Skip to main content

Úvod

Uvod

oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
śrī-caitanya-mano-’bhīṣṭaṁ
sthāpitaṁ yena bhū-tale
svayaṁ rūpaḥ kadā mahyaṁ
dadāti sva-padāntikam
śrī-caitanya-mano-’bhīṣṭaṁ
sthāpitaṁ yena bhū-tale
svayaṁ rūpaḥ kadā mahyaṁ
dadāti sva-padāntikam

Narodil jsem se v nejtemnější nevědomosti a můj duchovní učitel mi otevřel oči pochodní poznání. Skládám mu uctivé poklony.

„Rodio sam se u najdubljoj tmini neznanja. Moj duhovni učitelj otvorio mi je oči buktinjom znanja. Odajem mu svoje ponizno poštovanje."

Kdy mi Śrīla Rūpa Gosvāmī Prabhupāda, který v tomto hmotném světě představil misi pro splnění touhy Pána Caitanyi, poskytne útočiště u svých lotosových nohou?

„Kada će mi Śrīla Rūpa Gosvāmī Prabhupāda, koji je u ovom materijalnom svijetu postavio temelje misiji kako bi ispunio želju Gospodina Caitanye, pružiti utočište svojih lotosolikih stopala?"

vande ’haṁ śrī-guroḥ śrī-yuta-pada-
kamalaṁ śrī-gurūn vaiṣṇavāṁś ca
śrī-rūpaṁ sāgrajātaṁ saha-gaṇa-
raghunāthānvitaṁ taṁ sa-jīvam
sādvaitaṁ sāvadhūtaṁ parijana-
sahitaṁ kṛṣṇa-caitanya-devaṁ
śrī-rādhā-kṛṣṇa-pādān saha-gaṇa-
lalitā-śrī-viśākhānvitāṁś ca
vande ’haṁ śrī-guroḥ śrī-yuta-pada-
kamalaṁ śrī-gurūn vaiṣṇavāṁś ca
śrī-rūpaṁ sāgrajātaṁ saha-gaṇa-
raghunāthānvitaṁ taṁ sa-jīvam
sādvaitaṁ sāvadhūtaṁ parijana-
sahitaṁ kṛṣṇa-caitanya-devaṁ
śrī-rādhā-kṛṣṇa-pādān saha-gaṇa-
lalitā-śrī-viśākhānvitāṁś ca

S úctou se klaním lotosovým nohám svého duchovního učitele, všem dalším duchovním učitelům na cestě oddané služby a všem vaiṣṇavům. Skládám uctivé poklony šesti Gosvāmīm — Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu a jeho staršímu bratru Sanātanovi Gosvāmīmu, jakož i Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Jīvovi Gosvāmīmu a jejich společníkům. S úctou se klaním Śrī Advaitovi Ācāryovi, Pánu Nityānandovi a Pánu Kṛṣṇovi Caitanyovi, jakož i všem Jeho oddaným, v jejichž čele je Śrīvāsa Ṭhākura. Skládám uctivé poklony lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy a Śrīmatī Rādhārāṇī i všem Jejich společnicím vedeným gopīmi Śrī Lalitou a Śrī Viśākhou.

„Odajem svoje ponizno poštovanje lotosolikim stopalima moga duhovnog učitelja i stopalima svih vaiṣṇava. Odajem svoje ponizno poštovanje lotosolikim stopalima Śrīla Rūpe Gosvāmīja i njegova starijeg brata, Sanātane Gosvāmīja, te Raghunāthe Dāse, Raghunāthe Bhāṭṭe, Gopāle Bhaṭṭe i Śrīla Jīve Gosvāmīja. Odajem svoje ponizno poštovanje Gospodinu Kṛṣṇi Caitanyi, Gospodinu Nityānandi, Advaiti Ācāryi, Gadādhari, Śrīvāsi i drugim pratiocima. Odajem svoje ponizno poštovanje Śrīmatī Rādhārāṇī i Śrī Kṛṣṇi i Njihovim pratiljama Śrī Laliti i Viśākhi."

he kṛṣṇa karuṇā-sindho
dīna-bandho jagat-pate
gopeśa gopikā-kānta
rādhā-kānta namo ’stu te
he kṛṣṇa karuṇā-sindho
dīna-bandho jagat-pate
gopeśa gopikā-kānta
rādhā-kānta namo ’stu te

Můj milý Kṛṣṇo, jsi přítelem soužených a původcem stvoření. Jsi Pánem gopī a milencem Rādhārāṇī. Skládám Ti uctivé poklony.

