Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.161
Verš
vahantī saṅkīrṇau maṇibhir aruṇais tat-parisarau
tayor madhye hīrojjvala-vimala-jāmbūnada-mayī
kare kalyāṇīyaṁ viharati hareḥ keli-muralī
Synonyma
parāmṛṣṭa — měří; anguṣṭha-trayam — tři prsty na délku; asita-ratnaiḥ — s drahými kameny indranīla; ubhayataḥ — na obou koncích; vahantī — mající; saṅkīrṇau — ozdobené; maṇibhiḥ — drahokamy; aruṇaiḥ — rubíny; tat-parisarau — oba konce flétny; tayoḥ madhye — mezi nimi; hīra — diamanty; ujjvala — zářící; vimala — čisté; jāmbūnada-mayī — pozlacené; kare — v ruce; kalyāṇī — velmi příznivé; iyam — toto; viharati — třpytí se; hareḥ — Kṛṣṇova; keli-muralī — flétna pro zábavy.
Překlad
„ ,Flétna, kterou Kṛṣṇa používá při svých zábavách, měří na délku tři prsty a je posázená drahokamy indranīla. Na obou jejích koncích se krásně třpytí drahokamy aruṇa (rubíny) a celá flétna je pozlacená a vykládaná žhnoucími diamanty. Tato příznivá flétna Kṛṣṇu těší a třpytí se v Jeho ruce transcendentální září.̀ “
Význam
Tento verš (Vidagdha-mādhava 3.1) vyslechla Lalitādevī od Paurṇamāsī.