Sloka 10
Text 10
Verš
Text
rājā rājan bṛhac-chravāḥ
tasyāvijñāta-nāmāsīt
sakhāvijñāta-ceṣṭitaḥ
rājā rājan bṛhac-chravāḥ
tasyāvijñāta-nāmāsīt
sakhāvijñāta-ceṣṭitaḥ
Synonyma
Synonyms
āsīt — there was; purañjanaḥ — Purañjana; nāma — named; rājā — king; rājan — O King; bṛhat-śravāḥ — whose activities were great; tasya — his; avijñāta — the unknown one; nāmā — of the name; āsīt — there was; sakhā — friend; avijñāta — unknown; ceṣṭitaḥ — whose activities.
Překlad
Translation
Můj milý králi, kdysi v minulosti žil král jménem Purañjana, který byl slavný svými velkými činy. Měl přítele jménem Avijñāta (Neznámý), jehož činnosti nemohl nikdo pochopit.
My dear King, once in the past lived a king named Purañjana, who was celebrated for his great activities. He had a friend named Avijñāta [“the unknown one”]. No one could understand the activities of Avijñāta.
Význam
Purport
Každá živá bytost je purañjana. Puram znamená “v tomto těle, v této podobě” a jana označuje živou bytost. Každý je tedy purañjana. Každá živá bytost je pokládána za krále svého těla, protože má plnou svobodu ho využívat, jak se jí zachce. Obvykle svého těla využívá ke smyslovému požitku, protože ten, kdo žije v tělesném pojetí života, má pocit, že nejvyšším životním cílem je sloužit smyslům. To je cesta karma-kāṇḍy. Ten, kdo nemá žádné vnitřní poznání, kdo neví, že je ve skutečnosti duší žijící v těle, a je okouzlen požadavky smyslů, se nazývá materialista. Materialistická osoba vyhledávající smyslový požitek může být nazvána purañjana. Jelikož používá smysly podle svých vrtochů, může být také označena jako král. Nezodpovědný král pokládá královské postavení za své vlastnictví a zneužívá královské pokladnice ke smyslovému požitku.
Every living entity is purañjana. The word puram means “within this body, within this form,” and jana means “living entity.” Thus everyone is purañjana. Every living entity is supposed to be the king of his body because the living entity is given full freedom to use his body as he likes. He usually engages his body for sense gratification, because one who is in the bodily conception of life feels that the ultimate goal of life is to serve the senses. This is the process of karma-kāṇḍa. One who has no inner knowledge, who does not know that he is actually the spirit soul living within the body, who is simply enamored by the dictation of the senses, is called a materialist. A materialistic person interested in sense gratification can be called a purañjana. Because such a materialistic person utilizes his senses according to his whims, he may also be called a king. An irresponsible king takes the royal position to be his personal property and misuses his treasury for sense gratification.
Slovo bṛhac-chravāḥ je také významné. Slovo śravaḥ znamená “sláva”. Živá bytost je slavná od pradávna, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.20): na jāyate mriyate vā — “Živá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá.” Protože je věčná, její činnosti jsou také věčné, přestože se odehrávají v různých tělech. Na hanyate hanyamāne śarīre — “Neumírá ani po zničení těla.” Živá bytost se tedy převtěluje z jednoho těla do druhého a vykonává různé činnosti. V každém těle vykoná mnoho různých činů. Někdy se stane velkým hrdinou — jako Hiraṇyakaśipu a Kaṁsa nebo v moderní době Napoleon a Hitler. Činy těchto mužů jsou jistě úchvatné, ale jakmile zaniknou jejich těla, je konec i se vším ostatním a zůstane po nich jen jméno. Živá bytost proto může být označena jako bṛhac-chravāḥ; může být velice slavná pro své různé činnosti. Nicméně má přítele, kterého nezná. Materialisté nechápou, že Bůh je přítomný jako Nadduše, která sídlí v srdci každé živé bytosti. Přestože Paramātmā dlí vedle jīvātmy jako její přítel, jīvātmā, živá bytost, to neví. Proto je zde označena jako avijñāta-sakhā, “ten, kdo má neznámého přítele”. Slovo avijñāta-ceṣṭitaḥ je také významné, protože živá bytost těžce pracuje pod vedením Paramātmy a je unášena zákony přírody. Přesto si myslí, že na Bohu a přísných zákonech hmotné přírody nezávisí. V Bhagavad-gītě (2.24) je řečeno:
The word bṛhac-chravāḥ is also significant. The word śravaḥ means “fame.” The living entity is famous from ancient times, for as stated in Bhagavad-gītā (2.20), na jāyate mriyate vā: “The living entity is never born and never dies.” Because he is eternal, his activities are eternal, although they are performed in different types of bodies. Na hanyate hanyamāne śarīre: “He does not die, even after the annihilation of the body.” Thus the living entity transmigrates from one body to another and performs various activities. In each body the living entity performs so many acts. Sometimes he becomes a great hero — just like Hiraṇyakaśipu and Kaṁsa or, in the modern age, Napoleon or Hitler. The activities of such men are certainly very great, but as soon as their bodies are finished, everything else is finished. Then they remain in name only. Therefore a living entity may be called bṛhac-chravāḥ; he may have a great reputation for various types of activities. Nonetheless, he has a friend whom he does not know. Materialistic persons do not understand that God is present as the Supersoul, who is situated within the heart of every living entity. Although the Paramātmā sits beside the jīvātmā as a friend, the jīvātmā, or living entity, does not know it. Consequently he is described as avijñāta-sakhā, meaning “one who has an unknown friend.” The word avijñāta-ceṣṭitaḥ is also significant because a living entity works hard under the direction of the Paramātmā and is carried away by the laws of nature. Nonetheless, he thinks himself independent of God and independent of the stringent laws of material nature. It is stated in Bhagavad-gītā (2.24):
akledyo 'śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo 'yaṁ sanātanaḥ
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ
“Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všeprostupující, neměnná, nehybná a věčně stejná.”
“This individual soul is unbreakable and insoluble and can be neither burned nor dried. He is everlasting, all-pervading, unchangeable, immovable and eternally the same.”
Živá bytost je sanātana, věčná. Nelze ji zabít žádnou zbraní, spálit na prach ohněm, rozmočit vodou ani vysušit větrem, a proto se považuje za neovlivnitelnou hmotnými reakcemi. Přestože mění těla, hmotné podmínky ji neovlivňují. Je umísťována do různých podmínek a jedná podle pokynů svého přítele, Nadduše. Bhagavad-gītā (15.15) praví:
The living entity is sanātana, eternal. Because he cannot be killed by any weapon, burnt into ashes by fire, soaked or moistened by water, nor dried up by air, he is considered to be immune to material reactions. Although he is changing bodies, he is not affected by the material conditions. He is placed under the material conditions, and he acts according to the directions of his friend, the Supersoul. As stated in Bhagavad-gītā (15.15):
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán jako Paramātmā pobývá v srdci každého a dává živé bytosti pokyny, aby mohla jednat podle svých přání. Živá bytost v tomto a minulých životech neví, že Pán jí dává příležitost naplnit všechna její přání. Bez Pánova svolení nemůže nikdo žádné své přání naplnit. Podmíněná duše neví, že veškeré možnosti jí poskytuje Pán.
“I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” Thus the Lord as Paramātmā is situated in everyone’s heart, and He gives directions to the living entity to act in whatever way the living entity desires. In this life and in his previous lives the living entity does not know that the Lord is giving him a chance to fulfill all kinds of desires. No one can fulfill any desire without the sanction of the Lord. All the facilities given by the Lord are unknown to the conditioned soul.