Text 229
VERSO 229
Verš
Texto
āpane dui bhāi hailā śrīvāsa-nandana
āpane dui bhāi hailā śrīvāsa-nandana
Synonyma
Sinônimos
mṛta-putra — do filho morto; mukhe — na boca; kaila — fez; jñānera — de conhecimento; kathana — conversa; āpane — pessoalmente; dui — os dois; bhāi — irmãos; hailā — Se tornaram; śrīvāsa-nandana — filhos de Śrīvāsa Ṭhākura.
Překlad
Tradução
Śrī Caitanya Mahāprabhu přiměl mrtvého syna, aby hovořil o poznání, a potom se oba bratři osobně stali syny Śrīvāse Ṭhākura.
Śrī Caitanya Mahāprabhu fez com que o filho morto falasse palavras plenas de conhecimento, e, então, os dois irmãos pessoalmente Se tornaram filhos de Śrīvāsa Ṭhākura.
Význam
Comentário
Tuto událost popisuje Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v Amṛta-pravāha-bhāṣyi. Jedné noci, když v domě Śrīvāse Ṭhākura tančil Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými oddanými, jeden ze synů Śrīvāse Ṭhākura zemřel na nějakou nemoc. Śrīvāsa Ṭhākura to však nesl tak statečně, že nikomu nedovolil vyjádřit lítost pláčem, protože nechtěl narušit kīrtan, který v jeho domě právě probíhal. Kīrtan tak pokračoval bez jediného zanaříkání. Po skončení však Caitanya Mahāprabhu, který věděl, co se stalo, řekl: „V tomto domě muselo dojít k nějakému neštěstí.“ Když byl informován o smrti Śrīvāsova syna, dal najevo svou lítost a divil se: „Proč Mi o tom nikdo neřekl?“ Šel na místo, kde mrtvý syn ležel, a zeptal se ho: „Můj drahý chlapče, proč opouštíš dům Śrīvāse Ṭhākura?“ Mrtvý chlapec okamžitě odpověděl: „Žil jsem v tomto domě tak dlouho, jak mi bylo předurčeno. Nyní, když můj čas vypršel, jdu podle Tvého příkazu jinam. Jsem Tvůj věčný služebník, závislá živá bytost, a musím jednat pouze podle Tvé touhy. Nemohu činit nic, co si nepřeješ, na to nemám sílu.“ Všichni členové rodiny Śrīvāse Ṭhākura tak vyslechnutím slov mrtvého syna obdrželi transcendentální poznání. Nebylo tedy důvodu k nářku. Toto transcendentální poznání je popsané v Bhagavad-gītě (2.13): tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati. Když někdo zemře, přijme další tělo, a proto moudří nenaříkají. Po rozhovoru mezi mrtvým chlapcem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem byl proveden pohřební obřad a Pán Caitanya ujistil Śrīvāse Ṭhākura: „Ztratil jsi jednoho syna, ale Nityānanda Prabhu a Já jsme tví věční synové. Nikdy nebudeme schopni se vzdát tvé společnosti.“ To je příklad transcendentálního vztahu s Kṛṣṇou. Máme s Kṛṣṇou věčné transcendentální vztahy jako Jeho služebníci, přátelé, otcové, synové nebo milenky. Když se ty samé vztahy zvráceně odrážejí v tomto hmotném světě, máme vztahy jako synové, otcové, přátelé, milenci, páni nebo služebníci druhých, ale všechny tyto vztahy budou muset za určitou dobu zaniknout. Pokud však obnovíme svůj vztah s Kṛṣṇou, nebude náš věčný vztah milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdy přerušen, aby se nestal příčinou našeho nářku.
SIGNIFICADO—Em seu Amṛta-pravāha-bhāṣya, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura descreve este incidente da seguinte maneira: Certa noite, enquanto Śrī Caitanya Mahāprabhu dançava com Seus devotos na casa de Śrīvāsa Ṭhākura, um dos filhos de Śrīvāsa Ṭhākura, que padecia de alguma doença, morreu. No entanto, Śrīvāsa Ṭhākura era tão paciente que não permitiu que alguém expressasse pesar chorando, pois não queria que o kīrtana que se realizava em sua casa fosse perturbado. Assim, o kīrtana continuou sem nenhum som de lamentação. Porém, quando o kīrtana terminou, Śrī Caitanya Mahāprabhu, que pôde pressentir o incidente, declarou: “Deve ter ocorrido alguma calamidade nesta casa.” Ao ser informado da morte do filho de Śrīvāsa Ṭhākura, Ele expressou Seu pesar, dizendo: “Por que não Me deram esta notícia antes?” Ele foi até onde o filho jazia morto e lhe perguntou: “Meu caro rapaz, por que estás deixando a casa de Śrīvāsa Ṭhākura?” O filho morto respondeu prontamente: “Eu vivi nesta casa durante o tempo que me foi destinado para viver aqui. Agora que se expirou o tempo, estou indo para outro lugar, segundo Vossa orientação. Sou Vosso servo eterno, um ser vivo dependente. Só posso agir segundo Vosso desejo. Além de Vosso desejo, nada posso fazer. Não tenho tal poder.” Ouvindo essas palavras do filho morto, todos os membros da família de Śrīvāsa Ṭhākura receberam conhecimento transcendental. Assim, não tiveram motivo para se lamentar. A Bhagavad-gītā (2.13) descreve esse conhecimento transcendental, tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati: Quando alguém morre, aceita outro corpo; portanto, pessoas sóbrias não se lamentam por isso. Após a conversa entre o rapaz morto e Śrī Caitanya Mahāprabhu, foi realizada a cerimônia fúnebre, e o Senhor Caitanya assegurou a Śrīvāsa Ṭhākura: “Perdeste um filho, mas Nityānanda Prabhu e Eu somos teus filhos eternos. Jamais seremos capazes de abandonar tua companhia.” Esse é um exemplo de relacionamento transcendental com Kṛṣṇa. Temos relacionamentos transcendentais eternos com Kṛṣṇa como Seus servos, amigos, pais, filhos ou amantes conjugais. Quando os mesmos relacionamentos se refletem de maneira pervertida neste mundo material, temos relacionamentos como filhos, pais, amigos, amantes, amos ou servos de outros, mas todos esses relacionamentos estão sujeitos a terminar dentro de um período definido. Contudo, se revivermos nosso relacionamento com Kṛṣṇa, pela graça de Śrī Caitanya Mahāprabhu, nosso relacionamento eterno nunca se interromperá, ou seja, jamais será motivo de lamentação.