CC Madhya 21.124

অটতি যদ্ভবানহ্নি কাননং ক্রটির্যুগায়তে ত্বামপশ্যতাম্‌ ।
কুটিলকুন্তলং শ্রী মুখঞ্চ তে জড় উদীক্ষতাং পক্ষ্মকৃদ্‌দৃশাম্ ॥ ১২৪ ॥
aṭati yad bhavān ahni kānanaṁ
truṭir yugāyate tvām apaśyatām
kuṭila-kuntalaṁ śrī-mukhaṁ ca te
jaḍa udīkṣatāṁ pakṣma-kṛd dṛśām

Synonyma

aṭatijde; yatkdyž; bhavānTvoje Výsost; ahnive dne; kānanamdo lesa; truṭiḥpůl vteřiny; yugāyatepřipadá jako yuga; tvāmTy; apaśyatāmtěch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalamozdobenou kadeřavými vlasy; śrī-mukhampřekrásnou tvář; caa; teTvoji; jaḍaḥhlupák; udīkṣatāmdívat se na; pakṣma-kṛtstvořitel řas; dṛśāmočí.

Překlad

„  ,Ó Kṛṣṇo, když jdeš přes den do lesa a my se nemůžeme dívat na Tvou sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny je pro nás stejně dlouho jako celý věk. A stvořitele, jenž umístil víčka na oči, kterými se na Tebe díváme, považujeme za obyčejného hlupáka.̀  “

Význam

Tento verš vyslovily gopī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.15).