Skip to main content

VERSO 6

Sloka 6

Texto

Verš

dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ
dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ

Sinônimos

Synonyma

dharmasya — de Dharma (o controlador dos princípios religiosos); dakṣa — Dakṣa, um dos Prajāpatis; duhitari — na filha; ajaniṣṭa — nasceram; mūrtyām — chamada Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — assim; sva-tapaḥ — penitências pessoais; prabhāvaḥ — força; dṛṣṭvā — vendo; ātmanaḥ — de Sua própria; bhagavataḥ — da Personalidade de Deus; niyama-avalopam — quebrando o voto; devyaḥ — beldades celestiais; tu — mas; anaṅgapṛtanāḥ – companheiras de Cupido; ghaṭitum — acontecer; na — nunca; śekuḥ — tornaram possível.

dharmasya — Dharmy (vládce náboženských zásad); dakṣa — Dakṣa, jeden z Prajāpatiů; duhitari — dceři; ajaniṣṭa — narodil se; mūrtyām — jménem Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — takto; sva-tapaḥ — osobní pokání; prabhāvaḥ — síla; dṛṣṭvā — pohledem; ātmanaḥ — Jeho vlastní; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; niyama-avalopam — porušení slibu; devyaḥ — nebeské krásky; tu — ale; anaṅga-pṛtanāḥ — společnice Amora; ghaṭitum — stát se; na — nikdy; śekuḥ — umožnil.

Tradução

Překlad

Para manifestar Seu método pessoal de austeridade e penitência, Ele apareceu nas formas gêmeas de Nārāyaṇa e Nara no ventre de Mūrti, esposa de Dharma e filha de Dakṣa. Beldades celestiais, as companheiras de Cupido, foram tentar quebrar Seus votos, mas não obtiveram êxito, pois viram que muitas beldades como elas emanavam dEle, a Personalidade de Deus.

