Bg. 14.6

Živé bytosti podmíněné hmotnou přírodou jsou různého druhu. Jedna je šťastná, druhá velice činná a další je bezmocná. Tyto psychické stavy určují postavení podmíněných bytostí v hmotném světě. V této části Bhagavad-gīty Kṛṣṇa popisuje různé podoby hmotného podmínění. Nejprve mluví o kvalitě dobra. Ten, kdo v sobě v hmotném světě pěstuje kvalitu dobra, je moudřejší než lidé podmínění jiným způsobem. Neovlivňuje ho tolik hmotné utrpení a má zájem rozvíjet hmotné poznání. Typickým představitelem je brāhmaṇa, u kterého se předpokládá, že bude na úrovni kvality dobra. Jeho pocit štěstí vyplývá z pochopení, že pod vlivem dobra je člověk víceméně nezatížený následky hříšných činností. Ve védské literatuře přímo stojí, že kvalita dobra znamená větší poznání a silnější pocit štěstí.

Potíž s tím spojená je, že živou bytost na úrovni dobra začne podmiňovat pocit vlastní moudrosti a nadřazenosti. Nejlepšími příklady jsou vědec a filozof. Oba jsou pyšní na své poznání, a jelikož většinou zlepšují své životní podmínky, pociťují určité hmotné štěstí, což je spoutává. Jednání na úrovni kvality dobra je přitahuje, a dokud tento stav trvá, musí měnit těla pod vládou kvalit přírody. Nemohou získat osvobození a přístup do duchovního světa. Znovu a znovu se mohou stávat vědci, filozofy nebo básníky a znovu a znovu budou zažívat nepříjemnosti, které přináší zrození a smrt. Iluze hmotné energie je ale tak silná, že přesto považují takový život za příjemný.