Skip to main content

Kapitola 25

25

Ryzí oddanost

Devoção Pura

tvayi me ’nanya-viṣayā
matir madhu-pate ’sakṛt
ratim udvahatād addhā
gaṅgevaugham udanvati
tvayi me ’nanya-viṣayā
matir madhu-pate ’sakṛt
ratim udvahatād addhā
gaṅgevaugham udanvati

Ó Pane Madhua, tak jako Ganga vĕčnĕ plyne do moře a nezná překážek, tak i já chci být vždy přitahována pouze k Tobĕ a k nikomu jinému.

Ó senhor de Madhu! Assim como o Ganges flui perenemente rumo ao mar, sem nenhum obstáculo, permite que minha atração se dirija constantemente a Ti, sem divergir para ninguém mais.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.42

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.42

Dokonalosti čisté oddané služby dosáhneme tehdy, když svou pozornost plnĕ obrátíme k transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Přetnout pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zcela zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je citový vztah k nĕjaké osobĕ. To ani není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti k nĕkomu jinému, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Příznaky života, jimiž je touha, hnĕv, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze zmĕnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službĕ vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službĕ Pánu. Takzvaná náklonnost k rodinĕ, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými druhy smyslového požitku. Jakmile se tato touha zamĕří na uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.

A perfeição do serviço devocional puro é alcançada quando toda a atenção é voltada para o transcendental serviço amoroso ao Senhor. Cortar os laços de todas as outras afeições não significa a negação completa dos elementos mais refinados, como a afeição por outrem. Isto não é possível. Um ser vivo, quem quer que seja, deve ter esse sentimento de afeição pelos outros, porque isso é um sintoma de vida. Os sintomas de vida, tais como desejo, ira, ansiedade, sentimentos de atração, etc., não podem ser aniquilados. Somente o objetivo tem que ser mudado. O desejo não pode ser negado, mas, no serviço devocional, o desejo é dirigido apenas para o serviço ao Senhor, em lugar de dirigi-lo para o gozo dos sentidos. A dita afeição pela família, sociedade, nação, etc., consiste em diferentes fases de gozo dos sentidos. Quando se converte em dar satisfação ao Senhor, esse desejo chama-se serviço devocional.

Z Bhagavad-gíty je patrné, že Ardžuna nechtĕl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtĕl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Šrímad Bhagavad-gítu, zmĕnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z nĕho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádĕjí, že Ardžuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelském vztahu. Bojování a přátelství, Ardžuna i Kršna, vše zůstalo, jak bylo, jen z Ardžuny se oddanou službou stal jiný človĕk. Také modlitby Kuntí naznačují jasnou zmĕnu v jejím v jednání. Šrímatí Kuntí chtĕla sloužit Pánu bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službĕ nĕkomu nebo nĕčemu, co není Božské, co není v Božím plánu. Jakmile zmĕníme plán ve prospĕch služby Bohu neboli jsou-li naše smysly očištĕny ve vztahu k oddané službĕ Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Šrímatí Kuntídéví toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.

Na Bhagavad-gītā, podemos ver que Arjuna não desejava lutar com seus primos e parentes apenas para satisfazer seus próprios desejos pessoais. Porém, quando ouviu a mensagem do Senhor, a Śrīmad-Bhagavad-gītā, ele mudou sua decisão e serviu ao Senhor. E, por fazê-lo, tornou-se um devoto famoso do Senhor, pois se declara em todas as escrituras que Arjuna alcançou a perfeição espiritual através do serviço devocional ao Senhor, em forma de amizade. A luta, a amizade, Arjuna, a presença de Kṛṣṇa, nada mudou, mas Arjuna tornou-se uma pessoa diferente mediante o serviço devocional. Portanto, as orações de Kuntī também indicam as mesmas mudanças categóricas nas atividades. Śrīmatī Kuntī queria servir o Senhor sem desvios, e essa era sua prece. Essa devoção imaculada é a meta derradeira da vida. Nossa atenção é normalmente desviada para o serviço a algo que não é divino, ou que não está no programa do Senhor. Quando o programa se converte em serviço ao Senhor, isto é, quando os sentidos se purificam, em relação com o serviço ao Senhor, isso se chama serviço devocional imaculado. Śrīmatī Kuntīdevī queria essa perfeição, e orou por isso ao Senhor.

Její náklonnost k Pánduovcům a Vršniovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Nĕkdy je služba oddaným cennĕjší než služba Pánu. V tomto případĕ se však jednalo o náklonnost, kterou mĕla Kuntídéví k Pánduovcům a Vršniovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří májá    —    příbuznosti tĕla nebo mysli vznikají vlivem vnĕjší energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základĕ vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtĕla Kuntídéví přetnout rodinné svazky, mínila tím vnĕjší vztahy. Vnĕjší vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodĕ. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidĕt temnotu znamená nevidĕt. Ale ve slunečním svĕtle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmĕ skryto. Tak je tomu s oddanou službou.

