Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 4.194
Verš
niveditātmā vicikīrṣito me
tadāmṛtatvaṁ pratipadyamāno
mayātma-bhūyāya ca kalpate vai
Synonyma
martyaḥ — živá bytost podléhající zrození a smrti; yadā — jakmile; tyakta — vzdávající se; samasta — všech; karmāḥ — plodonosných činností; nivedita-ātmā — plně odevzdaná duše; vicikīrṣitaḥ — touží jednat; me — podle Mě; tadā — tehdy; amṛtatvam — nesmrtelnosti; pratipadyamānaḥ — poté, co dosáhne; mayā — se Mnou; ātma-bhūyāya — mít stejnou povahu; ca — také; kalpate — je schopná; vai — zajisté.
Překlad
„ ,Živá bytost podléhající zrození a smrti dosáhne nesmrtelnosti, když se vzdá všech hmotných činností, zasvětí svůj život plnění Mých nařízení a jedná podle Mých rad. Tak dosáhne způsobilosti vychutnávat si transcendentální blaženost pocházející z výměny láskyplných nálad se Mnou.̀ “
Význam
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.29.34). V čase zasvěcení se oddaný vzdává všech svých hmotných pojetí. Dostává se do styku s Nejvyšší Osobností Božství, a proto je na transcendentální úrovni. Jelikož tak dosáhl poznání a transcendentální úrovně, neustále se věnuje službě duchovnímu tělu Kṛṣṇy. Poté, co je takto oproštěn od styků s hmotou, stává se jeho tělo okamžitě duchovním a Kṛṣṇa přijímá jeho službu. Od člověka s hmotným pojetím života však Kṛṣṇa nepřijme nic. Jakmile již oddaný nemá žádnou touhu po hmotném uspokojování smyslů, pak ve své duchovní totožnosti slouží Pánu, protože se probudí jeho spící duchovní vědomí. Toto probuzení duchovního vědomí učiní jeho tělo duchovním a to ho uschopňuje ke službě Pánu. Karmī mohou tělo oddaného považovat za hmotné, ale tak tomu ve skutečnosti není, protože oddaný se vzdal pojetí hmotného požitku. Pokud si někdo myslí, že tělo čistého oddaného je hmotné, stává se rouhačem, neboť se dopouští vaiṣṇava-aparādhy. V tomto ohledu se lze obrátit na Bṛhad-bhāgavatāmṛtu (1.3.45 a 2.3.139) Śrīly Sanātany Gosvāmīho.