Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 12.135

Ve svém komentáři ohledně čištění chrámu Guṇḍici Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že Śrī Caitanya Mahāprabhu zde jako světový vůdce osobně učí, jak přijmout Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, ve svém očištěném a uklidněném srdci. Chce-li někdo vidět Kṛṣṇu ve svém srdci, musí je nejprve očistit, jak to Śrī Caitanya Mahāprabhu nařizuje ve své Śikṣāṣṭace: ceto-darpaṇa-mārjanam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že v tomto věku jsou lidská srdce zvláště nečistá: hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi. Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny nabádá, aby zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tak smyli veškerou špínu nahromaděnou v srdci. Prvním výsledkem bude čisté srdce (ceto-darpaṇa-mārjanam). Toto prohlášení potvrzuje i Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17):

„Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je Paramātmou (Nadduší) v srdci každého a dobrodincem pravdomluvných oddaných. Odstraňuje touhu po hmotném požitku ze srdce oddaného, který vychutnává Jeho poselství, jež jsou sama o sobě ctnostná, pokud jsou správně přednesena a vyslechnuta.“

Chce-li oddaný očistit své srdce, musí opěvovat slávu Pána Śrī Kṛṣṇy a naslouchat o ní (śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ). To je jednoduchý postup. Kṛṣṇa osobně s očistou srdce pomůže, protože v něm již sídlí. Kṛṣṇa tam chce být i nadále a poskytovat vedení; je pouze potřeba udržovat svoje srdce stejně čisté, jako Śrī Caitanya Mahāprabhu udržoval čistý chrám Guṇḍici. Oddaný proto musí své srdce čistit tak, jako Pán čistil Guṇḍicin chrám. Takto se člověk může uklidnit a obohatit svůj život v oddané službě. Dokud je srdce plné stébel, zrníček písku, plevelu nebo prachu (anyābhilāṣa-pūrṇa), není možné v něm usadit Nejvyšší Osobnost Božství. Srdce musí být očištěné od všech hmotných motivů pocházejících z ploduchtivého jednání, spekulativního poznání, mystické yogy a mnoha dalších podob takzvané meditace. Srdce je třeba čistit bez postranních úmyslů. Jak říká Śrīla Rūpa Gosvāmī: anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Jinak řečeno, člověk nemá mít žádný vedlejší motiv. Neměl by usilovat o hmotný pokrok, snažit se poznat Nejvyššího spekulativním poznáním, ploduchtivou činností, přísnou askezí a tak dále. Všechny tyto činnosti jsou v rozporu s přirozeným růstem spontánní lásky k Bohu. Jakmile ty jsou přítomny v srdci, je nečisté a není vhodným místem, kde by mohl Kṛṣṇa usednout. Přítomnost Pána v našem srdci nemůžeme vnímat, dokud není očištěné.

Hmotná touha je vysvětlena jako touha užívat si co nejvíce hmotného světa. V moderní řeči se tomu říká ekonomický rozvoj. Přehnaná touha po ekonomickém rozvoji je považována za stébla a zrnka písku v srdci. Srdce toho, kdo je příliš pohroužený v hmotných činnostech, zůstane vždy neklidné. Narottama dāsa Ṭhākura říká:

Jinými slovy, usilování o hmotné bohatství je v rozporu se zásadami oddané služby. Hmotný požitek zahrnuje činnosti, jako jsou velké oběti pro příznivé výsledky, rozdávání milodarů, podstupování askeze, povýšení se na vyšší planetární soustavy, a dokonce i šťastný život v tomto hmotném světě.

Novodobé hmotné výhody jsou jako prach hmotného znečištění. Když je tento prach rozvířen vírem ploduchtivých činností, zahalí srdce. Tak je zrcadlo srdce pokryto prachem. Lidé chtějí konat mnoho příznivých i nepříznivých činností, ale nevědí, jak si život za životem udržují srdce v nečistém stavu. Je zřejmé, že ten, kdo není schopen vzdát se touhy po ploduchtivých činnostech, je pokrytý prachem hmotného znečištění. Karmī si obvykle myslí, že následkům ploduchtivých činností se dá čelit jinou karmou neboli ploduchtivou činností, což je ovšem mylná představa. Pokud jí někdo podlehne, podvádí svými činnostmi sám sebe. Přirovnává se to ke koupeli slona. Slon se může v řece důkladně vykoupat, ale jakmile vyleze na břeh, celý se popráší pískem. Jestliže někdo trpí za svoje minulé ploduchtivé činnosti, nemůže své utrpení odstranit příznivými činnostmi. Utrpení lidstva nelze zabránit hmotnými plány. Rozvoj vědomí Kṛṣṇy je jediný způsob, jak je odstranit. Očista srdce začne tehdy, když člověk přijme proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a zapojí se do oddané služby Pánu, která začíná opěvováním Pánovy slávy a nasloucháním o ní. Poté, co je srdce opravdu očištěno, můžeme jasně vidět, jak v něm sídlí Pán, aniž by nás cokoliv rušilo. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.68) Pán potvrzuje, že se nachází v srdci čistého oddaného: sādhavo hṛdayaṁ mahyaṁ sādhūnāṁ hṛdayaṁ tv aham.

