Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 4.71
Verš
niraparādhe nāma laile pāya prema-dhana
Synonyma
Překlad
„Nejdůležitějším z těchto devíti způsobů oddané služby je neustálé zpívání svatého jména Pána. Ten, kdo to dělá a vyhýbá se zároveň deseti druhům přestupků, snadno dosáhne té nejcennější lásky k Bohu.“
Význam
Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Bhakti-sandarbě (270) předkládá následující pokyny:
iyaṁ ca kīrtanākhyā bhaktir bhagavato dravya-jāti-guṇa-kriyābhir dīna-janaika-viṣayāpāra-karuṇā-mayīti śruti-purāṇādi-viśrutiḥ. ata eva kalau svabhāvata evāti-dīneṣu lokeṣu āvirbhūya tān anāyāsenaiva tat-tad-yuga-gata-mahā-sādhanānāṁ sarvam eva phalaṁ dadānā sā kṛtārthayati. yata eva tayaiva kalau bhagavato viśeṣataś ca santoṣo bhavati.
„Zpívání svatého jména Pána je hlavní prostředek pro dosažení lásky k Bohu. Toto zpívání neboli oddaná služba nezávisí na žádném vybavení ani na zrození v dobré rodině. Kṛṣṇovu pozornost na sebe upoutáme pokorou. To je výrok všech Véd. Pokud je tedy někdo velice pokorný, může v tomto věku Kali snadno dosáhnout lotosových nohou Kṛṣṇy. To je naplněním všech velkých obětí a askeze, protože dosažením extatické lásky k Bohu oddaný dosáhne naprosté životní dokonalosti. Vše, co v rámci oddané služby děláme, tedy musí být doprovázeno neustálým zpíváním svatého jména Pána.“ Zpívání svatého jména Kṛṣṇy – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – vychvaluje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Nāmāṣṭace (1):
dyuti-nīrājita-pāda-paṅkajānta
ayi mukta-kulair upāsyamānaṁ
paritas tvāṁ hari-nāma saṁśrayāmi
„Ó Hari-nāme! Špičky prstů Tvých lotosových nohou jsou neustále uctívány září vycházející ze šňůr drahokamů známých jako Upaniṣady, jež jsou korunními klenoty všech Véd. Osvobozené duše jako Nārada a Śukadeva Tě věčně oslavují. Ó Hari-nāme! Zcela se Ti odevzdávám.“
Podobně vychvaluje zpívání svatého jména Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtě (1.1.9):
viramita-nija-dharma-dhyāna-pūjādi-yatnam
katham api sakṛd āttaṁ mukti-daṁ prāṇināṁ yat
paramam amṛtam ekaṁ jīvanaṁ bhūṣaṇaṁ me
„Sláva, sláva dokonale blaženému svatému jménu Śrī Kṛṣṇy, které způsobuje, že se oddaný vzdá všech běžných náboženských povinností, meditace a uctívání. Pokud živá bytost byť jen jednou vysloví svaté jméno, získá od Něho osvobození. Svaté jméno Kṛṣṇy je ten největší nektar. Je to celý můj život a jediný poklad.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) Śukadeva Gosvāmī říká:
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ harer nāmānukīrtanam
„Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána po vzoru velkých autorit je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspěchu všichni, včetně těch, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb, těch, kdo touží po veškerém hmotném požitku, i těch, kdo jsou díky transcendentálnímu poznání spokojení sami v sobě.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.22) Yamarāja říká:
bhakti-yogo bhagavati tan-nāma-grahaṇādibhiḥ
„Oddaná služba, která začíná zpíváním svatého jména Pána, je pro živou bytost v lidské společnosti nejvyšším náboženským principem.“
Také Śrī Caitanya Mahāprabhu říká ve své Śikṣāṣṭace (3):
amāninā māna-dena kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat úctu druhým. V takovém rozpoložení mysli lze zpívat svaté jméno Pána neustále.“ Pojednání o deseti přestupcích při zpívání svatého jména Pána se nachází v Ādi-līle 8.24.