CC Madhya 19.202

তস্যাঃ সুদুঃখভয় শোক-বিনষ্ট-বুদ্ধে-
র্হস্তাচ্ছ্লথদ্বলয়তো ব্যজনং পপাত ।
দেহশ্চ বিক্লবধিয়ঃ সহসৈব মুহ্যন্‌
রম্ভেব বাতবিহতা প্রবিকীর্য কেশান্ ॥ ২০২ ॥
tasyāḥ su-duḥkha-bhaya-śoka-vinaṣṭa-buddher
hastāc chlathad-valayato vyajanaṁ papāta
dehaś ca viklava-dhiyaḥ sahasaiva muhyan
rambheva vāta-vihatā pravikīrya keśān

Synonyma

tasyāḥjejího; su-duḥkha-bhayaz velkého neštěstí a strachu; śokaa nářku; vinaṣṭaztracená; buddheḥinteligence; hastātz ruky; ślathatuvolněné; valayataḥnáramky; vyajanamvějíř; papātaupadl; dehaḥtělo; cataké; viklavaochromené strachem; dhiyaḥjejíž pochopení; sahasā evanajednou; muhyanpoté, co omdlela; rambhā ivajako banánovník; vāta-vihatāsražený prudkým větrem; pravikīryapoté, co se rozcuchaly; keśānvlasy.

Překlad

„  ,Když Kṛṣṇa ve Dvárace žertoval s Rukmiṇī, zmocnilo se jí neštěstí, strach a nářek, a také ztratila veškerou inteligenci. Z rukou jí spadly náramky, upustila vějíř, kterým ovívala Pána, a s rozcuchanými vlasy upadla v bezvědomí na zem jako banánovník sražený prudkým větrem.̀  “

Význam

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.60.24) pochází z Kṛṣṇova rozhovoru s Rukmiṇī v Jeho ložnici. Aby vyzkoušel její upřímnost, hovořil o sobě jako o ubohém a neschopném muži, který není hoden být jejím milencem. Rukmiṇī však nepochopila, že to je pouze žert, vzala Ho vážně a myslela si, že ji chce opustit. Byla z toho nesmírně nešťastná, a to se projevilo i na celém jejím těle. Její vějíř a náramky spadly na zem a ona se také zhroutila, jako banánovník sražený prudkým větrem.