ŚB 3.15.22

वापीषु विद्रुमतटास्वमलामृताप्सु
प्रेष्यान्विता निजवने तुलसीभिरीशम् ।
अभ्यर्चती स्वलकमुन्नसमीक्ष्य वक्त्र-
मुच्छेषितं भगवतेत्यमताङ्ग यच्छ्री: ॥ २२ ॥
vāpīṣu vidruma-taṭāsv amalāmṛtāpsu
preṣyānvitā nija-vane tulasībhir īśam
abhyarcatī svalakam unnasam īkṣya vaktram
uccheṣitaṁ bhagavatety amatāṅga yac-chrīḥ

Synonyma

vāpīṣuv jezírkách; vidrumaz korálu; taṭāsubřehy; amalaprůzračná; amṛtanektarová; apsuvoda; preṣyā-anvitāobklopená služebnými; nija-vaneve své zahradě; tulasībhiḥs tulasī; īśamNejvyšší Pán; abhyarcatīuctívají; su-alakams tváří ozdobenou tilakem; unnasamzvednutý nos; īkṣyakdyž vidí; vaktramtvář; uccheṣitamlíbaná; bhagavatāNejvyšším Pánem; ititakto; amatamyslela; aṅgaó polobozi; yat-śrīḥjejíž krása.

Překlad

Bohyně štěstí uctívají Pána ve svých zahradách tím, že Mu na březích transcendentálních jezírek lemovaných korálem nabízejí lístky tulasī. Při svém uctívání vidí na vodě odrazy svých krásných tváří se zvednutými nosy a vypadají ještě krásnější díky tomu, že Pán líbá jejich tváře.

Význam

Obecně platí, že když ženu políbí její manžel, její tvář zkrásní. Přestože je bohyně štěstí na Vaikuṇṭě tak líbezná, jak jen si dovedeme představit, i ona očekává polibek od Pána, aby dodal její tváři na kráse. Když bohyně štěstí uctívá Pána ve své zahradě s lístky tulasī, její nádherná tvář se odráží v jezírkách s transcendentální křišťálovou vodou.