„Dragi moj Kṛṣṇa, prijatelj si nesretnih i izvor stvorenog svijeta. Gospodar si gopīja i ljubavnik Rādhārāṇī. Odajem Ti ponizno poštovanje."

tapta-kāñcana-gaurāṅgi
rādhe vṛndāvaneśvari
vṛṣabhānu-sute devi
praṇamāmi hari-priye
tapta-kāñcana-gaurāṅgi
rādhe vṛndāvaneśvari
vṛṣabhānu-sute devi
praṇamāmi hari-priye

S úctou se klaním Rādhārāṇī, jejíž pleť má barvu tekoucího zlata a jež je královnou Vṛndāvanu. Jsi dcerou krále Vṛṣabhānua a jsi velmi drahá Pánu Kṛṣṇovi.

„Odajem svoje ponizno poštovanje Rādhārāṇī, kraljici Vṛndāvane, čija put nalikuje topljenom zlatu. Ti si kći kralja Vṛṣabhānua i veoma si draga Gospodinu Kṛṣṇi."

vāñchā-kalpa-tarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ
vāñchā-kalpa-tarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

Skládám uctivé poklony všem vaiṣṇavům, oddaným Pána. Dovedou tak jako stromy přání vyplnit přání všech a jsou plni soucitu k pokleslým duším.

„Odajem svoje ponizno poštovanje svim vaiṣṇavama, Gospodinovim bhaktama. Oni mogu ispuniti želje svih živih bića, poput drveća želja, i puni su samilosti prema palim dušama."

śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda
śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda
śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda
śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda

Klaním se Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi, Prabhuovi Nityānandovi, Śrī Advaitovi, Gadādharovi, Śrīvāsovi a všem ostatním oddaným.

„Odajem ponizno poštovanje Śrī Kṛṣṇi Caitanyi, Prabhuu Nityānandi, Śrī Advaiti, Gadādhari, Śrīvāsi i svima koji slijede put predanosti."

hare kṛṣṇa hare kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa hare hare
hare rāma hare rāma rāma rāma hare hare
hare kṛṣṇa hare kṛṣṇa kṛṣṇa kṛṣṇa hare hare
hare rāma hare rāma rāma rāma hare hare

Bhagavad-gītā je také známá pod jménem Gītopaniṣad. Je esencí védského poznání a jednou z nejdůležitějších Upaniṣad, které jsou součástí Ved. Existuje samozřejmě již mnoho anglicky psaných komentářů k Bhagavad-gītě a člověk se může ptát, k čemu je potřeba další. Toto vydání můžeme odůvodnit následovně.

Nedávno mě jedna Američanka požádala, abych jí doporučil nějaký anglický překlad Bhagavad-gīty. V Americe je Bhagavad-gītā dostupná v mnoha anglických verzích, ale z toho, co jsem viděl — a to nejen v Americe, ale i v Indii — nelze o žádné jednoznačně říci, že je autoritativní, neboť téměř v každé z nich autor komentáře vyjádřil své vlastní názory, aniž by se vůbec dotkl sdělení Bhagavad-gīty takové, jaká je.

Bhagavad-gītā poznata je i kao Gītopaniṣada. Ona je jedna od najvažnijih Upaniṣada u vedskoj književnosti i predstavlja bit vedskoga znanja. Naravno, na engleskom postoji mnogo tumačenja Bhagavad-gīte i netko se može zapitati kakva je potreba za još jednim. To možemo objasniti na sljedeći način. Nedavno me je jedna gospođa iz Amerike zamolila da joj preporučim neki engleski prijevod Bhagavad-gīte. U Americi ima mnogo izdanja Bhagavad-gīte, ali koliko sam vidio ni jedno od njih, ne samo u Americi već ni u Indiji, nije, strogo gledano, mjerodavno, jer je gotovo u svakom od njih tumač iznio vlastito mišljenje, ne dodirujući duh Bhagavad-gīte kakva jest.

