Sechster Vers

Text 6

Text

Verš

dṛṣṭaiḥ svabhāva-janitair vapuṣaś ca doṣair
na prākṛtatvam iha bhakta-janasya paśyet
gaṅgāmbhasāṁ na khalu budbuda-phena-paṅkair
brahma-dravatvam apagacchati nīra-dharmaiḥ

Synonyms

Synonyma

dṛṣṭaiḥ — mit gewöhnlichen Augen betrachtet; svabhāva-janitaiḥ — aus dem eigenen Wesen geboren; vapuṣaḥ — des Körpers; ca — und; doṣaiḥ — durch Fehler; na — nicht; prākṛtatvam — der Zustand, materiell zu sein; iha — in dieser Welt; bhakta-janasya — eines reinen Gottgeweihten; paśyet — man soll sehen; gaṅgā-ambhasām — des Wassers der Gaṇgā; na — nicht; khalu — gewiß; budbuda-phena-paṅkaiḥ — durch Blasen, Schaum und Schlamm; brahma-dravatvam — die transzendentale Natur; apagacchati — wird verdorben; nīra-dharmaiḥ — die Eigenschaften des Wassers.

dṛṣṭaiḥ — viděn obyčejným zrakem; svabhāva-janitaiḥ — zrozen z vlastní přirozenosti; vapuṣaḥ — těla; ca — a; doṣaiḥ — nedostatky; na — ne; prākṛtatvam — na hmotné úrovni; iha — v tomto světě; bhakta-janasya — čistého oddaného; paśyet — člověk by měl vidět; gaṅgā-ambhasām — vody Gangy; na — ne; khalu — zajisté; budbuda-phena-paṅkaiḥ — bublinami, pěnou a bahnem; brahma-dravatam — transcendentální povaha; apagacchati — se zkazí; nīra-dharmaiḥ — vlastnosti vody.

Translation

Překlad

Da sich ein reiner Gottgeweihter in seiner ursprünglichen Kṛṣṇa-bewußten Stellung befindet, setzt er sich nicht mit dem Körper gleich. Einen solchen Gottgeweihten soll man nicht aus einem materialistischen Blickwinkel betrachten. Man sollte sogar darüber hinwegsehen, daß ein Gottgeweihter einen Körper hat, der in einer niedrigen Familie geboren wurde, einen Körper mit einer schlechten Hauttönung, einen verunstalteten Körper oder einen kranken oder schwächlichen Körper. Von einem gewöhnlichen Standpunkt aus betrachtet mögen solche Unvollkommenheiten im Körper eines reinen Gottgeweihten hervorstechen, doch trotz solch scheinbarer Mängel kann der Körper eines reinen Gottgeweihten nicht verunreinigt werden. Es verhält sich genau so wie mit dem Wasser der Gaṅgā, das bisweilen während der Regenzeit voller Blasen, Schaum und Schlamm ist. Das Gaṅgāwasser wird nicht verunreinigt. Diejenigen, die im spirituellen Verständnis fortgeschritten sind, werden in der Gaṅgā baden, ohne den Zustand des Wassers in Betracht zu ziehen.

Čistý oddaný ve svém původním postavení vědomí Kṛṣṇy se neztotožňuje s tělem. Neměli bychom na něho hledět z materialistického hlediska. Měli bychom přehlédnout, že má tělo, které se narodilo v nízké rodině, se špatnou pletí, pokřivené, nemocné nebo neduživé. Obyčejnému zraku mohou být nedokonalosti těla čistého oddaného zřejmé, ale i přes tyto zdánlivé nedostatky nemůže být jeho tělo znečištěno. Je přesně jako voda Gangy, která je během období dešťů plná bublin, pěny a bahna. Voda Gangy se tím neznečistí. Ti, kteří pokročili v duchovním porozumění, se v Ganze vykoupou, aniž by stav vody brali v úvahu.

