CC Madhya 22.53

নৈষাং মতিস্তাবদুরুক্রমাঙ্ঘ্রিং
স্পৃশত্যনর্থাপগমো যদর্থঃ ।
মহীয়সাং পাদরজোঽভিষেকং
নিষ্কিঞ্চনানাং ন বৃণীত যাবৎ ॥ ৫৩ ॥
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat

Synonyma

nane; eṣāmtěch, kdo jsou připoutaní k životu hospodáře; matiḥzájem; tāvattak dlouho; urukrama-aṅghrimlotosové nohy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je známý pro svoje neobvyklé činnosti; spṛśatidotýká se; anarthanežádoucích věcí; apagamaḥzničení; yatčehož; arthaḥvýsledek; mahīyasāmvelkých osobností, oddaných; pāda-rajaḥprachem z lotosových nohou; abhiṣekampokropení hlavy; niṣkiñcanānāmkteří jsou zcela odpoutaní od hmotného vlastnictví; na vṛṇītanedělá; yāvatdokud.

Překlad

„  ,Dokud lidská společnost nepřijme prach z lotosových nohou vznešených mahātmů neboli oddaných, kteří nemají vůbec nic společného s hmotným vlastnictvím, nemůže svou pozornost obrátit k lotosovým nohám Kṛṣṇy, jež ničí veškeré nežádoucí strastiplné podmínky hmotného života.̀  “

Význam

Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.32). Když velký mudrc Nārada učil Mahārāje Yudhiṣṭhiru, vyprávěl mu o činnostech Prahlāda Mahārāje. Tento verš vyslovil Prahlāda Mahārāja před svým otcem Hiraṇyakaśipuem, králem démonů. Prahlāda Mahārāja svého otce poučil o devíti základních formách bhakti-yogy a vysvětlil, že každý, kdo je přijme, má být považován za vysoce vzdělaného učence. Hiranyakaśipuovi se však nelíbilo, že jeho syn mluví o oddané službě, a proto si okamžitě zavolal Prahlādova učitele Ṣaṇḍu. Učitel vysvětlil, že Prahlāda o oddané službě neučil, ale že k ní měl chlapec přirozený sklon. Hiraṇyakaśipu se tehdy rozzuřil a zeptal se Prahlāda, proč se stal vaiṣṇavou. Prahlāda Mahārāja mu tímto veršem odpověděl, že se nikdo nestane oddaným Pána, dokud neobdrží milost a požehnání jiného oddaného.