Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 16.263-264
Verš
āmi tuṣṭa hañā tabe kahiluṅ doṅhāre
acire karibe kṛṣṇa tomāra uddhāre”
Synonyma
tāṅra dainya dekhi' — spatřením jejich pokory; śuni' — nebo jen nasloucháním o ní; pāṣāṇa — kámen; vidare — rozteče se; āmi — Já; tuṣṭa hañā — jsoucí velmi spokojený; tabe — potom; kahiluṅ doṅhāre — řekl jsem jim oběma; uttama hañā — jsoucí v každém ohledu vznešenější; hīna — nižší; kari' — říkající; mānaha — považujete; āpanāre — sebe; acire — velmi brzy; karibe — učiní; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; tomāra — vás; uddhāre — osvobození.
Překlad
„Z pokory těchto dvou bratrů by se i kámen roztekl. Byl jsem s jejich chováním velmi spokojený, a tak jsem jim řekl: ,I když jste oba velmi vznešení, považujete se za nízké, a Kṛṣṇa vás proto velmi brzy osvobodí.̀ “
Význam
Toto jsou vlastnosti čistého oddaného. Po hmotné stránce může být člověk velice bohatý, zkušený, vlivný a vzdělaný, ale pokud se přesto považuje za nižšího než tráva na ulici, upoutá pozornost Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo Pána Kṛṣṇy. I když byl Mahārāja Pratāparudra král, vzal koště, aby zametal cestu před rathou (vozem) Pána Jagannātha. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl díky této pokorné službě s králem velmi spokojený a obejmul ho za ni. Podle pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua by oddaný nikdy neměl být pyšný na hmotnou moc. Měl by vědět, že ta je výsledkem jeho minulých dobrých činností (karmy), a je tudíž pomíjivá. S jeho hmotným bohatstvím může být každou chvíli konec; oddaný proto na takové bohatství není nikdy pyšný. Je vždy pokorný, protože se považuje za nižšího než stéblo trávy. Díky tomu jsou oddaní způsobilí vrátit se domů, zpátky k Bohu.