Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 17.185

Verš

dharma-sthāpana-hetu sādhura vyavahāra
purī-gosāñira ye ācaraṇa, sei dharma sāra

Synonyma

dharma-sthāpana-hetu — za účelem ustanovit náboženské zásady; sādhura vyavahāra — chování oddaného; purī-gosāñira — Mādhavendry Purīho; ye ācaraṇa — jaké chování; sei — to; dharma sāra — podstata veškerého náboženství.

Překlad

„Oddaný svým chováním ustanovuje skutečný význam náboženských zásad. Chování Mādhavendry Purīho Gosvāmīho je jejich podstatou.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tuto pasáž komentuje následovně. Sādhu, čestný člověk, se nazývá mahājana nebo mahātmā. Mahātmu popisuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.13) takto:

mahātmānas tu māṁ pārthadaivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

V hmotném světě chápou stoupenci různých náboženství slovo mahātmā různě. Materialisté také přicházejí s různými úhly pohledu. Podmíněná duše zaneprázdněná smyslovým požitkem hodnotí mahājanu podle toho, kolik požitku je schopný nabídnout. Obchodník může například za mahājanu považovat určitého bankéře a karmī toužící po hmotném požitku mohou za mahājany považovat filosofy, jako je Jaimini. Je mnoho yogīch, kteří touží po ovládnutí svých smyslů, a pro ně je mahājanou Patañjali Ṛṣi. Pro jñānī jsou mahājany ateista Kapila, Vasiṣṭha, Durvāsā, Dattātreya a další impersonalističtí filosofové. Démoni považují za mahājany Hiraṇyākṣu, Hiraṇyakaśipua, Rāvaṇu, Rāvaṇova syna Meghanādu, Jarāsandhu a další. Materialističtí antropologové, kteří spekulují o evoluci těla, považují za mahājany osoby, jako je Darwin. Vědci zmatení Kṛṣṇovou vnější energií nemají s Nejvyšší Osobností Božství žádný vztah, a přesto jsou některými osobami uznáváni jako mahājanové. Za mahājany jsou také někdy považováni filosofové, historici, spisovatelé, řečníci a společenští či političtí vůdci. Takové mahājany respektuje určitý druh lidí, které popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.19):

śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ
saṁstutaḥ puruṣaḥ paśuḥ
na yat-karṇa-pathopeto

jātu nāma gadāgrajaḥ

„Lidé, kteří jsou jako psi, prasata, velbloudi a osli, chválí ty, kdo nikdy nenaslouchají o transcendentálních zábavách Pána Śrī Kṛṣṇy, jenž osvobozuje od veškerého zla.“

Na hmotné úrovni jsou tedy zvířatům podobní vůdci uctíváni zvířaty. Lékaři, psychiatrové a sociální pracovníci se někdy snaží odstraňovat tělesnou bolest, úzkost a strach, ale nemají poznání o duchovní totožnosti a postrádají vztah k Bohu. Lidé pod vlivem iluze je přesto považují za mahājany. Lidé, kteří podvádějí sami sebe, někdy přijímají vůdce či duchovní mistry z kněžského řádu oficiálně ustanovené světskými zákony a jsou pak těmito oficiálními kněžími klamáni. Stává se také, že lidé považují za mahājany osoby, které Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura nazýval ḍhaṅga-vipry (falešní brāhmaṇové). Tito podvodníci napodobují vlastnosti Śrīly Haridāse Ṭhākura, který byl skutečný mahājana, a závidějí mu. Vynakládají značné umělé úsilí a představují se jako velcí oddaní Pána nebo jako mystičtí hypnotizéři znalí čar, hypnotismu a konání zázraků. Někteří lidé považují za mahājany démony, jako byla Pūtanā, Tṛṇāvarta, Vatsa, Baka, Aghāsura, Dhenuka, Kāliya a Pralamba. Někteří zase uznávají imitátory a protivníky Nejvyšší Osobnosti Božství, jako jsou Pauṇḍraka, Śṛgāla Vāsudeva, duchovní mistr démonů (Śukrācārya), nebo ateisty jako Cārvāka, král Vena, Sugata a Arhat. Ti, kdo takové imitátory považují za mahājany, nevěří, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství. Raději uznávají bezbožné podvodníky, kteří vystupují jako Boží inkarnace a podvádějí slovním kejklířstvím hlupáky v hmotném světě. Za mahājany je tak považováno mnoho darebáků.

