrnou náklonností. Někdy mezi sebou a svou ženou vytvořil určitou situaci, kdy byla manželka podrážděná ve své lásce a kritizovala Ho, a toho si Krišna užíval. V tomto případě na Rukminí nemohl najít žádnou chybu, neboť byla velice vážná a stále Mu sloužila, a proto k ní začal s úsměvem a s velkou láskou promlouvat, aby vyvolal její láskyplný hněv. Rukminí byla dcerou krále Bhíšmaky, mocného vladaře, a tak tentokrát Krišna ji neoslovil jako Rukminí, ale jako princeznu. “Má drahá princezno, je to s podivem — mnoho vznešených osobností královského stavu se s tebou chtělo oženit. Ne všichni byli sice králové, ale všichni vykazovali bohatství a přednosti královského rodu: měli dobré chování, byli vzdělaní, slavní mezi králi, krásní tělem i osobními vlastnostmi, velkorysí, velice silní a vyspělí v každém ohledu. Byli vhodní po všech stránkách, a navíc tvůj otec ani bratr proti takovému sňatku nic nenamítali. Naopak dali své slovo, že se provdáš za Šišupálu. Oba tvoji rodiče se svatbou souhlasili. Šišupála byl velký král a byl tak chtivý a zblázněný do tvé krásy, že kdyby se s tebou oženil, myslím, že by stále zůstával v tvé blízkosti jako věrný sluha.

On se souvient que Nārada Muni avait offert une fleur pārijāta à Rukmiṇī. Satyabhāmā, jalouse, avait aussitôt demandé la même chose à Kṛṣṇa. Et même, elle ne se sentit apaisée que par la promesse d’un arbre entier. Kṛṣṇa tint cette promesse. À la suite de quoi Il s’attendit à ce que Rukmiṇī à son tour Lui fasse une requête. La reine, toutefois, ne dit rien de l’incident, car elle avait l’esprit grave et se trouvait satisfaite du service qu’elle offrait au Seigneur. Mais Kṛṣṇa voulait contempler courroucé son merveilleux visage. Il possédait plus de 16 000 femmes, et n’en montrait pas moins à chacune d’entre elles autant d’affection ; et, Il Lui arrivait de créer entre Lui et Son épouse une situation telle que cette dernière en venait à L’invectiver, manifestant une irritation causée par l’amour, à laquelle le Seigneur prenait plaisir. Ne pouvant trouver en Rukmiṇī, si grande dévote, toujours engagée à Son service, aucune faute, Il se mit à lui parler, souriant et plein d’amour. Rukmiṇī étant fille de Bhīṣmaka, un roi puissant, Kṛṣṇa s’adressa à elle non par son nom mais par le titre de princesse : « Princesse aimée, une chose Me surprend fort. Nombreux furent les grands personnages, appartenant à l’ordre royal, qui ont désiré t’épouser. Si tous n’étaient pas rois ils possédaient cependant opulence et richesse, propres à l’ordre royal ; tous avaient de bonnes manières, étaient érudits, célèbres parmi les rois, beaux aussi bien dans leurs traits physiques que par leurs qualités, libéraux, fort puissants et avancés en tous points. Ils n’étaient en rien indignes de toi ; et de plus, ni ton père ni ton frère n’avaient d’objection à leur opposer. Au contraire, ils donnèrent à Śiśupāla leur parole d’honneur qu’il aurait ta main. Et ce grand roi te convoitait si fort, était si fou de ta beauté, que s’il t’avait épousée, Je crois bien que jamais il ne t’aurait quittée, comme ton plus fidèle serviteur.

Ve srovnání se Šišupálou a jeho osobními vlastnostmi nejsem nic a ty to můžeš sama poznat. Divím se, že jsi odmítla sňatek se Šišupálou a přijala jsi Mě, který jsem ve srovnání s ním méněcenný. Připadám si úplně nezpůsobilý být tvým manželem, protože ty jsi tak krásná, rozumná, vážná a vznešená. Mohu se tě zeptat na důvod, proč sis Mě vzala? Ovšem, nyní tě mohu oslovovat jako svou krásnou ženu, ale přesto ti mohu říci o Mém skutečném postavení — jsem nižší než všichni ti princové, kteří se s tebou chtěli oženit.

« Comparé à Śiśupāla, à ses qualités personnelles, Je ne suis rien. Et tu pourras toi-même t’en rendre compte. Je suis surpris que tu l’aies rejeté pour M’accepter, Moi qui lui suis bien inférieur. Car Je M’estime tout à fait indigne d’être ton époux, toi si belle, sobre, grave et exaltée. Puis-Je te demander la raison qui t’a conduite à M’accepter ? À présent, certes, Je peux M’adresser à toi comme à Ma merveilleuse femme, mais il faut pourtant que tu saches Ma véritable position : Je suis inférieur à tous ces princes qui ont désiré t’épouser.

Za prvé, možná víš, že jsem se tak bál Džarásandhy, že jsem se neodvážil žít na pevnině, a proto jsem postavil toto sídlo v moři. Nechci toto tajemství prozrazovat jiným, ale ty musíš vědět, že nejsem velký hrdina; jsem zbabělec a bojím se svých nepřátel. Přesto však nejsem v bezpečí, protože všichni velcí králové na pevnině jsou Mými nepřáteli. Sám jsem si je znepřátelil, když jsem s nimi různými způsoby bojoval. Další chybou je, že i když sedím na trůnu Dváraky, nemám na ni přímý nárok. Zabitím Kansy, což byl Můj strýc z matčiny strany, jsem sice získal království, ale to připadlo Mému dědu a Já ve skutečnosti žádné nevlastním. Kromě toho nemám vytyčený žádný životní cíl. Lidé Mi příliš nerozumí. Jaký je konečný cíl Mého života? Všichni dobře vědí, že jsem byl pasáčkem krav ve Vrindávanu. Očekávali ode Mě, že budu kráčet ve stopách svého pěstouna, Nandy Mahárádže, a že budu věrný Šrímatí Rádhárání a všem Jejím přítelkyním ve vrindávanské vesnici, ale Já jsem je náhle opustil. Chtěl jsem se stát slavným králem. Dosud jsem však ani nezískal království, ani nemohl vládnout jako král. Lidé jsou zmatení, pokud jde o Můj konečný životní cíl; nevědí, zda jsem pasáček nebo král, syn Nandy Mahárádže nebo syn Vasudévy. Jelikož nemám v životě vytyčený žádný cíl, říkají o Mně, že jsem tulák. Proto se divím, že sis takového tuláka vybrala za manžela.

« Tout d’abord, sache-le, Ma peur de Jarāsandha était si grande que n’osant point vivre sur la terre, J’ai fait construire cette demeure sur les eaux de l’océan. Voilà ce que Je n’ai pas coutume de révéler d’ordinaire, mais tu dois le savoir, Je ne suis pas très héroïque : bien au contraire, Je suis un lâche, qui a peur de tous. Ma sécurité est précaire, car les grands rois de ce monde Me sont tous hostiles. Cette hostilité, Je l’ai Moi-même engendrée en M’opposant à eux de diverses manières. Encore une de Mes fautes : assis sur le trône de Dvārakā, Je n’y ai point de droit direct. J’ai conquis le royaume en faisant périr Mon oncle maternel, Kaṁsa, mais la royauté aurait dû aller à Mon grand-père. Ainsi, Je n’ai nul droit à posséder un royaume. Mon existence n’a pas de but fixe, de sorte qu’on ne Me comprend pas très bien. Quel est le but ultime de Ma vie ? Tous savent que J’étais un jeune pâtre à Vṛndāvana. Ils attendaient que Je suive les traces de Mon père adoptif, Nanda Mahārāja, que Je sois fidèle à Śrīmati Rādhārāṇī, à toutes ses amies du village de Vṛndāvana. Mais voilà que, soudain, Je les quitte. Je voulais devenir un prince célèbre, et Je ne pouvais ni avoir de royaume ni exercer le pouvoir d’un prince. Tout cela égare ceux qui cherchent le but de Mon existence : suis-Je un jeune pâtre ou un prince, le fils de Nanda Mahārāja ou le fils de Vasudeva ? Comme Je n’ai pas de but fixe, on Me traite parfois de vagabond. Comment as-tu fait pour choisir comme époux ce vagabond ?

Kromě toho nemám příliš vybrané chování, ani se nedržím společenské etikety. Člověk by se měl spokojit s jednou ženou, ale jak víš, Já jsem se oženil mnohokrát a mám více než šestnáct tisíc manželek. Nemohu je všechny potěšit jako dobrý manžel. Nechovám se k nim právě nejlépe a vím, že si to velice dobře uvědomuješ. Někdy je přivádím do situace, která není příliš příznivá. V dětství jsem byl vychováván na vesnici, a proto nejsem obeznámený s etiketou městského života. Nevím, jak těšit manželku příjemnými slovy a chováním. Z praktické zkušenosti je vidět, že každé ženě, která se Mě drží nebo je ke Mně přitahovaná, zůstanou nakonec jen oči pro pláč na celý zbytek života. Ve Vrindávanu jsem upoutal mnoho gópí a nyní jsem je opustil; sice žijí, ale jen pro Mě pláčou v odloučení. Slyšel jsem od Akrúry a Uddhavy, že od doby, kdy jsem odjel z Vrindávanu, všichni Moji přátelé pasáčkové, gópí a Rádhárání i Můj nevlastní otec Nanda Mahárádž kvůli Mě neustále naříkají. Vrindávan jsem nadobro opustil a nyní jsem s královnami ve Dvárace, ale nechovám se dobře k žádné z vás. Můžeš tedy snadno poznat, že nemám pevný charakter a že nejsem příliš spolehlivý manžel. Když je ke Mně někdo přitahován, čeká ho jen život naplněný bolestnou ztrátou.