Bhagavad-gītā své sdělení uvádí sama. Když chceme užívat určitý lék, musíme se řídit pokyny uvedenými na štítku. Nemůžeme ho užívat, jak nás napadne, nebo podle rady přítele. Je třeba následovat pokyny udané na štítku či pokyny lékaře. Rovněž Bhagavad-gītu bychom měli přijímat tak, jak nařizuje samotný její mluvčí, Śrī Kṛṣṇa. Na každé stránce Bhagavad-gīty je Kṛṣṇa uveden jako Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství. Slovo bhagavān sice někdy poukazuje na jakoukoliv mocnou osobu či poloboha — a zde rozhodně vyjadřuje, že Kṛṣṇa je významná osobnost, ale zároveň bychom měli vědět, že Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. To potvrzují všichni velcí ācāryové (duchovní učitelé), jako Śaṅkarācārya, Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka Svāmī, Śrī Caitanya Mahāprabhu a mnoho dalších autorit v oboru védského poznání v Indii. Pán sám v Bhagavad-gītě prokazuje, že je Nejvyšší Osobností Božství, a totéž postavení Mu přiznává Brahma-saṁhitā a všechny Purāṇy — zvláště Śrīmad-Bhāgavatam, známý pod jménem Bhāgavata Purāṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Bhagavad-gītu bychom tedy měli přijímat podle pokynů samotné Osobnosti Božství.

Ve čtvrté kapitole Gīty (4.1-3) Pán říká:

Duh Bhagavad-gīte objašnjen je u samoj Bhagavad-gīti. Ako želimo uzeti lijek, moramo slijediti upute priložene uz lijek. Ne možemo uzeti lijek po vlastitu nahođenju ili po uputi prijatelja. Moramo ga uzeti po uputi priloženoj uz lijek ili prema uputi liječnika. Slično tome, Bhagavad-gītu trebamo shvatiti ili prihvatiti u skladu s uputama samoga govornika. Bhagavad-gītu je izgovorio Gospodin Śrī Kṛṣṇa. Na svakoj se njezinoj stranici spominje da je On Svevišnja Božanska Osoba, Bhagavān. Naravno, riječ bhagavān ponekad se odnosi na moćnu osobu ili moćnoga poluboga. Ovdje riječ bhagavān nedvojbeno upućuje da je Gospodin Śrī Kṛṣṇa velika osoba, ali istodobno trebamo znati da je Śrī Kṛṣṇa Svevišnja Božanska Osoba. To su potvrdili svi veliki ācārye (duhovni učitelji) poput Śaṅkarācārye, Rāmānujācārye, Madhvācārye, Nimbārke Svāmīja, Śrī Caitanye Mahāprabhua i mnogih drugih autoriteta vedskoga znanja u Indiji. U Bhagavad-gīti sam Gospodin također izjavljuje da je Svevišnja Božanska Osoba i kao takav je prihvaćen u Brahma-saṁhiti i svim Purāṇama, a napose u Śrīmad-Bhāgavatamu, poznatom kao Bhāgavata Purāṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Zbog toga Bhagavad-gītu trebamo prihvatiti u skladu s uputama same Božanske Osobe. U četvrtom poglavlju Gīte (4.1–3) Gospodin kaže:

imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa
sa evāyaṁ mayā te ’dya
yogaḥ proktaḥ purātanaḥ
bhakto ’si me sakhā ceti
rahasyaṁ hy etad uttamam
sa evāyaṁ mayā te ’dya
yogaḥ proktaḥ purātanaḥ
bhakto ’si me sakhā ceti
rahasyaṁ hy etad uttamam

Kṛṣṇa tím Arjunovi sděluje, že tuto vědu o yoze — Bhagavad-gītu, nejprve přednesl bohu Slunce, bůh Slunce ji vyložil Manuovi, Manu ji vyložil Ikṣvākuovi a takto, učednickou posloupností, byla předávána od jednoho mluvčího ke druhému. Časem však byla ztracena, a proto ji Pán musí přednést znovu — tentokrát Arjunovi na Kuruovském bitevním poli.

