CC Madhya 5.76

I když o sobě mladý brāhmaṇa prohlásil, že nemá urozený původ a je pouze nevzdělaný obyčejný člověk, měl přesto jednu dobrou vlastnost: věřil, že Nejvyšší Osobnost Božství je nejvyšší autorita, přijímal slova Pána Kṛṣṇy bez váhání a měl pevnou víru v Pánovu zásadovost. Podle Prahlāda Mahārāje, který je dalším znalcem Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být takový neochvějný a věrný oddaný Pána považován za největšího učence: tan manye 'dhītam uttamam (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.24). Čistý oddaný, který má pevnou víru ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být považován za největšího učence, nejurozenějšího aristokrata a nejbohatšího člověka na světě. Takový oddaný má automaticky všechny dobré vlastnosti. Při kázání tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy máme my, jako služebník služebníka služebníka služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství, naprostou víru ve slova Kṛṣṇy a Jeho služebníků, učednické posloupnosti. Tímto způsobem představujeme Kṛṣṇova slova celému světu. I když nejsme ani zámožní, ani vzdělaní a nemáme urozený původ, toto hnutí je přesto vítáno a velmi snadno se šíří po celém světě. I když jsme chudí a bez stálého příjmu, Kṛṣṇa peníze dodává, kdykoliv je potřebujeme. A když potřebujeme nějaké lidi, Kṛṣṇa je také pošle. V Bhagavad-gītě (6.22) se proto uvádí: yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ. Pokud získáme přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, nepotřebujeme nic jiného. Rozhodně nepotřebujeme věci, které světští lidé pokládají za hmotné vymoženosti.