Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā som den er » KAPITEL TO:

TEXT 18

TEXT 18

Tekst

Verš

antavanta ime dehā
nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ
anāśino ’prameyasya
tasmād yudhyasva bhārata
antavanta ime dehā
nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ
anāśino ’prameyasya
tasmād yudhyasva bhārata

Synonyms

Synonyma

anta-vantaḥ — forgængelige; ime — alle disse; dehāḥ — materielle kroppe; nityasya — evig i eksistens; uktāḥ — siges at være; śarīriṇaḥ — den legemliggjorte sjæls; anāśinaḥ — udslettes aldrig; aprameyasya — umålelig; tasmāt — derfor; yudhyasva — kæmp; bhārata — O Bharatas efterkommer.

anta-vantaḥ — spějící k zániku; ime — všechna tato; dehāḥ — hmotná těla; nityasya — věčně existující; uktāḥ — je řečeno; śarīriṇaḥ — vtělené duše; anāśinaḥ — nezničitelné; aprameyasya — nezměřitelné; tasmāt — proto; yudhyasva — bojuj; bhārata — ó potomku Bharaty.

Translation

Překlad

Det uforgængelige, umålelige og evige levende væsens materielle krop vil med sikkerhed forgå. Kæmp derfor, O du Bharatas efterkommer.

Hmotné tělo nezahubitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti nevyhnutelně zanikne; proto bojuj, potomku Bharaty.

Purport

Význam

FORKLARING: Den materielle krop er forgængelig af natur. Den kan forgå nu eller om hundrede år. Det er kun et spørgsmål om tid. Det kan ikke lade sig gøre at bevare den for bestandigt. Men den åndelige sjæl er så mikroskopisk, at den ikke engang kan ses af en fjende for ikke at tale om at blive slået ihjel. Som omtalt i det foregående vers er den så lille, at ingen kan have nogen anelse om, hvordan dens størrelse kan måles. Så fra begge synsvinkler er der ingen grund til at sørge, for det levende væsen, som han er, kan aldrig blive dræbt, og den materielle krop står ikke til at redde i ubegrænset tid eller blive beskyttet for altid. Den lille partikel af den åndelige helhed erhverver sig denne materielle krop i overensstemmelse med sine handlinger, og derfor bør man følge religiøse principper. I Vedānta-sūtra bliver det levende væsen beskrevet som lys, for det er en uadskillelig del af det højeste lys. Ligesom hele universet bliver opretholdt af sollyset, bliver denne materielle krop opretholdt af sjælens lys. Så snart den åndelige sjæl er ude af denne materielle krop, begynder kroppen at gå i opløsning. Det er derfor den åndelige sjæl, der opretholder kroppen. Selve kroppen er uvæsentlig. Arjuna blev rådet til at gå i krig og ikke ofre den religiøse sag for materielle kropslige hensyn.

Hmotné tělo je svou povahou odsouzeno k zániku. K němu může dojít okamžitě nebo za sto let — je to jen otázka času. Tělo nelze zachovat na neomezeně dlouhou dobu. Duše je zato tak nepatrná, že ji nepřítel nemůže ani spatřit, natož pak zabít. Jak jsme se již zmínili v předchozím verši, je tak malá, že nikdo nedokáže vymyslet, jak ji změřit. Ani z jednoho hlediska tedy není důvod k nářku — živou bytost v její skutečné podobě nelze zabít a hmotné tělo nelze trvale zachovat. Nepatrná částečka duchovního celku získává toto hmotné tělo podle svého jednání; proto má každý dodržovat náboženské zásady. Ve Vedānta-sūtrách je živá bytost uváděna jako světlo, jelikož je nedílnou částí absolutního světla. Tak jako sluneční světlo udržuje v chodu celý vesmír, světlo duše udržuje naživu hmotné tělo. Jakmile duše opustí tělo, začne se tělo rozkládat — je to tedy duše, která ho udržuje při životě. Tělo samo postrádá význam. Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby bojoval a neobětoval princip náboženství hmotným ohledům, týkajícím se těla.