Śrīmad-bhāgavatam 7.4.40
Verš
vilajjo nṛtyati kvacit
kvacit tad-bhāvanā-yuktas
tanmayo ’nucakāra ha
Synonyma
nadati — hlasitě volá (oslovuje Pána: “Ó Kṛṣṇo!”); kvacit — někdy; utkaṇṭhaḥ — plný úzkosti; vilajjaḥ — beze studu; nṛtyati — tančí; kvacit — někdy; kvacit — někdy; tat-bhāvanā — v myšlenkách na Kṛṣṇu; yuktaḥ — pohroužen; tat-mayaḥ — uvažuje, jako by se stal Kṛṣṇou; anucakāra — napodoboval; ha — zajisté.
Překlad
Když Prahlāda Mahārāja viděl Nejvyšší Osobnost Božství, plný úzkosti hlasitě volal. Někdy ze samé radosti pozbyl studu a začal tančit v extázi a jindy, zcela pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, se cítil s Pánem totožný a napodoboval Jeho zábavy.
Význam
Prahlāda Mahārāja někdy cítil, že je Pán od něho daleko, a proto Ho hlasitě volal. Když viděl, že je Pán před ním, naplnilo ho to radostí. Někdy se v mysli ztotožnil s Nejvyšším a napodoboval Pánovy zábavy. A když od Něho cítil odloučení, projevoval příznaky šílenství. Impersonalisté tyto pocity oddaného nikdy nepochopí. Je nutné pronikat stále hlouběji do duchovní realizace. První realizací je neosobní Brahman, ale je třeba pokročit ještě dále, k realizaci Paramātmy a nakonec Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je uctíván transcendentálními pocity oddaného na úrovni śānta, dāsya, sakhya, vātsalya či mādhurya. Uvedené Prahlādovy pocity se vyznačovaly náladou synovské lásky. Když Prahlāda Mahārāja cítil, že u něho Pán není, začal plakat (nadati), tak jako dítě, které opustí matka. Oddaný jako Prahlāda někdy vidí, že k němu Pán přichází z velké dálky, aby ho uklidnil, stejně jako matka dítěti odpovídá: “Neplač, mé milé dítě! Už jdu!” Tehdy oddaný uvažuje: “Tady je můj Pán! Můj Pán přichází!” a začne tančit, aniž by mu vadila daná situace a styděl se před svým okolím. V naprosté extázi tak někdy napodobuje Pánovy zábavy, stejně jako pasáčci krav napodobovali chování zvířat z džungle. Nestává se však samotným Pánem. Prahlāda Mahārāja dospěl k duchovním extázím, které jsou zde popsané, díky pokroku v duchovní realizaci.