Śrīmad-bhāgavatam 7.4.33
Verš
śruteṣu dṛṣṭeṣu guṇeṣv avastu-dṛk
dāntendriya-prāṇa-śarīra-dhīḥ sadā
praśānta-kāmo rahitāsuro ’suraḥ
Synonyma
na — ne; udvigna — rozrušené; cittaḥ — jehož vědomí; vyasaneṣu — v nebezpečí; niḥspṛhaḥ — bez touhy; śruteṣu — po věcech, o kterých slyšel (zvláště dosažení nebeských planet za zbožné jednání); dṛṣṭeṣu — i dočasných věcech, které viděl; guṇeṣu — objekty smyslového požitku pod vlivem kvalit hmotné přírody; avastu-dṛk — vidící jako nepodstatné; dānta — ovládající; indriya — smysly; prāṇa — životní sílu; śarīra — tělo; dhīḥ — a inteligence; sadā — vždy; praśānta — uklidněné; kāmaḥ — jehož hmotné touhy; rahita — zcela prostý; asuraḥ — démonské povahy; asuraḥ — přestože se narodil v démonské rodině.
Překlad
Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, sám nebyl asurou, ale velkým oddaným Pána Viṣṇua. Na rozdíl od ostatních asurů nikdy nechoval zášť vůči vaiṣṇavům. Nerozrušilo ho, když se ocitl v nebezpečí, a přímo ani nepřímo se nezajímal o plodonosné činnosti popsané ve Védách. Hmotné věci pro něho neměly žádnou cenu, a byl tedy zcela prostý hmotných tužeb. Vždy ovládal smysly a životní vzduch a s vyrovnanou inteligencí a rozhodností překonal veškerý chtíč.
Význam
Z tohoto verše zjišťujeme, že to, zda člověk má či nemá příslušné vlastnosti, není dáno původem. Prahlāda Mahārāja byl původem asura, a přesto měl všechny vlastnosti dokonalého brāhmaṇy (brahmaṇyaḥ śīla-sampannaḥ). Pod vedením duchovního učitele se může každý stát zcela způsobilým brāhmaṇou. Prahlāda Mahārāja byl živoucím příkladem toho, jak myslet na duchovního učitele a pokojně přijímat jeho pokyny.