Sua afeição pelos Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis não foge aos limites do serviço devocional, porque o serviço ao Senhor e o serviço aos devotos são idênticos. Às vezes, o serviço ao devoto é mais valioso que o serviço ao Senhor. Mas aqui, a afeição de Kuntīdevī pelos Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis devia-se à relação familiar. Este laço de afeição, em termos de relação material, é relação de māyā, porque as relações do corpo ou da mente devem-se à influência da energia externa. As relações da alma, estabelecidas em relação com a Alma Suprema, são relações verdadeiras. Quando quis cortar a relação familiar, Kuntīdevī quis dizer cortar a relação da pele. A relação da pele é a causa do cativeiro material, mas a relação da alma é a causa da liberdade. Esta relação de alma para alma pode ser estabelecida através da relação com a Superalma. Ver na escuridão não é ver, mas ver à luz do Sol significa ver o Sol e tudo o mais que era invisível na escuridão. Este é o caminho do serviço devocional.

V předchozím verši Šrímad-Bhágavatamu se královna Kuntí modlí k Pánu, aby laskavĕ přetnul pouta její náklonnosti k příbuzným rodinám Pánduovců a Vršniovců. Zbavit se připoutanosti k hmotným vĕcem ale nestačí. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Tento svĕt je falešný a jedinou skutečností je Brahman neboli duše.“ S tímto tvrzením souhlasíme, ale ještĕ ho blíže upřesňujeme. Jako živé bytosti si chceme užívat. Požitek znamená rozmanitost. Bez rozmanitosti bychom si nemohli užívat. Proč Bůh stvořil tolik barev a tolik podob? Stvořil všechno tak rozmanitĕ pro náš požitek, protože rozmanitost je matkou požitku.

No verso anterior do Śrīmad-Bhāgavatam, a rainha Kuntī orou para que o Senhor fizesse o obséquio de cortar-lhe a atração por seus parentes, as famílias Pāṇḍava e Vṛṣṇi. Entretanto, abandonar a atração por coisas materiais não é suficiente. Os filósofos māyāvādīs dizem, brahma satyaṁ jagan mithyā: “Este mundo é falso, e Brahman (espírito) é real”. Nós admitimos isto, mas o qualificamos. Como entidades vivas, desejamos prazer. Prazer significa variedade. Não é possível desfrutar nada sem variedade. Por que Deus criou tantas cores e tantas formas? Para criar prazer através da variedade, porque a variedade é a mãe do prazer.

Májávádští filozofové neboli impersonalisté chtĕjí tuto rozmanitost negovat. Jelikož se však nezamĕstnávají v oddané službĕ, výsledkem je to, že pouze vykonávají tvrdá odříkání a pokání, aniž dosáhnou nĕjakého trvalého výsledku. Vysvĕtluje to modlitba ve Šrímad-Bhágavatamu (10.2.32):

Os filósofos māyāvādīs, impersonalistas, querem negar esta variedade, mas qual é o resultado? Como não se ocupam em serviço devocional, eles simplesmente se submetem ao árduo trabalho de austeridades e penitências, sem alcançar nenhum resultado permanente. Isto se explica numa prece do Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

„Ó Pane s lotosovýma očima, ti, kteří si myslí, že v tomto životĕ dosáhli osvobození a nevykonávají oddanou službu Tobĕ, nejsou příliš inteligentní. I když provádĕjí tvrdá odříkání a pokání, aby se pozdvihli na duchovní úroveň k realizaci neosobního Brahmanu, budou muset znovu poklesnout, neboť zapomnĕli uctívat Tvé lotosové nohy.“

“Ó Senhor de olhos de lótus, aqueles que pensam que estão liberados nesta vida, mas não Lhe prestam serviço devocional, têm inteligência impura. Embora aceitem severas austeridades e penitências, e se elevem à posição espiritual, alcançando a compreensão do Brahman impessoal, eles voltam a cair por terem negligenciado a adoração a Seus pés de lótus”.

Lidská životní podoba je určena k tomu, abychom znovu obnovili svůj vztah k Bohu a podle nĕho také jednali. I v bĕžném životĕ platí, že když chtĕjí obchodníci uzavřít nĕjaký obchod, musí nejprve navázat kontakt a potom může obchod probĕhnout. Podobnĕ muž a žena uzavřou sňatek a potom spolu mohou žít. Stejnĕ je lidský život určen k opĕtovnému obnovení našeho vztahu k Bohu. V hmotném svĕtĕ na tento vztah zapomeneme, protože zde není vĕdomí Kršny. Jakmile jednáme s vĕdomím Kršny neboli pro Kršnu, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, ale v duchovním svĕtĕ.

A forma humana de vida existe para restabelecermos nosso relacionamento com Deus e agirmos de acordo com esse relacionamento. Mesmo em assuntos comuns, um comerciante que deseje fazer um negócio com outro tem de, primeiro, estabelecer alguma relação com ele, e aí, então, começam as transações. Analogamente, o esposo e a esposa estabelecem um relacionamento através do casamento, e depois começam a viver juntos. De forma semelhante, a vida humana destina-se a restabelecermos nosso relacionamento com Deus. Mundo material significa esquecimento desse relacionamento. Não existe consciência de Kṛṣṇa neste mundo material, porque tão logo haja consciência de Kṛṣṇa, tão logo haja ação baseada em Kṛṣṇa, ele não é mais mundo material, e sim mundo espiritual.

Jako žena byla Kuntídéví připoutaná příbuzenským svazkem ke dvĕma rodinám. Modlila se proto ke Kršnovi, aby přetnul tato pouta a osvobodil ji. Co by však mĕla dĕlat, až bude osvobozena? Nĕkdy se stane, že človĕk odejde ze zamĕstnání, protože mu přestalo vyhovovat. To je v pořádku. Pokud ale zůstane nezamĕstnaný, pak to nebylo příliš praktické.

