CC Madhya 19.177

Proces oddané služby, kam v prvé řadě patří také zpívání a naslouchání, se nazývá sādhana-bhakti. K tomu patří usměrňující zásady určené k probuzení oddané služby. Oddaná služba neustále dříme v srdcích všech a zpíváním svatých jmen Pána bez přestupků se spící původní vědomí Kṛṣṇy probudí. Toto probuzení vědomí Kṛṣṇy je začátkem sādhana-bhakti. To se dá rozdělit na mnoho částí, jako je víra, sdružování se s oddanými, zasvěcení duchovním mistrem, zapojení se do oddané služby podle pokynů duchovního mistra, stálost v oddané službě a probuzení chuti pro oddanou službu. Takto se lze připoutat ke Kṛṣṇovi a Jeho službě, a když toto pouto zesílí, výsledkem je extatická láska ke Kṛṣṇovi. Slovo rati je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.41) vysvětleno takto:

„Jakmile oddanému změkne srdce, objeví se rati neboli pouto. U těch, kterým jde o vysvobození z hmotného otroctví, se však tato citlivost neprojeví.“ Toto pouto se liší od hmotné připoutanosti. U toho, kdo je zbaven hmotného znečištění, se probudí pouto ke službě Kṛṣṇovi a tomu se říká rati. V hmotném světě existuje připoutanost k hmotnému požitku, ale to není rati. Transcendentální rati lze probudit jedině na duchovní úrovni. Extatická láska ke Kṛṣṇovi (prema) je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.1) popsána takto:

„Když srdce zcela změkne, je zbavené všech hmotných tužeb a emoce začnou být velice intenzivní, oddaný se připoutá ke Kṛṣṇovi. Tyto očištěné emoce jsou známé jako čistá láska.“