ŚB 10.2.20
Dévanágarí
तां वीक्ष्य कंस: प्रभयाजितान्तरांविरोचयन्तीं भवनं शुचिस्मिताम् । आहैष मे प्राणहरो हरिर्गुहांध्रुवं श्रितो यन्न पुरेयमीदृशी ॥ २० ॥
Verš
tāṁ vīkṣya kaṁsaḥ prabhayājitāntarāṁ
virocayantīṁ bhavanaṁ śuci-smitām
āhaiṣa me prāṇa-haro harir guhāṁ
dhruvaṁ śrito yan na pureyam īdṛśī
virocayantīṁ bhavanaṁ śuci-smitām
āhaiṣa me prāṇa-haro harir guhāṁ
dhruvaṁ śrito yan na pureyam īdṛśī
Synonyma
tām — ji (Devakī); vīkṣya — když viděl; kaṁsaḥ — její bratr Kaṁsa; prabhayā — jejíž krása a vliv rostly; ajita-antarām — díky tomu, že ve svém nitru přechovávala Ajitu, Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua; virocayantīm — osvětlující; bhavanam — celý dům; śuci-smitām — usmívající se a zářivá; āha — říkal si; eṣaḥ — tato (Nejvyšší Osoba); me — mě; prāṇa-haraḥ — která zabije; hariḥ — Pán Viṣṇu; guhām — do lůna Devakī; dhruvam — jistě; śritaḥ — uchýlil se; yat — protože; na — nebyla; purā — předtím; iyam — Devakī; īdṛśī — taková.
Překlad
Jelikož Devakī nosila Nejvyšší Osobnost Božství ve svém lůně, rozjasnila celé vězení. Když Kaṁsa viděl její radost, čistotu a úsměv, pomyslel si: “Nyní je v jejím nitru Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, který mě zabije. Nikdy předtím nebyla Devakī tak zářivá a šťastná.”
Význam
Pán říká v Bhagavad-gītě (4.7):
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” V tomto věku lidé nesmírně zanedbávají plnění svých povinností. Lidský život je určen pro realizaci Boha, ale materialistická civilizace naneštěstí klade důraz pouze na tělesné smysly, neboť nechápe životní sílu v těle. Bhagavad-gītā jasně uvádí (dehino 'smin yathā dehe), že v těle přebývá jeho majitel, životní síla, která je důležitější než samotné tělo. Společnost však natolik zdegradovala, že místo toho, aby se snažila porozumět životní síle v těle, zaobírá se vnějšími věcmi. Lidé neplní své povinnosti tak, jak by měli. Proto Kṛṣṇa vstoupil do lůna hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé Kaṁsova druhu z toho mají velký strach a zvláště v západních zemích vynakládají velké úsilí, aby je zastavili. Jeden politik poznamenal, že hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se šíří jako epidemie, a pokud tomu nebude okamžitě učiněna přítrž, může se během deseti let zmocnit vlády. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tuto schopnost samozřejmě má. Autority prohlašují (Cc. Ādi 17.22): kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra-v tomto věku se Kṛṣṇa zjevuje v Hare Kṛṣṇa mahā-mantře. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se šíří po celém světě jako požár a bude tomu tak i nadále. Lidé podobní Kaṁsovi se velice bojí toho, jak se hnutí rozvíjí a jak ho mladší generace přijímá, ale stejně jako Kaṁsa nemohl zabít Kṛṣṇu, nemohou je ani oni zadržet. Pokud si jeho vůdčí představitelé uchovají pevné vědomí Kṛṣṇy dodržováním usměrňujících zásad a především pravidelným zpíváním Hare Kṛṣṇa, bude se hnutí rozrůstat čím dál víc.