ŚB 3.25.10

Falešné ego, na základě kterého se živá bytost ztotožňuje se svým tělem a věci spojené s tímto tělem prohlašuje za své, je māyā. V patnácté kapitole Bhagavad-gīty Pán říká: “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází vzpomínky a zapomnění.” Devahūti řekla, že falešné ztotožňování se s tělem a připoutanost k tělesnému vlastnictví spadají také pod vládu Pána. Znamená to, že Pán rozlišuje a zaměstnává jednu živou bytost ve Své oddané službě a druhou smyslovým požitkem? Kdyby to byla pravda, byl by to rozpor v chování Nejvyššího Pána, ale skutečnost je jiná. Jakmile živá bytost zapomene na své skutečné, přirozené postavení věčného služebníka Pána a místo toho si chce sama užívat smyslový požitek, je polapena māyou. Toto zajetí māyi má podobu vědomí na úrovni mylného ztotožňování se s tělem a připoutanosti k tělesnému vlastnictví. To je výsledek působení māyi, a jelikož māyā je také zástupcem Pána, jde o nepřímý zásah Pána. Pán je milostivý — jakmile na Něj chce někdo zapomenout a užívat si hmotného světa, Pán mu dává veškeré prostředky; ne přímo, ale prostřednictvím Své hmotné energie. Hmotná energie je však Jeho energie, a proto je to nepřímo Pán, kdo živé bytosti umožňuje na Něho zapomenout. Devahūti proto řekla: “Smyslovému požitku jsem se věnovala také díky Tobě. Nyní mě laskavě vysvoboď z tohoto zapletení.”

Milostí Pána je živé bytosti dovoleno užívat si v hmotném světě, ale když je znechucena a zklamána hmotným požitkem a upřímně se odevzdá lotosovým nohám Pána, Pán je tak laskavý, že ji vysvobodí z jejího zapletení. Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě: “Nejprve se odevzdej. Já se potom o tebe postarám a zbavím tě všech reakcí za hříšné činnosti.” Hříšné činnosti jsou ty, které vykonáváme v zapomnění našeho vztahu k Pánu. Hříšné jsou i činnosti určené k smyslovému požitku, které jsou v tomto hmotném světě považovány za zbožné. Někteří lidé například dávají milodary chudákům s vyhlídkou, že se jim jejich peníze čtyřnásobně vrátí. Dávání milodarů s očekáváním zisku náleží do kvality vášně. Veškeré jednání zde podléhá kvalitám hmotné přírody, a proto jsou všechny činnosti kromě služby Pánu hříšné. Kvůli svým hříšným činnostem jsme přitahováni iluzí v podobě hmotné připoutanosti a myslíme si: “Jsem toto tělo.” Považuji tělo za sebe samotného a tělesné vlastnictví za “moje”. Devahūti žádala Pána Kapilu, aby ji vysvobodil z tohoto zapletení ve falešné představě totožnosti a falešném pocitu vlastnictví.