« Je n’ai pas non plus de bonnes manières, selon la norme sociale. Un homme devrait se contenter d’une seule femme ; et Moi J’en ai épousé plus de 16 000, et ne peux toutes les satisfaire ; cette manière d’agir avec elles n’est pas des meilleures et, Je le sais, tu en es consciente. Souvent, Je crée une situation qui met Mes épouses dans le malheur. Mon enfance s’est passée dans un village, et Je suis bien ignorant des manières de la ville. Je ne sais pas comment plaire à Mes épouses par de douces paroles ou une attitude agréable. Et on a bien vu que toute femme qui suit Ma voie, ou qui par Moi se laisse attirer, finit délaissée, pleurant, le reste de ses jours. À Vṛndāvana, nombreuses sont les gopīs que J’ai charmées, puis abandonnées : privées de Moi, elles continuent de vivre, certes, mais ne cessent pas de pleurer. Selon Akrūra et Uddhava, depuis que J’ai quitté Vṛndāvana, tous Mes amis les pâtres, les gopīs, Rādhārāṇī et Mon père adoptif, Nanda Mahārāja, versent sans cesse des larmes pour Moi. J’ai quitté Vṛndāvana pour toujours, et Je vis auprès des reines de Dvārakā, mais sans Me conduire avec elles comme il convient. Il est facile de voir combien Je suis instable, et qu’on ne peut guère compter sur un époux comme Moi. Celle qui est attirée par Moi se prépare une existence de deuil.

Moje milá krásná pricezno, věz také, že jsem stále bez peněz. Hned po narození jsem byl bez jakýchkoliv prostředků přenesen do domu Nandy Mahárádže a byl jsem vychován jako pasáček krav. Můj pěstoun měl sice mnoho set tisíc krav, ale Já jsem nevlastnil ani jednu. Byly Mi pouze svěřeny, abych o ně pečoval a pásl je, ale nebyl jsem jejich majitelem. Zde Mi také nic nepatří, jsem stále nemajetný. Nemám důvod nad touto chudobou naříkat — neměl jsem nic dříve, tak proč bych naříkal, že nemám nic nyní? Můžeš si rovněž všimnout, že ani Moji oddaní nejsou příliš bohatí; i oni jsou velice chudí, co se týče světských statků. Velcí boháči se světským jměním se nezajímají o oddanost Mně, o vědomí Krišny. Jakmile člověk naopak přijde na mizinu, ať už násilím či okolnostmi, je možné, že se o Mě začne zajímat, když se mu naskytne dobrá příležitost. Lidé, kteří jsou pyšní na své bohatství, nevyužijí příležitosti na Mě myslet, ani když se jim nabídne společnost Mých oddaných. Chudší lidé se o Mě tedy možná trochu zajímají, ale bohatí ne. Proto myslím, že od tebe nebylo příliš rozumné vyvolit si Mě. Díky výchově svého otce a bratra vypadáš velice rozumně, ale při volbě životního partnera jsi nakonec udělala velkou chybu.

« Ma chère et belle princesse, il te faut savoir aussi que Je n’ai pas un sou. Dès Ma naissance, Je fus porté, sans le sou, à la maison de Nanda Mahārāja, où Je fus élevé comme un jeune pâtre. Mon père adoptif possédait des centaines et des milliers de vaches, mais pas une ne M’appartenait. J’avais seulement la charge de les soigner. Or, même ici, à Dvārakā, rien ne M’appartient, Je n’ai jamais un sou. Ce pourquoi Je ne saurais Me lamenter, car avant d’y venir Je n’avais rien non plus. Remarque aussi que Mes dévots ne sont pas gens de grande opulence ; eux aussi sont pauvres en richesses de ce monde. Les gens riches ne portent aucun intérêt au service de dévotion, à la Conscience de Kṛṣṇa. Au contraire, un sans-le-sou, par nécessité ou par le jeu des circonstances, peut s’intéresser à Moi. Mais les hommes infatués de leur richesse ne tirent pas avantage de la Conscience de Kṛṣṇa même quand leur est offerte la compagnie de Mes dévots. En d’autres mots, seuls les pauvres Me portent quelque intérêt. Voilà pourquoi Je pense que tu n’as pas fait un choix très judicieux. Tu sembles fort intelligente, tu as été élevée dans les règles par ton père et ton frère, mais tu n’en as pas moins commis une erreur de taille dans le choix d’un compagnon d’existence.

To však nevadí; ta chyba se dá ještě napravit, lepší pozdě než nikdy. Můžeš si pořád ještě vybrat vhodného manžela, který se ti ve všech ohledech vyrovná — po stránce blahobytu, rodinné tradice, jmění, krásy i vzdělání. Na všechny chyby, kterých ses dopustila, se dá zapomenout. Teď si můžeš sama naplánovat výnosnější cestu životem. Člověk obvykle nevstupuje do manželského stavu s někým, kdo zaujímá vyšší nebo nižší společenské postavení. Má drahá dcero krále Vidarbhy, myslím, že jsi před svatbou neuvažovala příliš moudře. Tvůj výběr byl špatný, neboť sis za manžela vybrala Mě. Mylně ses doslechla, že mám vznešený charakter, ačkoli ve skutečnosti jsem byl jen pouhý žebrák. Aniž bys Mě viděla a znala Mé pravé postavení, vybrala sis Mě za manžela jenom na základě toho, co jsi o Mně slyšela. To jsi neudělala příliš dobře. Proto ti radím, vyber si — raději pozdě než nikdy — jednoho z velkých kšatrijských princů a přijmi jeho za svého životního druha. Mě můžeš opustit.”

« Mais peu importe, et mieux vaut tard que jamais. Je te laisse désormais libre de choisir un mari digne de toi, vraiment ton égal en opulence, tradition familiale, richesse, beauté, éducation. Tes erreurs seront alors oubliées. Tu peux désormais tracer le chemin de ton propre intérêt. Selon l’usage, on ne célèbre pas de mariage entre personnes de position différente. Chère fille du roi de Vidarbha, Je pense que ton mariage avec Moi n’a pas été mûrement réfléchi, et que tu as fait un mauvais choix. Tu avais entendu glorifier Ma grandeur : mais Je n’ai jamais été rien d’autre qu’un mendiant ; tu n’as rien vu de Ma vraie nature, de Ma véritable position, quand tu M’as choisi pour époux. Grande erreur ! Encore une fois, choisis l’un des grands princes kṣatriyas, accepte un autre compagnon de ta vie, après M’avoir rejeté. Mieux vaut tard que jamais. »

Krišna Rukminí navrhoval, aby se s Ním rozvedla v době, kdy již měla mnoho dospělých dětí. Celý Krišnův návrh se jevil jako něco zcela neočekávaného, protože podle pravidel védské kultury nepřipadalo odloučení manželů rozvodem v úvahu. Také nebylo možné, aby si Rukminí ve svém pokročilém věku, kdy měla mnoho ženatých synů, vybrala nového manžela. Všechny Krišnovy návrhy jí připadaly šílené a nechápala, jak může Krišna takto mluvit. Byla prostá a při myšlence, že by se měla od Krišny odloučit, byla ve stále větší úzkosti.

Kṛṣṇa proposait à Rukmiṇī la séparation alors qu’elle avait de nombreux enfants déjà grands. C’était bien inattendu, car la culture védique n’admet pas le divorce. Et comment Rukmiṇī l’eut-elle accepté à un âge si avancé, alors que déjà elle avait de nombreux enfants mariés. Chaque mot de Kṛṣṇa semblait une folie, qui laissait Rukmiṇī dans la plus grande surprise. Elle était simple, et à l’idée d’être séparée de son Seigneur, l’angoisse grandissait en elle.

Krišna pokračoval: “Musíš se konec konců připravit na příští život. Proto ti radím, aby sis vybrala někoho, kdo ti dokáže pomoci v tomto životě i příštím, protože Já ti pomoci nemůžu. Má drahá krásná princezno, ty víš, že všichni šlechtici, včetně Šišupály, Šálvy, Džarásandhy, Dantavakry, a dokonce i tvého staršího bratra Rukmího, jsou Moji nepřátelé a vůbec Mě nemají rádi. Z hloubi srdce Mě nenávidí. Všichni tito princové byli velice pyšní na své světské vlastnictví a nevěnovali ani tu nejmenší pozornost tomu, kdo za nimi přicházel. Svolil jsem, že tě unesu, jak sis přála, abych jim dal za vyučenou, ale ve skutečnosti k tobě žádnou lásku necítím, i když ty jsi Mě milovala už před svatbou.