U ovim stihovima Gospodin obavješćuje Arjunu da je ovaj sustav yoge, Bhagavad-gītu, najprije objasnio bogu Sunca. Bog Sunca ga je objasnio Manuu, a Manu Ikṣvākuu. Tako je ovo znanje o yogi bilo prenošeno učeničkim naslijeđem od jednoga govornika do drugoga, ali je tijekom vremena bilo izgubljeno. Zato ga je Gospodin morao ponovno objasniti, ovoga puta Arjuni na bojnom polju Kurukṣetri.

Říká Arjunovi, že mu prozrazuje toto svrchované tajemství díky tomu, že Arjuna je Jeho oddaný a přítel. Tím je vyjádřeno, že Bhagavad-gītā je dílo, které je zvláště určeno oddaným Pána. Jsou tři druhy transcendentalistů: jñānī (zastánce neosobní filozofie), yogī (osoba věnující se meditaci) a bhakta (oddaný). Zde Pán jasně říká Arjunovi, že ho činí prvním příjemcem nové parampary, učednické posloupnosti, neboť stará posloupnost byla přerušena. Pán chtěl tedy založit další paramparu předávající stejné myšlenky, jaké přicházely od boha Slunce k ostatním, a přál si, aby nyní Jeho učení znovu rozšířil Arjuna. Chtěl, aby se Arjuna stal autoritou na poznání Bhagavad-gīty.

Vidíme tedy, že Bhagavad-gītā je sdělena právě Arjunovi z toho důvodu, že Arjuna byl oddaným, přímým žákem a důvěrným přítelem Pána Kṛṣṇy. Z toho plyne, že nejlépe pochopí Bhagavad-gītu ten, kdo má podobné vlastnosti jako Arjuna — to znamená oddaný, který má přímý vztah s Pánem. Jakmile se někdo stane oddaným, má s Pánem také přímý vztah. To je velice obsáhlé téma, ale v krátkosti lze říci, že oddaný má s Nejvyšší Osobností Božství jeden z těchto pěti vztahů. 1. může být oddaným s pasivním postojem; 2. může být oddaným s aktivním postojem; 3. může být oddaným jako přítel; 4. může být oddaným jako jeden z rodičů, a 5. může být oddaným s milostným vztahem k Pánu.

Gospodin izjavljuje Arjuni da mu otkriva ovu najvišu tajnu jer je Njegov bhakta i prijatelj. To znači da je Bhagavad-gītā posebno namijenjena Gospodinovim bhaktama. Postoje tri vrste transcendentalista: jñānīji (impersonalisti), yogīji (meditanti) i bhakte. Śrī Kṛṣṇa ovdje jasno kaže Arjuni da ga čini prvim primateljem novog učeničkog naslijeđa jer je staro bilo prekinuto. Gospodin je želio uspostaviti drugo učeničko naslijeđe u istom slijedu misli koje je bog Sunca prenio drugima. Želio je da Arjuna ponovno raširi Njegovo naučavanje i postane autoritet za razumijevanje Bhagavad-gīte. Možemo zaključiti da je Arjuna bio upućen u Bhagavad-gītu zato što je bio bhakta Gospodina Kṛṣṇe, Njegov učenik i bliski prijatelj. Stoga Bhagavad-gītu najbolje može shvatiti osoba koja ima odlike slične Arjuninim. To znači da mora biti bhakta u neposrednom odnosu s Gospodinom. Čim netko postane Gospodinov bhakta, uspostavlja izravan odnos s Gospodinom. To je vrlo opširna tema, ali ukratko možemo reći da bhakta može služiti Svevišnju Božansku Osobu u jednom od pet različitih odnosa:

1. může být oddaným s pasivním postojem;

1. u pasivnom odnosu s Gospodinom;

2. může být oddaným s aktivním postojem;

2. u aktivnom odnosu s Gospodinom;

3. může být oddaným jako přítel;

3. u prijateljskom odnosu s Gospodinom;

4. může být oddaným jako jeden z rodičů;

4. u roditeljskom odnosu s Gospodinom;

5. může být oddaným s milostným vztahem k Pánu.

