Skip to main content

Kapitola 24

24

Přetnutí pout náklonnosti

Cortando os Laços da Afeição

atha viśveśa viśvātman
viśva-mūrte svakeṣu me
sneha-pāśam imaṁ chindhi
dṛḍhaṁ pāṇḍuṣu vṛṣṇiṣu
atha viśveśa viśvātman
viśva-mūrte svakeṣu me
sneha-pāśam imaṁ chindhi
dṛḍhaṁ pāṇḍuṣu vṛṣṇiṣu

Ó Pane vesmíru, ó duše vesmíru, ó osobnosti vesmírné podoby, prosím, přetni má pouta náklonnosti k mým příbuzným, Pánduovcům a Vršniovcům.

Ó Senhor do Universo, ó alma do Universo, ó personalidade da forma do Universo! Por favor, corta meus laços de afeição por meus parentes, os Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.41

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.41

Čistý oddaný se stydí žádat Pána o nĕco ve vlastní prospĕch. Hospodáři jsou však nĕkdy nuceni žádat o přízeň Pána, jelikož je svazují pouta rodinné náklonnosti. Šrímatí Kuntídéví si to uvĕdomovala, a proto prosila Pána, aby přetnul její citová pouta k vlastním příbuzným, Pánduovcům a Vršniovcům. Pánduovci byli její synové a Vršniovci byli členové rodiny jejího otce. Kršna mĕl stejný vztah k obĕma rodinám. Obĕ rodiny vyžadovaly Jeho pomoc, protože obĕ byly oddanými, kteří záviseli na Pánu. Šrímatí Kuntídéví si přála, aby Šrí Kršna zůstal s jejími syny, Pánduovci, ale kdyby to udĕlal, nedostalo by se této výhody jejímu otcovskému domu. Tyto zaujaté úvahy zneklidňovaly její mysl, a proto si Kuntí přála zbavit se pout rodinné náklonnosti.

O devoto puro do Senhor envergonha-se de Lhe pedir algo em seu próprio interesse. Mas os chefes de família, às vezes, são obrigados a pedir favores ao Senhor, estando atados pelos laços da afeição familiar. Śrīmatī Kuntīdevī era consciente desse fato, e, portanto, pediu ao Senhor que cortasse o laço afetivo por seus próprios parentes, os Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis. Os Pāṇḍavas são seus próprios filhos, e os Vṛṣṇis são os membros de sua família paterna. Kṛṣṇa estava igualmente relacionado com ambas as famílias. Ambas necessitavam da ajuda do Senhor, porque eram devotos dependentes dEle. Śrīmatī Kuntīdevī desejava que Śrī Kṛṣṇa permanecesse com seus filhos, os Pāṇḍavas, mas, assim, sua casa paterna não receberia esse benefício. Todas essas parcialidades atormentavam a mente de Kuntīdevī, razão pela qual ela desejava cortar os laços afetivos.

Čistý oddaný se vzdává omezené náklonnosti ke své rodinĕ a činnosti v oddané službĕ rozšiřuje na všechny zapomenuté duše. Typickým příkladem je šest Gósvámích z Vrndávanu, kteří byli následovníky Pána Čaitanji. Všichni patřili do tĕch nejosvícenĕjších a kulturnĕ nejvyspĕlejších bohatých rodin vyšší kasty, ale ve prospĕch všech lidí opustili pohodlné domovy a stali se potulnými mnichy. Přetnout náklonnost k rodinĕ znamená rozšířit pole působnosti. Bez toho se nikdo nemůže stát kvalifikovaným bráhmanem, králem, vůdcem společnosti nebo Pánovým oddaným. Samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, šel v tomto smĕru příkladem. Šrí Rámačandra jako ideální král přetnul pouto náklonnosti dokonce i ke Své milované manželce.

O devoto puro do Senhor envergonha-se de Lhe pedir algo em seu próprio interesse. Mas os chefes de família, às vezes, são obrigados a pedir favores ao Senhor, estando atados pelos laços da afeição familiar. Śrīmatī Kuntīdevī era consciente desse fato, e, portanto, pediu ao Senhor que cortasse o laço afetivo por seus próprios parentes, os Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis. Os Pāṇḍavas são seus próprios filhos, e os Vṛṣṇis são os membros de sua família paterna. Kṛṣṇa estava igualmente relacionado com ambas as famílias. Ambas necessitavam da ajuda do Senhor, porque eram devotos dependentes dEle. Śrīmatī Kuntīdevī desejava que Śrī Kṛṣṇa permanecesse com seus filhos, os Pāṇḍavas, mas, assim, sua casa paterna não receberia esse benefício. Todas essas parcialidades atormentavam a mente de Kuntīdevī, razão pela qual ela desejava cortar os laços afetivos. O devoto puro corta os limitados laços de afeição por sua família e expande suas atividades devocionais para todas as almas esquecidas.

Bráhmani, oddaní, králové a ostatní vůdci společnosti musí být velice velkomyslní, aby mohli plnit své příslušné povinnosti. Šrímatí Kuntídéví si toho byla dobře vĕdoma a jelikož byla slabá, modlila se o vysvobození z otroctví citových vztahů k rodinĕ. Oslovuje tudíž Kršnu jako Pána vesmíru neboli Pána vesmírné mysli, čímž naráží na Jeho všemocnou schopnost přetnout pouta rodinné náklonnosti. Nĕkdy se stává, že Pán ze Své zvláštní milosti ke slabému oddanému přetrhne rodinná pouta působením Svých všemocných energií. Tím způsobí, že Jeho oddaný začne záviset pouze na Nĕm, a připraví ho na cestu zpátky k Bohu.