Osoby se světskými pohnutkami tedy za mahājany mylně považují pouze lidé, kteří se nevěnují oddané službě. Jediným motivem musí být kṛṣṇa-bhakti, oddaná služba Pánu. Někdy jsou za mahājany považováni ploduchtiví pracovníci, suší filosofové, neoddaní, mystičtí yogī a lidé připoutaní k hmotnému bohatství, ženám a penězům. Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.25) však o takových neautorizovaných mahājanech říká:

prāyeṇa veda tad idaṁ na mahājano ’yaṁ
devyā vimohita-matir bata māyayālam
trayyāṁ jaḍī-kṛta-matir madhu-puṣpitāyāṁ
vaitānike mahati karmaṇi yujyamānaḥ

Hloupí lidé, kteří neznají hodnotu oddané služby, v tomto hmotném světě považují za mahājany karmī (ty, kdo pracují pro plody). Světská inteligence a mentální spekulování takových hloupých lidí podléhají třem kvalitám hmotné přírody, a proto nechápou ryzí oddanou službu. Přitahují je hmotné činnosti, a tak se stávají uctívači hmotné přírody. Jsou tudíž známí jako ploduchtiví pracovníci. Zaplétají se dokonce i do hmotných činností převlečených za duchovní. V Bhagavad-gītě jsou popsáni jako veda-vāda-ratāḥ, neboli takzvaní následovníci Véd. Považují se za autority na Védy, aniž by znali jejich skutečný význam. Lidé znalí védského poznání musí vědět, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. (Gītā 15.15).

V tomto hmotném světě může být člověk známý jako karma-vīra neboli úspěšný ploduchtivý pracovník, nebo může být velice úspěšný v plnění náboženských povinností, nebo může být hrdinou v oblasti mentální spekulace (jñāna-vīra), nebo může být slavným asketou. Śrīmad-Bhāgavatam (3.23.56) na to však má tento názor:

neha yat karma dharmāyana virāgāya kalpate
na tīrtha-pada-sevāyai
jīvann api mṛto hi saḥ

„Každý, jehož práce nevede k dosažení úrovně náboženského života, každý, jehož náboženské obřady nevedou k odříkání, a každý, kdo se věnuje odříkání, které ho nevede k oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být považován za mrtvého, přestože dýchá.“

Závěr je, že veškeré zbožné činnosti, plodonosné jednání, náboženské zásady a odříkání musí nakonec vést k oddané službě. Jsou různé způsoby, jak se dá sloužit. Člověk může sloužit své zemi, lidem a společnosti, systému varṇāśrama-dharmy, nemocným, chudým, bohatým, ženám, polobohům a tak dále. Veškerá tato služba spadá do kategorie uspokojování smyslů neboli požitku v hmotném světě. Je nanejvýš politováníhodné, že lidi více či méně přitahují takové světské činnosti a že vůdci těchto činností jsou považováni za mahājany, velké ideální vůdce. Ve skutečnosti pouze svádějí na scestí, ale obyčejný člověk nechápe, jak je sveden.

Narottama dāsa Ṭhākura říká: sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya  –  „Našimi vůdci by měla být slova sādhuů, śāstry a gurua.Sādhu je velká osobnost, jako je Śrī Caitanya Mahāprabhu, śāstry jsou pokyny zjevených písem a guru neboli duchovní mistr je ten, kdo potvrzuje pokyny písem. Přijetí vedení těchto tří je správný způsob následování velkých osobností (mahājanů) pro dosažení skutečného pokroku v životě (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Člověk zahalený iluzí není schopný rozpoznat správnou cestu, a proto Śrī Caitanya Mahāprabhu říká: dharma-sthāpana-hetu sādhura vyavahāra – „Chování oddaného je měřítkem všech ostatních způsobů chování.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu sám následoval zásady oddanosti a ostatní učil to samé. Purī-gosāñira ye ācaraṇa, sei dharma sāra. Śrī Caitanya Mahāprabhu osobně následoval chování Mādhavendry Purīho a ostatním radil, aby jeho zásady následovali také. Lidé jsou však naneštěstí od nepaměti přitahováni hmotným tělem.

