Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

तत्राद‍ृष्टस्वरूपाय श्रुतपूर्वाय वै प्रभु: ।
स्तुतिमब्रूत दैवीभिर्गीर्भिस्त्ववहितेन्द्रिय: ॥ २५ ॥

Text

Verš

tatrādṛṣṭa-svarūpāya
śruta-pūrvāya vai prabhuḥ
stutim abrūta daivībhir
gīrbhis tv avahitendriyaḥ

Synonyms

Synonyma

tatra — there (at the Lord’s abode known as Śvetadvīpa); adṛṣṭa-svarūpāya — unto the Supreme Personality of Godhead, who was not seen even by Lord Brahmā; śruta-pūrvāya — but who was heard about from the Vedas; vai — indeed; prabhuḥ — Lord Brahmā; stutim — prayers derived from Vedic literature; abrūta — performed; daivībhiḥ — by prayers mentioned in the Vedic literature or offered by persons strictly following Vedic principles; gīrbhiḥ — by such sound vibrations or songs; tu — then; avahita-indriyaḥ — fixed in mind, without deviation.

tatra — tam (v Pánově sídle zvaném Śvetadvīp); adṛṣṭa-svarūpāya — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož neviděl ani Pán Brahmā; śruta-pūrvāya — ale o němž slyšel z Véd; vai — vskutku; prabhuḥ — Pán Brahmā; stutim — modlitby odvozené z védské literatury; abrūta — přednesl; daivībhiḥ — modlitbami uvedenými ve védské literatuře nebo přednášenými těmi, kdo striktně dodržují védské zásady; gīrbhiḥ — těmito zvukovými vibracemi či písněmi; tu — potom; avahita-indriyaḥ — se soustředěnou myslí, neochvějně.

Translation

Překlad

There [at Śvetadvīpa], Lord Brahmā offered prayers to the Supreme Personality of Godhead, even though he had never seen the Supreme Lord. Simply because Lord Brahmā had heard about the Supreme Personality of Godhead from Vedic literature, with a fixed mind he offered the Lord prayers as written or approved by Vedic literature.

Tam (na Śvetadvīpu) se Pán Brahmā modlil k Nejvyšší Osobnosti Božství, přestože Nejvyššího Pána neviděl. Jen na základě toho, že o Něm slyšel z védské literatury, Mu se soustředěnou myslí přednesl modlitby zaznamenané či schválené ve védských textech.

Purport

Význam

It is said that when Brahmā and the other demigods go to see the Supreme Personality of Godhead in Śvetadvīpa, they cannot directly see Him, but their prayers are heard by the Lord, and the needful action is taken. This we have seen in many instances. The word śruta-pūrvāya is significant. We get experience by directly seeing or by hearing. If it is not possible to see someone directly, we can hear about him from authentic sources. Sometimes people ask whether we can show them God. This is ludicrous. It is not necessary for one to see God before he can accept God. Our sensory perception is always incomplete. Therefore, even if we see God, we may not be able to understand Him. When Kṛṣṇa was on earth, many, many people saw Him but could not understand that He is the Supreme Personality of Godhead. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. Even though the rascals and fools saw Kṛṣṇa personally, they could not understand that He is the Supreme Personality of Godhead. Even upon seeing God personally, one who is unfortunate cannot understand Him. Therefore we have to hear about God, Kṛṣṇa, from the authentic Vedic literature and from persons who understand the Vedic version properly. Even though Brahmā had not seen the Supreme Personality of Godhead before, he was confident that the Lord was there in Śvetadvīpa. Thus he took the opportunity to go there and offer prayers to the Lord.

Je řečeno, že když Pán Brahmā a ostatní polobozi jdou navštívit Nejvyšší Osobnost Božství na Śvetadvīp, nemohou Pána přímo vidět, ale On slyší jejich modlitby a podnikne potřebné kroky. To jsme viděli na mnoha příkladech. Slovo śruta-pūrvāya je významné. Zkušenost získáváme buď tím, že něco přímo vidíme, nebo že o tom slyšíme. Pokud není možné někoho přímo vidět, můžeme o něm slyšet z věrohodných zdrojů. Někdy se lidé ptají, zda jim můžeme ukázat Boha. To je směšné. Člověk nemusí Boha vidět, aby Ho mohl přijmout. Naše smyslové vnímání bude vždy nedokonalé. I kdybychom Boha viděli, není jisté, zda bychom Ho poznali. Když byl Kṛṣṇa na Zemi, mnoho lidí Ho vidělo, ale nepoznali, že je Nejvyšší Osobností Božství. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. Hlupáci a darebáci nechápali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, přestože Ho viděli na vlastní oči. Nešťastníci Boha nepoznají, ani když Ho osobně vidí. Proto musíme naslouchat o Bohu, o Kṛṣṇovi, z autentických védských písem a od těch, kdo védské poznání správně chápou. Přestože Brahmā Nejvyšší Osobnost Božství neviděl, byl přesvědčen, že Pán je na Śvetadvīpu přítomen. Proto využil možnosti se tam odebrat a přednést Mu modlitby.

These prayers were not ordinary concocted prayers. Prayers must be approved by Vedic literature, as indicated in this verse by the words daivībhir gīrbhiḥ. In our Kṛṣṇa consciousness movement we do not allow any song that has not been approved or sung by bona fide devotees. We cannot allow cinema songs to be sung in the temple. We generally sing two songs. One is śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. This is bona fide. It is always mentioned in the Caitanya-caritāmṛta, and it is accepted by the ācāryas. The other, of course, is the mahā-mantra — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. We may also sing the songs of Narottama dāsa Ṭhākura, Bhaktivinoda Ṭhākura and Locana dāsa Ṭhākura, but these two songs — “śrī-kṛṣṇa-caitanya” and the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra — are sufficient to please the Supreme Personality of Godhead, although we cannot see Him. Seeing the Lord is not as important as appreciating Him from the authentic literature or the authentic statements of authorized persons.

Tyto modlitby nebyly nějakými běžnými vymyšlenými modlitbami. Jak je v tomto verši naznačeno slovy daivībhir gīrbhiḥ, modlitby musí být schválené védskou literaturou. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nepřijmeme žádnou píseň, kterou neschvalovali nebo nezpívali autorizovaní oddaní. Nemůžeme dovolit, aby se v chrámu zpívaly nějaké světské písně. Zpíváme dvě základní písně: jednou je śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. Ta je autorizovaná. Je mnohokrát uvedena v Caitanya-caritāmṛtě a uznávaná ācāryi. Druhou písní je samozřejmě mahā-mantra: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Můžeme také zpívat písně Narottama dāse Ṭhākura, Bhaktivinoda Ṭhākura a Locana dāse Ṭhākura, ale tyto dvě písně — śrī-kṛṣṇa-caitanya a Hare Kṛṣṇa mahā-mantra — stačí k tomu, abychom potěšili Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, i když Ho nevidíme. Vidět Pána není tak důležité, jako si Ho být vědomi na základě věrohodné literatury nebo spolehlivých výroků autorizovaných osob.