Personalidades tais como um brāhmaṇa, um devoto, um rei ou um líder público devem ter mentalidade bem aberta, no desempenho de seus respectivos deveres. Śrīmatī Kuntīdevī estava ciente deste fato, e, sendo fraca, orou para livrar-se do cativeiro da afeição familiar. O Senhor é chamado de o Senhor do Universo, ou o Senhor da mente universal, indicando Sua todo-poderosa habilidade para cortar o nó da afeição familiar. Portanto, às vezes, observa-se que o Senhor, por Sua especial afinidade por um devoto débil, rompe a afeição familiar desse devoto, por força das circunstâncias arranjadas por Sua energia todo-poderosa. Por assim fazê-lo, Ele proporciona ao devoto tornar-se completamente dependente dEle, e, assim, abre o caminho para sua volta ao Supremo.

Kuntí byla dcerou Vršniovců a manželkou a matkou v rodinĕ Pánduovců. Žena obvykle pociťuje náklonnost jak k rodinĕ svého otce, tak i k rodinĕ manžela, a Kuntí se proto modlí ke Kršnovi: „Jsem žena a ženy jsou obyčejnĕ připoutané ke svým rodinám. Přetni proto laskavĕ má hmotná pouta, abych mohla být přitahována jen k Tobĕ. Bez Tebe obĕ rodiny nic neznamenají. Nyní jsem k nim připoutaná, ale opravdovým cílem mého života je pociťovat náklonnost pouze k Tobĕ.“ To je bhakti.

Kuntī era filha da família Vṛṣṇi e esposa e mãe da família Pāṇḍava. Geralmente, uma mulher tem afeição tanto pela família de seu pai quanto pela família de seu esposo, e, por conseguinte, Kuntī ora a Kṛṣṇa: “Eu sou uma mulher, e as mulheres são geralmente apegadas às suas famílias. Assim sendo, por favor, corte meu apego, para que eu me apegue completamente a Você. Sem Você, ambas as famílias são zero. Estou falsamente apegada a essas duas famílias, mas o verdadeiro objetivo da minha vida é estar apegada a Você”. Isto é bhakti.

Bhakti znamená zbavit se ulpívání na tomto hmotném svĕtĕ a vyvinout vztah ke Kršnovi. Nemůžeme se všeho zcela vzdát, protože každý musí být k nĕčemu upnutý. Abychom však lpĕli pouze na Kršnovi a začali vykonávat oddanou službu Pánu, musíme se zbavit všech hmotných závislostí.

Bhakti envolve livrar-se dos apegos deste mundo material e, ao invés disso, apegar-se a Kṛṣṇa. Ninguém pode ficar sem apegos; todos têm que ter algum apego. Mas, para se apegar a Kṛṣṇa ou ingressar no serviço devocional ao Senhor, é preciso desapegar-se da afeição material.

Lidé se obvykle obracejí ke Kršnovi, aby udržovali svou připoutanost k hmotnému svĕtu. Modlí se: „Pane Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.“ Jsou připoutáni k hmotnému svĕtu, a aby v nĕm mohli žít a udržovat status quo, modlí se k Bohu o hmotné vĕci. Na jednu stranu je jistĕ dobré, že se lidé obracejí k Bohu, aby jim pomáhal udržovat jejich hmotné postavení, ale ve skutečnosti to není správné. Spíše než uctívat Boha proto, abychom zvĕtšili své bohatství v hmotném svĕtĕ, bychom se mĕli zbavit svých hmotných tužeb. Ten, kdo se chce vĕnovat bhakti-józe, musí být odpoutaný.

Geralmente, as pessoas recorrem a Kṛṣṇa para manter seu apego ao mundo material. “Ó Deus”, oram elas, “dê-nos o pão de cada dia”. Elas têm apego a este mundo material, e, para viver aqui, oram, pedindo suprimentos de coisas materiais, para que possam manter seu status quo. Isto se chama apego material. Embora, num sentido, seja bom que as pessoas recorram a Deus para garantir sua posição material, isso não é, na verdade, necessário. Em vez de adorarem a Deus para incrementar sua opulência neste mundo material, deveriam livrar-se do apego material. Para praticarmos bhakti-yoga, portanto, temos de estar desapegados.

Záliba v hmotných vĕcech je příčinou našeho utrpení. Kvůli ní toužíme po mnoha hmotných vĕcech a Kršna nám dává příležitost užívat si jich. Nejdříve si je ale samozřejmĕ musíme zasloužit. Představte si, že byste se chtĕli stát králem. Nejdříve musíte vykonávat nĕjakou zbožnou činnost a teprve pak se vám vaše přání splní.

Nosso sofrimento deve-se a nosso apego. Por estarmos materialmente apegados, desejamos muitas coisas materiais, e, por conseguinte, Kṛṣṇa nos oferece a oportunidade de desfrutar qualquer facilidade material que desejemos. Evidentemente, podem-se desejar muitas facilidades materiais. Primeiro merecer para depois desejar. Suponhamos que eu deseje ser rei. Preciso ter atividades piedosas a meu favor para poder me tornar rei.

Kršna nám dá všechno, po čem toužíme, dokonce i mukti neboli vysvobození. Obzvláštĕ opatrný ale je, když nĕkomu daruje bhakti, neboť ten, kdo dostane bhakti    —     bhakta    —    se stane Kršnovým vlastníkem a Kršna, i když je ze všech nejmocnĕjší, se stane loutkou v jeho rukou. Rádhárání, která je symbolem nejvyšší úrovnĕ bhakti, je tak mocná, že Kršnu zcela ovládla. Vaišnavové tedy hledají útočištĕ u lotosových nohou Rádhárání, protože když Rádhárání nĕkoho doporučí, Kršna ho musí přijmout.

Kṛṣṇa pode nos dar tudo que desejarmos, até mesmo mukti, liberação, mas bhakti é uma consideração especial, porque, quando dá bhakti a alguém, Ele se torna um instrumento em suas mãos, muito embora seja o Poderoso Supremo. Rādhārāṇī, o símbolo de bhakti mais elevada, é tão poderosa que conquistou Kṛṣṇa. Portanto, os vaiṣṇavas abrigam-se aos pés de lótus de Rādhārāṇī porque se Ela recomendar “Oh! Eis aqui um ótimo devoto”, Kṛṣṇa terá de aceitá-lo.