Neosobní spekulace, monismus (splynutí s Nejvyšším), spekulativní poznání, mystická yoga a meditace jsou přirovnány k zrnkům písku, která pouze dráždí srdce. Takovými činnostmi nikdo Nejvyšší Osobnost Božství neuspokojí, ani tak Pánu neumožníme klidně spočívat v našem srdci. Takové činnosti Ho naopak rozruší. Yogī a jñānī někdy na začátku zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru jako úvod ke svým dalším činnostem, ale když se potom mylně domnívají, že se už z otroctví hmotné existence vysvobodili, se zpíváním přestanou. Nechápou, že konečným cílem je Pánova podoba či Jeho jméno. Takovým ubohým tvorům se Pánovy přízně nikdy nedostane, protože nevědí, co je oddaná služba. Pán Kṛṣṇa je v Bhagavad-gītě popisuje takto:

„Ty, kdo jsou závistiví, podlí a nejnižší z lidí, znovu a znovu vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských životních druhů.“ (Gītā 16.19)

Śrī Caitanya Mahāprabhu nám svým praktickým příkladem ukázal, že se všechna zrnka písku musí pečlivě vysbírat a vyhodit. Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidil i před chrámem, protože se obával, aby se zrnka písku nedostala znovu dovnitř. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvětluje, že i u toho, kdo se již zbavil touhy po plodonosných činnostech, se někdy v srdci znovu projeví jemná touha jednat plodonosným způsobem. Člověka často napadne, že začne podnikat, aby zlepšil oddané činnosti. Znečištění je ale tak silné, že může časem přerůst v mylná chápání označená jako kuṭi-nāṭi (vyhledávání chyb) a pratiṣṭhāśā (touha být známý, slavný a mít vysoké postavení), jīva-hiṁsā (zášť vůči jiným živým bytostem), niṣiddhācāra (přijímání věcí zakázaných śāstrami), kāma (touha po hmotném zisku) a pūjā (hlad po popularitě). Slovo kuṭi-nāṭi znamená „pokrytectví“. Příkladem pratiṣṭhāśi je snaha napodobovat Śrīlu Haridāse Ṭhākura životem na odlehlém místě, i když ve skutečnosti jde spíše o to, být známý a slavný – jinými slovy, člověk si myslí, že ho budou hlupáci považovat za stejně dobrého, jako byl Haridāsa Ṭhākura, jen proto, že žije na odlehlém místě. To vše jsou hmotné touhy. U začátečníka je jisté, že bude atakován také dalšími hmotnými touhami, jako je touha po ženách a penězích. Srdce se tak znovu naplňuje nečistotami a je čím dál tím tvrdší, jako srdce materialisty. Postupně si člověk začne přát, aby se stal uznávaným oddaným nebo avatārem (inkarnací).

Slovo jīva-hiṁsā (zášť vůči jiným živým bytostem) ve skutečnosti znamená přestat kázat filosofii vědomí Kṛṣṇy. Kázání se popisuje jako paropakāra, činnost přinášející prospěch druhým. Ti, kdo si nejsou vědomi prospěchu z oddané služby, musí být vzděláváni kázáním. Pokud však někdo přestane kázat a usadí se na odlehlém místě, jde o hmotné jednání. Hmotným způsobem jedná také ten, kdo chce dělat ústupky māyāvādīm. Oddaný by nikdy neměl dělat ústupky neoddaným. Pokud někdo jedná jako profesionální guru, mystický yogī nebo předvádí zázraky, může podvádět veřejnost a získat pověst úžasného mystika, ale to vše je považováno za prach, stébla a zrnka písku v srdci. Navíc je potřeba následovat usměrňující zásady a netoužit po nedovoleném sexu, hazardování, omamných látkách a mase.

Aby nás Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prakticky poučil, vyčistil chrám dvakrát. Druhé čištění bylo zevrubnější. Záměrem bylo odstranit všechny překážky na cestě oddané služby. Pán čistil chrám s velkým odhodláním, což je zřejmé z toho, že k úklidu použil i své oblečení. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl osobně dohlédnout na to, že chrám bude vyčištěn na úroveň čistého mramoru. Čistý mramor působí chladivě. Oddaná služba znamená získat klid od veškerého rozrušení způsobeného hmotnými nečistotami; je to proces, který uklidňuje mysl. Mysl bude klidná a zcela čistá jedině tehdy, když nebudeme toužit po ničem jiném než po oddané službě.

I když mohou být všechny nečisté věci ze srdce odstraněny, někdy zůstane v mysli jemná touha po impersonalismu, monismu, úspěchu a čtyřech principech zbožného jednání (dharma, artha, kāma a mokṣa). To vše je jako skvrny na čisté látce, a ty chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu také všechny vyčistit.

Śrī Caitanya Mahāprabhu nás svým praktickým jednáním učí, jak očistit srdce. Jakmile je srdce očištěné, měli bychom pozvat Pána Śrī Kṛṣṇu, aby se v něm usadil, a měli bychom uspořádat slavnost s rozdáváním prasādam a zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Śrī Caitanya Mahāprabhu každého oddaného učil svým chováním. Stejnou zodpovědnost přijímá každý, kdo šíří učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán při úklidu jednotlivé osoby káral a chválil a ti, kdo jednají v roli ācāryů, se musí od Śrī Caitanyi Mahāprabhua naučit trénovat oddané osobním příkladem. S těmi, kdo byli schopni z chrámu odstranit nežádoucí věci, byl Pán velice spokojený. Tomu se říká anartha-nivṛtti, očistit srdce od všech nežádoucích věcí. Čištěním chrámu Guṇḍici nás Śrī Caitanya Mahāprabhu naučil, jak vyčistit a utišit srdce, aby bylo možné v něm přijmout Pána Śrī Kṛṣṇu a On tam mohl nerušeně pobývat.