Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 22.53

Verš

naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat

Synonyma

na — ne; eṣām — těch, kdo jsou připoutaní k životu hospodáře; matiḥ — zájem; tāvat — tak dlouho; urukrama-aṅghrim — lotosové nohy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je známý pro svoje neobvyklé činnosti; spṛśati — dotýká se; anartha — nežádoucích věcí; apagamaḥ — zničení; yat — čehož; arthaḥ — výsledek; mahīyasām — velkých osobností, oddaných; pāda-rajaḥ — prachem z lotosových nohou; abhiṣekam — pokropení hlavy; niṣkiñcanānām — kteří jsou zcela odpoutaní od hmotného vlastnictví; na vṛṇīta — nedělá; yāvat — dokud.

Překlad

„  ,Dokud lidská společnost nepřijme prach z lotosových nohou vznešených mahātmů neboli oddaných, kteří nemají vůbec nic společného s hmotným vlastnictvím, nemůže svou pozornost obrátit k lotosovým nohám Kṛṣṇy, jež ničí veškeré nežádoucí strastiplné podmínky hmotného života.̀  “

Význam

Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.32). Když velký mudrc Nārada učil Mahārāje Yudhiṣṭhiru, vyprávěl mu o činnostech Prahlāda Mahārāje. Tento verš vyslovil Prahlāda Mahārāja před svým otcem Hiraṇyakaśipuem, králem démonů. Prahlāda Mahārāja svého otce poučil o devíti základních formách bhakti-yogy a vysvětlil, že každý, kdo je přijme, má být považován za vysoce vzdělaného učence. Hiranyakaśipuovi se však nelíbilo, že jeho syn mluví o oddané službě, a proto si okamžitě zavolal Prahlādova učitele Ṣaṇḍu. Učitel vysvětlil, že Prahlāda o oddané službě neučil, ale že k ní měl chlapec přirozený sklon. Hiraṇyakaśipu se tehdy rozzuřil a zeptal se Prahlāda, proč se stal vaiṣṇavou. Prahlāda Mahārāja mu tímto veršem odpověděl, že se nikdo nestane oddaným Pána, dokud neobdrží milost a požehnání jiného oddaného.