Como uma mulher, Kuntīdevī tinha um relacionamento com duas famílias. Este era o seu apego. Por isso, ela orou a Kṛṣṇa, para que cortasse esses relacionamentos e a libertasse. Mas, depois de liberada, o que deveria ela fazer? Esta é a questão. Alguém que sinta inconveniências em seu emprego pode demitir-se. Tal demissão pode ser correta. Mas, se, através da demissão, a pessoa fica desempregada e sem ocupação, de que adianta demitir-se?

Lidé, kteří jsou zklamaní a zmatení, chtĕjí tento hmotný svĕt negovat. Vĕdí, co nechtĕjí, ale nemají ponĕtí o tom, co chtĕjí. Lidé vždy říkají: „Tohle nechci.“ Co ale chtĕjí? To nevĕdí.

Aqueles que estão frustrados e confusos desejam negar este mundo material. Eles sabem o que não querem, mas não sabem o que querem. Eles vivem dizendo “Eu não quero isto”, mas o que querem eles? Isto eles não sabem.

Kuntídéví vysvĕtluje, co bychom ve skutečnosti mĕli chtít. Říká: „Ať zmizí všechny mé rodinné svazky a upevní se můj vztah k Tobĕ.“ Jinými slovy, Kuntídéví nechce být přitahována k nikomu jinému než ke Kršnovi. Taková touha je správná a je dokonalostí života.

O que se deveria querer realmente é explicado por Kuntīdevī. Ela diz: “Deixe que meus relacionamentos familiares cessem, mas que minha relação com Você seja solidificada”. Em outras palavras, ela não deseja ser atraída por nada além de Kṛṣṇa. Isto é perfeição, e isto é realmente desejável.

Slovo ananya-viṣayā znamená ananya-bhakti neboli nepřerušovaná oddaná služba. Musíme být jednoduše poutáni ke Kršnovi neustále a bez odchýlení dvacet čtyři hodiny dennĕ. Potom může být naše odříkání dokonalé. Jestliže si myslíme, že můžeme být připoutáni současnĕ ke Kršnovi i k hmotným vĕcem, pak jsme na omylu. Nemůžeme chtít zapálit oheň a současnĕ na nĕj lít vodu. Tímto způsobem se oheň nikdy nerozhoří.

A palavra ananya-viṣayā significa ananya-bhakti, serviço devocional indesviável. Basta nos apegarmos a Kṛṣṇa, vinte e quatro horas por dia, sem desvios. Dessa maneira, nossa renúncia será perfeita. Se pensamos que podemos estar apegados a Kṛṣṇa e às coisas materiais, ao mesmo tempo, estamos enganados. Não podemos acender um fogo enquanto lhe jogamos água. Se fizermos assim, o fogo não pegará.

Májávádští sannjásíni se zříkají tohoto svĕta (brahma satyaṁ jagan mithyā). Kázat zříkání se hmotného svĕta je zajisté velice dobré, ale zároveň je třeba, abychom byli připoutáni k nĕčemu jinému. Jinak nebude mít naše odříkání dlouhé trvání. Mnoho májávádských sannjásínů říká: brahma satyaṁ jagan mithyā. Když ale přijmou sannjás, vrátí se do hmotného svĕta a začnou otevírat nemocnice a vĕnovat se dobročinnosti. Proč? Když již tento svĕt opustili s tím, že je mithyā neboli falešný, proč se znovu vracejí a vĕnují se politice, dobročinnosti a sociologii? Ve skutečnosti se to musí stát, neboť jsme živé bytosti, které jsou neustále činné. Jestliže se ve své frustraci snažíme přestat úplnĕ se vším, nebudeme úspĕšní. Musíme se nĕčím zamĕstnat, musíme vyvíjet nĕjakou činnost.

Os sannyāsīs māyāvādīs renunciam a este mundo (brahma satyaṁ jagan mithyā). É muito bom pregar a renúncia ao mundo; mas, paralelamente, temos de sentir atração por algo; de outra forma, nossa renúncia não perdurará. Vemos muitos sannyāsīs māyāvādīs que dizem brahma satyaṁ jagan mithyā, mas, após aceitarem sannyāsa, voltam ao mundo material, para abrir hospitais e realizar trabalho filantrópico. Por quê? Se eles abandonaram este mundo, considerando-o mithyā, falso, por que voltam à política, filantropia e sociologia? Na verdade, isto está destinado a acontecer, porque somos entidades vivas e somos ativos. Se, por frustração, tentarmos nos tornar inativos, fracassaremos em nossa tentativa. Temos de nos dedicar a atividades.

Nejvyšší činností neboli duchovní činností na úrovni Brahmanu je oddaná služba. Májávádíni to však nevĕdí. Myslí si, že duchovní svĕt je prázdný. Duchovní svĕt je však stejnĕ jako hmotný svĕt plný rozmanitostí. V duchovním svĕtĕ také existují domy, stromy, silnice a vozy    —    je tam všechno, ale bez hmotných nedostatků. Duchovní svĕt je popsán v Brahma-sanhitĕ (5.29):

A atividade suprema, a atividade brahman (espiritual), é o serviço devocional. Infelizmente, os māyāvādīs não sabem disto. Eles pensam que o mundo espiritual seja vazio. Entretanto, o mundo espiritual é exatamente como o mundo material, no que diz respeito a variedades. No mundo espiritual também existem casas, árvores, ruas, carruagens – tudo – mas sem os inebriamentos materiais. Como se descreve na Brahma-saṁhitā (5.29):

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy, plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, který je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.“

“Eu adoro Govinda, o Senhor Primordial, o primeiro progenitor, que cuida das vacas e satisfaz todos os desejos, em moradas feitas de joias espirituais, rodeado por milhões de árvores dos desejos e sempre servido com grande reverência e afeição por centenas de milhares de deusas da fortuna, ou gopīs”.