5. u ljubavnom odnosu s Gospodinom.

Arjuna s Pánem jednal jako přítel. Mezi tímto přátelstvím a přátelstvím v hmotném světě je samozřejmě veliký rozdíl. Toto je transcendentální přátelský vztah, který nemůže mít každý. Každý má s Pánem určitý vztah, který je probuzen dosažením dokonalosti v oddané službě, ale v současném stavu života jsme zapomněli jak na Nejvyššího Pána, tak na náš věčný vztah s Ním. Každá z mnoha miliard a biliónů živých bytostí má s Pánem věčně určitý vztah. To se nazývá svarūpa. Procesem oddané služby může každý tuto svarūpu oživit a dosáhnout tak stavu zvaného svarūpa-siddhi — dokonalosti svého přirozeného postavení. Arjuna byl tedy oddaným a byl ve styku s Nejvyšším Pánem formou přátelství.

Arjuna je imao prijateljski odnos s Gospodinom. Naravno, postoji jaz razlike između ovoga prijateljstva i onoga u materijalnom svijetu. Kṛṣṇu i Arjunu vezuje transcendentalno prijateljstvo, koje ne može svatko imati. Naravno, svatko ima određen odnos s Gospodinom i taj se odnos oživljava savršenim predanim služenjem, ali u sadašnjem stanju našega života zaboravili smo ne samo Svevišnjeg Gospodina, već i naš vječni odnos s Njim. Svako od nebrojeno mnogo živih bića ima vječno određen odnos s Gospodinom, koji se naziva svarūpa. Procesom predanog služenja može oživjeti tu svarūpu i taj se stadij naziva svarūpa-siddhi – savršenstvo prirodnog položaja. Arjuna je bio bhakta i bio je povezan sa Svevišnjim Gospodinom prijateljstvom.

Je třeba si povšimnout toho, jak Arjuna přijal Bhagavad-gītu. To je popsáno v desáté kapitole (10.12-14):

Trebamo obratiti pozornost na to kako je Arjuna prihvatio Bhagavad-gītu. Njegov način prihvaćanja opisan je u desetom poglavlju (10.12–14):

arjuna uvāca
paraṁ brahma paraṁ dhāma
pavitraṁ paramaṁ bhavān
puruṣaṁ śāśvataṁ divyam
ādi-devam ajaṁ vibhum
arjuna uvāca
paraṁ brahma paraṁ dhāma
pavitraṁ paramaṁ bhavān
puruṣaṁ śāśvataṁ divyam
ādi-devam ajaṁ vibhum
āhus tvām ṛṣayaḥ sarve
devarṣir nāradas tathā
asito devalo vyāsaḥ
svayaṁ caiva bravīṣi me
āhus tvām ṛṣayaḥ sarve
devarṣir nāradas tathā
asito devalo vyāsaḥ
svayaṁ caiva bravīṣi me
sarvam etad ṛtaṁ manye
yan māṁ vadasi keśava
na hi te bhagavan vyaktiṁ
vidur devā na dānavāḥ
sarvam etad ṛtaṁ manye
yan māṁ vadasi keśava
na hi te bhagavan vyaktiṁ
vidur devā na dānavāḥ

“Arjuna pravil: Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, konečné útočiště, nejčistší, Absolutní Pravda. Jsi věčná, transcendentální, původní osoba, nezrozená a největší. Tuto pravdu o Tobě potvrzují všichni velcí mudrci, jako je Nārada, Asita, Devala a Vyāsa, a nyní mi totéž tvrdíš Ty sám. Ó Kṛṣṇo, bez výhrad přijímám vše, co jsi mi řekl, za pravdivé. Ó Pane, ani polobozi, ani démoni nemohou poznat Tvou osobnost.”