Kṛṣṇa poursuivit : « Il faut également que tu songes à ta prochaine vie. Choisis donc quelqu’un qui pourra t’aider à la fois dans cette existence et dans la suivante. Pour Ma part, J’en suis bien incapable. Chère et belle princesse, tu sais que les princes, y compris Śiśupāla, Śālva, Jarāsandha, Dantavakra et même ton frère aîné Rukmī, sont tous Mes ennemis et Me haïssent du fond de leur cœur. Pleins d’orgueil à cause de leurs possessions en ce monde, ils n’ont jamais eu le moindre regard pour qui se présentait à eux. Si J’ai consenti à te ravir comme tu le désirais, c’est pour leur donner une leçon. Mais Je n’ai pas vraiment d’amour pour toi, qui M’aimais avant même notre mariage.

Jak jsem již vysvětlil, rodinný život nebo láska mezi manželi Mě příliš nezajímá. Přirozeně nijak netíhnu k rodinnému životu, manželce, dětem, domovu a bohatství. Moji oddaní na tyto světské věci nedbají a Já jsem podobný. O co se skutečně zajímám, je seberealizace; ta Mi přináší potěšení, a ne rodinný život.” Pán Krišna to dořekl a znenadání skončil.

Je te l’ai déjà dit, la vie familiale, l’amour entre mari et femme ne m’intéressent guère. Par nature, Je n’ai pas de goût pour l’épouse, les enfants, le foyer et l’opulence familiale. De même que Mes dévots, Je n’accorde guère d’importance à ces possessions mondaines. En vérité, seule M’intéresse la réalisation spirituelle, car elle seule M’apporte le plaisir. » Sur ces mots, Śrī Kṛṣṇa S’arrêta brusquement de parler.

Velká autorita Šukadéva Gósvámí poznamenává, že Krišna trávil svůj čas téměř stále s Rukminí, a proto trochu zpyšněla, že má takové štěstí, že ji Krišna ani na okamžik neopouští. Krišna však nemá rád, je-li kterýkoliv Jeho oddaný pyšný. Jakmile se to stane, nějakým trikem jeho pýchu zlomí. Stejně jako v tomto případě, kdy Krišna říkal mnoho věcí, které byly pro Rukminí těžké poslouchat. Mohla z nich jen vyvodit, že i když je na své postavení pyšná, Krišna ji může kdykoliv opustit.

Śukadeva Gosvāmī, dont l’autorité spirituelle est grande, souligne que Kṛṣṇa passait presque tout Son temps auprès de Rukmiṇī, laquelle tirait quelque vanité de cette grande fortune. Or, le Seigneur n’aime pas que Ses bhaktas s’enorgueillissent. Dès que l’un d’eux tombe dans la vanité, Kṛṣṇa, par quelque biais, le rabaisse. Ainsi, Il prononça des paroles bien dures à l’oreille de Rukmiṇī. Elle fut contrainte de penser que malgré la faveur dont elle jouissait, Kṛṣṇa pouvait la quitter à tout instant.

Rukminí si byla vědomá toho, že její manžel není obyčejná lidská bytost. Byl Nejvyšší Osobností Božství, pánem tří světů. To, jak mluvil, ji naplnilo strachem z odloučení od Pána, protože nikdy předtím od Krišny taková tvrdá slova neslyšela. Byla zneklidněná obavami z odloučení a srdce se jí rozbušilo. Neodpověděla na jediné Krišnovo slovo a jen začala v nesmírné úzkosti plakat, jako by se topila v oceánu smutku. Nehty u nohou mlčky rýpala do podlahy, na které se odrážela jejich červená barva. Slzy z očí se jí míchaly s černým líčidlem na víčkách a stékaly na její ňadra, ze kterých smývaly kunkumu a šafrán. Hrdlo měla stažené úzkostí, takže nebyla schopná říci ani slovo, a se sklopenou hlavou jen stála jako sloup. Ve svém strachu a nářku cítila nesmírnou bolest, kvůli které pozbyla veškerou schopnost rozumně uvažovat, zeslábla a náhle tak zhubla, že se jí uvolnily náramky na zápěstí. Čámara, se kterou sloužila Krišnovi, jí vypadla z ruky. Mozek a paměť se jí zakalily a ztratila vědomí. Krásně učesané vlasy se jí rozcuchaly a spadla na zem jako banánovník pokácený tornádem.

Elle avait conscience que son époux n’était pas un homme ordinaire, mais était Dieu, la Personne Suprême, le Maître des trois mondes. Et maintenant, elle avait peur, peur d’être séparée de Lui, car jamais auparavant Il ne lui avait parlé de la sorte. Cette peur lui causa un grand trouble, et son cœur se mit à palpiter. Sans répondre un seul mot, elle se mit simplement à pleurer, dans une grande angoisse, et comme noyée dans un océan de tristesse. En silence, elle gratta le sol des ongles de ses orteils, qui y laissaient un reflet rouge. Des larmes roses coulaient de ses yeux, se mêlaient au fard sombre de ses paupières, et tombaient, lavant sur sa poitrine le kuṅkuma et le safran. La gorge étranglée par l’angoisse, incapable de prononcer un seul mot, elle gardait la tête inclinée vers le sol et demeurait là, plantée. Sous l’extrême souffrance, elle perdit tout pouvoir de raisonner ; elle devint faible, et en un instant son corps s’amaigrit au point que les bracelets tombèrent de ses bras. Elle laissa choir le cāmara dont elle éventait Kṛṣṇa. Puis son cerveau et sa mémoire se brouillèrent, et elle perdit conscience. Ses cheveux joliment peignés se répandirent, et elle tomba, raidie tel un bananier abattu par une tornade.

Pán Krišna okamžitě poznal, že Rukminí nepovažovala Jeho slova za žert. Brala je velice vážně a z nesmírné úzkosti z hrozícího odloučení od Něho upadla do tohoto stavu. Pán Šrí Krišna je přirozeně velice nakloněný svým oddaným, a když viděl její stav, Jeho srdce okamžitě změklo. Hned se nad ní slitoval. Vztah mezi Rukminí a Krišnou byl stejný jako vztah mezi Lakšmí a Nárájanem, a proto se před ní Krišna objevil ve své čtyřruké expanzi Nárájana. Slezl z lůžka, zvedl ji za ruce, položil jí své chladivé dlaně na tvář a hladil ji po rozcuchaných vlasech. Svou rukou osušil Pán Krišna její vlhká ňadra. Viděl, jak opravdová je její láska k Němu, a přivinul si ji k hrudi.

Ainsi, Rukmiṇī n’avait pas pris pour une plaisanterie les paroles de Śrī Kṛṣṇa, ce qui Le frappa aussitôt. Lui, qui porte par nature une grande affection à Ses dévots, sentit Son cœur s’adoucir devant la détresse de Rukmiṇī, et sur l’instant, lui montra Sa miséricorde. La relation unissant Kṛṣṇa à Rukmiṇī était celle de Lakṣmī et Nārāyaṇa ; aussi le Seigneur apparut devant elle dans Sa manifestation de Nārāyaṇa, à quatre bras. Se levant de la couche, Il lui prit les poignets, la releva, puis, plaçant Ses mains rafraîchissantes sur son visage, lissa ses cheveux épars ; de Sa main, Il sécha sa poitrine. Il voyait l’intensité de son amour et l’étreignit.

Nejvyšší Pán je mistrem rozumného vysvětlování, které člověku otevře oči, a tak se snažil vzít zpátky vše, co předtím řekl. Je jediným útočištěm pro všechny oddané a ví velice dobře, jak své čisté oddané uspokojit. Krišna poznal, že Rukminí nechápala slova, která žertem pronesl, a aby ji vyvedl ze zmatku, promluvil znovu.

Dieu, la Personne Suprême, habile dans l’art de présenter un sujet de façon raisonnable, de façon à ce qu’on le comprenne, voulut retirer l’effet de Ses premières paroles. Pour tous les bhaktas, Il est le seul secours : Il sait parfaitement comment les satisfaire. Rukmiṇī n’avait pu percer à jour Ses paroles espiègles, et désireux d’effacer sa confusion, Il reprit :

“Má drahá dcero krále Vidarbhy, milá Rukminí, nevykládej si to prosím špatně. Nebuď ke Mně tak nevlídná. Vím, že jsi ke Mně upřímně a vážně připoutaná; jsi Moje věčná společnice. Slova, která se tě tak dotkla, neodpovídají skutečnosti. Chtěl jsem tě trochu pozlobit a očekával jsem, že na Má žertovná slova odpovíš podobným tónem. Ty jsi je ale naneštěstí vzala vážně; velice Mě to mrzí. Očekával jsem, že až uslyšíš Mou řeč, tvé červené rty se budou třást vzteky a že na Mě spustíš proud nadávek. Ó dokonalosti lásky, nikdy jsem nečekal, že tvůj stav bude takový, jaký je teď. Čekal jsem, že na Mě na oplátku upřeš své mrkající oči a že uvidím tvůj krásný obličej ve zlostné náladě.