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

„Člověk, který se ztotožňuje s tímto tělem ze tří prvků, který pokládá vedlejší produkty těla za své příbuzné a svou rodnou zemi za hodnou uctívání a který se chodí na poutní místa pouze vykoupat, místo aby se tam setkal s těmi, kdo mají transcendentální poznání, je jako osel nebo kráva.“ (Bhāg. 10.84.13) Ti, kdo přijímají logiku gaḍḍālikā-pravāha a následují příklad pseudo mahājanů, jsou unášeni vlnami māyi. Bhaktivinoda Ṭhākura proto varuje:

miche māyāra vaśe,yāccha bhese’,
khāccha hābuḍubu, bhāi
jīva kṛṣṇa-dāsa,
e viśvāsa,
ka’rle ta’ āra duḥkha nāi

„Nenech se unášet vlnami māyi. Odevzdej se lotosovým nohám Kṛṣṇy, a veškeré utrpení skončí.“ Ti, kdo následují společenské zvyky a chování, zapomínají následovat cestu vytčenou mahājany a tak se u nohou těchto mahājanů dopouštějí přestupků. Někdy považují mahājany za příliš konzervativní nebo si vytvářejí své vlastní mahājany a tímto způsobem ignorují systém parampary, což je pro všechny velké neštěstí. Pokud člověk nenásleduje příkladu skutečných mahājanů, jeho plány na dosažení štěstí ztroskotají. To je obšírně popsáno později v Madhya-līle (kapitole dvacáté páté, verších 55, 56 a 58), kde se uvádí:

parama kāraṇa īśvare keha nāhi māne
sva-sva-mata sthāpe para-matera khaṇḍane
tāte chaya darśana haite ‘tattva’ nāhi jāni
‘mahājana’ yei kahe, sei ‘satya’ māni
śrī-kṛṣṇa-caitanya-vāṇī — amṛtera dhāra
tiṅho ye kahaye vastu, sei ‘tattva’ — sāra

Lidé jsou natolik nešťastní, že nepřijímají pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Raději chtějí být podporováni takzvanými mahājany neboli autoritami. Tāta chaya darśana haite`tattva' nāhi jāni – skutečnou pravdu nelze odhalit následováním spekulantů. Musíme kráčet ve stopách mahājanů v učednické posloupnosti. Potom bude naše snaha úspěšná. Śrī-kṛṣṇa-caitanya-vānī — amṛtera dhāra – „Vše, co říká Śrī Caitanya Mahāprabhu, je nepřetržitý proud nektaru.“ Každý, kdo Jeho slova přijme jako skutečnost, může pochopit podstatu Absolutní Pravdy.

Nikdo nemůže poznat Absolutní Pravdu následováním filosofie sāṅkhyi nebo jógového systému Patañjaliho, protože následovníci sāṅkhyi ani yogī, kteří následují Patañjaliho, nepřijímají Pána Viṣṇua jako Nejvyšší Osobnost Božství (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Touhy těchto lidí se nikdy nenaplní, a proto je přitahuje vnější energie. I když mohou být mentální spekulanti slavní po celém světě jako velké autority, ve skutečnosti jimi nejsou. Tito vůdci jsou sami velmi konzervativní, a vůbec ne liberální. Když však kážeme tuto filosofii, lidé považují vaiṣṇavy za sektáře. Śrīla Mādhavendra Purī byl skutečný mahājana, ale svedení lidé nedokáží rozlišit skutečné od neskutečného. Ten, kdo je probuzený k vědomí Kṛṣṇy, však dokáže pochopit skutečnou cestu náboženství určenou Pánem a Jeho čistými oddanými. Śrī Caitanya Mahāprabhu schválil jednání Śrī Mādhavendry Purīho. I když byl tedy z hmotného pohledu Sanoḍiyā brāhmaṇa na nižší úrovni, Śrī Caitanya Mahāprabhu jej považoval za osobu na nejvyšší úrovni duchovní realizace.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.20) se uvádí, že existuje dvanáct mahājanů: Brahmā, Nārada, Śambu, čtyři Kumārové, Kapila, Manu, Prahlāda, Janaka, Bhīṣma, Bali, Śukadeva a Yamarāja.

Abychom určili mahājany v naší Gauḍīya-sampradāyi, musíme následovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Jeho představitele. Jeho dalším představitelem je Śrī Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a dále pak šest Gosvāmīch – Śrī Rūpa, Śrī Sanātana, Bhaṭṭa Raghunātha, Śrī Jīva, Gopāla Bhaṭṭa a Dāsa Raghunātha. Následovníkem Viṣṇu-svāmīho byl Śrīdhara Svāmī, nejznámější komentátor Śrīmad-Bhāgavatamu. I on byl mahājana. Byli jimi také Caṇḍīdāsa, Vidyāpati a Jayadeva. Ten, kdo se snaží tyto mahājany napodobovat, aby se stal napodobeninou duchovního mistra, je následování mahājanů zcela jistě na hony vzdálen. Někdy lidé nemohou pochopit, jak jeden mahājana následuje jiné mahājany. Tím se dopouštějí přestupků a klesají z úrovně oddané služby.