Bg. 2.11

Pán ihned přijal postavení učitele a svého žáka pokáral, když ho nepřímo nazval hlupákem. Řekl mu: „Mluvíš jako učenec, a přitom nevíš, že ten, kdo je učený – kdo ví, co je tělo a co duše, – neběduje nad žádným stavem těla, živým ani mrtvým.“ Z vysvětlení v pozdějších kapitolách bude jasné, že poznání znamená znát hmotu, duši a toho, kdo obojímu vládne. Arjuna argumentoval tím, že náboženským zásadám by se měla přikládat větší důležitost než politice nebo společenským pravidlům, ale nevěděl, že poznání hmoty, duše a Nejvyššího je ještě důležitější než náboženské zásady. A jelikož mu toto poznání chybělo, neměl se vydávat za příliš učeného. Vzhledem k tomu, že nebyl moc učený, bědoval pro něco, co nebylo hodno zármutku. Tělo se rodí a dnes nebo zítra bude muset zaniknout; proto není tak důležité jako duše. Ten, kdo to ví, je skutečně učený, a žádný stav hmotného těla mu nedává důvod bědovat.