Purport

Význam

ERLÄUTERUNG: Śuddha-bhakti, die Tätigkeit der reinen Seele – oder anders ausgedrückt, die Betätigung im transzendentalen liebevollen Dienst des Herrn – wird im befreiten Zustand ausgeführt. In der Bhagavad-gītā (14.26) heißt es:

VÝZNAM: Śuddha-bhakti, činnost samotné duše – jinými slovy transcendentální láskyplná služba Pánu – se koná v osvobozeném stavu. V Bhagavad-gītě (14.26) se uvádí:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

„Wer sich völlig im hingebungsvollen Dienst beschäftigt und unter keinen Umständen abweicht, transzendiert sogleich die Erscheinungsweisen der materiellen Natur und erreicht so die Ebene des Brahman.“

„Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“

Avyabhicāriṇī bhakti bedeutet unvermischte Hingabe. Wer sich im hingebungsvollen Dienst betätigt, muß von materiellen Beweggründen frei sein. In dieser Bewegung für Kṛṣṇa-Bewußtsein muß sich das Bewußtsein des Schülers wandeln. Wenn sich das Bewußtsein auf materielle Freude richtet, ist es materielles Bewußtsein, und wenn es darauf hinzielt, Kṛṣṇa zu dienen, ist es Kṛṣṇa-Bewußtsein. Eine ergebene Seele dient Kṛṣṇa ohne materielle Erwägungen (anyābhilāṣitā-śūnyam; Bh.r.s. 1.1.11) Jñāna-karmādy-anāvṛtam: „Reiner hingebungsvoller Dienst, der transzendental zu den Tätigkeiten des Körpers und des Geistes ist – wie jñāna (gedankliche Spekulation) und karma (fruchtbringende Arbeit), wird als reiner bhakti-yoga bezeichnet.“ Bhakti-yoga ist die eigentliche Tätigkeit der Seele, und wenn man sich tatsächlich im ungetrübten und unvermischten hingebungsvollen Dienst beschäftigt, ist man bereits befreit (sa guṇān samatītyaitān; Bg. 14.26). Kṛṣṇas Geweihter ist materiellen Bedingungen nicht unterworfen, selbst wenn seine körperlichen Merkmale materiell bedingt zu sein scheinen. Man sollte daher einen reinen Gottgeweihten nicht mit materialistischen Augen betrachten. Solange man nicht wirklich ein Gottgeweihter ist, kann man einen anderen Gottgeweihten nicht in vollkommener Weise sehen. Wie im vorangegangenen Vers erklärt wurde, gibt es drei Arten von Gottgeweihten – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī und uttama-adhikārī. Der kaniṣṭha-adhikārī kann nicht zwischen einem Gottgeweihten und einem Nichtgottgeweihten unterscheiden. Er beschäftigt sich nur mit der Verehrung der Bildgestalt Gottes im Tempel. Ein madhyama-adhikārī hingegen vermag zwischen einem Gottgeweihten und einem Nichtgottgeweihten sowie einem Gottgeweihten und dem Herrn zu unterscheiden. Er behandelt daher den Höchsten Persönlichen Gott, den Gottgeweihten und den Nichtgottgeweihten unterschiedlich.

Avyabhicāriṇī bhakti znamená ryzí oddanost. Člověk věnující se oddané službě musí být prost všech hmotných motivů. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musíme změnit své vědomí. Je-li vědomí zaměřeno na hmotný požitek, je to hmotné vědomí, a je-li zaměřeno na službu Kṛṣṇovi, jedná se o vědomí Kṛṣṇy. Odevzdaná duše slouží Kṛṣṇovi bez hmotných ohledů (anyābhilāṣitā-śūnyam). Jñāna-karmādy-anāvṛtam: ryzí oddaná služba, která je transcendentální činnostem těla a mysli, jako je jñāna (mentální spekulace) a karma (plody přinášející činnost), se nazývá čistá bhakti-yoga. Bhakti-yoga je správná činnost duše, a když se člověk skutečně zapojí do čisté neposkvrněné oddané služby, je již vysvobozený (sa guṇān samatītyaitān). Kṛṣṇův oddaný nepodléhá hmotným podmínkám, i když jeho tělesné rysy mohou vypadat jako hmotně podmíněné. Na čistého oddaného bychom neměli hledět z materialistického hlediska. Dokud není člověk skutečně oddaný, nemůže vidět jiného oddaného dokonale. V předchozím verši bylo vysvětleno, že existují tři druhy oddaných – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī. Kaniṣṭha-adhikārī nemůže rozpoznat oddaného od neoddaného. Zajímá se pouze o uctívání Božstva v chrámu. Madhyama-adhikārī však může rozlišit mezi oddaným a neoddaným a také mezi oddaným a Pánem. Chová se tedy rozdílně k Nejvyšší Osobnosti Božství, oddanému a neoddanému.

