CC Madhya 9.258

Podle tattvavādīch je nejlepším prostředkem k dosažení nejvyššího cíle života plnění povinností čtyř vareṇ a āśramů. Dokud v tomto hmotném světě není člověk umístěn v některé z vareṇ (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya nebo śūdra), nemůže si své společenské záležitosti zařídit takovým způsobem, aby dosáhl konečného cíle. Je také třeba následovat zásady āśramů (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās), protože ty jsou pro dosažení nejvyššího cíle považovány za stěžejní. Tattvavādī proto tvrdí, že následování zásad varen a āśramů pro Kṛṣṇu je nejlepší způsob, jak dosáhnout nejvyššího cíle. Tattvavādī tedy svoje zásady prosazují z hlediska lidské společnosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu však předložil jiný názor, když řekl, že nejlepším postupem je naslouchat o Pánu Viṣṇuovi a opěvovat Ho. Podle tattvavādīch je nejvyšším cílem návrat domů, zpátky k Bohu, ale podle Śrī Caitanyi Mahāprabhua jím je dosažení lásky k Bohu, ať v hmotném, či duchovním světě. V tomto hmotném světě je to praktikováno podle nařízení śāster a v duchovním světě je skutečného úspěchu již dosaženo.