Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » CHAPTER THIRTEEN

Text 1

Text 1

Text

Verš

sa prasīdatu caitanya-
devo yasya prasādataḥ
tal-līlā-varṇane yogyaḥ
sadyaḥ syād adhamo ’py ayam
sa prasīdatu caitanya-
devo yasya prasādataḥ
tal-līlā-varṇane yogyaḥ
sadyaḥ syād adhamo ’py ayam

Synonyms

Synonyma

saḥ — He; prasīdatu — may bestow His blessings; caitanya-devaḥ — Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu; yasya — of whom; prasādataḥ — by the grace; tat-līlā — His pastimes; varṇane — in the description; yogyaḥ — able; sadyaḥ — immediately; syāt — becomes possible; adhamaḥ — the most fallen; api — although; ayam — I am.

saḥ — On; prasīdatu — nechť požehná; caitanya-devaḥ — Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; yasya — jehož; prasādataḥ — milostí; tat-līlā — Jeho zábavy; varṇane — při popisování; yogyaḥ — schopen; sadyaḥ — okamžitě; syāt — je možné; adhamaḥ — nejpokleslejší; api — i když; ayam — jsem.

Translation

Překlad

I wish the grace of Lord Caitanya Mahāprabhu, by whose mercy even one who is fallen can describe the pastimes of the Lord.

Toužím po přízni Pána Caitanyi Mahāprabhua, jehož milostí může i pokleslý člověk popisovat zábavy Pána.

Purport

Význam

To describe Śrī Caitanya Mahāprabhu or Lord Śrī Kṛṣṇa, one needs supernatural power, which is the grace and mercy of the Lord. Without this grace and mercy, one cannot compose transcendental literature. By dint of the grace of the Lord, however, even one who is unfit for a literary career can describe wonderful transcendental topics. Description of Kṛṣṇa is possible for one who is empowered. Kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana (Cc. Antya 7.11). Unless endowed with the mercy of the Lord, one cannot preach of the Lord’s name, fame, qualities, form, entourage and so on. It should be concluded, therefore, that the writing of Śrī Caitanya-caritāmṛta by Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī manifests specific mercy bestowed upon the author, although he thought of himself as the most fallen. We should not consider him fallen because he describes himself as such. Rather, anyone who is able to compose such transcendental literature is our esteemed master.

Chce-li někdo popisovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua nebo Pána Śrī Kṛṣṇu, potřebuje k tomu nadpřirozenou schopnost, která je projevem Pánovy milosti. Bez této milosti nemůže nikdo transcendentální literaturu psát. Díky Pánově milosti však může i ten, kdo se pro literární kariéru nehodí, popsat úžasná transcendentální témata. Popisovat Kṛṣṇu může pouze ten, kdo je k tomu zmocněn. Kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana (Cc. Antya 7.11). Nikdo nemůže kázat o Pánovu jménu, slávě, vlastnostech, podobě, doprovodu a podobně, dokud není obdařen Jeho milostí. Závěrem tedy je, že to, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal Śrī Caitanya-caritāmṛtu, poukazuje na zvláštní milost, kterou dostal, i když sám sebe považoval za nejpokleslejšího. Neměli bychom si o něm myslet, že je pokleslý, když to o sobě říká. Naopak, každý, kdo je schopen napsat takovouto transcendentální knihu, je pro nás váženým mistrem.