« Chère fille du roi Vidarbha, Ma chère Rukmiṇī, aie la bonté de ne pas mal Me comprendre. Ne sois pas ainsi cruelle envers Moi. Je sais que tu es sincèrement et sérieusement attachée à Moi, toi Mon éternelle compagne. Les paroles qui t’ont si fortement affectée n’ont rien de véridique. Je voulais seulement t’irriter un peu, et M’attendais à ce que tu répondes à Mes plaisanteries. Hélas, tu les as prises au sérieux ; J’en suis tout contrit. Je M’attendais à voir tes lèvres rouges trembler de colère, à t’entendre Me gronder sévèrement. Ô perfection de l’amour, jamais je n’ai pensé te voir si mal. Je croyais te voir fixer sur Moi tes yeux papillotants, pleins de vengeance, et pouvoir contempler la beauté de ton visage en courroux.

Má milá krásná ženo, víš, že jako hospodáři jsme stále zaneprázdněni mnoha starostmi o domácnost a toužíme po chvíli, kdy si budeme moci vyměnit pár žertovných slov. To je největší potěšení, jaké můžeme v životě hospodářů mít.” Ženatí lidé ve skutečnosti ve dne v noci těžce pracují, ale veškerá únava z celodenní práce se zmírní, jakmile se manželé setkají a různými způsoby si užívají života. Krišna se chtěl ukázat jako obyčejný hospodář, kterého těší žertovné rozhovory s manželkou. Proto opakovaně žádal Rukminí, aby Jeho slova nebrala příliš vážně.

« Ma chère et belle épouse, tu le sais, nous sommes gens de famille. Tant d’activités nous absorbent, dans la condition de gṛhasthas, que nous aspirons au moment où nous pouvons ensemble prendre plaisir à quelques plaisanteries. C’est là le jeu le plus cher aux gens mariés. Car, les gṛhasthas travaillent très dur jour et nuit, mais la fatigue de toute une journée de labeur s’efface aussitôt que mari et femme se rencontrent et se plaisent à jouir de la vie. » Śrī Kṛṣṇa voulait Se présenter tel un gṛhastha ordinaire, qui prend plaisir à échanger des paroles espiègles avec son épouse. C’est donc plusieurs fois qu’Il demanda à Rukmiṇī de ne pas prendre Ses paroles au sérieux.

Když Pán Krišna takto sladkými slovy Rukminí uklidnil, pochopila, že to, co předtím říkal, nebylo míněno vážně, ale mělo to oběma přivodit žertovné potěšení. Krišnova slova ji tedy uklidnila. Postupně se zbavila všeho strachu z odloučení a s přirozeným úsměvem se Mu radostně dívala do obličeje. Řekla: “Můj milý Pane s lotosovýma očima, máš úplnou pravdu, když říkáš, že se k sobě nehodíme. Nemohu se dostat na Tvou úroveň, protože jsi oceán všech vlastností, neomezená Nejvyšší Osobnost Božství. Jak bych Ti mohla být vhodným protějškem? Není možné se s Tebou srovnávat, protože jsi Pánem veškeré velikosti, vládcem tří kvalit a objektem uctívání velkých polobohů, jako je Brahmá a Pán Šiva. Co mě se týče, já jsem výtvor tří kvalit hmotné přírody, bránících ve zlepšování oddané služby. Kdy a kde bych se pro Tebe mohla stát vhodnou partnerkou? Můj milý manželi, správně jsi řekl, že ses ukryl v moři, jako kdyby ses bál králů, ale kdo jsou tito králové hmotného světa? Nemyslím, že hmotnému světu vládnou takzvané královské rody. Králi hmotného světa jsou tři kvality hmotné přírody, které jsou jeho skutečnými vládci. Ty sídlíš v srdci každého, kde zůstáváš zcela mimo vliv tří kvalit hmotné přírody, o tom není pochyb.

Lorsque Śrī Kṛṣṇa l’eut apaisé par Ses mots doux, elle comprit l’intention du Seigneur derrière Ses paroles. Peu à peu, toute crainte d’être séparée de Lui s’évanouit, et elle, naturellement souriante, se mit à contempler avec joie Son visage. « Ô cher Seigneur aux yeux pareils-au-lotus, dit-elle, Tu avais bien raison d’affirmer que Toi et moi ne formons pas un bon couple. Car je ne peux me hausser à Ton niveau, Toi qui es le Réservoir de toutes qualités, le Sans-mesure, Dieu, la Personne Suprême ! Comment pourrais-je donc être digne de Toi ? Comment pourrais-je me comparer à Toi, Maître de toutes grandeurs, Maître des trois guṇas et Objet d’adoration pour d’aussi grands devas que Brahmā et Śiva. Pour moi, je ne suis qu’un produit des trois guṇas, qui font obstacle au progrès sur le chemin du service de dévotion. Quand et où pourrais-je donc être une épouse digne de Toi ? Ô cher Époux, Tu as dit juste quand Tu as affirmé avoir pris refuge dans les eaux de l’océan par peur des rois. Mais qui donc est le roi de ce monde matériel ? Je ne pense pas que ce soit l’un de ceux que nous connaissons. Non, ce sont bien plutôt les trois guṇas, qui contrôlent le monde. Quant à Toi, sis dans le cœur de chacun, ils ne T’affectent pas – ce point est hors de doute.

Říkáš, že stále udržuješ nepřátelství se světskými králi, ale kdo jsou ti světští králové? Myslím, že světskými králi jsou smysly. Není vůbec snadné je porazit a ovládají každého. S těmito hmotnými smysly jistě udržuješ nepřátelství. Ty nikdy nejsi pod vládou smyslů; jsi naopak jejich vládcem, Hrišíkéšou.

« Tu fus toujours hostile aux rois de ce monde ? Ce sont, je pense, les sens. Leur puissance est la plus formidable, et ils tiennent tous les êtres sous leur contrôle. Et certes, envers ces sens matériels, Tu entretiens l’hostilité, car jamais Je ne Te vis souffrir leur joug. Bien plutôt, Tu en es le Maître, Hṛṣīkeśa.

Můj milý Pane, řekl jsi, že nemáš žádnou královskou moc, a to je také pravda. Nejenom Ty jsi zbaven vlády nad hmotným světem, ale dokonce i Tví služebníci, kteří mají nějaké pouto k Tvým lotosovým nohám, se vzdávají takové vlády, protože považují vysoké hmotné postavení za největší temnotu, která brání pokroku v duchovním osvícení. Ani Tvoji služebníci nemají rádi hmotnou nadvládu, tak což teprve Ty? Můj milý Pane, Tvé prohlášení, že nejednáš jako obyčejný člověk s jasným životním cílem, je také naprosto v pořádku. Dokonce i Tvoji velcí oddaní a služebníci, známí jako velcí mudrci a světci, setrvávají v takovém postavení, že nikdo nemůže přijít na to, jaký je cíl jejich životů. Lidská společnost je považuje za šílené a cynické. Jejich životní cíl zůstane pro obyčejné lidské bytosti záhadou; nejnižší z lidí nemohou Tebe ani Tvé služebníky poznat. Znečištěná lidská bytost si nedokáže ani představit, jakým se Ty a Tvoji oddaní věnujete zábavám. Ó Neomezený, když i činnosti a snahy Tvých oddaných zůstávají pro obyčejné lidi záhadou, jak by potom mohli chápat Tvé pohnutky a snahy? Všechny druhy energií a bohatství Ti slouží, ale zároveň spočívají pod Tvou ochranou.

Ô cher Seigneur, Tu as dit que tout pouvoir royal Te faisait défaut : cela aussi est vrai. Tes serviteurs, ceux qui s’attachent à Tes pieds pareils-au-lotus, rejettent eux aussi la suprématie en ce monde, car ils tiennent toute position matérielle comme appartenant à la région la plus sombre et faisant obstacle au progrès de l’illumination spirituelle. Si Tes serviteurs n’ont point d’attrait pour la puissance en ce monde, que dire de Toi ? Mon cher Seigneur, lorsque Tu dis que Tu n’agis pas tel un homme ordinaire, avec un but particulier dans l’existence, cela est aussi vrai. Même Tes grands dévots et serviteurs, à la sagesse renommée, demeurent en telle condition que nul ne peut soupçonner le but de leur existence. La société humaine les tient pour des fous et des cyniques. Le but qu’ils donnent à leur existence demeure un mystère pour l’homme du commun. Jamais le plus bas des hommes ne pourra connaître Ta Personne ou celle de Ton serviteur. Tout homme impur ne peut même imaginer les Divertissements que Tu échanges avec Tes dévots. Ô Toi sans limites, si les activités et les efforts de Tes dévots demeurent dans l’ombre aux yeux de l’homme du commun, que dire des Tiens ? Toutes sortes d’énergies et de perfections sont à Ton service et restent sous Ta protection.