Pokud se nĕkdo chce stát oddaným Pána, musí se zcela očistit od veškeré hmotné připoutanosti. Tato kvalifikace se nazývá vairāgya. Když se Sárvabhauma Bhattáčárja stal žákem Šrí Čaitanji Maháprabhua, napsal sto veršů, ve kterých Ho oslavuje. Dva z tĕchto veršů jsou uvedeny v Čaitanja-čaritámrtĕ a jeden z nich říká:

Para tornar-se devoto do Senhor, é preciso limpar-se inteiramente de todo o apego material. Esta qualificação chama-se vairāgya. Depois de tornar-se estudante de Caitanya Mahāprabhu, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya escreveu uma centena de versos glorificando-O. Dois desses versos são mencionados no Caitanya-caritāmṛta, e um deles é a seguinte declaração:

vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga-
śikṣārtham ekaḥ puruṣaḥ purāṇaḥ
śrī-kṛṣṇa-caitanya-śarīra-dhārī
kṛpāmbudhir yas tam ahaṁ prapadye
vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga-
śikṣārtham ekaḥ puruṣaḥ purāṇaḥ
śrī-kṛṣṇa-caitanya-śarīra-dhārī
kṛpāmbudhir yas tam ahaṁ prapadye

„Odevzdávám se Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršnovi, který se zjevil jako Pán Čaitanja Maháprabhu, aby nás učil opravdovému poznání, oddané službĕ Pánu a odpoutanosti od všeho, co je nepříznivé pro vĕdomí Kršny. Sestoupil, neboť je oceánem transcendentální milosti. Odevzdávám se Jeho lotosovým nohám.“ (Čč. Madhja 6.245) Sárvabhauma Bhattáčárja se takto modlí ke Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který přijal podobu Čaitanji Maháprabhua, aby nás učil, jak rozvíjet skutečné poznání, jak se odpoutat od hmotných vĕcí a stát se čistými oddanými Pána Kršny.

“Possa eu refugiar-me na Suprema Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa, que desceu sob a forma do Senhor Caitanya Mahāprabhu, para nos ensinar verdadeiro conhecimento, Seu serviço devocional e o desapego de tudo que não conduza à consciência de Kṛṣṇa. Ele desceu porque é um oceano de misericórdia transcendental. Possa eu render-me a Seus pés de lótus” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 6.254).

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya oferece esta oração à Suprema Personalidade de Deus, que agora assumiu a forma de Caitanya Mahāprabhu simplesmente para ensinar às pessoas como desenvolver conhecimento, desapegando-se, e como tornar-se devoto puro de Kṛṣṇa.

I když bylo Čaitanjovi Maháprabhuovi teprve dvacet čtyři nebo dvacet pĕt let, opustil Svou krásnou ženu a oddanou a milující matku a přijal sannjás neboli řád života v odříkání. Když byl Čaitanja Maháprabhu grhastha neboli hospodář, všichni Ho mĕli v takové úctĕ, že i pouhým pohybem Svého prstu přimĕl tisíce lidí, aby se k Nĕmu připojili v hnutí za občanskou neposlušnost. Ve mĕstĕ, ve kterém bydlel, v Nadii, mĕl velice úctyhodné postavení a byl také známý Svou neobvyklou krásou. Vzdal se Své mladé, vĕrné a krásné manželky, Své milované matky, Svého postavení a všeho ostatního. To se nazývá vairāgya neboli odříkání.

Embora com apenas vinte e quatro ou vinte e cinco anos de idade, Caitanya Mahāprabhu possuía uma esposa adorável e belíssima, e uma mãe devotada e muito amorosa, ainda assim, Ele abandonou tudo e adotou sannyāsa, a ordem de vida renunciada. Quando Caitanya Mahāprabhu era gṛhastha, chefe de família, era tão respeitado que, meramente apontando um dedo, Ele foi capaz de reunir milhares de pessoas para juntar-se a Ele num movimento de desobediência civil. Em Nadia, a cidade onde Ele vivia, Sua posição era muito respeitável, e fisicamente Ele era muito belo. Ainda assim, Ele abandonou Sua jovem, dedicada e bela esposa e Sua afetuosa mãe, Sua posição e tudo o mais. Isto se chama vairāgya, renúncia.

Když nĕkdo říká: „Všeho jsem se vzdal,“ a přitom nikdy nic nevlastnil, jaký má jeho odříkání význam? Když ale nĕkdo má velké bohatství a zřekne se ho, potom je to opravdové odříkání. Odříkání Čaitanji Maháprabhua je tedy jedinečné. Nikdo jiný by se nedokázal vzdát takového šťastného domova, úcty a takové náklonnosti ze strany matky, manželky, přátel a žáků. Čaitanju Maháprabhua uctíval dokonce i Advaita Prabhu, ačkoliv vĕkovĕ by mohl být Jeho otcem. Čaitanja se přesto toho všeho vzdal. Proč? Aby nám šel příkladem (āpani ācari 'prabhu jīvere śikhāya). Osobnĕ učil celý svĕt, jak si odříkat a stát se oddaným Kršny. Když se Rúpa Gósvámí vzdal svého ministerského místa ve vládĕ a konečnĕ se setkal v Prajágu s Čaitanjou Maháprabhuem, padl na zem a složil Mu poklony touto modlitbou:

