Skip to main content

Text 294

Text 294

Texto

Verš

tāmā, kāṅsā, rūpā, sonā, ratna-cintāmaṇi
keha yadi kāhāṅ potā pāya eka-khāni
tāmā, kāṅsā, rūpā, sonā, ratna-cintāmaṇi
keha yadi kāhāṅ potā pāya eka-khāni

Palabra por palabra

Synonyma

tāmā — cobre; kāṅsā — bronce; rūpā — plata; sonā — oro; ratna-cintāmaṇi — la piedra de toque, la base de todos los metales; keha — alguien; yadi — si; kāhāṅ — en algún lugar; potā — enterrada; pāya — encuentra; eka-khāni — en un lugar.

tāmā — měď; kāṅsā — zvonovina; rūpā — stříbro; sonā — zlato; ratna-cintāmaṇi — zázračný kámen, základ všech kovů; keha — někdo; yadi — pokud; kāhāṅ — někde; potā — skryté v zemi; pāya — najde; eka-khāni — na jednom místě.

Traducción

Překlad

En realidad, esas conversaciones son como una gran mina de la cual, de un solo lugar, se pueden extraer toda clase de metales —cobre, bronce, plata y oro—, y también piedra de toque, la base de todos los metales.

Tyto rozhovory jsou ve skutečnosti jako velký důl, kde lze z jednoho místa získat různé druhy kovů, jako je měď, zvonovina, stříbro či zlato, a také zázračný kámen, základ všech kovů.

Significado

Význam

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura da el siguiente resumen de las conversaciones entre Rāmānanda Rāya y Śrī Caitanya Mahāprabhu. Rāmānanda Rāya contestó a cinco preguntas de Śrī Caitanya Mahāprabhu, y esas preguntas y sus respuestas se encuentran en los versos que van del 57 al 67. La primera respuesta se compara al cobre, la segunda a un metal mejor, el bronce, la tercera a un metal todavía mejor, la plata, y la cuarta al mejor de los metales, el oro. Pero la quinta respuesta se compara a la gema más valiosa, la piedra de toque, porque habla de la devoción pura, el objetivo supremo de la vida devocional, y derrama luz sobre las cuatro respuestas secundarias que la preceden.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje rozhovor mezi Rāmānandou Rāyem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem následovně. Rāmānanda Rāya odpověděl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi na pět otázek, a ty jsou i s odpověďmi zaznamenány ve verších 57–67. První odpověď je přirovnána k mědi, druhá k lepšímu kovu – zvonovině, třetí ke stříbru, které je ještě lepší, a čtvrtá k nejlepšímu kovu ze všech – ke zlatu. Pátá odpověď je však přirovnána k nejvzácnějšímu drahokamu, zázračnému kameni, protože se týká ryzí oddanosti jakožto konečného cíle duchovního života a osvětluje čtyři předchozí, podřadné odpovědi.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura señala que en Vrajabhūmi se halla el río Yamunā con sus orillas arenosas. Allí están los árboles kadamba, las vacas, los palos con que Kṛṣṇa pastorea a las vacas, y la flauta de Kṛṣṇa. Todo ello pertenece a la melosidad neutral del servicio devocional, śānta-rasa. También están allí los sirvientes directos de Kṛṣṇa, como, por ejemplo, Citraka, Patraka y Raktaka, que son las personificaciones del servicio en la melosidad de servidumbre. También están los amigos como Śrīdāmā y Sudāmā, que son la personificación del servicio con actitud fraternal. Nanda Mahārāja y madre Yaśodā son la personificación del amor paternal. Por encima de todos ellos están Śrīmatī Rādhārāṇī y Sus asistentas, las gopīs Lalitā, Viśākhā, etc., que son la personificación del amor conyugal. De ese modo en Vrajabhūmi existen eternamente las cinco melosidades —śānta, dāsya, sakhya, vātsalya y mādhurya—, que se comparan también respectivamente, al cobre, el bronce, la plata, el oro y la piedra de toque, la base de todos los metales. Śrīla Kavirāja Gosvāmī menciona por ello una mina que existe eternamente en Vṛndāvana, Vrajabhūmi.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že ve Vradžabhúmi teče řeka Jamuna s písčitými břehy, jsou tam kadambové stromy, krávy, Kṛṣṇovy hůlky, kterými pohání krávy, a Kṛṣṇova flétna – to vše náleží do śānta-rasy, nálady neutrality v oddané službě. Přebývají tam také přímí Kṛṣṇovi služebníci, jako je Citraka, Patraka a Raktaka, kteří jsou zosobněním služby ve služebnické náladě. Dále tam žijí přátelé jako Śrīdāmā a Sudāmā, kteří ztělesňují službu v přátelském vztahu. Nanda Mahārāja a matka Yaśodā jsou ztělesnění rodičovské lásky. Nad těmi všemi stojí Śrīmatī Rādhārāṇī a Její pomocnice gopī jako Lalitā, Viśākhā a další, které ztělesňují milostnou lásku. Ve Vradžabhúmi tak věčně existuje všech těchto pět nálad – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya, které jsou jedna po druhé postupně přirovnány k mědi, zvonovině, stříbru, zlatu a zázračnému kameni, základu všech kovů. Proto se Śrīla Kavirāja Gosvāmī zmiňuje o dolu, který věčně existuje ve Vrindávanu, Vradžabhúmi.