Nejvyšší Pán se zjevil v podobě dvojčat jako Nārāyaṇa a Nara v lůně Mūrti, manželky Dharmy a dcery Dakṣi, aby Osobně předvedl odříkání a pokání. Vydaly se za Ním nebeské krásky, společnice Amora, a pokusily se Ho přimět k porušení Jeho slibů, ale nepodařilo se jim to, neboť viděly, jak z Něho, z Osobnosti Božství, vychází mnoho krásek, stejných, jako byly ony samy.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—O Senhor, sendo a fonte de tudo o que existe, também é a origem de todas as austeridades e penitências. Grandes votos de austeridades são seguidos por sábios que desejam alcançar êxito na autorrealização. A vida humana destina-se a esse tapasya, com o grande voto de celibato, ou brahmacarya. Na rígida vida de tapasya, não há lugar para a associação com mulheres. E como a vida humana destina-se a tapasya, destina-se à autorrealização, a verdadeira civilização humana, como é concebida pelo sistema de sanātana-dharma, ou a escola em que há quatro castas e quatro ordens de vida, prescreve três etapas de vida em que a pessoa deve rigorosamente afastar-se das mulheres. Na organização de um desenvolvimento cultural progressivo, pode-se dividir a vida em quatro etapas: celibato, vida familiar, afastamento e renúncia. Durante a primeira fase da vida, que vai até os vinte e cinco anos de idade, um homem pode ser treinado como brahmacārī sob a orientação de um mestre espiritual genuíno somente para entender que a mulher é a verdadeira força que nos ata à existência material. Se quiser sair do cativeiro material e da vida condicionada, a pessoa deve livrar-se da atração pela forma feminina. A mulher, ou o belo sexo, é o princípio que encanta as entidades vivas, e a forma masculina, especialmente o ser humano, destina-se à autorrealização. O mundo inteiro move-se sob o encanto da atração feminina, e logo que se une com uma mulher, o homem cai vítima do cativeiro material, atado a um nó muito apertado. Os desejos de assenhorear-se do mundo material, na embriaguez do falso sentido de propriedade, começam especificamente logo após a união do homem com uma mulher. Os desejos de adquirir uma casa, possuir terra, ter filhos e tornar-se proeminente na sociedade, a afeição pela comunidade e pela terra natal, e o anseio por riqueza, que são fantasmagorias ou sonhos ilusórios, estorvam o ser humano, e assim ele é impedido de progredir rumo à autorrealização, a verdadeira meta da vida. O brahmacārī, ou um menino a partir dos cinco anos de idade, especialmente das castas superiores, a saber, filho de pais eruditos (os brāhmaṇas), de pais administradores (os kṣatriyas) ou de pais mercadores ou produtores (os vaiśyas), é treinado até os vinte e cinco anos de idade sob os cuidados de um guru ou preceptor genuíno e, seguindo uma disciplina rigorosa, ele passa a entender os valores da vida ao mesmo tempo em que aprende a subsistir. O brahmacārī, então, tem permissão de dirigir-se ao lar e ingressar na vida de casado, desposando uma mulher qualificada. Mas há muitos brahmacārīs que não se dirigem ao lar para tornarem-se chefes de família, senão que continuam a vida de naiṣṭhika-brahmacārīs, sem nenhuma ligação com mulheres. Eles aceitam a ordem de sannyāsa, ou a ordem de vida renunciada, sabendo muito bem que o convívio com mulheres é um fardo desnecessário e que impede a autorrealização. Como o desejo sexual é muito forte em uma certa época da vida, o guru pode permitir que o brahmacārī se case; essa licença é dada a um brahmacārī que não consegue prosseguir como naiṣṭhika-brahmacārī, e o guru genuíno pode impor essas discriminações. É preciso programar um coerente planejamento familiar. Um chefe de família que, ao se associar com uma mulher, segue as restrições contidas nas escrituras, após ter-se submetido a um completo treinamento de brahmacarya, não pode ser um chefe de família que age como os cães e os gatos. Semelhante chefe de família, após os cinquenta anos de idade, deve afastar-se da companhia de mulheres, aceitando vānaprastha para aprender a viver sozinho, sem associar-se com mulheres. Quando a prática se completa, o mesmo chefe de família retirado torna-se um sannyāsī, estritamente afastado das mulheres, mesmo de sua esposa. Fazendo uma análise de tudo o que é necessário para a pessoa afastar-se de mulheres, parece que a mulher é um empecilho à autorrealização, e o Senhor apareceu como Nārāyaṇa para ensinar o princípio pelo qual se deve cumprir um voto na vida para se afastar de mulheres. Os semideuses, sentindo inveja da vida austera dos brahmacārīs estritos, tentavam fazê-los quebrar seus votos, enviando mensageiros de Cupido. Porém, no caso do Senhor, essa tentativa foi um fracasso, pois as beldades celestiais viram que o Senhor pode produzir inúmeras dessas beldades através de Sua potência mística interna e que, consequentemente, Ele não precisava Se deixar atrair externamente por outras. Existe um provérbio comum de que um confeiteiro nunca sente atração por doces. O confeiteiro, que sempre está fazendo doces, tem pouco desejo de comê-los; igualmente, o Senhor, através de Suas potências de prazer, pode produzir inúmeras beldades espirituais, sem ficar nem um pouco atraído pelas falsas beldades da criação material. A pessoa que não entende alega tolamente que o Senhor Kṛṣṇa desfrutou de mulheres em Sua rāsa-līlā em Vṛndāvana, ou de Suas dezesseis mil esposas em Dvārakā.

