ŚB 9.24.61
Dévanágarí
कलौ जनिष्यमाणानां दु:खशोकतमोनुदम् । अनुग्रहाय भक्तानां सुपुण्यं व्यतनोद् यश: ॥ ६१ ॥
Verš
kalau janiṣyamāṇānāṁ
duḥkha-śoka-tamo-nudam
anugrahāya bhaktānāṁ
supuṇyaṁ vyatanod yaśaḥ
duḥkha-śoka-tamo-nudam
anugrahāya bhaktānāṁ
supuṇyaṁ vyatanod yaśaḥ
Synonyma
kalau — v tomto věku Kali; janiṣyamāṇānām — podmíněných duší, které se narodí v budoucnosti; duḥkha-śoka-tamaḥ-nudam — aby zmenšil nekonečné neštěstí a nářek, způsobené nevědomostí; anugrahāya — aby projevil milost; bhaktānām — oddaným; su-puṇyam — velmi zbožné, transcendentální činnosti; vyatanot — rozšířil; yaśaḥ — svou slávu či pověst.
Překlad
Aby projevil bezpříčinnou milost oddaným, kteří se narodí v tomto věku Kali, jednal tak, že prostým vzpomínáním na Něho se oddaný zbaví všeho nářku a neštěstí spojeného s hmotnou existencí. (Jinými slovy—Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, svým jednáním zajistil, aby se přijetím pokynů k dosažení vědomí Kṛṣṇy uvedených v Bhagavad-gītě mohli všichni budoucí oddaní zbavit strastí hmotné existence.)
Význam
Činnosti Pána, při nichž zachraňuje oddané a rovněž zabíjí démony (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām), probíhají zároveň. Kṛṣṇa se ve skutečnosti zjevuje v zájmu vysvobození sādhuů neboli bhaktů, ale zabíjením démonů projevuje milost i jim, neboť každý, koho Kṛṣṇa zabije, bude vysvobozen. Pán je milostivý k démonům i oddaným; ať zabíjí nebo chrání.