Se alguém não possui nada e diz: “Eu renunciei tudo”, qual é o significado de sua renúncia? Mas, se tem algo e o abandona, sua renúncia é significativa. Assim, a renúncia de Caitanya Mahāprabhu é única. Não há ninguém que possa abandonar casa tão feliz, tanta honra, tanta afeição de mãe, esposa, amigos e estudantes. Mesmo Advaita Prabhu, embora possuísse a mesma idade que o pai de Caitanya Mahāprabhu, honrava Caitanya Mahāprabhu. Ainda assim, Śrī Caitanya Mahāprabhu abandonou tudo. Por quê? Simplesmente para nos ensinar (āpani ācari ‘prabhu jivere śikhāya). Ele ensinou pessoalmente ao mundo todo, como devemos nos desapegar e tornarmo-nos devotos de Kṛṣṇa. Portanto, quando Rūpa Gosvāmī renunciou a seu posto de ministro de estado e encontrou-se com Caitanya Mahāprabhu em Prayag, ele caiu aos pés de Caitanya Mahāprabhu e ofereceu-Lhe reverências com essa oração:

namo mahā-vadanyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ
namo mahā-vadanyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ

„Jsi nejvelkodušnĕjší ze všech, neboť rozdáváš lásku ke Kršnovi.“

“Você é o mais magnânimo”, ele orou, “porque está distribuindo amor por Kṛṣṇa”.

Dosáhnout lásky ke Kršnovi není snadné, neboť prostřednictvím této lásky získáme Kršnu Samotného. Čaitanja Maháprabhu však tuto lásku ke Kršnovi rozdával komukoliv, dokonce i opilcům Džagáiovi a Mádháiovi. Naróttam dás Thákur proto zpívá:

Amor por Kṛṣṇa não é algo fácil de se obter, porque, através desse amor, pode-se obter Kṛṣṇa. Porém, Caitanya Mahāprabhu distribuiu a todos esse amor por Kṛṣṇa, mesmo aos dois bêbados Jagāi e Mādhāi. Por conseguinte, Narottama Dāsa Ṭhākura cantou:

dīna-hīna yata chila    hari-nāme uddharila,
tā’ra sākṣī jagāi-mādhāi
dīna-hīna yata chila    hari-nāme uddharila,
tā’ra sākṣī jagāi-mādhāi

„Čaitanja Maháprabhu je tak velkodušný, že osvobozuje všechny druhy hříšníků pouze tím, že jim dovolí zpívat Haré Kršna mantru. Džagái a Mádhái jsou toho důkazem.“ Tehdy byl jenom jeden Džagái a jeden Mádhái, ale v současné dobĕ můžeme milostí Čaitanji Maháprabhua a Jeho učení osvobodit mnoho takových Džagáiů a Mádháiů. Když je Čaitanja Maháprabhu potĕšen, může dát kršna-prému neboli lásku ke Kršnovi komukoliv, nehledĕ na jeho kvalifikace. Když nĕkdo rozdává milodary, může je dávat, komu chce.

“Caitanya Mahāprabhu é tão magnânimo que libertou todos os tipos de homens pecaminosos, simplesmente permitindo que eles cantassem o mantra Hare Kṛṣṇa. A evidência disto é Jagāi e Mādhāi”. Naquela época, havia dois Jagāi e Mādhāi, mas atualmente, pela graça de Caitanya Mahāprabhu e Seu processo de ensino, tantos Jagāis e Mādhāis têm sido liberados. Se Caitanya Mahāprabhu está satisfeito, Ele pode dar kṛṣṇa-prema, amor por Kṛṣṇa, a qualquer um, sem considerar se a pessoa é qualificada. Quem dá caridade pode escolher qualquer pessoa para recebê-la.

Pochopit Kršnu bez milosti Čaitanji Maháprabhua je velice obtížné. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye (Bg. 7.3): z mnoha milionů lidí se stĕží jeden snaží dosáhnout duchovní dokonalosti. Lidé jen pracují jako zvířata a nevĕdí, co je smyslem lidského života. Lidský život je úspĕšný tehdy, když dokážeme pochopit Kršnu; jinak zůstaneme na úrovni zvířat. Ten, kdo si není vĕdom Kršny a neví, kdo Kršna je, není lepší než zvíře. Čaitanja Maháprabhu však dal pokleslým duším tohoto vĕku možnost: „Jednoduše zpívejte Haré Kršna mahá-mantru a vysvobodíte se.“ To je zvláštní ústupek, jaký udĕlal Šrí Čaitanja Maháprabhu (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet, Bhág. 12.3.51).

Sem a misericórdia de Caitanya Mahāprabhu, compreender Kṛṣṇa é muitíssimo difícil. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaṣcid yatati siddhaye (Bg. 7.3): dentre muitos milhões de pessoas, dificilmente uma tenta fazer sua vida espiritualmente bem-sucedida. As pessoas simplesmente trabalham como animais, não sabendo como tornar sua vida humana um sucesso. A vida humana é bem-sucedida quando se compreende Kṛṣṇa. De outra forma, permanece-se como um animal. Qualquer pessoa que não seja consciente de Kṛṣṇa, que não saiba quem é Kṛṣṇa, não passa de animal. Mas Caitanya Mahāprabhu fez essa concessão às almas caídas desta era: “Simplesmente cante o mahā-mantra Hare Kṛṣṇa que você se libertará”. Esta é a concessão especial de Caitanya Mahāprabhu (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajetŚrīmad-Bhāgavatam 12.3.51).

Kuntí není obyčejná oddaná. Stala se Kršnovou příbuznou a Kršna za ní přišel, aby jí projevil úctu. Kuntí ale přesto říká: „Kršno, jsem připoutaná ke svým dvĕma rodinám    —    k rodinĕ svého otce a k rodinĕ svého manžela. Prosím, pomoz mi, abych se tĕchto pout zbavila.“ Touto prosbou vyjadřuje, že se musíme vzdát společnosti, přátelství a lásky, neboť tyto vztahy nás pouze svazují.

Kuntī, porém, não é uma devota comum. Ela se tornou um dos parentes de Kṛṣṇa, e assim Kṛṣṇa veio lhe oferecer Seus respeitos.

