Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.9.1

Dévanágarí

श्रीशुक उवाच ।
आत्ममायामृते राजन्परस्यानुभवात्मनः
न घटेतार्थसम्बन्धः स्वप्नद्रष्टुरिवाञ्जसा ॥ २.९.१ ॥

Verš

śrī-śuka uvāca
ātma-māyām ṛte rājan
parasyānubhavātmanaḥ
na ghaṭetārtha-sambandhaḥ
svapna-draṣṭur ivāñjasā

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; ātma — Nejvyšší Osobnost Božství; māyām — energie; ṛte — bez; rājan — ó králi; parasya — čisté duše; anubhava-ātmanaḥ — čistě vědomé; na — nikdy; ghaṭeta — může se stát; artha — význam; sambandhaḥ — vztah s hmotným tělem; svapna — sen; draṣṭuḥ — toho, který vidí; iva — jako; añjasā — zcela.

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, pokud člověk není ovlivněn energií Nejvyšší Osobnosti Božství, pak nepřichází v úvahu spojení čisté duše, mající čisté vědomí, s hmotným tělem. Tento vztah je stejný, jako když člověk vidí ve snu své tělo jednat.

Význam

Zde najdeme dokonalou odpověď na otázku Mahārāje Parīkṣita ohledně toho, jak živá bytost začala svůj hmotný život, přestože se liší od hmotného těla a mysli. Ve své podstatě nemá duše nic společného s hmotným pojetím života, ale pohrouží se do něj díky vlivu vnější energie Pána zvané ātma-māyā. To již bylo vysvětleno v prvním zpěvu v souvislosti s Vyāsadevovou realizací Nejvyššího Pána a Jeho vnější energie. Pán vládne vnější energii a vnější energie vládne vůlí Pána živým bytostem. Živá bytost je podřízena vůli Pána prostřednictvím vlivu Jeho vnější energie, třebaže v čistém stavu je její vědomí čisté. V Bhagavad-gītě (15.15) se potvrzuje totéž: Pán je přítomný v srdci každého a ovlivňuje vědomí i zapomnětlivost všech živých bytostí.

Nyní automaticky vyvstane další otázka: Proč Pán ovlivňuje živou bytost k takovému vědomí a zapomnění? Odpovědí je, že Pán si jasně přeje, aby každá živá bytost měla své čisté vědomí Jeho nedílné části, a byla tak zaměstnána v Jeho láskyplné službě, což je pro ni přirozené; jelikož je však živá bytost zároveň částečně nezávislá, může odmítnout sloužit Pánovi a snažit se být stejně nezávislá jako je On. Všechny neoddané živé bytosti touží po tom, aby byly stejně mocné jako je Pán, i když pro to nemají předpoklady. Živé bytosti jsou vůlí Pána ovlivněny iluzí, protože chtějí být stejné jako On. Je to jako když se člověk chce stát králem, přestože k tomu nemá potřebné kvalifikace — když se živá bytost chce stát Samotným Pánem, je jí umožněno snít o tom, že se z ní stal král. Jako první tedy přichází hříšná touha živé bytosti stát se Pánem a vůlí Pána potom živá bytost zapomene na svůj skutečný život a sní o zemi utopie, kde může napodobovat Pána. Dítě pláče a chce, aby mu matka přinesla měsíc, ale matka mu dá zrcátko, a uspokojí plačící a vyrušující dítě odrazem měsíce. Stejně tak je plačícímu dítěti Pána přenechán odraz skutečného světa neboli hmotný svět, kterému může vládnout jako karmī a pak se ho zklamaně vzdát s touhou splynout s Pánem. Obě tato stádia jsou pouze iluzorními sny. Není třeba zkoumat, kdy živá bytost začala takto toužit. Skutečností však je, že jakmile po tom zatoužila, dostala se na nařízení Pána pod vládu ātma-māyi. Proto živá bytost v hmotných podmínkách sní o tom, že toto je “moje” a toto jsem “já”. Podmíněná duše ve svém snu považuje své hmotné tělo za své “já” nebo se mylně domnívá, že je Pánem a že vše ve spojení s tímto hmotným tělem je “moje”. Mylná představa o tom, co je “já” a “moje”, která živou bytost doprovází život za životem, je tedy pouhý sen a pokračuje tak dlouho, dokud si živá bytost nezačne být čistě vědomá skutečnosti, že je podřízenou nedílnou částí Pána.

V čistém vědomí ovšem žádný takový iluzorní sen neexistuje a živá bytost v tomto stavu nezapomíná, že nikdy není Pánem, ale že je věčně Jeho sluhou v transcendentálním láskyplném vztahu.