ŚB 3.26.57
Dévanágarí
रेतस्तस्मादाप आसन्निरभिद्यत वै गुदम् ।
गुदादपानोऽपानाच्च मृत्युर्लोकभयङ्कर: ॥ ५७ ॥
गुदादपानोऽपानाच्च मृत्युर्लोकभयङ्कर: ॥ ५७ ॥
Verš
retas tasmād āpa āsan
nirabhidyata vai gudam
gudād apāno ’pānāc ca
mṛtyur loka-bhayaṅkaraḥ
nirabhidyata vai gudam
gudād apāno ’pānāc ca
mṛtyur loka-bhayaṅkaraḥ
Synonyma
retaḥ — semeno; tasmāt — z toho; āpaḥ — bůh, který vládne vodám; āsan — objevil se; nirabhidyata — byla projevena; vai — vskutku; gudam — řiť; gudāt — z řiti; apānaḥ — vyprazdňovací orgán; apānāt — z vyprazdňovacího orgánu; ca — a; mṛtyuḥ — smrt; loka-bhayam-karaḥ — vyvolávající strach po celém vesmíru.
Překlad
Poté se objevilo semeno (schopnost plodit potomstvo) a bůh, který vládne vodám. Dále se objevila řiť a vyprazdňovací orgány a hned nato bůh smrti, který vyvolává strach po celém vesmíru.
Význam
Z tohoto verše se dozvídáme, že schopnost vypouštět semeno je příčinou smrti. Yogīni a transcendentalisté, kteří chtějí žít dlouho, se proto dobrovolně zdržují vypouštění semene. Čím více člověk dokáže zadržet své semeno, tím více se oddálí problém smrti. Je mnoho yogīnů, kteří tímto způsobem žijí až tři sta nebo sedm set let, a v Bhāgavatamu je jasně řečeno, že vypouštění semene je příčinou hrozné smrti. Čím více se člověk věnuje sexuálnímu požitku, tím více mu hrozí rychlá smrt.