Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.90

Verš

kṛṣṇera pratijñā dṛḍha sarva-kāle āche
ye yaiche bhaje, kṛṣṇa tāre bhaje taiche

Synonyma

kṛṣṇera — Pána Kṛṣṇy; pratijñā — slib; dṛḍha — pevný; sarva-kāle — vždy; āche — je; ye — každý, kdo; yaiche — jak; bhaje — slouží; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; tāre — jemu; bhaje — oplácí; taiche — tak navždy.

Překlad

„Pán Kṛṣṇa jednou provždy slíbil, že pokud Mu někdo slouží, Kṛṣṇa mu dá odpovídající množství úspěchu v oddané službě Pánu.“

Význam

Myšlenka, že lze Kṛṣṇu uctívat v jakékoliv podobě nebo jakýmkoliv způsobem, a že člověk přesto dosáhne konečného výsledku a obdrží Pánovu přízeň, je zcela mylná. K takovýmto závěrům docházejí naprostí materialisté. Takoví lidé obvykle říkají, že si lze vytvořit svůj vlastní způsob uctívání Nejvyššího Pána a že jakékoliv uctívání stačí k tomu, aby člověk dospěl k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jistěže existují různé způsoby, jak dosáhnout různých výsledků plodonosného jednání, spekulativního poznání, mystické yogy a askeze. Omezení jedinci proto tvrdí, že každý, kdo přijme kterýkoliv z těchto postupů, získá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že je jedno, jaký způsob člověk přijme. Uvádí se obecný příklad: pokud se chce někdo dostat na určité místo, k němuž vedou různé cesty, může tam dospět po kterékoliv z nich. Tito materialisté tedy říkají, že existují různé způsoby, jak získat přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že si člověk může představovat Nejvyšší Osobnost Božství jako bohyni Durgu, bohyni Kālī, Pána Śivu, poloboha Gaṇeśe, Pána Rāmacandru, Kṛṣṇu, neosobní Brahman nebo jako cokoliv jiného a že může zpívat Pánovo jméno jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv podobě. Tito materialisté tvrdí, že výsledek je stejný, protože všechna tato jména a podoby jsou v konečném smyslu také stejné. Uvádějí také příklad, že člověk, který má různá jména, odpoví, ať už se na něj volá kterýmkoliv z nich. Proto tvrdí, že není třeba zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. I když se zpívá jméno Kālī, Durgy, Śivy, Gaṇeśe nebo kohokoliv jiného, výsledek bude vždy stejný.

Tyto výroky mentálních spekulantů bezpochyby těší mentální spekulanty, ale ti, kdo mají opravdové poznání, tyto závěry neuznávají, neboť jsou v rozporu s autoritou śāster. Žádný pravý ācārya je zcela jistě nepřijme. V Bhagavad-gītě (9.25) Kṛṣṇa jasně prohlašuje:

yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām

„Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy, ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům, ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mne, budou žít se Mnou.“

Do Pánova království je dovoleno vstoupit jedině oddaným – ne uctívačům polobohů, karmīm, yogīm nebo komukoliv jinému. Člověk, který se chce povýšit na nebeské planety, uctívá různé polobohy a hmotná příroda může takovým oddaným laskavě poskytnout jejich vytoužená postavení. Hmotná příroda dá člověku jeho určitou povahu, se kterou se bude zvětšovat jeho náklonnost k různým druhům polobohů. Bhagavad-gītā (7.20) nicméně říká, že uctívání polobohů je určené těm, kdo pozbyli inteligenci:

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

„Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel, která odpovídají jejich povahám.“

I když může být člověk povýšen na nebeské planety, výsledky takového požehnání jsou omezené.

anta-vat tu phalaṁ teṣāṁ
tad bhavaty alpa-medhasām
devān deva-yajo yānti
mad-bhaktā yānti mām api

„Lidé s chabou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné. Ti, kdo uctívají polobohy, jdou na planety polobohů, ale Moji oddaní nakonec dospějí na Mou svrchovanou planetu.“ (Gītā 7.23)

Být povýšen na nebeské nebo jiné hmotné planety neznamená dosáhnout věčného života plného poznání a blaženosti. S koncem hmotného světa skončí také veškeré výhody hmotného povznesení. Vstoupit do duchovního světa a vrátit se k Bohu je podle Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě (18.55) dovoleno pouze těm, kdo Mu s láskou oddaně slouží, nikomu jinému:

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram

„Poznat Mě takového, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Božství, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo si Mě je díky takové oddanosti plně vědom, může vstoupit do Božího království.“

Impersonalisté nemohou Nejvyšší Osobnost Božství poznat, a proto není možné, aby vstoupili do duchovního království a vrátili se zpátky k Bohu. Skutečnost je taková, že různými prostředky dosáhneme různých výsledků. Není pravda, že všechny výsledky budou stejné. Lidé, kteří se zajímají o čtyři principy: dharmu, arthu, kāmu a mokṣu, se nedají srovnávat s těmi, kdo se zajímají o ryzí oddanou službu Pánu. Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.2) proto říká:

dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śiva-daṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate 'tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt

„Tato Bhāgavata Purāṇa zcela zavrhuje veškeré hmotně motivované náboženské činnosti a předkládá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní čistého srdce. Tato nejvyšší pravda je realitou odlišenou od iluze pro dobro všech. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Śrī Vyāsadevou, sám o sobě stačí k realizaci Boha. Jakmile člověk pozorně a pokorně naslouchá poselství Bhāgavatamu, připoutá se k Nejvyššímu Pánu.“

Ti, kdo touží po osvobození, se snaží splynout s neosobním Brahmanem. Za tím účelem vykonávají náboženské obřady, ale Śrīmad-Bhāgavatam to považuje za podvodný proces. Takovým lidem se o návratu domů, zpátky k Bohu, nemůže ani zdát. Mezi cílem dharmy, arthy, kāmy a mokṣi a cílem oddané služby je nebetyčný rozdíl.

