Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.29.Sloka 1a-2a

Verš

sarveṣām eva jantūnāṁ
satataṁ deha-poṣaṇe
asti prajñā samāyattā
ko viśeṣas tadā nṛṇām
labdhvehānte manuṣyatvaṁ
hitvā dehādy-asad-graham
ātma-sṛtyā vihāyedaṁ
jīvātmā sa viśiṣyate

Synonyma

sarveṣām — všech; eva — jistě; jantūnām — zvířat; satatam — vždy; deha-poṣaṇe — udržovat tělo; asti — je; prajñā — inteligence; samāyattā — spočívá na; kaḥ — jaký; viśeṣaḥ — rozdíl; tadā — potom; nṛṇām — lidských bytostí; labdhvā — po dosažení; iha — zde; ante — na konci mnoha životů; manuṣyatvam — lidský život; hitvā — po opuštění; deha-ādi — v hrubém a jemném těle; asat-graham — nesprávného pojetí života; ātma — duchovního poznání; sṛtyā — cestou; vihāya — když se vzdá; idam — toto tělo; jīva-ātmā — individuální duše; saḥ — ta; viśiṣyate — bude vynikat.

Překlad

Touhu udržovat tělo, manželku a děti můžeme vidět i ve zvířecí společnosti. Zvířata mají dostatečnou inteligenci, aby se mohla takto zaopatřit. Je-li člověk pokročilý pouze v tomto ohledu, čím se pak liší od zvířete? Měli bychom velice dbát na to, abychom chápali, že tento lidský život jsme získali po mnoha zrozeních v evolučním cyklu. Učený člověk, který se vzdá hrubého i jemného tělesného pojetí života, začne na základě duchovního poznání vynikat jako individuální duše, jakou je i Nejvyšší Pán.

Význam

Říká se, že člověk je rozumné zvíře, ale z tohoto verše vidíme, že rozumové uvažování existuje i ve zvířecím životě. Kdyby zvíře neumělo rozumově uvažovat, jak by mohlo tak usilovně pracovat pro udržování svého těla? Není pravda, že zvířata jsou nerozumná; je ovšem pravda, že jejich rozum není příliš vyvinutý. Každopádně jim ho však nemůžeme upírat. Jde o to, že svůj rozum bychom měli používat k pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť to je dokonalost lidského života.