ŚB 7.2.38
Dévanágarí
अहो वयं धन्यतमा यदत्र
त्यक्ता: पितृभ्यां न विचिन्तयाम: ।
अभक्ष्यमाणा अबला वृकादिभि:
स रक्षिता रक्षति यो हि गर्भे ॥ ३८ ॥
त्यक्ता: पितृभ्यां न विचिन्तयाम: ।
अभक्ष्यमाणा अबला वृकादिभि:
स रक्षिता रक्षति यो हि गर्भे ॥ ३८ ॥
Verš
aho vayaṁ dhanyatamā yad atra
tyaktāḥ pitṛbhyāṁ na vicintayāmaḥ
abhakṣyamāṇā abalā vṛkādibhiḥ
sa rakṣitā rakṣati yo hi garbhe
tyaktāḥ pitṛbhyāṁ na vicintayāmaḥ
abhakṣyamāṇā abalā vṛkādibhiḥ
sa rakṣitā rakṣati yo hi garbhe
Synonyma
aho — ó; vayam — my; dhanya-tamāḥ — navýsost šťastliví; yat — protože; atra — nyní; tyaktāḥ — ponecháni sami, bez ochrany; pitṛbhyām — otcem i matkou; na — ne; vicintayāmaḥ — obáváme se; abhakṣyamāṇāḥ — nesežráni; abalāḥ — velice slabí; vṛka-ādibhiḥ — tygry a jinou dravou zvěří; saḥ — On (Nejvyšší Pán, Osobnost Božství); rakṣitā — bude chránit; rakṣati — chránil; yaḥ — kdo; hi — zajisté; garbhe — v lůně.
Překlad
Je podivuhodné, že tyto starší ženy nemají vyšší poznání o životě než my. Máme opravdu velké štěstí — přestože jsme děti a opuštěni se musíme prodírat hmotným životem, bez ochrany otce a matky, a přestože jsme velmi slabí, nezahubila a nesežrala nás dravá zvěř. Máme proto pevnou víru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který nás chránil i v lůně matky, nás ochrání všude.
Význam
Bhagavad-gītā (18.61) uvádí: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — Pán je v srdcích všech. Poskytuje ochranu a dává různé druhy těl všem živým bytostem, toužícím po požitku. Vše se děje z nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo by proto neměl naříkat kvůli zrození a smrti živé bytosti, jež zařídil Nejvyšší Pán. V Bhagavad-gītě (15.15) Pán Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Každý musí jednat podle pokynů Pána sídlícího v srdci. Podmíněná duše však touží po nezávislém jednání, a Pán jí proto umožňuje jednat a pociťovat reakce. Nejvyšší Osobnost Božství říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja — “Zřekni se všech ostatních povinností a jen se Mi odevzdej.” Ten, kdo se nedrží pokynů Nejvyššího, dostává možnost užívat si hmotného světa. Pán podmíněnou duši neomezuje, ale naopak jí dává příležitost k požitku, aby na základě zralé zkušenosti — po mnoha a mnoha životech (bahūnāṁ janmanām ante) — pochopila, že odevzdat se lotosovým nohám Vāsudeva je jedinou povinností všech živých bytostí.