Bohyně Durgā je vládnoucí božstvo tohoto hmotného světa, stvořeného z hmotných prvků. Polobozi jsou pouze různí vedoucí, kteří řídí jednotlivá oddělení hmotných činností, a jsou pod vlivem té samé hmotné energie. Kṛṣṇovy vnitřní energie však se stvořením tohoto hmotného světa nemají nic společného. Duchovní svět společně se všemi duchovními činnostmi podléhá řízení vnitřní, duchovní energie, a tyto činnosti vykonává duchovní energie Yogamāyā. Yogamāyā je duchovní neboli vnitřní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo mají zájem o povýšení do duchovního světa a o službu Pánu, dosahují duchovní dokonalosti pod vedením Yogamāyi. Ti, kdo mají zájem o hmotné povýšení, se zaměstnávají náboženskými obřady a ekonomickým rozvojem pro vylepšené uspokojování smyslů. Nakonec se snaží splynout s Pánovou neosobní existencí. Takoví lidé se obyčejně stanou impersonalisty. Zajímají se o uctívání Pána Śivy či bohyně Durgy, ale to, co získají, je stoprocentně hmotné.

Oddaní někdy následují příklad gopī a uctívají bohyni Kātyāyanī, ale s pochopením, že Kātyāyanī je inkarnací Yogāmāyi. Gopī uctívaly Kātyāyanī neboli Yogamāyu proto, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela. V písmu Sapta-śatī je ale na druhou stranu řečeno, že kṣatriyský král Suratha a bohatý vaiśya jménem Samādhi uctívali hmotnou přírodu v podobě bohyně Durgy, aby dosáhli hmotné dokonalosti. Pokud se někdo snaží směšovat uctívání Yogamāyi s uctíváním Mahāmāyi a považuje je za jednu a tu samou, pak nevykazuje příliš vysokou inteligenci. Pojetí, že je všechno jedno, je druhem hlouposti, a opájejí se jím lidé, kteří mají méně mozkové hmoty. Hlupáci a darebáci říkají, že uctívání Yogamāyi a Mahāmāyi je stejné. Takový závěr je pouhým výsledkem mentální spekulace a nemá žádný praktický dopad. V hmotném světě lidé někdy dávají vznešené názvy zcela bezvýznamným věcem. V Bengálsku se tomu říká dát slepému dítěti jméno Padmalocana, znamenající „ten, který má lotosové oči“. Někdo může pošetile nazvat slepé dítě Padmalocanem, ale takové pojmenování nemá žádný význam.

V duchovním světě je Absolutní Pán vždy totožný se svým jménem, slávou, podobou, vlastnostmi a zábavami. V hmotném světě taková totožnost není možná, protože tam se od sebe jméno a samotná osoba liší. Nejvyšší Pán má mnoho svatých jmen jako Paramātmā, Brahman nebo „stvořitel“, ale ten, kdo Pána uctívá jako stvořitele, nemůže pochopit vztah mezi oddaným a Pánem v pěti transcendentálních náladách, ani nemůže porozumět tomu, co znamená Kṛṣṇa. Šest transcendentálních vznešených atributů Pána nelze pochopit pouhým chápáním Nejvyšší Osobnosti Božství jako neosobního Brahmanu.

Neosobní realizace Absolutní Pravdy je zajisté transcendentální, ale to neznamená, že ten, kdo této realizace dosáhl, může znát Pánovu podobu sac-cid-ānanda. Podobně je realizace Paramātmy, úplné expanze Absolutní Pravdy v srdcích všech, také neúplným pochopením Absolutní Pravdy. Dokonce ani oddaný Osobnosti Božství Nārāyaṇa nemůže skutečně chápat Kṛṣṇovy transcendentálně přitažlivé rysy. Oddaný Kṛṣṇy, připoutaný k Pánovým úžasným přitažlivým rysům, nepovažuje Nārāyaṇa za příliš důležitého. Když gopī někdy viděly Kṛṣṇu v podobě Nārāyaṇa, nijak zvlášť je nepřitahoval. Gopī Kṛṣṇu nikdy neoslovují jako Rukmiṇī-ramaṇu. Kṛṣṇovi oddaní ve Vrindávanu Ho oslovují jako Rādhāramaṇu, Nandanandanu a Yaśodānandanu, ale nikdy jako Vasudeva-nandanu nebo Devakī-nandanu. I když jsou podle hmotných měřítek Nārāyaṇa, Rukmiṇī-ramaṇa a Kṛṣṇa stejní, v duchovním světě nelze použít jména Rukmiṇī-ramaṇa nebo Nārāyaṇa místo jména Kṛṣṇa. Pokud to někdo kvůli nedostatku poznání udělá, jeho nálada vůči Pánu je duchovně chybná a nazývá se rasābhāsa neboli nevhodné směšování transcendentálních nálad. Pokročilý oddaný, který opravdu poznal Pánovy transcendentální rysy, se nedopustí této chyby, že by vytvářel rasābhāsu záměnou jednoho jména za jiné. Vlivem Kali-yugy se však ve jménu výstřednosti a volnomyšlenkářství objevují spousty rasābhāsy. Takový fanatismus se čistým oddaným příliš nezamlouvá.