Představil ses jako chudák, ale tohle není chudoba. Kromě Tebe nic jiného neexistuje, a proto nemáš zapotřebí cokoli vlastnit — Ty sám jsi všechno. Na rozdíl od ostatních nemáš potřebu získávat něco zvenčí. S Tebou mohou být všechny rozpory sladěny, protože jsi absolutní. Nic nevlastníš, ale nikdo není bohatší než Ty. V hmotném světě nemůže být nikdo bohatý, aniž by něco vlastnil. Ty jsi však absolutní, a proto můžeš urovnat i protiklad, že nic nevlastníš a zároveň jsi nejbohatší. Ve Védách stojí, že i když nemáš hmotné ruce a nohy, přijímáš od oddaných všechno, co Ti s oddaností nabízejí. Nemáš hmotné oči a uši, ale přesto vidíš a slyšíš všechno všude. Nevlastníš nic, a přesto i velcí polobozi, kteří přijímají modlitby a uctívání od druhých, Tě uctívají a prosí o milost. Jak bychom Tě mohli řadit mezi chudáky?

« Tu T’es décrit comme sans un sou, mais est-ce pauvreté ? Puisque rien n’existe en dehors de Toi, qui es tout, quel besoin aurais-Tu de posséder quoi que ce soit ? Au contraire des autres, Tu n’as rien à obtenir. Toutes contradictions s’effacent en Toi, car Tu es absolu. Tu ne possèdes rien, mais nul n’est plus riche que Toi ; Tu es absolu, et ces contradictions n’en sont pas pour Toi. Les Vedas l’enseignent : si Tu ne possèdes pas de mains et de jambes matérielles, Tu n’en acceptes pas moins tout objet que les bhaktas T’offrent avec dévotion. Tu n’as d’yeux ni d’oreilles matériels, et pourtant Tu vois toutes choses, Tu entends tout. Et si Tu ne possèdes rien, les grands devas, qui acceptent d’autrui adoration et prière n’en viennent pas moins à Tes pieds pour T’adorer et solliciter Ta miséricorde. Comment donc pourrais-Tu être compté parmi les pauvres ?

Můj milý Pane, také jsi uvedl, že nejbohatší část lidské společnosti Tě neuctívá. I to je pravda, protože lidé pyšní na své hmotné vlastnictví přemýšlejí, jak ho využít k uspokojování svých smyslů. Když se chudák stane boháčem, vytváří si plány na smyslový požitek, neboť neví, jak své těžce vydělané peníze použít. Pod vlivem vnější energie si myslí, že jeho peníze jsou určené k uspokojování smyslů, a transcendentální službu Tobě zanedbává. Můj milý Pane, řekl jsi, že lidé, kteří nic nevlastní, jsou Ti velice drazí. Tvůj oddaný se všeho zříká a chce vlastnit pouze Tebe. Proto vidím, že například velký mudrc Nárada Muni nemá žádný hmotný majetek, a je Ti přesto velice drahý. A takové osoby se nestarají o nic jiného než o Tebe.

« Ô cher Seigneur, Tu as affirmé encore que les membres les plus riches de la société humaine ne Te portent pas leur adoration. Cela aussi est vrai, car ceux qui s’enorgueillissent de leurs possessions matérielles pensent d’abord à en faire usage pour le plaisir des sens. Dès qu’un pauvre devient riche, comme il ignore la bonne façon d’utiliser une fortune acquise si durement, il dresse des plans pour satisfaire ses sens. Sous l’emprise de l’énergie externe, il croit que dans le plaisir des sens son argent est employé comme il convient, et néglige ainsi Ton service absolu. Ô cher Seigneur, les êtres qui ne possèdent rien, as-Tu dit, Te sont très chers ; car renonçant à tout, Ton dévot ne désire que Toi. Ainsi le grand sage Nārada Muni ! Il ne possède rien et ne T’en est pas moins infiniment cher.

Můj milý Pane, řekl jsi, že sňatek může být vhodný, pokud jsou oba partneři stejného společenského postavení, krásy, bohatství, síly, vlivu a odříkání. Takové životní postavení je však možné jedině Tvou milostí. Jsi nejvyšší dokonalý zdroj všech vznešených atributů. Jakékoliv vznešené postavení, které kdo může mít, je získané od Tebe. To popisuje Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ—jsi nejvyšší zdroj, ze kterého všechno pochází, oceán veškeré radosti. Proto si lidé, kteří mají poznání, přejí pouze dosáhnout Tebe, a nic jiného. Vzdávají se všeho, dokonce i transcendentální realizace Brahmanu, aby získali Tvou přízeň. Jsi nejvyšší, konečný cíl života. Jsi zdroj všech zájmů živých bytostí. Ti, kdo jsou skutečně dobře motivovaní, touží pouze po Tobě, a aby dosáhli úspěchu, vzdávají se všeho. Proto si zaslouží se s Tebou stýkat. Ve společnosti služebníků a obsluhovaných založené na vědomí Krišny není nikdo vystaven strádání a radostem jako v hmotné společnosti, která funguje na základě sexuální přitažlivosti. Každý, ať muž, či žena, by se proto měl snažit začlenit do Tvé společnosti služebníků a obsluhovaných. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství — nikdo Tě nepřekoná a nikdo nemůže ani dospět na Tvoji úroveň. Dokonalý společenský systém je takový, ve kterém Ty zůstáváš středem, obsluhovaný jako Nejvyšší, a všichni ostatní jednají jako Tvoji služebníci. V této dokonale uspořádané společnosti může být každý věčně šťastný a blažený.

« Ô Seigneur, Tu as affirmé que seul atteint le succès un mariage entre gens égaux quant au statut social, à la beauté, la richesse, la puissance, l’influence et le renoncement. Mais tout cela, c’est Toi seul qui l’accordes, par Ta grâce, Toi la Source suprême, parfaite, de toutes les excellences. Quiconque mène un train de vie opulent Te le doit. Comme l’énonce le Vedānta-sūtra : janmādy asya yataḥ, Tu es la Source suprême de qui tout émane, le Réservoir de tous plaisirs. Ceux qui jouissent du savoir ne désirent donc que T’atteindre, rien d’autre ne saurait les satisfaire. Pour connaître Ta faveur, ils renoncent à tout, fût-ce à l’absolue réalisation du Brahman. Tu es le But ultime de l’existence, le Réservoir où gisent tous les intérêts des êtres vivants. Ceux dont les motifs sont vraiment bons ne désirent que Ta Personne, et pour Elle abandonnent tout. Voilà qui les rend dignes de connaître Ta compagnie. Dans la société des serviteurs et du Servi que forme la Conscience de Kṛṣṇa, nul ne se trouve soumis aux plaisirs et aux douleurs qui caractérisent les sociétés matérialistes, lesquelles ont pour moteur l’attraction sexuelle. Chaque homme et chaque femme doit donc aspirer à en devenir membre. Tu es Dieu, la Personne Suprême, et nul ne peut T’égaler ou Te dépasser : aussi le système social le plus parfait est-il celui dont Tu formes le centre, servi en tant que l’Être Suprême, par tous, Tes serviteurs. Dans une société dont les structures sont ainsi parfaites chacun peut, éternellement, connaître bonheur et félicité.

Můj Pane, řekl jsi, že pouze žebráci opěvují Tvou slávu, a to je také úplná pravda. Kdo však jsou tito žebráci? Jsou to vznešení oddaní, osvobozené osobnosti a lidé v životním stavu odříkání. Všichni jsou velké duše a oddaní, kteří se nevěnují ničemu jinému než oslavování Tebe. Tyto velké duše odpouštějí i ty nejhorší přestupky. Tito takzvaní žebráci se věnují duchovnímu pokroku v životě a přitom snášejí veškerou nepřízeň hmotného světa. Můj milý manželi, nemysli si, že jsem si Tě vzala za muže z nezkušenosti; ve skutečnosti jsem následovala všechny tyto velké duše. Vydala jsem se cestou těchto velkých žebráků a rozhodla se odevzdat svůj život Tvým lotosovým nohám.

« Ô Seigneur, seuls les mendiants, as-Tu dit, font l’éloge de Tes gloires, et cela aussi est vrai. Mais qui sont ces mendiants ? Tous de hauts bhaktas, des êtres libérés, des sannyāsīs. Tous, grandes âmes et dévots de Ta Personne, n’ont d’autre occupation que de Te glorifier. Ils sont prêts à pardonner même la pire offense. Ces prétendus mendiants accomplissent en fait leur progrès spirituel dans l’existence, tolérant toutes sortes de tribulations en ce monde. Mon cher Époux, si je T’ai accepté pour tel, ne crois pas que ce soit par inexpérience : je n’ai fait que marcher sur les traces de toutes ces grandes âmes. J’ai suivi la voie de ces grands mendiants et décidé d’abandonner mon existence à Tes pieds pareils-au-lotus.