Mas, ainda assim, ela disse: “Kṛṣṇa, tenho estado apegada às duas famílias, à família de meu pai e à família de meu esposo. Por favor, ajude-me a me desapegar dessas famílias”. Assim, ela ilustra que é preciso desapegar-se de sociedade, amizade e amor, os quais só fazem aprisionar-nos a este mundo.

Dokud si myslíme, že patříme k určité rodinĕ nebo národu, k určitému náboženství, rase atd., nemůžeme se stát vĕdomými si Kršny. Dokud si človĕk myslí, že je Američan, Ind, Afričan, že patří do té či oné rodiny nebo že je otcem, matkou, manželem, manželkou nebo tou či onou osobou    —    dokud takto uvažuje, je připoutaný k hmotným označením. Jsem duše a všechna tato pouta se vztahují na tĕlo. Já ale nejsem toto tĕlo. To je základ, který musíme pochopit. Nejsem toto tĕlo, jak tedy mohu být nĕčí otec nebo matka? Nejvyšším otcem i matkou je Kršna. My jen jakoby v divadle hrajeme role otců, matek, sester nebo bratrů. Májá neboli hmotná příroda nám říká, jak máme tančit: „Jsi členem této rodiny a tohoto národa,“ a my tancujeme jako opice.

Enquanto eu pensar “Pertenço a esta família”, “Pertenço a esta nação”, “Pertenço a esta religião”, “Pertenço a esta cor” e assim por diante, não haverá possibilidade de tornar-me consciente de Kṛṣṇa. Quem pensa que é americano, indiano ou africano, que pertence a esta ou àquela família, ou que tal pessoa é pai, mãe, esposo ou esposa dessa ou daquela pessoa, está apegado às designações materiais. Eu sou uma alma espiritual, e todos esses apegos pertencem ao corpo, mas eu não sou este corpo. Esta é a essência da compreensão. Se não sou este corpo, de quem eu sou mãe ou pai? O supremo pai e mãe é Kṛṣṇa. Nós só fazemos representar o papel de pai, mãe, irmã ou irmão, como se estivéssemos no palco. Māyā, a natureza material, força-nos a dançar, dizendo “Você é membro desta família e membro desta nação”. Assim, dançamos como macacos.

V Bhagavad-gítĕ (3.27) je řečeno:

Na Bhagavad-gītā (3.27), se diz:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Tento verš naznačuje, že jelikož živá bytost byla ve styku s určitou kvalitou hmotné přírody, příroda zařídí vše tak, že živá bytost tancuje podle této určité kvality a myslí si, že je to či ono. Tato informace, kterou nám dává Bhagavad-gítá, je základem správného chápání skutečnosti, díky kterému můžeme dosáhnout osvobození.

Este verso indica que, como a entidade viva se associa à determinada qualidade da natureza, a natureza a faz dançar, de acordo com esta qualidade, e assim ela pensa “Sou isto” ou “Sou aquilo”. Esta informação, contida na Bhagavad-gītā, é o princípio básico da compreensão que nos libertará.

Nejdokonalejší vzdĕlání je takové, které nám umožní vysvobodit se z tĕlesného pojetí života. Vĕdci, filozofové, politici a takzvaní vůdci však naneštĕstí svádĕjí lidi na špatnou cestu, a tak se všichni stále více připoutávají k tĕlu. Pouze lidský život nám umožňuje získat vĕdomí Kršny, ale tito darebáci tuto možnost maří tím, že lidi svádĕjí na úroveň tĕlesných označení. Jsou proto nejvĕtšími nepřáteli lidské civilizace.

A educação mais essencial é aquela que nos capacita a libertar-nos do conceito corpóreo de vida, mas, infelizmente, cientistas, filósofos, políticos e outros ditos líderes desorientam as pessoas, para que elas fiquem mais apegadas ao corpo. A vida humana nos oferece a oportunidade de nos tornarmos conscientes de Kṛṣṇa, mas homens sem caráter estão acabando com essa oportunidade, agitando as pessoas em direção às designações corpóreas – tais sujeitos são os maiores inimigos da civilização humana.

Lidské podoby můžeme dosáhnout evolucí skrze 8    400    000 životních podob    —    od vodních živočichů k rostlinám, stromům, hmyzu, ptákům, divokým zvířatům atd. Lidé dnes nevĕdí, jaké další tĕlo mohou získat. Je to však vysvĕtleno v Bhagavad-gítĕ (9.25). Yānti deva-vratā devān. Jestliže po tom nĕkdo touží, může jít na vyšší planetární systémy. I když lidé každou noc vidí na obloze mnoho planet a hvĕzd, vlastnĕ nevĕdí, co tyto vyšší planetární systémy jsou. Z šáster neboli védské literatury se však můžeme dozvĕdĕt, že na vyšších planetárních systémech jsou všechny hmotné požitky mnohokrát vĕtší než na této planetĕ. Na Zemi můžeme žít nanejvýš sto let, ale na vyšších planetách může být život tak dlouhý, že to ani nedokážeme spočítat. Například délka života Brahmy, který žije na nejvyšší planetĕ, je uvedena v Bhagavad-gítĕ (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Nedokážeme vypočítat ani dvanáct hodin Brahmova života, ale dokonce i Brahmá musí zemřít. Náš život může trvat velmi dlouho, ale v tomto hmotném svĕtĕ nemůže nikdo žít vĕčnĕ. Když se na to však připravíme, můžeme odejít na vyšší planetární systémy nebo na Pitrlóky. Tam se můžeme setkat se svými předky, pokud mĕli kvalifikace povýšit se na tyto planety. Touží-li po tom nĕkdo, může zůstat zde na Zemi, anebo yānti mad-yājino 'pi mām    —    když se nĕkdo stane Kršnovým oddaným, může jít ke Kršnovi.

