ŚB 1.15.42

Vše projevené v hmotném světě je produktem mahat-tattva-avyakty a věci viditelné našim hmotným očím nejsou ničím jiným než kombinacemi a permutacemi těchto rozmanitých hmotných produktů. Živá bytost se však od těchto hmotných produktů liší. Kvůli tomu, že zapomíná na své věčné postavení věčného služebníka Pána a má falešnou představu, že je takzvaným pánem hmotné přírody, musí vstoupit do existence falešného smyslového požitku. Neustálé vytváření hmotných energií je tedy hlavní příčinou hmotně ovlivněné mysli. Takto se z pěti prvků vytváří hrubohmotné tělo. Mahārāja Yudhiṣṭhira obrátil tento proces a nechal splynout pět prvků těla s třemi kvalitami hmotné přírody. Kvalitativní rozdíly těla — je-li dobré, špatné či střední — se ztrácejí a kvalitativní projevy opět splývají s hmotnou energií, která je výtvorem falešného sebeurčení čisté živé bytosti. Jakmile se někdo chce stát společníkem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, na jedné z nespočetných planet duchovního nebe, zvláště na Goloce Vṛndāvaně, pak musí stále myslet na to, že se liší od hmotné energie a nemá s ní nic společného, a musí realizovat sám sebe jakožto čistě duchovní Brahman, kvalitativně stejný s Nejvyšším Brahmanem (Parameśvarou). Poté, co Mahārāja Yudhiṣṭhira předal své království Parīkṣitovi a Vajrovi, nepovažoval se za světového vladaře nebo za hlavu kuruovské dynastie. Tento pocit osvobození od hmotných vztahů a také hrubohmotného a jemnohmotného sevření dává člověku volnost, aby jednal jako služebník Pána, byť ještě žije v hmotném světě. Tento stav se nazývá stupeň jīvan-mukta neboli osvobození i v hmotném světě. To je způsob ukončení hmotné existence. Člověk si nesmí pouze myslet, že je Brahman, ale musí jednat jako Brahman. Ten, kdo se pouze považuje za Brahman, je impersonalista. A ten, kdo jedná jako Brahman, je čistý oddaný.