Pán, který je zdrojem všeho, co existuje, je také původem veškerého odříkání a pokání. Mudrci skládají velké sliby odříkání, aby dosáhli úspěchu v seberealizaci. Lidský život je určen pro tuto tapasyu, zvláště spojenou s velkým slibem pohlavní zdrženlivosti zvaným brahmacarya. Přísný život tapasyi a ženská společnost nejdou nikdy dohromady. Jelikož lidský život je určen pro tapasyu a seberealizaci, skutečná lidská civilizace, kterou představuje sanātana-dharma neboli systém čtyř společenských tříd a čtyř stavů života, předepisuje ve třech životních stádiích přísně se vyhýbat ženské společnosti. Podle postupného kulturního rozvoje lze lidský život rozdělit do čtyř období: celibát, rodinný život, odchod do ústraní a život v odříkání. Během prvního stádia až do věku dvaceti pěti let je muž pod vedením pravého duchovního mistra vychováván jako brahmacārī, aby pochopil, že žena je poutem, které váže k hmotné existenci. Každý, kdo se chce osvobodit z hmotného otroctví podmíněného života, se musí osvobodit od připoutanosti k podobě ženy. Žena neboli něžné pohlaví je hlavním faktorem okouzlujícím živé bytosti, a muž, zvláště v lidské podobě, má směřovat k seberealizaci. Celý svět se točí pod kouzlem ženské přitažlivosti a jakmile se muž se ženou spojí, ihned se stává obětí hmotného otroctví. Touha panovat hmotnému světu v opojení z falešného pocitu vládce se probouzí zvláště poté, kdy dojde ke spojení mezi mužem a ženou. Člověka tak ihned zatíží touhy po domu, pozemku, majetku, dětech a významném postavení ve společnosti a citová náklonnost k blízkým lidem a místu narození, což jsou všechno iluzorní sny neboli fantazmagorie, která člověku brání v pokroku k seberealizaci, ke skutečnému životnímu cíli. Brahmacārī, chlapec ve věku od pěti do dvaceti pěti let — zvláště ve vyšších společenských třídách, to znamená syn učených rodičů (brāhmaṇů), královských rodičů (kṣatriyů) nebo rodičů, kteří obchodují a zajišťují produkci (vaiśyů) — prochází školou pravého gurua (učitele), kde se kromě přípravy na své budoucí zaměstnání naučí za přísného dodržování disciplíny také chápat smysl života. Potom má brahmacārī dovoleno odejít domů, oženit se s vhodnou partnerkou a stát se hospodářem. Mnoho brahmacārīnů se však nevrací domů a nežení se, ale pokračují v životě naiṣṭhika-brahmacārīnů bez jakýchkoliv styků se ženami. Přijímají sannyāsínský řád neboli stav života v odříkání, neboť dobře vědí, že spojení se ženou je nadbytečnou zátěží, která brání v seberealizaci. Jelikož pohlavní touha je v určitém životním stádiu velice silná, guru může brahmacārīnovi dovolit, aby se oženil. Toto povolení dostávají od duchovního učitele ti, kteří nejsou schopni žít jako naiṣṭika-brahmacaríni, což pravý guru dokáže rozeznat. Takzvané rodinné plánování je důležité. Hospodář, který se stýká se ženou podle pravidel uvedených v písmech, a který předtím prošel důkladnou přípravou ve stádiu brahmacarya, nebude žít životem koček a psů. Takový hospodář ve věku padesáti let přeruší své styky se ženou a jako vānaprastha se začne připravovat na samostatný život bez ženské společnosti. Jakmile tuto přípravu završí, stane se sannyāsīnem, který se přísně straní všech žen včetně své bývalé manželky. Budeme-li studovat celý tento systém odluky od žen, můžeme si jasně uvědomit, že žena je překážkou pro seberealizaci, a Pán se zjevil jako Nārāyaṇa, aby nás učil zásadě nestýkání se se ženami v rámci celoživotního slibu. Polobozi, kteří přísným brahmacārīnům závidí jejich odříkavý život, se snaží narušit jejich sliby tím, že za nimi posílají Amorovy vojáky. V případě Pána však byly nebeské krásky neúspěšné, neboť viděly, že Pán dokáže vytvořit bezpočet stejně krásných dívek Svojí mystickou vnitřní silou, a tudíž nemá důvodu být přitahován jinými kráskami zvenčí. Jedno lidové pořekadlo praví, že cukráře nikdy nepřitahují žádné sladkosti. Cukrář, který neustále připravuje sladkosti, je pramálo touží jíst, a stejně tak Pán může Svými energiemi blaženosti vytvořit bezpočet duchovních krásek a ani v nejmenším Ho nemusí přitahovat iluzorní krásky hmotného stvoření. Jen nevědomí lidé pošetile tvrdí, že Pán Kṛṣṇa si ve Své rāsa-līle ve Vṛndāvanu nebo se Svými šestnácti tisíci manželkami ve Dvārace užíval žen.