ŚB 1.19.14

तस्यैव मेऽघस्य परावरेशो
व्यासक्तचित्तस्य गृहेष्वभीक्ष्णम् ।
निर्वेदमूलो द्विजशापरूपो
यत्र प्रसक्तो भयमाशु धत्ते ॥ १४ ॥
tasyaiva me ’ghasya parāvareśo
vyāsakta-cittasya gṛheṣv abhīkṣṇam
nirveda-mūlo dvija-śāpa-rūpo
yatra prasakto bhayam āśu dhatte

Synonyma

tasyajeho; evajistě; memoje; aghasyahříšného; parātranscendentální; avarasvětský; īśaḥvládce, Nejvyšší Pán; vyāsaktanadmíru připoutaný; cittasyamysli; gṛheṣuk rodinným záležitostem; abhīkṣṇamvždy; nirveda-mūlaḥzdroj odpoutanosti; dvija-śāpaprokletí od brāhmaṇy; rūpaḥpodoba; yatrakde; prasaktaḥten, kdo je postižen; bhayamstrach; āśuvelice brzy; dhattenastane.

Překlad

Vládce transcendentálních a hmotných světů, Nejvyšší Osobnost Božství, mne milostivě přemohl v podobě brāhmaṇovy kletby. Byl jsem příliš připoutaný k rodinnému životu, a Pán, aby mne zachránil, se přede mnou proto zjevil v takové podobě, že už jen ze strachu se odpoutám od světa.

Význam

Přestože se Mahārāja Parīkṣit narodil v rodině velkých oddaných, Pāṇḍuovců, a přestože byl dobře vychovávaný k transcendentální připoutanosti ve společnosti Pána, svody světského rodinného života pro něho byly přesto tak silné, že jeho pouta musela být přeseknuta plánem Pána. Pán takto přímo jedná pouze v případě, že se jedná o zvláštního oddaného. Mahārāja Parīkṣit to chápal prostřednictvím přítomnosti předních transcendentalistů celého vesmíru. Pán je vždy se Svými oddanými, a proto přítomnost velkých světců naznačuje Jeho přítomnost. Král tedy uvítal přítomnost velkých ṛṣiů jako známku přízně Nejvyššího Pána.