Niemand soll über die körperlichen Mängel eines reinen Gottgeweihten abfällig urteilen. Wenn es solche Mängel gibt, sollte man sie übersehen. Was aber beachtet werden sollte, ist die Hauptaufgabe des spirituellen Meisters, nämlich hingebungsvoller Dienst, reiner Dienst für den Höchsten Herrn. In der Bhagavad-gītā (9.30) heißt es hierzu:

Nikdo by neměl kritizovat tělesné nedostatky čistého oddaného. Existují-li, měli bychom je přehlížet. Měli bychom brát ohled na hlavní činnost duchovního učitele, což je oddaná služba, čistá služba Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (9.30) je uvedeno:

api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

„Selbst wenn jemand die abscheulichsten Handlungen begeht, muß er, wenn er sich im hingebungsvollen Dienst betätigt, als Heiliger angesehen werden, da er mit Entschlossenheit das richtige Ziel anstrebt.“ Mit anderen Worten, er darf nicht als gewöhnlicher Mensch betrachtet werden.

Dokonce i když se zdá, že oddaný dělá ohavné činnosti, měli bychom ho považovat za světce, sādhua, neboť ve své skutečné totožnosti se věnuje láskyplné službě Pánu. Jinými slovy: neměli bychom ho považovat za obyčejnou lidskou bytost.

Auch wenn ein reiner Gottgeweihter nicht in einer brāhmaṇa- oder gosvāmī-Familie geboren wurde, sollte er nicht mißachtet werden, wenn er im Dienst des Herrn tätig ist. In Wirklichkeit kann es keine Familie von gosvāmīs auf der Grundlage materieller Erwägungen, von Kaste oder Vererbung geben. Der Titel gosvāmī ist im Grunde der Alleinbesitz der reinen Gottgeweihten; wir sprechen daher von den Sechs Gosvāmīs, angeführt von Rūpa Gosvāmī und Sanātana Gosvāmī. Rūpa Gosvāmī und Sanātana Gosvāmī waren praktisch zu Mohammedanern geworden und hatten daher ihre Namen in Dabira Khāsa und Sākara Mallika geändert, doch Śrī Caitanya Mahāprabhu Selbst machte sie zu gosvāmīs. Der Titel gosvāmī ist daher nicht erblich. Das Wort gosvāmī bezieht sich auf jemanden, der seine Sinne beherrschen kann, also ein Meister seiner Sinne ist. Ein Gottgeweihter wird nicht durch seine Sinne beherrscht, sondern seine Sinne werden von ihm beherrscht. Man muß ihn daher als svāmī oder gosvāmī bezeichnen, auch wenn er nicht in einer gosvāmī-Familie geboren wurde.

I když se čistý oddaný nenarodil v rodině brāhmaṇů či gosvāmīch, je-li zapojen do služby Pánu, neměli bychom ho opomíjet. Rodiny gosvāmīch nemohou být ve skutečnosti založeny na hmotných ohledech, kastě či dědičnosti. Titul gosvāmī je ve skutečnosti výhradním právem čistých oddaných; proto mluvíme o šesti Gosvāmīch v čele s Rūpou Gosvāmīm a Sanātanou Gosvāmīm. Z Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho se prakticky stali muslimové, a změnili si proto jména na Dabira Khāsa a Sākara Mallika, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu z nich osobně udělal gosvāmī. Titul gosvāmī tedy není dědičný. Slovo gosvāmī se vztahuje na toho, kdo dokáže ovládat své smysly, kdo je pánem smyslů. Smysly neovládají oddaného, ale on ovládá je. Z toho vyplývá, že bychom ho měli nazývat svāmī nebo gosvāmī, i když se nemusel narodit v rodině gosvāmīch.