Obtém-se um corpo humano depois de passar por 8.400.000 formas de vida, de seres aquáticos às plantas e, a seguir, a árvores, insetos, pássaros, feras e assim por diante. As pessoas não sabem qual é o próximo passo na evolução, mas isso é explicado na Bhagavad-gītā (9.25): yānti deva-vratā devān. Como próximo passo na evolução, a pessoa pode, se desejar, ir a um sistema planetário superior. Apesar de todas as noites verem tantos planetas e estrelas, as pessoas não sabem o que são esses sistemas planetários superiores. Mas, mediante o śāstra, a literatura védica, podemos compreender que nesses sistemas planetários superiores, os confortos materiais estão disponíveis de forma muitas e muitas vezes superior ao deste planeta. Aqui podemos viver, no máximo, por cem anos; mas nos sistemas planetários superiores, pode-se viver um período de vida que, para nós, é incalculável. Quanto à vida de Brahmā, por exemplo, que vive no planeta mais elevado, declara-se na Bhagavad-gītā (8.17): sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ – não podemos calcular, com nossas quantias matemáticas, nem mesmo doze horas de Brahmā, mas até Brahmā tem de morrer. Muito embora alguém possa ter uma longa duração de vida, ninguém pode viver permanentemente neste mundo material. Apesar disso, através de autopreparo, pode-se ir aos sistemas planetários superiores, ou, do mesmo modo, aos Pitṛlokas. Lá a pessoa se encontra com os antepassados, se eles se tornaram elegíveis para esses lugares. Analogamente, se desejarmos, também podemos permanecer aqui na Terra. Ou então, yānti mad-yājino ’pi mām – tornando-nos devotos de Kṛṣṇa, poderemos ir ter com Ele.

Můžeme jít do pekla, můžeme jít do nebe, nebo zpátky domů, zpátky k Bohu. To záleží na nás. Inteligentní človĕk by proto mĕl uvažovat: „Když se musím připravit na svůj příští život, proč se nepřipravit tak, abych se vrátil zpátky domů, zpátky k Bohu?“ S naším současným tĕlem bude jednoho dne konec a my budeme muset přijmout jiné tĕlo. Bhagavad-gítá (14.18) nám říká, jaké tĕlo to může být. Ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ: ti, kteří jsou v kvalitĕ dobra a vyhýbají se čtyřem druhům hříšných činností, půjdou v příštím životĕ na vyšší planetární systémy. Tuto příležitost človĕk dostane, i když není čistým oddaným Pána, ale následuje usmĕrňující zásady, vyhýbá se hříšnému životu a setrvává v kvalitĕ dobra. Promarníme-li však svůj život jako kočky a psi jedením, spaním, pářením se a bránĕním, pak tuto příležitost ztrácíme.

Podemos ir ao inferno ou ao céu, ou voltar ao lar, voltar ao Supremo, como quisermos. Portanto, uma pessoa inteligente deveria pensar “Se tenho de me preparar para minha próxima vida, por que não me preparar para voltar ao lar, voltar ao Supremo?” Nosso corpo atual se acabará, e seremos forçados a aceitar outro corpo. Quanto a isso, está declarado na Bhagavad-gītā (14.18): ūrdhvaṁ gacchanti sattva-stahāḥ – aqueles que estão no modo da bondade, tendo abandonado os quatro princípios da vida pecaminosa, viverão, vida após vida, num sistema planetário superior. Mesmo que não se torne devoto puro do Senhor, quem seguir os princípios reguladores, abandonando a vida pecaminosa, permanecerá em bondade e obterá esta oportunidade. A vida humana existe para este propósito. Mas, se desperdiçamos nossas vidas, vivendo como cães e gatos – comendo, dormindo, reproduzindo e temendo – com certeza perderemos essa oportunidade.

Darebáci to ale nevĕdí. Nevĕří v příští život. V Rusku mi řekl profesor Kotovský: „Svámídží, až toto tĕlo zemře, všechno skončí.“ Je to takový velký profesor, a přesto tohle tvrdí. Tito lidé vystupují jako vĕdci a filozofové, ale ve skutečnosti nemají žádné poznání a jen svádĕjí ostatní. To nás velice trápí, a proto vyzýváme všechny členy hnutí Haré Kršna, aby vyzvali a porazili tyto darebáky, kteří svádĕjí celou lidskou společnost. Nikdo by si nemĕl myslet, že Kršnovi oddaní jsou nĕjací sentimentalisté. Naopak, oddaní jsou nejvĕtší filozofové a nejvĕtší vĕdci.

Os ignorantes, entretanto, não sabem disto. Eles não acreditam que haja uma próxima vida. Na Rússia, o professor Kotovsky me disse:
“Svāmījī, quando este corpo acabar tudo estará acabado!” Ele é um grande professor, mas, ainda assim, disse isto. Tais homens talvez se façam passar por cientistas e filósofos, mas, na verdade, não têm conhecimento, e simplesmente desencaminham os outros. Esta é a nossa maior fonte de tristeza. Por isso, pedi aos membros do movimento da consciência de Kṛṣṇa que desafiem e derrotem esses ignorantes que estão desencaminhando a sociedade humana inteira. Ninguém deve pensar que os devotos de Kṛṣṇa são meros sentimentalistas. Pelo contrário, os devotos são os maiores filósofos e os maiores cientistas.

Kršna má dvĕ poslání: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām    —    ochraňuje sádhuy neboli oddané a zabíjí démony. Kršna ochránil Pánduovce a Vršniovce, protože to byli oddaní, a zabil démony jako byl Kansa, Aghásura a Bakásura. Z tĕchto Jeho dvou činností je hlavní zabíjení démonů. Když uvážíme, kolikrát Kršna zabíjel démony a kolik času vĕnoval ochranĕ oddaných, přijdeme na to, že Kršna nejvíce ze všeho zabíjel démony. Podobnĕ bychom je mĕli zabíjet i my    —    ne však zbranĕmi, ale logikou, rozumem a vzdĕláním. Jestliže je nĕkdo démon, můžeme v nĕm s použitím logiky a argumentů zabít jeho démonské sklony a promĕnit ho v oddaného, ve svatou osobu. V současném vĕku, v Kali-juze, už lidé tolik trpí, že fyzické zabíjení by pro nĕ bylo příliš kruté. Mĕli bychom je zabíjet argumenty, rozumem a vĕdeckým duchovním chápáním.