V duchovním svĕtĕ jsou stromy kalpa-vṛkṣa, na kterých se rodí jakékoliv druhy ovoce, které si přejeme. V hmotném svĕtĕ se například na mangovníku nemůže urodit hroznové víno a ani na stromech vinné révy nemohou růst manga. V duchovním svĕtĕ však můžeme ze stromu utrhnout mango, a když budeme chtít, stejný strom nám dá i hroznové víno. Tento strom se nazývá „strom přání“. To jsou nĕkteré z vĕcí, které můžeme vidĕt v duchovním svĕtĕ.

No mundo espiritual, existem árvores kalpa-vṛkṣa, que produzem qualquer tipo de fruta que desejemos. No mundo material, uma mangueira não pode produzir uvas, nem uma videira pode produzir manga. No mundo espiritual, entretanto, se pegarmos uma manga de determinada árvore e ao mesmo tempo desejarmos uvas, a árvore também as fornecerá. Esta é a chamada “árvore dos desejos”. Estas são algumas das realidades do mundo espiritual.

V hmotném svĕtĕ potřebujeme svĕtlo slunce a mĕsíce, ale v duchovním svĕtĕ není nic takového třeba, protože všechno a všichni září sami. V Kršna-líle kradl Kršna máslo a sousedé matky Jašódy si stĕžovali. Ve skutečnosti si nestĕžovali v pravém slova smyslu, spíše jim přinášelo potĕšení mluvit o tĕlesných rysech a zábavách Pána Kršny. Řekli matce Jašódĕ: „Tvůj syn chodí do našeho domu a krade máslo. Snažíme se před Ním máslo ukrýt ve tmĕ, ale On ho vždy stejnĕ najde. Bude lepší, když Mu sundáš všechny Jeho ozdoby, jelikož si myslíme, že záře z Jeho drahokamů Mu pomáhá najít hrnec s máslem.“ Matka Jašódá odpovĕdĕla: „Ano, sundám Mu všechny Jeho ozdoby.“ Sousedé ale potom řekli: „Ne, ani to by nepomohlo. Záře vychází přímo z chlapce Samotného. Může máslo najít i bez ozdob.“ Transcendentální tĕlo tedy vydává záři.

Neste mundo material precisamos da luz do Sol e da Lua, mas no mundo espiritual não há essa necessidade, porque lá tudo é refulgente. Em kṛṣṇa-līlā, Kṛṣṇa roubou manteiga, e as vizinhas, amigas de mãe Yaśodā, reclamaram. Na verdade, elas não estavam reclamando, mas estavam, isso sim, desfrutando as formas corpóreas e a brincadeira de Kṛṣṇa. Elas contaram à Mãe Yaśodā: “Seu filho vem à nossa casa e rouba manteiga. Nós tentamos escondê-la, no escuro, para que Ele não veja, mas, de alguma forma, Ele a encontra. É melhor que você tire Seus ornamentos, porque nós achamos que o brilho de Suas joias O ajuda a encontrar a manteigueira”. Mãe Yaśodā respondeu: “Sim, vou tirar todos os Seus ornamentos”. Mas suas vizinhas falavam: “Não, não. É inútil! Não sabemos como, mas esse menino tem um brilho que provém dEle mesmo. Ele pode encontrar a manteiga mesmo sem os ornamentos “. Compreendemos, assim, que o corpo transcendental é refulgente.

Svĕtlo je všude kolem nás díky záři, která vychází z Kršnova transcendentálního tĕla. Všechno svĕtlo, které vidíme, je pouze odrazem Kršnovy záře. V Brahma-sanhitĕ (5.40) je řečeno:

É devido à refulgência do corpo transcendental de Kṛṣṇa que existe a luz. Qualquer luz que vejamos é simplesmente emprestada da refulgência de Kṛṣṇa. Como se declara na Brahma-saṁhitā (5.40):

yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

„V milionech a milionech vesmírů existuje nespočetnĕ vzájemnĕ se lišících planet. Všechny tyto planety se nacházejí v duchovní záři, která se nazývá brahmadžjóti. Brahmadžjóti je tĕlesnou září Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, kterého uctívám.“

“Nos milhões e milhões de universos, existem planetas inumeráveis, cada um dos quais é diferente dos outros, por sua constituição cósmica. Todos esses planetas estão situados dentro da refulgência espiritual chamada brahmajyoti. Esse brahmajyoti é a refulgência corpórea da Suprema Personalidade de Deus, a quem eu adoro”.

Záře Kršnova tĕla dává vzniknout milionům vesmírů. V této sluneční soustavĕ vytváří Slunce mnoho planet a díky sluneční záři je na planetách teplo a dochází ke zmĕnám ročních období. Díky Slunci existují stromy, listí, ovoce a kvĕtiny. Podobnĕ všechno, co vidíme v tomto stvoření, existuje díky Kršnovĕ tĕlesné záři.

