Śrīmad-bhāgavatam 4.31.11

Z Upaniṣad (Muṇḍaka Up. 3.2.3) se dozvídáme:

Svůj vztah s Nejvyšším Pánem v žádném případě nerozvineme pouhým studiem Ved. Mnoho māyāvādských sannyāsīnů je plně zaměstnáno studiem Ved, Vedānta-sūtry a Upaniṣad, ale bohužel nedokáží pochopit skutečnou podstatu poznání — neznají Nejvyšší Osobnost Božství. Jaký má potom význam studovat všechny Vedy, neumožní-li to člověku pochopit jejich esenci, Kṛṣṇu? Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — “Všechny Vedy mají vést k poznání Mě.”

Existuje mnoho náboženských systémů, které velice zdůrazňují důležitost askeze, ale nikoho toto úsilí nevede k pochopení Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Taková askeze (tapasya) tedy nemá žádný smysl. Ten, kdo skutečně navázal styk s Nejvyšší Osobností Božství, se přísné askezi nemusí podrobovat. Nejvyšší Osobnost Božství lze pochopit procesem oddané služby. V deváté kapitole Bhagavad-gīty je oddaná služba popsána jako rāja-guhyam, král všeho důvěrného poznání. Existuje mnoho dobrých přednašečů védské literatury, kteří recitují díla, jako je Rāmāyaṇa, Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā. Někdy tito profesionální recitátoři projevují velkou učenost a schopnost žonglovat se slovy, ale nejsou bohužel nikdy oddanými Nejvyššího Pána. Nemohou tedy posluchačům vštípit skutečnou esenci poznání, Kṛṣṇu. Existuje mnoho přemýšlivých spisovatelů a tvořivých filozofů, ale nedokáží-li se spojit s Nejvyšší Osobností Božství, jedná se přes všechnu jejich učenost pouze o zbytečné mentální spekulanty. V hmotném světě žije mnoho lidí s bystrou inteligencí, kteří vynalézají mnoho věcí pro smyslový požitek. Rovněž analyticky studují všechny hmotné prvky, ale bez ohledu na jejich odborné poznání a vědecké analýzy celého vesmírného projevu je jejich snaha zbytečná, protože nechápou Nejvyšší Osobnost Božství.

Co se týče smyslů, existuje mnoho zvířat i ptáků s lepším smyslovým vnímáním, než mají lidé. Supi a jestřábi například létají velice vysoko, ale dokáží na zemi zahlédnout velice jasně i malé zvíře. Mají tak ostrý zrak, že na velkou vzdálenost zpozorují mrtvolu, kterou mohou sežrat. Jejich zrak je nepochybně mnohem ostřejší než lidský, ale to neznamená, že jsou důležitější než lidé. Psi zase dokáží na velkou dálku mnohé věci ucítit a mnoho ryb podle zvuku pozná, že se blíží nepřítel. Všechny tyto příklady uvádí Śrīmad-Bhāgavatam. Pokud člověku jeho smysly nepomohou dosáhnout nejvyšší dokonalosti života, realizace Nejvyššího, pak jsou všechny zbytečné.