Skip to main content

Text 117

VERSO 117

Verš

Texto

jīva-tattva — śakti, kṛṣṇa-tattva — śaktimān
gītā-viṣṇupurāṇādi tāhāte pramāṇa
jīva-tattva — śakti, kṛṣṇa-tattva — śaktimān
gītā-viṣṇupurāṇādi tāhāte pramāṇa

Synonyma

Sinônimos

jīva-tattva — pravda, kterou jsou živé bytosti; śakti — energie; kṛṣṇa-tattva — pravda, kterou je Nejvyšší Osobnost Božství; śakti-mān — vlastník energií; gītāBhagavad-gītā; viṣṇu-purāṇa-ādiViṣṇu Purāṇa a další Purāṇy; tāhāte — v nich; pramāṇa — jsou důkazy.

jīva-tattva a verdade das entidades vivas; śakti energia; kṛṣṇa-tattva a verdade da Suprema Personalidade de Deus; śaktimān o possuidor das energias; gītā Bhagavad-gītā; viṣṇu-purāṇa-ādi Viṣṇu Purāṇa e outros Purāṇas; tāhāte neles; pramāṇa há evidências.

Překlad

Tradução

„Živé bytosti jsou energie a nikoliv zdroj. Tímto zdrojem je Kṛṣṇa, což je názorně popsáno v Bhagavad-gītě, Viṣṇu Purāṇě a dalších védských textech.“

“As entidades vivas são energias, e não o energético. O energético é Kṛṣṇa. Na Bhagavad-gītā, no Viṣṇu Purāṇa e em outros textos védicos, descreve-se isso muito vividamente.”

Význam

Comentário

Již dříve bylo vysvětleno, že na cestě pokroku v duchovním poznání jsou známy tři prasthāny: nyāya-prasthāna (filosofie vedānty), śruti-prasthāna (Upaniṣady a védské mantry) a smṛti-prasthāna (Bhagavad-gītā, Mahābhārata, Purāṇy a tak dále). Māyāvādští filosofové však bohužel smṛti-prasthānu nepřijímají. Smṛti znamená závěry vyvozené z védských důkazů. Māyāvādští filosofové někdy nepřijímají Bhagavad-gītu a Purāṇy, čemuž se říká ardha-kukkuṭī-nyāya – „logika poloviční slepice“ (viz Ādi-līla 5.176). Věří-li někdo ve védskou literaturu, musí přijmout všechny védské texty uznané velkými ācāryi, ale māyāvādští filosofové přijímají pouze nyāya-prasthānu a śruti-prasthānu, a smṛti-prasthānu odmítají. Zde však Śrī Caitanya Mahāprabhu uvádí důkazy z Gīty, Viṣṇu Purāṇy a podobných textů, což je smṛti-prasthāna. Ve výrocích Bhagavad-gīty a jiných védských textů, jako Mahābhārata a Purāṇy, se nikdo nemůže vyhnout Osobnosti Božství. Pán Caitanya proto cituje Bhagavad-gītu (7.5).

SIGNIFICADO—Como já se explicou, existem três prasthānas no caminho do avanço em conhecimento espiritual – a saber, nyāya-prasthāna (filosofia vedānta), śruti-prasthāna (as Upaniṣads e os mantras védicos) e smṛti-prasthāna (a Bhagavad-gītā, o Mahābhārata, os Purāṇas, etc.). Infelizmente, os filósofos māyāvādīs não aceitam o smṛti-prasthāna. Smṛti refere-se a conclusões extraídas das evidências védicas. Às vezes, os filósofos māyāvādīs não aceitam a autoridade da Bhagavad-gītā e dos Purāṇas, e isso se chama ardha-kukkuṭī-nyāya. Caso alguém creia nos textos védicos, deve aceitar todos os textos védicos reconhecidos pelos grandes ācāryas. Porém, esses filósofos māyāvādīs só aceitam o nyāya-prasthāna e o śruti-prasthāna, rejeitando o smṛti-prasthāna. Contudo, neste verso, Śrī Caitanya Mahāprabhu cita a evidência da Gītā, do Viṣṇu Purāṇa, etc., que são smṛti-prasthāna. Ninguém pode evitar a Personalidade de Deus nas afirmações da Bhagavad-gītā e de outros textos védicos, tais como o Mahābhārata e os Purāṇas. Portanto, o Senhor Caitanya cita uma passagem da Bhagavad-gītā (7.5).