Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 10.119
Verš
śāmyac-chāstra-vivādayā rasa-dayā cittārpitonmādayā
śaśvad-bhakti-vinodayā sa-madayā mādhurya-maryādayā
śrī-caitanya dayā-nidhe tava dayā bhūyād amandodayā
Synonyma
helā — velmi snadno; uddhūnita — odehnaný; khedayā — nářek; viśadayā — která vše očišťuje; pronmīlat — probuzení; āmodayā — transcendentální blaženost; śāmyat — zmírňující; śāstra — zjevených písem; vivādayā — rozpory; rasa-dayā — rozdávající všechny transcendentální nálady; citta — v srdci; arpita — upevněné; unmādayā — štěstí; śaśvat — neustále; bhakti — oddanou službu; vinodayā — probouzející; sa-madayā — plnou extáze; mādhurya — milostné lásky; maryādayā — hranice; śrī-caitanya — ó Pane Śrī Caitanyo Mahāprabhu; dayā-nidhe — oceáne milosti; tava — Tvoje; dayā — milost; bhūyāt — nechť je; amanda — štěstí; udayā — ve kterém se probouzí.
Překlad
„Ó oceáne milosti, Śrī Caitanyo Mahāprabhu! Nechť se probudí Tvá příznivá milost, která vše činí čistým a blaženým, a tak snadno odhání všechny druhy hmotných nářků. Tvá milost ve skutečnosti probouzí transcendentální blaženost a zastiňuje všechny světské radosti. Tvou příznivou milostí jsou odstraněny rozpory mezi různými písmy. Ze Tvé příznivé milosti proudí transcendentální nálady, z nichž srdce jásá. Tvá milost je plná radosti, vždy povzbuzuje k oddané službě a oslavuje milostnou lásku k Bohu. Nechť se Tvou bezpříčinnou milostí tato transcendentální blaženost probudí v mém srdci.“
Význam
Tento důležitý verš (Śrī Caitanya-candrodaya-nāṭaka 8.10) konkrétně popisuje Pánovu bezpříčinnou milost. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje, že Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejštědřejší Osobnost Božství, rozdává svou bezpříčinnou milost podmíněným duším třemi způsoby. Každá živá bytost je v hmotném světě mrzutá, protože jí vždy něco schází. Podstupuje velký boj o přežití a své strasti se snaží zmenšovat pokusy vyždímat z tohoto světa co největší požitek. V této snaze však živá bytost nikdy neuspěje. Člověk někdy ve svých těžkostech hledá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, ale pro materialistickou osobu je velmi těžké ji získat. Pokud si však Pánovou milostí někdo začne být vědom Kṛṣṇy, vůně lotosových nohou Pána se rozšíří a materialista tak může být zbaven svého utrpení. Transcendentální styk s lotosovýma nohama Pána ve skutečnosti očistí jeho mysl, a tehdy bude osvícen láskyplnou službou Pánu.
Existuje mnoho různých druhů písem a lidé jsou jejich čtením často zmateni. Pokud však člověk získá Pánovu milost, jeho zmatenost se vytratí. A nejen že jsou vyřešeny rozpory písem, ale probudí se také určitá transcendentální blaženost, která ho zcela uspokojí. Tato transcendentální láskyplná služba Pánu neustále zaměstnává podmíněnou živou bytost službou lotosovým nohám Pána. Touto šťastnou činností se zvětšuje naše transcendentální láska ke Kṛṣṇovi. Naše postavení se tím zcela očistí a naplní nás transcendentální blaženost doprovázená radostí duše.
Tak se transcendentální bezpříčinná milost Pána Kṛṣṇy projeví v srdci oddaného. Tehdy přestanou existovat hmotné potřeby. Nářek, který nevyhnutelně provází hmotné touhy, zmizí také. Pánovou milostí je oddaný povýšen na transcendentální úroveň, a tehdy se v něm projeví transcendentální nálady duchovního světa. Jeho oddaná služba se upevní a on se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu s velkým odhodláním. To vše se pak spojí, aby v srdci oddaného plně probudilo lásku ke Kṛṣṇovi.
Ze začátku podmíněná duše postrádá vědomí Kṛṣṇy a je ve svém hmotném počínání neustále mrzutá. Později se díky stykům s čistým oddaným začne dotazovat na Absolutní Pravdu. Tak se začne zapojovat do transcendentální oddané služby Pánu. Později jsou milostí Pána odstraněny veškeré mylné představy a srdce je zbaveno veškeré hmotné špíny. Jedině tehdy se probudí štěstí transcendentální blaženosti. Pánovou milostí je oddaný zcela přesvědčený o hodnotě oddané služby. Když všude vidí Pánovy zábavy, je neochvějný v transcendentální blaženosti. Takový oddaný je zbaven všech hmotných tužeb a káže slávu Pána po celém světě. Tyto činnosti konané s vědomím Kṛṣṇy ho oddělují od hmotných činností a touhy po osvobození, protože na každém kroku pociťuje spojení s Nejvyšší Osobností Božství. I když někdy může žít životem hospodáře, díky své neustálé oddané službě není ovlivněn hmotnou existencí. Každému se proto doporučuje vyhledat útočiště v oddané službě a tak získat štěstí a osvobození.