Řekl jsi, že jsi na mizině, a to je pravda, protože se zcela rozdáváš mezi tyto velké duše a oddané. To jsem dobře věděla, a proto jsem odmítla i tak velké osobnosti jako Pána Brahmu a krále Indru. Můj Pane, mocný čas jedná jen na Tvoje nařízení. Čas je tak mocný, že může za okamžik uskutečnit zkázu kdekoli ve vesmíru. Proto pro mě Džarásandha, Šišupála a podobní princové, kteří se se mnou chtěli oženit, neměli větší význam než obyčejný hmyz.

« Tu es sans un sou, as-Tu encore affirmé, et c’est bien vrai. Tu Te donnes tout entier à ces grandes âmes, ces grands bhaktas. Forte de ce savoir, j’ai refusé même des personnages aussi élevés que Brahmājī et le roi Indra. Ô Seigneur, le Temps, grand parmi les grands, n’agit que sous Ton ordre. Telle est sa puissance qu’en un instant il peut dévaster n’importe quelle partie de la création. Tout cela bien considéré, J’ai pensé que Jarāsandha, Śiśupāla et les autres princes de leur rang, qui tous désiraient ma main, n’étaient guère que de minuscules insectes.

Všemocný synu Vasudévy, Tvé tvrzení, že ses uchýlil do moře ze strachu před velkými princi, vůbec neodpovídá skutečnosti, protože mé zkušenosti s Tebou tomu odporují. Sama jsem viděla, jak jsi mě v přítomnosti všech těchto princů násilím unesl. Při mém svatebním obřadu jsi pouhým brnknutím na tětivu svého luku ostatní snadno odehnal a laskavě jsi mi poskytl útočiště u svých lotosových nohou. Stále mám v živé paměti, žes mě unesl stejným způsobem, jakým si lev bere násilím svůj podíl z ulovené kořisti a všechna malá zvířata přitom zahání mrknutím oka.

« Ô cher et tout-puissant Fils de Vasudeva, dire que c’est la crainte de tous les grands princes qui T’a fait prendre refuge dans les eaux de l’océan, c’est parole convenable, mais que contredit mon expérience auprès de Toi. Car je sais bien comment Tu m’as enlevée, par force, devant ces mêmes princes ; je sais comment le jour de mon mariage, Tu les as tous aisément écartés, sans rien faire d’autre que pincer la corde de Ton arc, pour m’accorder le refuge de Tes pieds pareils-au-lotus. Je garde encore vif le souvenir de mon enlèvement. Tu m’as prise comme un lion s’empare de force de sa proie, écartant d’un regard tous les autres animaux.

Můj milý Pane s lotosovýma očima, nemohu pochopit Tvé tvrzení, že ženy a jiní lidé, kteří se odevzdali Tvým lotosovým nohám, stráví svůj život v zármutku nad ztrátou. Ze světové historie víme, že králové, jako Anga, Prithu, Bharata, Jajáti a Gaja, byli velcí vládci světa a nikdo neohrožoval jejich vznešené postavení. Přesto se ho vzdali a odebrali se do lesa podstupovat askezi, aby získali přízeň Tvých lotosových nohou. Když dobrovolně přijali toto postavení, kde pro ně byly Tvé lotosové nohy vším, znamená to snad, že bědovali a rmoutili se nad ztrátou?

« Mon cher Seigneur aux yeux pareils-au-lotus, je ne peux Te comprendre lorsque Tu affirmes que les femmes – et les hommes – qui ont pris refuge sous Tes pieds pareils-au-lotus passent leurs jours dans le deuil. L’histoire du monde nous montre que les princes tels Aṅga, Pṛthu, Bharata, Yayāti et Gaya, tous grands empereurs de la planète, de si haut rang qu’ils ne connaissaient nul rival, renoncèrent, pour s’attirer la faveur de Tes pieds pareils-au-lotus, à leurs hautes positions, et se rendirent dans la forêt y pratiquer ascèse et pénitence. Comment, prise de plein gré, une telle position – accepter Tes pieds pareils-au-lotus comme le Tout de ce qui est – leur vaudrait-elle deuil et lamentation ?

Můj milý Pane, radil jsi mi, že si stále ještě mohu vybrat někoho jiného z královského stavu a Tebe opustit. Já však jasně vím, můj milý Pane, že jsi studnicí všech dobrých vlastností. Velcí světci jako Nárada Muni stále jen opěvují Tvé transcendentální rysy. Kdokoliv se takovému světci odevzdá, se okamžitě zbaví všeho hmotného znečištění. A jakmile přijde do přímého styku se službou Tobě, bohyně štěstí mu udělí všechna svá požehnání. Která z žen, jež někdy slyšela z autoritativních zdrojů o Tvé slávě a nějakým způsobem okusila nektarovou vůni Tvých lotosových nohou, by tedy byla tak pošetilá, aby se vdala za někoho z hmotného světa, kdo má stále strach ze smrti, nemoci, stáří a nového zrození? Nepřijala jsem tedy Tvé lotosové nohy bez rozmyslu, ale po zralém a důkladném uvážení. Můj milý Pane, jsi vládce tří světů. Dokážeš plnit všechna přání svých oddaných v tomto světě i příštím, neboť jsi Nejvyšší Duše všech. Proto jsem si Tě vybrala za manžela jako jedinou vhodnou osobu. Následkem mých plodonosných činností mě můžeš uvrhnout do jakéhokoliv životního druhu, to mě vůbec netrápí. Mou jedinou touhou je, abych zůstala pevně připoutaná k Tvým lotosovým nohám, neboť Ty dokážeš osvobodit své oddané z iluzorní hmotné existence a jsi vždy připravený dát jim sám sebe.

« Ô cher Seigneur, Tu m’as conseillé de choisir parmi les princes un autre époux et de me séparer de Ta compagnie. Mais, mon cher Seigneur, j’ai parfaite connaissance du fait que Tu es le Réservoir de toutes les qualités. De grands saints comme Nārada Muni s’absorbent éternellement dans la glorification de Tes traits spirituels et absolus. Or, quiconque prend simplement refuge auprès d’un tel saint s’affranchit aussitôt de toutes souillures matérielles ; et celui qui vient ainsi au contact direct de Ton service, se voit accorder toutes les bénédictions de la déesse de la fortune. S’il en est ainsi, quelle femme au monde, ayant une seule fois entendu chanter Tes gloires de source autorisée, ayant d’une manière ou d’une autre goûté au nectar de Tes pieds pareils-au-lotus, peut être assez sotte pour consentir à épouser un être de ce monde, où l’on craint sans cesse mort, maladie, vieillesse et renaissance ? Voilà pourquoi j’ai accepté Tes pieds pareils-au-lotus, non pas de façon inconsidérée, mais après mûre réflexion. Ô cher Seigneur, Toi le Maître des trois mondes, Tu peux combler tous les désirs de tous Tes dévots, en ce monde et dans l’autre, car de chacun Tu es l’Âme Suprême. Je T’ai donc choisi pour époux, Te tenant pour le seul convenable. Tu peux me jeter dans n’importe laquelle des formes d’existence, selon le karma de mes actes intéressés, je n’en ai nul souci. Mon seul désir est de toujours pouvoir me tenir à Tes pieds pareils-au-lotus, car Tu peux délivrer Tes dévots de l’existence matérielle, illusoire, Toi toujours prêt à Te donner à eux.

Můj milý Pane, radil jsi mi, abych si vybrala jednoho z vládců, jako je Šišupála, Džarásandha nebo Dantavakra, ale jaké je jejich postavení v tomto světě? Stále se namáhají, aby udrželi chod své domácnosti, jako býci, jež ve dne v noci dřou u lisu na olej. Podobají se oslům s nákladem na hřbetě. Jsou stále ponižovaní jako psi a lakomí jako kočky. Prodali se do otroctví svým manželkám. Každá nešťastná žena, která nikdy neslyšela o Tvé slávě, může přijmout takového muže za manžela, ale žena, která se o Tobě dozvěděla, jak jsi opěvován nejen v tomto světě, ale i v síních velkých polobohů, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, nepřijme za manžela nikoho jiného než Tebe. Jakýkoliv muž v tomto hmotném světě je pouze mrtvé tělo. Navenek je živá bytost pokrytá tímto tělem, což není nic jiného než pytel z kůže ozdobený vousy a knírem, chlupy, nehty a vlasy. Uvnitř tohoto ozdobeného pytle jsou pletence svalů, svazky kostí a jezírka krve, vždy promíchané s výkaly, močí, hlenem, žlučí a zkaženým vzduchem, což je živná půda pro různé druhy hmyzu a bakterií. Hloupá žena přijímá takové mrtvé tělo za svého manžela a úplně pomýleně ho miluje jako svého drahého společníka. To je možné jedině proto, že nikdy neokusila věčně blaženou vůni Tvých lotosových nohou.

