Śrīmad-bhāgavatam 3.20.41
Verš
jṛmbhaṇākhyāṁ tanuṁ prabhoḥ
nidrām indriya-vikledo
yayā bhūteṣu dṛśyate
yenocchiṣṭān dharṣayanti
tam unmādaṁ pracakṣate
Synonyma
jagṛhuḥ — zmocnili se; tat-visṛṣṭām — jím odloženého; tām — toho; jṛmbhaṇa-ākhyām — známého jako zívání; tanum — těla; prabhoḥ — Pána Brahmy; nidrām — spánek; indriya-vikledaḥ — slintání; yayā — prostřednictvím kterého; bhūteṣu — mezi živými bytostmi; dṛśyate — je vidět; yena — díky čemuž; ucchiṣṭān — potření výkaly a močí; dharṣayanti — matou; tam — to; unmādam — šílenství; pracakṣate — nazývá se.
Překlad
Duchové a skřeti se zmocnili těla, které Brahmā, stvořitel živých bytostí, odložil v podobě zívání. Rovněž se projevuje jako spánek doprovázený slintáním. Skřeti a duchové se vrhají na nečisté lidi, kteří se pak stávají nepříčetnými.
Význam
Nepříčetnost nebo posedlost duchy je nemoc, ke které dochází v nečistém stavu. Zde je jasně řečeno, že když člověk tvrdě spí, z úst mu tečou sliny a zůstane takto znečištěný, duchové toho využijí a posednou jeho tělo. To znamená, že lidé, kteří při spaní slintají, jsou považováni za nečisté a hrozí jim, že je posedne duch a že se zblázní.