A refulgência corpórea de Kṛṣṇa gera milhões de universos. No Sistema Solar, o Sol produz muitos planetas, e devido ao seu brilho os planetas são mornos e as estações mudam. Devido ao Sol existem árvores, folhagem verde, frutas e flores. Analogamente, tudo que vemos na criação é devido à refulgência corpórea de Kṛṣṇa.

Májávádíni vidí pouze záři, která je neosobní. Nemohou vidĕt nic jiného. Můžeme třeba vidĕt, jak k oblakům letí letadlo, ale za nĕjakou dobu nám kvůli oslnivé záři slunce zmizí z dohledu. Letadlo je stále na obloze, ale my ho již nevidíme. Když se tedy zamĕříme pouze na brahmadžjóti, nemůžeme vidĕt, co je v ní. V jedné z manter Íšópanišady proto oddaný prosí Pána, aby odstranil Svou záři, aby Ho mohl vidĕt takového, jaký je.

Os māyāvādīs veem simplesmente a refulgência, que é impessoal. Eles não podem ver nada mais. Podemos ver um avião subir aos céus, mas, passado algum tempo, ele desaparece de nossa vista por causa do brilho do Sol. O avião está lá, mas não podemos vê-lo. Da mesma forma, se tentarmos perceber apenas a refulgência brahmajyoti, seremos incapazes de enxergar algo dentro dela. Um dos mantras do Īśopaniṣad, portanto, pede ao Senhor que remova Sua refulgência, para que possamos vê-lO apropriadamente.

Májávádští filozofové nemohou spatřit ani planetu, na které Kršna sídlí, ani Jeho činnosti. Bhágavatam říká: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ    —    jelikož nevidí Kršnovy lotosové nohy, musí se navrátit do hmotného svĕta, nehledĕ na to, že provádĕli přísná pokání a odříkání. Odříkání samotné nám tedy nepomůže. Můžeme se snažit všeho se zříci, ale vzápĕtí se z nás opĕt stanou požitkáři. Takové odříkání a užívání si je jako kyvadlo, které se pohybuje tam a zpĕt. Chvíli se vĕnujeme falešnému odříkání a chvíli falešným požitkům. Na tento problém však existuje lék. Jestliže se skutečnĕ chceme odpoutat od tohoto hmotného svĕta, musíme zvĕtšovat svou zálibu ve vĕdomí Kršny. Odříkání samotné nám nepomůže. Kuntídéví se proto modlí: tvayi me 'nanya-viṣayā. Touží, aby ji přitahoval pouze Kršna a nikdo jiný. To je bhakti neboli čistá oddaná služba. Jak říká Rúpa Gósvámí, oddaná služba by mĕla být ryzí (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam).

Os filósofos māyāvādīs não podem ver as atividades pessoais de Kṛṣṇa, nem o planeta onde Kṛṣṇa está ativo pessoalmente. O Bhāgavatam diz, āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ: porque eles não veem os pés de lótus de Kṛṣṇa, são forçados a retornar a este mundo material apesar de terem realizado sérias penitências e austeridades. Assim, a renúncia em si não nos ajudará. Podemos renunciar artificialmente, mas novamente nos tornaremos ditos desfrutadores. Tal renúncia e desfrute são como um pêndulo, que vai e vem. De um lado nos tornamos falsos renunciantes e de outro, falsos desfrutadores. O remédio, entretanto, está aqui. Se realmente desejamos nos desapegar deste mundo material, temos de incrementar nosso apego à consciência de Kṛṣṇa. Só a renúncia não nos ajudará. Portanto, Kuntīdevī ora: tvayi me ’nanya-viṣayā. Ela ora para que sua atração esteja sempre voltada para Kṛṣṇa, sem se desviar para nada mais. Isto é bhakti, serviço devocional puro, porque, como menciona Rūpa Gosvāmī, o serviço devocional deve ser indesviável (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam).

V hmotném svĕtĕ můžeme najít džňání a karmí. Karmí jsou hlupáci, kteří zbytečnĕ tĕžce pracují, a džňání jsou ti, kteří udĕlali malý pokrok a myslí si: „Proč bych mĕl tak tĕžce pracovat? Nepotřebuji tolik vĕcí. Proč shromažďovat tolik penĕz a jídla a starat se o falešnou prestiž?“ Takto uvažuje džňání. Bhakta je však ještĕ výše než karmí a džňání. Karmí má spousty tužeb a džňání se všech tĕchto tužeb snaží zbavit, ale skutečnĕ se tĕchto tužeb můžeme zbavit jen tehdy, když toužíme po službĕ Kršnovi. Jinak to není možné. Jñāna-karmādy-anāvṛtam. Nemĕli bychom být připoutáni k hmotným vĕcem, musíme být připoutáni ke Kršnovi. Jen tak bude naše odříkání trvalé.

Neste mundo material, há os jñānīs e os karmīs. Os karmīs são tolos que trabalham árdua e desnecessariamente, e os jñānīs são aqueles que, sendo um pouco mais elevados, pensam: “Para que trabalhar tão arduamente? Não são necessárias tantas coisas. Para que acumular tanto dinheiro e comida e tanto falso prestígio?” O jñānī pensa dessa maneira. O bhakta, entretanto, está além do karmī e do jñānī. O karmī tem muitos desejos, e o jñānī tenta se livrar de todos os desejos, mas isso só é possível quando desejamos servir Kṛṣṇa. De outra forma, não é possível livrar-se dos desejos. Jñāna-karmādy-anāvṛtam. Como bhaktas, não devemos ter desejos de jñāna ou karma. Temos de largar os desejos pelas coisas materiais, e nos apegarmos a Kṛṣṇa. Dessa maneira, nosso desapego será fixo.

