ŚB 6.1.17

Nikdo by si neměl myslet, že ten, kdo začíná praktikovat bhakti, nedokáže vykonávat obřady doporučené v části Ved zvané karma-kāṇḍa nebo není dostatečně vzdělaný, aby mohl spekulovat o duchovních námětech. Māyāvādīni obvykle prohlašují, že cesta bhakti je pro ženy a nevzdělance. To je bezdůvodné obvinění — po cestě bhakti kráčí ty nejvzdělanější osobnosti, jako jsou Gosvāmī, Pán Caitanya Mahāprabhu a Rāmānujācārya. To jsou skuteční následovníci cesty bhakti. Ať už člověk je či není vzdělanec nebo aristokrat, musí kráčet v jejich stopách. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ — člověk musí jít cestou mahājanů. Mahājanové jsou ti, kdo se vydali po cestě oddané služby (suśīlāḥ sādhavo yatra nārāyaṇa-parāyaṇāḥ) — takové velké osobnosti jsou dokonalé. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12):

“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů.” Méně inteligentní lidé ovšem cestu bhakti nechápou, a proto tvrdí, že je určená pro toho, kdo nedokáže vykonávat obřady či spekulovat. Bhakti je však ona vhodná cesta, jak zde potvrzuje slovo sadhrīcīnaḥ — nikoliv cesty karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy. Māyāvādīni mohou být suśīlāḥ sādhavaḥ, svaté osoby s dobrým chováním, ale protože nepřijímají cestu bhakti, lze pochybovat, zda skutečně dělají nějaký pokrok. Na druhou stranu ti, kdo kráčejí cestou ācāryů, jsou nejen suśīlāḥ a sādhavaḥ, ale navíc je jejich cesta akuto-bhaya, prostá strachu. Člověk má beze strachu následovat dvanáct mahājanů a jejich učednickou posloupnost, a tak se vysvobodit ze zajetí māyi.