Nach dieser Feststellung sind die gosvāmīs, die Nachkommen Śrī Nityānanda Prabhus und Śrī Advaita Prabhus sind, zweifellos Gottgeweihte, doch Gottgeweihte, die anderen Familien entstammen, dürfen ihnen gegenüber nicht benachteiligt werden; sie müssen gleich behandelt werden, ob sie nun aus einer Familie vorangegangener ācāryas oder aus einer gewöhnlichen Familie stammen. Man sollte nicht denken: „O, hier ist ein amerikanischer gosvāmī“ und ihn benachteiligen, noch sollte man denken: „Hier ist ein Nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.“ Es gibt eine Strömung des Protests gegen unsere Verleihung des Titels gosvāmī an die amerikanischen Vaiṣṇavas der Bewegung für Kṛṣṇa-Bewußtsein. Bisweilen sagen Leute den amerikanischen Gottgeweihten auf den Kopf zu, ihr sannyāsa oder ihr gosvāmī-Titel besitze keine Gültigkeit. Nach den Feststellungen Śrīla Rūpa Gosvāmīs im vorliegenden Vers jedoch sind ein amerikanischer gosvāmī und ein gosvāmī aus einer Familie von ācāryas nicht voneinander verschieden.

Gosvāmī, kteří jsou potomky Śrī Nityānandy Prabhua a Śrī Advaity Prabhua, jsou zajisté oddaní, ale neměli bychom se chovat odlišně k oddaným, kteří pocházejí z jiných rodin. S oddanými bychom měli zacházet rovnocenně, ať pocházejí z rodiny předchozích ācāryů nebo z obyčejné rodiny. Neměli bychom si myslet: „Toto je americký gosvāmī“ a ponižovat ho, ani bychom si neměli myslet: „Toto je nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.“ Objevily se protesty proti tomu, že udělujeme titul gosvāmī americkým vaiṣṇavům z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé někdy otevřeně říkají americkým oddaným, že jejich sannyāsa nebo titul gosvāmīho nejsou pravé. Podle výroků Śrīly Rūpy Gosvāmīho v tomto verši se však americký gosvāmī a gosvāmī z rodiny ācāryů neliší.

Auf der anderen Seite sollte ein Gottgeweihter, der den Titel gosvāmī erworben hat, jedoch nicht von einem brāhmaṇa-Vater oder von einem gosvāmī in der Familie Nityānandas oder Advaita Prabhus gezeugt wurde, nicht künstlich hochmütig sein und denken, er sei ein gosvāmī geworden. Er sollte sich stets daran erinnern, daß er sogleich zu Fall kommt, sobald er materiellen Stolz entwickelt. Die Bewegung für Kṛṣṇa-Bewußtsein ist eine transzendentale Wissenschaft, und es gibt dort keinen Raum für Neid. Diese Bewegung ist für paramahaṁsas bestimmt, die völlig frei von aller Mißgunst sind (paramaṁ nirmatsarāṇām). Niemand sollte mißgünstig sein, ganz gleich ob er in einer Familie von gosvāmīs geboren oder ihm der Titel gosvāmī verliehen wurde. Sobald jemand neidisch wird, fällt er von der Stufe des paramahaṁsa.

Naopak oddaný, který získal titul gosvāmī, ale nenarodil se brāhmaṇskému otci nebo gosvāmīmu z rodiny Nityānandy nebo Advaity Prabhua, by se neměl pyšnit, že se stal gosvāmīm. Vždy by si měl pamatovat, že jakmile materialisticky zpyšní, okamžitě poklesne. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je transcendentální věda a není zde místo pro závist. Je určeno pro paramahaṁsy, kteří se zcela zbavili jakékoliv závisti (paramaṁ nirmatsarāṇām). Oddaný by neměl být závistivý, ať se narodil v rodině gosvāmīch nebo mu byl titul gosvāmī udělen. Jakmile kdokoliv začne závidět, poklesne z úrovně paramahaṁsy.