Své vĕdomí Kršny musíme rozvíjet příznivým způsobem (anukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). To znamená, že máme přemýšlet o tom, co Kršnu uspokojí. Vždy musíme myslet na Kršnu, stejnĕ jako gópí. Jejich vĕdomí Kršny bylo dokonalé, neboť netoužily po ničem jiném než potĕšit Kršnu. To je dokonalost. Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje: ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargeṇa yā kalpitā    —    neexistuje žádný lepší způsob uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství než způsob vradžských gópí.

É preciso cultivar consciência de Kṛṣṇa favoravelmente (anukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). Isto significa pensar em como Kṛṣṇa ficará satisfeito. Devemos pensar sempre em Kṛṣṇa, exatamente como as gopīs. A consciência de Kṛṣṇa das gopīs era perfeita, porque elas não tinham nenhum desejo além de tentar agradar Kṛṣṇa. Isso é a perfeição. Portanto, Caitanya Mahāprabhu recomenda, ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū-vargena yā kalpitā: não há melhor processo para se adorar a Suprema Personalidade de Deus do que aquele adotado pelas gopīs.

Gópí nemĕly jinou touhu než uspokojit Kršnu. Kršnu se snažili potĕšit všichni    —    všechny gópí, včetnĕ tĕch starších, jako byla matka Jašódá a její přítelkynĕ, a také gópové jako Nanda Mahárádž a jeho přátelé. Chlapci a dívky z Vrndávanu, kteří byli stejnĕ staří jako Kršna, se Ho také snažili potĕšit. A dokonce i krávy, kvĕtiny, ovoce a voda ve Vrndávanu. Bylo tomu tak proto, že ve Vrndávanu je všechno duchovní; není tam nic hmotného.

As gopīs não têm outro desejo além de satisfazer Kṛṣṇa. Todas as gopīs tentavam satisfazê-lo, inclusive as gopīs mais idosas, como Yaśodā e suas amigas, bem como os gopas mais velhos, como Nanda Mahārāja e seus amigos. Os meninos e meninas de Vṛndāvana que tinham a mesma idade que Kṛṣṇa, também tentavam satisfazê-lO. Todos tentavam satisfazer Kṛṣṇa – mesmo as vacas, as flores, as frutas e a água de Vṛndāvana. Isto porque tudo em Vṛndāvana é espiritual, e nada é material.

Mĕli bychom pochopit rozdíl mezi tím, co je duchovní a co je hmotné. Hmota nejeví žádné známky života, ale ve všem, co je duchovní, můžeme příznaky života jasnĕ vidĕt. Stromy jsou v duchovním i v hmotném svĕtĕ živými bytostmi, ale zde nejsou jejich příznaky života patrné. Lidé v hmotném svĕtĕ jsou živé bytosti a oddaní v duchovním svĕtĕ jsou také živé bytosti, ale v lidech, kteří si nejsou vĕdomi Kršny, se skutečné příznaky života neprojevují.

Devemos compreender a diferença entre espiritual e material. O que é material não tem sintomas vitais, mas o espiritual tem todos esses sintomas. Tanto as árvores do mundo espiritual, quanto as do mundo material são entidades vivas, porém, nas árvores daqui, faltam os verdadeiros sintomas vitais. O ser humano é uma entidade viva, e os devotos no mundo espiritual também são entidades vivas, mas nos seres humanos que não são conscientes de Kṛṣṇa faltam os verdadeiros sintomas de vida.

Ve skutečnosti neexistuje jiné vĕdomí než vĕdomí Kršny a toto vĕdomí Kršny je duchovní. Takže dokonce i když jsme ještĕ stále v hmotném svĕtĕ, můžeme poznat duchovní svĕt, pokud budeme jednoduše zvĕtšovat své vĕdomí Kršny. Žijeme-li v chrámu, žijeme v duchovním svĕtĕ, protože v chrámu není nic jiného než vĕdomí Kršny. Pro Kršnu můžeme dĕlat tolik vĕcí. Ti, kteří přísnĕ následují všechny zásady vĕdomí Kršny, ve skutečnosti žijí v duchovním, nikoliv v hmotném svĕtĕ. Můžeme si myslet, že žijeme v New Yorku, Los Angeles nebo nĕkde jinde, ale ve skutečnosti žijeme na Vaikuntĕ.

Na verdade, não há outra consciência além da consciência de Kṛṣṇa. E essa consciência é espiritual. Então, mesmo enquanto estamos neste mundo material, se simplesmente incrementamos nossa consciência de Kṛṣṇa, estamos no mundo espiritual. Se vivemos no templo, vivemos no mundo espiritual, pois, no templo, o único interesse é a consciência de Kṛṣṇa. Há muitas atividades que podem ser feitas para Kṛṣṇa. Aqueles que seguem estritamente as regulações da consciência de Kṛṣṇa, vivem realmente no mundo espiritual, e não no mundo material. Outros podem pensar que vivemos em Nova Iorque ou em qualquer outro lugar, mas, na verdade, vivemos em Vaikuṇṭha.

