ŚB 2.6.17

Tento verš jasně vysvětluje vesmírnou podobu Pána neboli Jeho neosobní rys zvaný brahmajyoti, který se zde přirovnává k paprskům slunce. Sluneční svit se šíří po celém vesmíru, ale základem tohoto světla je jeho zdroj, planeta Slunce neboli polobůh Sūrya-nārāyaṇa. Stejně tak Nejvyšší Osobnost Božství Pán Kṛṣṇa je základem neosobní záře brahmajyoti, Svého neosobního rysu. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (14.27). Vesmírná podoba Pána je tedy druhotná, odvozená od Jeho neosobní podoby; prvotní podobou Pána je dvouruký Śyāmasundara, hrající na Svoji věčnou flétnu. Sedmdesát pět procent záře vycházející z Pána se projevuje v duchovním nebi (tripād-vibhūti) a dvacet pět procent zahrnuje všechny hmotné vesmíry. To je rovněž objasněno v Bhagavad-gītě (10.42). Sedmdesát pět procent Pánovy osobní záře se tedy označuje jako Jeho vnitřní energie a zbývajícím dvaceti pěti procentům se říká vnější energie Pána. Živé bytosti, které obývají jak duchovní, tak hmotné světy, jsou Jeho okrajovou energií (taṭastha-śakti) a mohou si vybrat, ve které z obou energií, vnější či vnitřní, budou žít. Ti, kteří žijí v duchovní expanzi Pána, se nazývají osvobozené duše, zatímco obyvatelé vnější expanze se nazývají podmíněné duše. Když uvážíme počet obyvatel vnější energie a srovnáme ho s počtem obyvatel vnitřní energie, dojdeme snadno k závěru, že osvobozených duší je mnohem více než podmíněných.