Wir sollten verstehen, daß wir uns eines Vergehens gegen die Lotosfüße eines Vaiṣṇava schuldig machen, wenn wir seinen körperlichen Mängeln Bedeutung beimessen. Ein Vergehen gegen die Lotosfüße eines Vaiṣṇava ist sehr schwerwiegend. Ja, Śrī Caitanya Mahāprabhu hat dieses Vergehen als hātī-mātā bezeichnet, „das Vergehen des tollwütigen Elefanten“. Ein tollwütiger Elefant kann großen Schaden anrichten, insbesondere wenn er in einen schön gepflegten Garten einbricht. Man sollte daher sehr vorsichtig sein, kein Vergehen gegen einen Vaiṣṇava zu begehen. Jeder Gottgeweihte sollte bereit sein, von einem höhergestellten Vaiṣṇava Unterweisungen entgegenzunehmen, und ein höhergestellter Vaiṣṇava muß bereit sein, einem untergeordneten Vaiṣṇava in jeder Hinsicht zu helfen. Je nach seiner spirituellen Entwicklung im Kṛṣṇa-Bewußtsein gilt jemand als höhergestellt oder untergeordnet. Es ist verboten, die Handlungen eines reinen Vaiṣṇava von einem materiellen Standpunkt aus zu betrachten. Vor allem für den Neuling ist es sehr schädlich, einen reinen Gottgeweihten nach materiellen Gesichtspunkten zu beurteilen. Man sollte es daher vermeiden, einen reinen Gottgeweihten bloß äußerlich wahrzunehmen, sondern vielmehr versuchen, die inneren Merkmale zu sehen und zu verstehen, wie er im transzendentalen liebevollen Dienst des Herrn tätig ist. Auf diese Weise kann man es verhindern, den reinen Gottgeweihten mit materialistischen Augen zu betrachten, und kann so allmählich selbst ein geläuterter Gottgeweihter werden.

Bereme-li v úvahu tělesné nedostatky vaiṣṇavy, měli bychom vědět, že se dopouštíme přestupku proti jeho lotosovým nohám. Přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je velmi vážný. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho označoval jako hātī-mātā, přestupek šíleného slona. Šílený slon může způsobit zkázu, zvláště dostane-li se do pěkně udržované zahrady. Měli bychom být proto velmi opatrní a nedopustit se žádného přestupku proti vaiṣṇavovi. Každý oddaný by měl být připraven přijmout pokyny od nadřízeného vaiṣṇavy a nadřízený vaiṣṇava musí být připraven pomoci podřízenému vaiṣṇavovi v každém ohledu. Nadřízenost nebo podřízenost oddaného se určuje podle jeho duchovního pokroku v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Je zakázáno pohlížet na činnosti čistého oddaného z hmotného hlediska. Zvláště začátečníkovi, který na čistého oddaného takto hledí, to způsobí velké nepříjemnosti. Měl by se proto vyvarovat vnějšího pohledu na čistého oddaného, ale měl by se snažit vidět jeho vnitřní rysy a porozumět, jak se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Tímto způsobem se může vyvarovat hmotného pohledu na čistého oddaného a postupně se může stát čistým oddaným sám.

Diejenigen, die glauben, Kṛṣṇa-Bewußtsein beschränke sich auf eine bestimmte Gruppe von Menschen, eine bestimmte Gruppe von Geweihten oder einen bestimmten Landstrich, neigen im Allgemeinen dazu, die äußeren Merkmale des Gottgeweihten zu sehen. Da solche Neulinge den erhabenen Dienst des fortgeschrittenen Gottgeweihten nicht zu schätzen wissen, versuchen sie, den mahā-bhāgavata auf ihre Stufe herabzuziehen. Wir begegnen dieser Schwierigkeit bei der Verbreitung des Kṛṣṇa-Bewußtseins auf der ganzen Welt. Unglücklicherweise sind wir von novizenhaften Gottbrüdern umgeben, die die außergewöhnliche Tätigkeit der Verbreitung des Kṛṣṇa-Bewußtseins auf der ganzen Welt nicht zu schätzen wissen. Sie versuchen nur, uns auf ihre Stufe herabzuziehen, und sie versuchen, uns in jeder Beziehung zu kritisieren. Wir bedauern ihr naives Verhalten und ihr geringes Wissen sehr. Wer ermächtigt und tatsächlich im vertraulichen Dienst des Herrn tätig ist, darf nicht als gewöhnlicher Mensch behandelt werden, denn man kann die Bewegung für Kṛṣṇa-Bewußtsein nicht auf der ganzen Welt verbreiten, ohne von Kṛṣṇa dazu ermächtigt zu sein.