Je to otázka vĕdomí. Malý komár může sedĕt na stejném místĕ, na jakém sedí duchovní učitel, ale jelikož duchovní učitel má rozvinuté vĕdomí a komár nikoliv, je mezi nimi rozdíl. Mohou sedĕt na stejném místĕ, ale komár zůstane komárem a duchovní učitel duchovním učitelem. Je-li naše vĕdomí Kršny silné, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, bez ohledu na to, kde jsme    —    ať již v hmotném, nebo v duchovním svĕtĕ.

É uma questão de consciência. O besouro pode sentar-se no mesmo assento que o mestre espiritual, mas, como o mestre espiritual desenvolveu sua consciência e o besouro não, eles são diferentes. Eles podem estar sentados no mesmo lugar, mas o besouro permanece besouro e o mestre espiritual permanece o mestre espiritual. A posição no espaço permanece a mesma, da mesma maneira que permanecemos no mundo material ou no mundo espiritual, mas, se nossa consciência de Kṛṣṇa é forte, não estamos no mundo material.

Samotné odříkání neboli vzdání se všech svĕtských vĕcí tedy nestačí. Odříkání nám může pomoci, ale není to všechno. Když zvĕtšíme svou lásku ke Kršnovi, naše odříkání bude dokonalé. Se vzrůstem připoutanosti ke Kršnovi se připoutanost k hmotnému svĕtu automaticky sníží. Nemůžeme být současnĕ připoutáni ke Kršnovi i k hmotnému svĕtu. Když má žena vztah ke dvĕma mužům    —    manželovi a milenci    —    nemůže být připoutána k obĕma. Bude stále více připoutaná ke svému milenci. I když bude dobře vykonávat všechny domácí práce, její mysl bude vždy přitahována k jejímu milenci a bude netrpĕlivĕ přemýšlet o tom, kdy se s ním setká. Budeme-li právĕ tak zvĕtšovat svou lásku ke Kršnovi, automaticky se odpoutáme od hmotného svĕta (bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca, Bhág. 11.2.42).

Assim, a renúncia em si, o simples abandonar das coisas mundanas, não é suficiente. A renúncia pode ser um processo útil, mas não vai ajudar completamente. Quando aumentarmos nosso apego a Kṛṣṇa, nossa renúncia será perfeita. À medida que incrementarmos nosso apego a Kṛṣṇa, o apego ao mundo material diminuirá, automaticamente. Apego a Kṛṣṇa e ao mundo material não podem existir paralelamente. Uma mulher que esteja apegada a dois homens – seu esposo e seu amante – não pode manter seu apego a ambos. Seu apego ao amante aumentará. Embora possa realizar os serviços domésticos de seu marido perfeitamente, sua mente estará apegada a seu amante, e ela pensará: “A que horas me encontrarei com ele esta noite?” Da mesma forma, se aumentarmos nosso apego a Kṛṣṇa, o resultado automático disso será desapego ou renúncia a este mundo material (bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca, Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.42).

Kuntídéví se tedy modlí ke Kršnovi, aby jí dal Svou milost a ona se mohla upnout jen na Nĕho. Bez Kršnovy milosti nemůžeme tuto připoutanost vyvinout a stát se oddanými. Musíme proto jednoduše sloužit Kršnovi, neboť takovou službou můžeme Kršnu uspokojit.

Assim Kuntīdevī ora a Kṛṣṇa para que Ele a favoreça com Sua misericórdia, de maneira que ela se apegue a Ele. Não podemos aumentar nosso apego a Kṛṣṇa sem a misericórdia de Kṛṣṇa. Não podemos nos tornar devotos sem a misericórdia de Kṛṣṇa; por conseguinte, precisamos apenas servir Kṛṣṇa, porque, mediante tal serviço, Kṛṣṇa ficará satisfeito.

Kršna nepotřebuje, aby Mu nĕkdo sloužil, neboť je dokonalý Sám v Sobĕ. Když Mu ale sloužíme upřímnĕ a z celého srdce, můžeme Jeho milostí udĕlat pokrok. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Bůh se nám Sám zjeví. Boha nemůžeme spatřit svýma nedokonalýma očima. Jak ho tedy můžeme vidĕt? Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena     /    santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-sanhitá 5.38). Musíme potřít své oči balzámem lásky a Kršna se potom zjeví přímo před námi.

Kṛṣṇa não precisa do serviço de ninguém, porque Ele é perfeito em Si mesmo. Entretanto, se Lhe prestarmos serviço de todo o coração e com sinceridade, então, por Sua misericórdia, avançaremos. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Deus revelar-Se-á a nós. Não podemos ver Deus com nossos olhos grosseiros. Como, então, podemos vê-lO? Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena/ santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-saṁhitā 5.38). É preciso untar os olhos com o unguento do amor; assim Kṛṣṇa Se revelará. Kṛṣṇa aparecerá realmente perante nós.