Kṛṣṇa tem duas ocupações: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām – proteger os sādhus, os devotos, e matar os demônios. Kṛṣṇa protegeu os Pāṇḍavas e os Vṛṣṇis por eles serem devotos, e matou demônios como Kaṁsa, Aghāsura e Bakāsura. Das duas ocupações, matar os demônios é Sua atividade principal. Se examinarmos quanto tempo Ele dedicou a matar, e quanto tempo dedicou a proteger, descobriremos que Ele passou mais tempo matando. Da mesma maneira, aqueles que são conscientes de Kṛṣṇa também devem matar – não com armas, mas com lógica, argumentos e educação. Se alguém é um demônio, podemos usar lógica e argumentos para matar suas propensões demoníacas e transformá-lo em devoto, em pessoa santa. Especialmente nesta era atual, kali-yuga, as pessoas já estão empobrecidas, e matá-las fisicamente seria demais para elas. Elas devem ser mortas por argumentos, raciocínio e compreensão espiritual científica.

Kuntí oslovuje Kršnu jako Pána vesmíru (viśveśa). Viśva znamená „vesmír“ a īśaznamená „pán“ nebo „vládce“. Všechno ve vesmíru je dokonale zařízeno    —    slunce vychází včas, mĕní se roční období a přinášejí s sebou ovoce a kvĕtiny. Nikde není chyba. Jak by to všechno ale mohlo tak bezvadnĕ fungovat, kdyby tomu všemu nikdo nevládl? Když vidíme, že nĕjaký podnik je velice dobře organizovaný, je nám jasné, že ředitel neboli vládce se vyzná a že je odborníkem. Podobnĕ můžeme vidĕt, že také ve vesmíru je všechno v pořádku, a musíme proto pochopit, že za tím vším je dobrý vládce. A kdo je tím vládcem? V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že je to Kršna (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Kuntí Ho proto oslovuje jako višvéšu neboli vládce vesmíru. Lidé se zajímají jen o obrázky, na kterých Kršna objímá Rádhárání, a představují si, že vztahy mezi Rádhou a Kršnou jsou jako vztahy mezi obyčejnými chlapci a dívkami. Vůbec Kršnu nechápou. Takovým urážlivým obrázkům je třeba se vyhnout. Kršna je nejvyšším vládcem. Je lepší malovat obrazy, které ukazují Kršnu jako vládce celého vesmíru.

Kuntī se dirige a Kṛṣṇa como viśveśa, o Senhor do Universo (viśva significa “Universo”, e īśa “senhor” ou “controlador”). Os eventos universais estão ocorrendo perfeitamente, com o Sol nascendo na hora exata, as estações mudando e as frutas e flores da estação aparecendo corretamente. De modo que não há má administração. Mas, como poderia isso ocorrer tão exatamente, se não houvesse um controlador? Quando vemos um estabelecimento funcionando bem, compreendemos imediatamente que o superintendente, o chefe da instituição, é perito. Analogamente, se vemos os assuntos universais acontecendo perfeitamente, temos de saber que, por trás deles, há um ótimo controlador. E quem é esse controlador? Esse controlador é Kṛṣṇa, como se declara na Bhagavad-gītā (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Por conseguinte, Kuntī dirige-se a Ele como viśveśa, o controlador do Universo. As pessoas estão interessadas apenas em quadros em que Kṛṣṇa esteja abraçando Rādhārāṇī e que mostram as relações entre Rādhā e Kṛṣṇa como se fossem iguais às relações entre rapazes e moças comuns. Elas não compreendem Kṛṣṇa. Essas gravuras obnóxias devem ser abandonadas. Kṛṣṇa é o controlador supremo. Que haja um quadro mostrando como Kṛṣṇa controla todo o Universo. Este tipo de quadro é desejável, e não essas gravuras baratas.

Když není v tĕle přítomná životní síla, tĕlo se nemůže hýbat ani pracovat. Životní silou vesmírného stvoření je Kršna    —    Kšíródakašájí Višnu neboli Paramátmá. Kuntí proto Kršnovi říká viśvātmā, duše vesmíru. Darebáci nevĕdí, jak se tento svĕt a celý vesmír hýbe. Mĕli by se o tom poučit ze Šrímad-Bhágavatamu.

A menos que a força viva esteja presente no corpo, este não pode mover-se nem trabalhar satisfatoriamente. Analogamente, dentro do Universo, na manifestação cósmica, Kṛṣṇa está presente como a força viva – Kṣīrodakaśāyi Viṣṇu, ou Paramātmā. Portanto, Kuntī chama Kṛṣṇa de viśvātmā, a alma do Universo. Os patifes não sabem como este mundo se movimenta e como o Universo age, motivo pelo qual deveriam aprender isso a partir do Śrīmad-Bhāgavatam.

Kuntídéví také oslovuje Kršnu jako viśva-mūrti, zosobnĕní vesmíru. Když chtĕl Ardžuna vidĕt Kršnovu vesmírnou podobu, Kršna ji ihned vyjevil. To je další ukázka Kršnova bohatství (vibhūti). Nejvyšší Pán ve Své původní podobĕ má však dvĕ ruce a hraje na flétnu. Jelikož Ardžuna byl oddaným a chtĕl vidĕt vesmírnou podobu, Kršna mu ji ukázal. Nebyla to ale Jeho skutečná podoba. Nĕkdo se může oblékat jako král, ale jeho skutečná a přirozená podoba se ukáže, když je doma. Kršnovu skutečnou podobu můžeme stejnĕ vidĕt tam, kde je doma    —    ve Vrndávanu, a všechny Jeho další podoby jsou expanzemi Jeho úplných částí. Jak říká Brahma-sanhitá: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. Nejvyšší Pán se může expandovat do milionů a milionů podob (ananta-rūpam), ale přesto je jeden (advaita) a je neomylný (acyuta). Jeho skutečná podoba je však dvi-bhuja muralī-dhara    —    podoba, ve které má dvĕ ruce a drží v nich flétnu. Kuntídéví proto říká: „Máš Svou vesmírnou podobu, ale Tvá skutečná podoba je ta, ve které stojíš přede mnou.“