Ti, kteří si myslí, že vědomí Kṛṣṇy je omezeno na nějakou skupinu lidí, jistou skupinu oddaných nebo určitou zeměpisnou oblast, mají obvykle sklon pohlížet na vnější rysy oddaného. Tito začátečníci, kteří nejsou schopni ocenit vznešenou službu pokročilého oddaného, se snaží dostat mahābhāgavatu na svou úroveň. S těmito potížemi se střetáváme při rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Naneštěstí jsme obklopeni duchovními bratry, kteří jsou začátečníci a neoceňují pozoruhodné rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Pouze se snaží dostat nás na svou úroveň a snaží se nás kritizovat v každém ohledu. Velice litujeme jejich naivních činností a nedostatečného poznání. Se zplnomocněným člověkem, který se skutečně věnuje důvěrné službě Pánu, bychom neměli zacházet jako s obyčejnou lidskou bytostí, neboť je psáno, že dokud ho Kṛṣṇa nezmocní, nemůže rozšiřovat hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě.

Wenn man daher einen reinen Gottgeweihten kritisiert, macht man sich eines Vergehens schuldig (vaiṣṇava-aparādha), das für diejenigen, die im Kṛṣṇa-Bewußtsein fortzuschreiten wünschen, sehr hinderlich und gefährlich ist. Niemand kann einen spirituellen Nutzen gewinnen, wenn er die Lotosfüße eines Vaiṣṇava beleidigt. Jeder sollte sich daher sehr davor hüten, einen ermächtigten Vaiṣṇava oder śuddha-vaiṣṇava zu beneiden. Es ist auch ein Vergehen zu glauben, man dürfe einen ermächtigten Vaiṣṇava zurechtweisen. Der Versuch, ihm Ratschläge zu erteilen oder ihn zu berichtigen, ist beleidigend. Man kann zwischen einem Vaiṣṇava-Neuling und einem fortgeschrittenen Vaiṣṇava anhand ihrer Tätigkeiten unterscheiden. Der fortgeschrittene Vaiṣṇava nimmt immer die Stellung des spirituellen Meisters ein, und der Neuling wird immer als sein Schüler betrachtet. Der spirituelle Meister ist nicht auf die Ratschläge eines Schülers angewiesen, noch ist er verpflichtet, von denen, die nicht seine Schüler sind, Unterweisungen entgegenzunehmen. Dies ist die Essenz des Ratschlags, den uns Śrīla Rūpa Gosvāmī im sechsten Vers erteilt.

Když člověk kritizuje čistého oddaného, dopouští se přestupku (vaiṣṇava-aparādha), což je velká překážka a nebezpečí pro ty, kdo touží pokročit v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Jestliže se člověk dopouští přestupků proti lotosovým nohám vaiṣṇavy, nemůže získat žádný duchovní prospěch. Každý by měl být proto velmi opatrný, aby nezáviděl zmocněnému vaiṣṇavovi (śuddha-vaiṣṇava). Přestupkem je také myslet si, že zmocněný vaiṣṇava podléhá disciplinárním předpisům, radit mu nebo ho opravovat. Začínajícího a pokročilého vaiṣṇavu můžeme rozeznat podle jejich činností. Pokročilý vaiṣṇava je vždy v pozici duchovního učitele a začátečník je vždy považován za žáka. Duchovní učitel nesmí podléhat radám žáka, ani by se neměl řídit radami těch, kdo nejsou jeho žáky. To je podstata rady Śrīly Rūpy Gosvāmīho v šestém verši.