Když Dhruva Mahárádž provádĕl pokání a meditoval o Višnuovi ve svém srdci, Pánova podoba náhle zmizela a meditace se přerušila. Dhruva Mahárádž otevřel oči a uvidĕl Višnua přímo před sebou. Mĕli bychom stejnĕ jako Dhruva Mahárádž neustále myslet na Kršnu, a když dosáhneme dokonalosti, uvidíme Kršnu přímo před sebou. Nesmíme být netrpĕliví. Musíme čekat na pravou chvíli. Touha vidĕt Kršnu je samozřejmĕ dobrá, ale nesmí nás odradit, když Ho nespatříme hned. Když se žena vdá a chce mít hned dítĕ, bude zklamaná. Není možné, aby se jí dítĕ narodilo hned. Musí čekat. Stejnĕ ani my nemůžeme očekávat, že uvidíme Kršnu hned, jakmile jsme se zamĕstnali v oddané službĕ. Musíme však vĕřit, že Ho jednou spatříme. Musíme mít pevnou víru v to, že díky oddané službĕ budeme schopni vidĕt Kršnu tváří v tvář. Budeme-li stále pokračovat, jednou přijde čas, kdy Kršnu uvidíme, stejnĕ jako Kuntídéví. O tom není pochyb.

Quando Dhruva Mahārāja estava executando penitências e meditando na forma de Viṣṇu em seu coração, a forma de Viṣṇu desapareceu repentinamente, e sua meditação foi interrompida. Ao abrir seus olhos, Dhruva Mahārāja enxergou Viṣṇu diante dele. Assim como Dhruva Mahārāja, devemos sempre pensar em Kṛṣṇa, e, ao atingirmos a perfeição, veremos Kṛṣṇa diante de nós. Este é o processo. Não devemos ser apressados. Devemos esperar que o momento amadureça. Evidentemente é bom ansiar por ver Kṛṣṇa, mas não devemos nos desanimar se não O vemos imediatamente. A mulher que se casar e desejar um filho logo, ficará desapontada. Não é possível ter um filho imediatamente. Ela precisará esperar. De forma semelhante, não devemos pensar que, só por estarmos ocupados em consciência de Kṛṣṇa, poderemos ver Kṛṣṇa imediatamente. Porém, temos de ter fé que chegaremos a vê-lO. Precisamos ter fé firme de que, por estarmos ocupados na consciência de Kṛṣṇa, seremos capazes de ver Kṛṣṇa diretamente. Não devemos ficar desapontados. Devemos continuar com nossas atividades conscientes de Kṛṣṇa e chegará o momento em que veremos Kṛṣṇa, da mesma forma que Kuntīdevī O vê diretamente. Não há dúvida quanto a isso.

V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že i ten, kdo se nechová vždy správnĕ, ale se stálostí vykonává oddanou službu Kršnovi, má být přesto považován za svatého. Američtí a evropští oddaní jsou nĕkdy kritizováni, že dĕlají chyby a neumĕjí dodržovat pravidla uctívání Božstev, jako je tomu v Indii, ale i přesto musí být podle Bhagavad-gíty pokládáni za svaté. Musíme s naprostou upřímností zamĕřit svoji mysl na službu Kršnovi a i když se dopustíme nĕjakých chyb, Kršna nám pak odpustí. Rúpa Gósvámí říká: tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet. Nejprve bychom mĕli soustředit svoji mysl na Kršnu, a tak automaticky získáme schopnost dodržovat i další pravidla a usmĕrnĕní. Na začátku se musíme ze všech sil snažit upnout svoji mysl na Kršnovy lotosové nohy, a tím se i všechno ostatní automaticky urovná.

Na Bhagavad-gītā, declara-se que, mesmo que alguém se comporte um pouco mal, deve ser considerado santo caso esteja ocupado firmemente a serviço de Kṛṣṇa. Às vezes, os devotos americanos e europeus são criticados, porque cometem enganos e se desviam um pouco do sistema de adoração que é realizado na Índia, mas, apesar disso, segundo a Bhagavad-gītā, eles devem ser considerados santos. Basta fixarmos nossa mente em servir Kṛṣṇa sincera e seriamente, e então, mesmo que haja algum engano, Kṛṣṇa perdoará.

Rupa Gosvāmī diz, tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet: antes de mais nada, devemos fixar a mente em Kṛṣṇa, após o que surgirá de forma automática a capacidade de seguir as outras regras e regulações. No início devemos tentar, da melhor forma possível, fixar a mente nos pés de lótus de Kṛṣṇa, e daí tudo o mais ficará perfeito automaticamente.

Kuntídéví oslovuje Kršnu jako Madhupatiho. Kršna má tisíce jmen a jméno Madhupati naznačuje, že zahubil démona Madhua. Vĕdomí Kršny se přirovnává k řece, nikoliv však k obyčejné řece. Je jako řeka Ganga, která je velice čistá a je přímo spojena s Kršnou. Kuntídéví se modlí, aby její pozornost nepřetržitĕ ubíhala ke Kršnovým lotosovým nohám, stejnĕ jako Ganga bez překážek plyne do moře. To se nazývá ananya-bhakti neboli ryzí oddanost.

Kuntīdevī chama Kṛṣṇa de Madhupati. Kṛṣṇa tem milhares de nomes, e o nome Madhupati indica que Ele matou um demônio chamado Madhu. A consciência de Kṛṣṇa é comparada a um rio, mas não a um rio comum. É como o rio Ganges, que é muito puro e está diretamente ligado a Kṛṣṇa. Kuntīdevī ora para que, assim como o Ganges flui em direção ao mar, a atração dela flua incessantemente em direção aos pés de lótus de Kṛṣṇa. Isto chama-se ananya-bhakti, devoção pura. Assim, Kuntīdevī ora para que sua atração por Kṛṣṇa flua sem obstáculos.