« Ô cher Seigneur, Tu m’as désigné des princes, comme Śiśupāla, Jarāsandha ou Dantavakra ; mais quelle est donc leur position en ce monde ? Sans cesse ils sont absorbés en des tâches épuisantes pour assurer la vie de leur famille, tels des bœufs tournant jour et nuit le pressoir à huile. Pour cela on les compare également aux ânes, aux bêtes de somme. On les méprise tels des chiens, et des chats ils ont l’avarice. Ils se sont vendus comme esclaves à leurs épouses. Une femme de mauvaise fortune, qui n’a jamais entendu Tes gloires, acceptera peut-être un tel homme pour époux, mais certes jamais celle qui apprit à Te connaître, Toi que louent les habitants de cette planète, et aussi les grands devas comme Brahmā et Śiva ; jamais autre que Toi n’obtiendra sa main. L’homme de ce monde n’est qu’un corps mort. L’être vivant y est couvert du corps, de rien d’autre qu’un sac de peau décorée d’une barbe et de moustaches, de poils, d’ongles sur le bout des doigts et de cheveux sur la tête. Dans ce sac ainsi orné, des paquets de muscles, d’os, des flaques de sang, toujours mêlés à l’excrément, l’urine, le mucus, la bile et l’air pollué, tout cela formant le délice des germes et des insectes ! L’insensée accepte pour époux ce corps mort et, dans son erreur grotesque, lui porte son amour, lui devenu son cher compagnon. Commettrait-elle cette erreur si elle avait jamais goûté la saveur d’éternelle félicité de Tes pieds pareils-au-lotus ?

Můj milý manželi s lotosovýma očima, jsi spokojený sám v sobě. Nestaráš se, zda jsem krásná nebo kvalifikovaná; to Tě vůbec nezajímá. Tvá nepřipoutanost ke mně proto není nic divného; je docela přirozená. Ty nemůžeš být připoutaný k žádné ženě, jakkoli vznešené a krásné. Ať už jsi ke mně připoutaný, nebo ne, přeji si, aby má oddanost a pozornost zůstávala stále u Tvých lotosových nohou. Hmotná kvalita vášně je také Tvým stvořením, takže když na mě vášnivě pohlédneš, přijmu to jako největší požehnání mého života. Takové příznivé okamžiky jsou to jediné, po čem toužím.”

« Mon cher Époux, aux yeux pareils-au-lotus, satisfait en Toi-même, peu T’importent ma beauté ou mes qualités. Aussi, je ne m’étonne pas qu’en Toi ne se trouve nul attachement pour moi. Qu’importe la position et la beauté d’une femme : si grandes soient-elles, Tu ne peux T’y sentir lié. Ainsi, que Tu me sois ou non attaché, puisse ma dévotion et mon attention être toujours présents à Tes pieds pareils-au-lotus. Tu as créé la Passion : aussi, quand Tu me jettes un regard passionné, je le reçois comme la plus grande bénédiction de mon existence. Mon ambition ne réclame que le bon augure de semblables moments. »

Poté, co Krišna vyslechl Rukminina tvrzení a vysvětlení každého slova, které použil k podnícení jejího láskyplného hněvu vůči Němu, řekl jí: “Má milá cudná ženo, Moje milá princezno, očekával jsem od Tebe takové vysvětlení, a jen za tím účelem jsem říkal všechna ta žertovná slova, aby se ti zatemnil pravý náhled na věc. Teď jsem již dosáhl, čeho jsem chtěl. Tvoje úžasné vysvětlení každého Mého slova je naprosto správné a Já je schvaluji. Nádherná Rukminí, jsi Má nejmilejší manželka. Velice Mě těší, když vím, jak Mě miluješ. Buď si jistá tím, že ať máš jakékoliv touhy a očekáváš ode Mne cokoliv, jsem ti neustále k službám. Další skutečností je, že Moji oddaní, Moji drazí přátelé a služebníci, jsou vždy prostí hmotného znečištění, i když je neláká žádat Mě o takové osvobození. Moji oddaní po Mně nikdy nechtějí nic jiného, než aby Mi mohli sloužit. A jelikož na Mně zcela závisejí, tak i v případě, že Mě o něco požádají, není to hmotné. Taková přání se nestávají příčinou hmotné spoutanosti, ale naopak zdrojem osvobození z hmotného světa.

Point par point, Rukmiṇī avait répondu aux paroles dont Kṛṣṇa S’était servi pour provoquer sa colère amoureuse. Kṛṣṇa l’entendit et reprit : « Ma chère et chaste épouse, Ma chère princesse, J’attendais de toi semblables explications ; tous ces propos narquois, bien éloignés de Mes véritables sentiments, n’avaient pas d’autre but. Il est atteint. Tu as donné de Mes paroles des explications merveilleuses, et véridiques, que J’approuve. Ô Rukmiṇī, à la beauté sans égale, tu es Mon épouse la plus chère. Grande est Ma satisfaction quand Je vois quel amour intense tu Me portes. Sois-en sûre, Je t’en prie, quelles que soient tes ambitions, tes désirs, tout ce que tu attends de Moi te sera toujours accordé. Je demeure à jamais ton serviteur. Et il est bien vrai que Mes dévots, Mes amis et serviteurs les plus chers, sont libres de toute souillure matérielle, même s’ils ne veulent en rien implorer de Moi cette libération. Car ils ne désirent jamais rien de Moi, si ce n’est de Me servir. Cependant, puisqu’ils dépendent tout entiers de Ma Personne, s’il arrive qu’ils Me fassent une demande quelconque, elle ne saurait être d’ordre matériel. Leurs ambitions et désirs, au lieu de les lier à la matière, deviennent pour eux source de libération.

Má milá cudná a zbožná ženo, zkoušel jsem, jak se vší cudností miluješ svého manžela, a zkouškou jsi prošla velice úspěšně. Úmyslně jsem tě rozrušil mnoha slovy, která se nehodí k tvojí povaze, ale k Mému údivu jsi neztratila ani špetku svojí oddanosti vůči Mně. Má milá ženo, jsem ten, kdo dává veškerá požehnání, dokonce až po úroveň osvobození z hmotného světa, a jedině Já mohu zastavit pokračování hmotné existence a povolat člověka zpátky domů, zpátky k Bohu. Ten, jehož oddanost vůči Mně není čistá, Mě uctívá pro nějaký hmotný prospěch, jen aby se udržel ve světě hmotného štěstí, jež vrcholí potěšením ze sexu. Kdo se věnuje přísné askezi, aby získal hmotné štěstí, žije v klamných představách vytvořených Mou vnější energií. Lidé, kteří Mi slouží jen kvůli hmotnému zisku a smyslovému požitku, jsou velice hloupí, neboť hmotné štěstí založené na pohlavním životě je dostupné i v těch nejohavnějších životních druzích, jako jsou prasata a psi. Nikdo by se na Mě neměl obracet kvůli takovému štěstí, které lze mít i po uvržení do pekelných životních podmínek. Pro ty, kdo hledají pouze hmotné štěstí, a ne Mě, je tedy lepší, když v těchto pekelných podmínkách zůstanou.”

« Ma chère épouse, chaste et vertueuse, J’ai mis à l’épreuve ta chasteté, ton amour pour ton Époux, épreuve passée avec le plus grand succès. J’ai voulu te troubler, par des paroles qui ne s’accordent guère avec ce que tu es ; Me voilà maintenant surpris de voir que rien de ta dévotion pour Moi n’a perdu de sa force initiale. Ô chère épouse, c’est Moi qui accorde aux êtres toutes bénédictions, et même la libération de ce monde de matière ; et c’est Moi seul encore qui peut mettre un terme à l’existence matérielle pour rappeler auprès de Moi l’âme conditionnée, de retour en sa demeure originelle.

« Ceux dont la dévotion pour Moi est impure M’adorent pour obtenir quelque bienfait matériel, pour se garder dans un monde de bonheur matériel, culminant avec le plaisir sexuel. Ceux qui endurent de sévères austérités à seule fin de connaître ce bonheur, certes ils sont recouverts de l’illusion de mon énergie externe. Oui, ceux qui ne s’engagent dans Mon service de dévotion que dans un but matériel, pour donner quelque plaisir à leurs sens, sont des plus sots. Le bonheur matériel basé sur la vie sexuelle, on le trouve jusque dans les formes de vie les plus abominables, celles du porc ou du chien. Nul, pour un bonheur accessible même dans des conditions d’existence infernale, ne devrait M’approcher. Mieux vaut, si l’on n’aspire qu’au bonheur de ce monde, sans désir pour Ma Personne, demeurer dans cette condition infernale. »

Hmotné znečištění je tak silné, že každý ve dne v noci těžce pracuje pro hmotné štěstí. Náboženství, askeze, humanitářství, filantropie, politika, věda—všechno se vystavuje na odiv se zájmem získat nějaký hmotný prospěch. Materialisté většinou uctívají různé polobohy pro okamžitý hmotný zisk a někdy se pod vlivem hmotných sklonů začnou věnovat oddané službě Pánu. Někdy se však také stane, že když člověk upřímně slouží Pánu a zároveň si udržuje hmotné ambice, Pán mu velice laskavě odejme zdroje hmotného štěstí. Potom se oddaný, nenacházející žádnou oporu v hmotných radostech, plně zaměstná čistou oddanou službou.