Kuntīdevī também se dirige a Kṛṣṇa como viśva-mūrti, a personalidade da forma do Universo. Quando Arjuna desejou ver a forma universal de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa a manifestou imediatamente. Esta é outra das opulências de Kṛṣṇa (vibhūti). A forma original do Senhor, entretanto, é Kṛṣṇa com duas mãos, tocando flauta. Como Arjuna era devoto e desejava ver a forma universal, Kṛṣṇa a mostrou, mas esta não é Sua forma original. Alguém pode se vestir de rei, mas sua forma natural, verdadeira, encontra-se em casa. Do mesmo modo, a verdadeira forma de Kṛṣṇa é vista em casa, em Vṛndāvana, e todas as demais são expansões de Suas porções plenárias. Como se declara na Brahma-saṁhitā, advaitam acyutam anādīm ananta-rūpam: Ele pode expandir-Se em milhões e milhões de formas (ananta-rūpam), mas Ele é um só (advaita), e é infalível (acyuta). No entanto, Sua verdadeira forma é a dvi-bhuja muralī-dhara – a forma com duas mãos, segurando uma flauta. Portanto, Kuntīdevī diz: “Você tem uma forma universal, mas a forma sob a qual Você está de pé perante mim é Sua forma verdadeira”.

Kuntídéví se modlí: „Prosím, přetni pouta, která mĕ vážou k mým příbuzným.“ Můžeme si myslet, že příbuzní jsou „naši“, ale to je jen moha neboli iluze (janasya moho 'yam ahaṁ mameti). Jak taková iluze vzniká? Začíná přirozenou přitažlivostí mezi mužem a ženou. Muž hledá ženu a žena hledá muže. Neplatí to jen pro lidskou společnost, ale i pro ptáky, zvĕř atd. To je počátek hmotné připoutanosti. Když muž najde ženu a spojí se, pouto ještĕ zesílí (tayor mitho hṛdaya-granthim āhuḥ). Tento vztah dále roste a muž se ženou hledají nĕjaký byt, kde by mohli žít, a pak musí vydĕlávat peníze. Když jsou dobře zajištĕni, chtĕjí mít dĕti a také přátele, kteří přijdou a budou je chválit: „Máte tak pĕkný byt a tak hezké dĕti.“ Tak připoutanost stále vzrůstá.

Kuntīdevī ora: “Por favor, corte meu laço de afeição por meus parentes”. Nós pensamos: “Isto é meu, aquilo é meu”, mas isso é moha, ilusão (janasya moho ’yam ahaṁ mameti). Como é que esta ilusão começa a existir? Ela começa com a atração natural entre homem e mulher. O macho procura a fêmea e a fêmea busca o macho. Isto é verdade, não apenas na sociedade humana, como também na sociedade dos pássaros, das feras e assim por diante. Este é o começo do apego material. Quando homem e mulher se encontram e se unem, esse apego estabelece-se mais firmemente (tayor mitho hṛdaya-granthim āhuḥ). E depois que o apego cresce até certo grau, homem e mulher procuram um apartamento onde possam viver juntos, e então, é claro, o homem precisa ganhar dinheiro. Quando estão bem estabelecidos, eles têm que ter alguns filhos e também alguns amigos que os elogiem: “Oh! Vocês têm um ótimo apartamento, e que filhos lindos!” Dessa maneira, o apego vai aumentando.

Vzdĕlávání proto musí začít brahmačarjou neboli studentským životem bez jakýchkoliv sexuálních styků. A jestli je toho človĕk schopen, mĕl by se celému tomu nesmyslu vyhnout. Nedokáže-li to, může se oženit a po nĕjakém čase přijmout řád vánaprastha, tzn. vzdát se rodinného života. Začne uvažovat: „Již jsem si užil připoutanosti, nyní odejdu z domova.“ Potom cestuje se svou manželkou po různých poutních místech. Po dvou nebo třech mĕsících přijde domů, aby se podíval, jak se daří dĕtem, a opĕt se vydá na cesty. To je počátek odpoutanosti. Potom řekne své ženĕ, aby odešla žít k dospĕlým dĕtem a sám přijme sannjás, řád života v odříkání. To je konečná úroveň odpoutanosti. Celý systém védské společnosti je určený k tomuto cíli. Kuntí se proto modlí: „Pomoz mi laskavĕ zbavit se náklonnosti ke své rodinĕ.“ V tom bychom se mĕli od Kuntídéví poučit.

A educação para o estudante, portanto, deve começar com brahmacarya, que significa liberdade do apego sexual. Se possível, deve-se tentar evitar toda essa bobagem. Se não, o casamento é permitido e, depois de algum tempo, pode-se entrar na ordem vānaprastha, vida retirada. Nessa altura, o homem pensa: “Agora que desfrutei o suficiente deste apego, deixe-me abandonar a casa”. Assim, o homem viaja por todos os lugares de peregrinação, para se desapegar, e a esposa o acompanha como sua assistente. Após dois ou três meses ele volta à casa, para ver se seus filhos estão passando bem, e novamente vai embora. Este é o começo do desapego. Na plenitude do desapego, o homem diz à esposa: “Agora viva com seus filhos que eu vou aceitar sannyāsa, a ordem de vida renunciada”. Este é o desapego final. Todo o estilo de vida védica tem por objetivo esse desapego, e, por isso, Kuntī ora: “Por favor, ajude-me a desapegar-me desta atração familiar”. Esta é a instrução de Kuntīdevī.