La souillure de ce monde de matière est si profonde en les êtres conditionnés qu’ils travaillent très dur, jour et nuit, pour obtenir quelque bonheur matériel. Toute la parade de religiosité, d’austérité, de pénitence, d’humanitarisme, de philanthropie, de politique, de science…, à laquelle ils se prêtent n’a pour but que d’obtenir quelque bienfait matériel. Et pour un succès plus rapide dans cette voie, les matérialistes vouent en général leur adoration à différents devas ; ensorcelés par leurs inclinations matérielles, ils adoptent parfois le service de dévotion offert au Seigneur. Il arrive même que si une personne sert avec sincérité le Seigneur, tout en maintenant quelque ambition matérielle, Kṛṣṇa, par un effet de Sa grande bonté, la prive de ces sources de bonheur matériel. Alors, privé de recourir aux plaisirs de ce monde, le bhakta s’engage tout entier dans le service de dévotion pur.

Pán Krišna pokračoval: “Má milá, nejlepší královno, jasně vidím, že nemáš žádné hmotné cíle a tvým jediným záměrem je Mi sloužit; již dlouho pro Mě vykonáváš čistou službu. Příkladná ryzí oddaná služba může oddanému přinést nejen vysvobození z hmotného světa, ale také povýšení do duchovního světa, kde Mi bude sloužit věčně. Lidé příliš upjatí k hmotnému štěstí nemohou takovou službu vykonávat. Ženy, jejichž srdce je znečištěné a plné hmotných tužeb, mohou navenek vystupovat jako velké oddané, ale zatím vymýšlejí různé způsoby, jak uspokojit smysly.

Śrī Kṛṣṇa poursuivit : « Ô chère, ô meilleure d’entre les reines, il est clair à Mes yeux que tu ne nourris nulle ambition matérielle : ton seul dessein est de Me servir, et depuis longtemps tu te trouves absorbée dans Mon service de dévotion pur et sans mélange. Un tel service de dévotion, pur et exemplaire, a le pouvoir non seulement d’accorder au bhakta la libération de ce monde, mais encore de l’élever au Royaume spirituel, où il Me servira éternellement. Ceux qui sont trop attachés au plaisir matériel ne peuvent M’offrir un tel service. Les femmes dont le cœur est souillé, plein de désirs matériels, inventent force moyens de donner à leurs sens le plaisir tout en montrant une façade très dévouée à Ma Personne.

Má milá ctihodná ženo, i když mám tisíce manželek, nemyslím, že by Mě kterákoliv mohla milovat víc než ty. Praktickým důkazem tvého výjimečného postavení je, že jsi Mě před svatbou nikdy neviděla; pouze jsi o Mně slyšela z druhé ruky, a přesto byla tvá víra ve Mě tak pevná, že i v přítomnosti mnoha kvalifikovaných, bohatých a krásných mužů královského stavu sis žádného z nich nevybrala za manžela, ale trvala jsi na tom, že si vezmeš Mě. Odmítla jsi všechny přítomné prince a velice zdvořile jsi Mi poslala důvěrný dopis s návrhem, abych tě unesl. Když jsem tě unášel, tvůj starší bratr Rukmí se tomu násilím snažil zabránit a bojoval se Mnou. V bitvě jsem ho nemilosrdně porazil a zohyzdil jeho tělo. V době Aniruddhovy svatby došlo při hře v šachy k další potyčce s tvým bratrem Rukmím kvůli jeho urážlivým výrokům a Můj starší bratr Balaráma ho nakonec zabil. Překvapilo Mě, že jsi při tom incidentu nevznesla jediné slůvko protestu. Velice ses bála, že by tě to ode Mě mohlo odloučit, a proto jsi trpělivě snášela všechny následky a neřekla ani slovo. Tímto šlechetným mlčením sis Mě, milá ženo, navždy získala; jsem věčně podřízen tvým příkazům. Poslala jsi za Mnou svého posla, abych tě unesl, a když jsi viděla, že Můj příjezd je trochu opožděný, celý svět ti připadal prázdný. Tehdy jsi usoudila, že tvého krásného těla se nesmí dotknout nikdo jiný, a když sis tedy myslela, že nepřijíždím, rozhodla ses raději spáchat sebevraždu a okamžitě s tímto tělem skoncovat. Moje milá Rukminí, taková velká a vznešená láska ke Mně zůstane navždy v Mé duši. Co se Mě týče, není v Mé moci ti tvou ryzí oddanost oplatit.”

« Toi que J’aime et que J’honore, bien que Je possède des épouses par milliers, Je ne pense pas qu’aucune d’entre elles puisse M’aimer d’un amour plus grand que le tien. La preuve : tu ne M’avais jamais vu avant notre mariage ; tu avais seulement entendu parler de Ma Personne. Or ta foi en Moi n’en fut pas moins ferme, et en présence de nombreux princes, qualifiés, riches et beaux, tu as maintenu ton choix, Me préférant à eux. Tu les as tous négligés ; avec délicatesse, tu M’as envoyé une lettre secrète, pour M’inviter à te ravir. Rukmī, ton frère aîné, comme Je t’enlevais, protesta violemment, et voulut s’opposer à Moi. Il fut vaincu et disgracié sans merci. Puis lors du mariage d’Aniruddha, pendant que nous jouions tous aux échecs, une controverse eut lieu, qui provoqua une lutte entre Rukmī et Mon frère aîné, Balarāma. Celui-ci finit par mettre à mort ton frère. J’ai été surpris de n’entendre aucune protestation sortir de tes lèvres. Anxieuse seulement à l’idée que tu pouvais être séparée de Moi, tu as tout enduré sans dire mot. Par ce silence, ô chère épouse, tu M’as gagné pour l’éternité ; c’est à jamais que Je te suis soumis. Quand tu envoyas ton messager vers Moi, pour que Je t’enlève, Je vins tard, et tout le temps de Mon absence le monde entier te parut vide. Tu pensas que ton corps merveilleux ne devait être touché par personne d’autre, et croyant que Je ne viendrais pas, tu décidas de te suicider, d’en finir d’un coup avec ce corps. Ma chère Rukmiṇī, un tel amour pour Ma Personne, si grand, si haut, demeurera à jamais en Mon âme. Car comment pourrais-Je te rendre ta pure dévotion ? »

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jistě nemá zapotřebí stávat se manželem, synem nebo otcem kohokoliv, protože Mu všechno patří a každý je pod Jeho vládou. Ke svému uspokojení nepotřebuje ničí pomoc. Je ātmārāma, soběstačný; dokáže si sám poskytnout veškerou radost bez cizí pomoci. Když ale sestoupí, aby hrál úlohu lidské bytosti, hraje svou roli manžela, syna, přítele či nepřítele naprosto dokonale. Když vystupoval jako dokonalý manžel královen, zvláště Rukminídží, užíval si zcela dokonalé manželské lásky.

Dieu, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, n’a certes que faire d’être l’époux, le fils ou le père de qui que ce soit, car tout Lui appartient et chacun se trouve sous Son contrôle. Il est ātmārāma, satisfait en Lui-même ; Il peut par Lui-même connaître tout plaisir, sans intervention extérieure. Mais lorsqu’Il descend en ce monde et y joue le rôle d’un être humain, Il se fait – à la perfection – soit époux, soit fils, ami ou ennemi. Ainsi, jouant le rôle du parfait Époux des reines de Dvārakā, notamment Rukmiṇījī, Il prit plaisir à l’amour conjugal, de façon parfaite.

Ve védské kultuře je mnohoženství dovolené, ale s žádnou z manželek se nesmí špatně zacházet. Muž se tedy může oženit s mnoha ženami jedině tehdy, je-li schopen je všechny stejně uspokojit jako ideální hospodář, jinak ne. Pán Krišna je učitel celého světa, a proto, třebaže nepotřeboval žádnou manželku, se expandoval do tolika podob, kolik měl žen, a žil s nimi jako ideální hospodář, dodržující zásady, pravidla a nařízení podle pokynů Véd a společenských zákonů a zvyků. Pro každou ze svých 16 108 manželek udržoval současně různé paláce, různé zvyklosti i nálady. Tak se Pán, třebaže je jeden, projevil jako 16 108 ideálních hospodářů.

Selon la culture védique, la polygamie est permise, mais les épouses ne doivent pas être mal traitées. En d’autres termes, un homme peut prendre plusieurs épouses à la seule condition qu’il soit capable, en homme de famille idéal, de les satisfaire toutes également. Śrī Kṛṣṇa est le Précepteur du monde ; ainsi, bien qu’Il n’eût aucun besoin d’une épouse, Il Se multiplia en autant de Formes qu’Il avait pris d’épouses et vécut avec chacune d’entre elles en mari idéal, observant les principes régulateurs, les règles et les engagements prescrits par les Vedas, les lois et la tradition sociale. Pour chacune de Ses 16 108 femmes, Il entretint simultanément différents palais, avec différentes ambiances. Ainsi, le Seigneur, bien qu’unique, Se déploya en tant que 16 108 chefs de famille idéals.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 60. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Krišnův rozhovor s Rukminí”.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le soixantième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « Conversations échangées entre Kṛṣṇa et Rukmiṇī ».