„Arjuna reče: Ti si Svevišnja Božanska Osoba, vrhovno prebivalište, najčistije biće i Apsolutna Istina. Ti si prvobitna osoba, vječna, transcendentalna, nerođena i najveća. Svi veliki mudraci poput Nārade, Asite, Devale i Vyāse potvrđuju tu istinu o Tebi, a sada mi je Ti sam objašnjavaš. O Kṛṣṇa, potpuno prihvaćam kao istinu sve što si mi rekao. Ni polubogovi ni demoni, o Gospodine, ne mogu shvatiti Tvoju osobnost."

Jakmile Arjuna vyslechl od Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, Bhagavad-gītu, přijal Ho za paraṁ brahma, Nejvyšší Brahman. Každá živá bytost je Brahman, ale svrchovaná živá bytost — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství — je Nejvyšší Brahman. Paraṁ dhāma znamená, že je nejvyšším útočištěm či místem spočinutí všeho, pavitram vyjadřuje, že je čistý, nedotčený hmotným znečištěním, puruṣam značí, že je nejvyšším příjemcem požitku, śāśvatam znamená původní, divyam transcendentální, ādi-devam Nejvyšší Osobnost Božství, ajam nezrozený a vibhum největší.

Nakon što je čuo Bhagavad-gītu od Svevišnje Božanske Osobe, Arjuna je prihvatio Kṛṣṇu kao paraṁ brahmu, Vrhovni Brahman. Svako je živo biće Brahman, ali vrhovno živo biće, Svevišnja Božanska Osoba, Vrhovni je Brahman. Paraṁ dhāma znači da je vrhovno prebivalište ili počivalište svega; pavitram znači da je čist, neokaljan materijalnom prljavštinom; puruṣam znači da je vrhovni uživatelj; śāśvatam da je prvobitan; divyam da je transcendentalan; ādi-devam da je Svevišnja Božanska Osoba; ajam da je nerođen, a vibhum da je najveći.

Nyní si někdo může myslet, že Arjuna tím vším Kṛṣṇovi pouze lichotí jakožto svému příteli, ale takové pochybnosti vyhání Arjuna z mysli čtenáře v následujícím verši. V něm podává důkazy pro oprávněnost své chvály Kṛṣṇy, když říká, že za Nejvyšší Osobnost Božství uznává Kṛṣṇu nejen on, ale i autority, jako je Nārada, Asita, Devala a Vyāsadeva. To jsou významné osobnosti, které šíří védské poznání, a takto je přijímají všichni ācāryové. Arjuna proto Kṛṣṇovi sděluje, že uznává vše, co říká, za naprosto dokonalé. Sarvam etad ṛtaṁ manye — “Vše, co říkáš, přijímám za pravdivé.” Dále uvádí, že Osobnost Pána je nesmírně těžké poznat a že je to nemožné i pro velké polobohy. To znamená, že Pána nemohou znát ani osobnosti, které jsou na vyšší úrovni než lidské bytosti. Jak by tedy mohl člověk poznat Pána Śrī Kṛṣṇu, aniž by se stal Jeho oddaným?

Netko može pomisliti da je Arjuna sve to rekao Kṛṣṇi laskajući Mu, jer je Kṛṣṇa bio njegov prijatelj. Da bi odagnao takvu sumnju iz umova čitatelja Bhagavad-gīte, Arjuna u sljedećem stihu potkrepljuje te pohvale izjavljujući da nije samo on prihvatio Kṛṣṇu kao Svevišnju Božansku Osobu, već i autoriteti poput Nārade, Asite, Devale i Vyāsadeve. Ove velike osobe šire vedsko znanje, onakvo kakvim ga prihvaćaju svi ācārye. Zato Arjuna kaže Kṛṣṇi da sve što On kaže prihvaća kao potpuno savršeno. Sarvam etad ṛtaṁ manye: „Sve što Ti kažeš prihvaćam kao istinu." Arjuna uz to izjavljuje da je veoma teško shvatiti Gospodinovu osobnost i da čak ni veliki polubogovi ne mogu shvatiti Gospodina. To znači da Śrī Kṛṣṇu ne mogu shvatiti čak ni osobe više od ljudskih bića. Kako Ga onda može shvatiti ljudsko biće, ako ne postane Njegov bhakta?

K Bhagavad-gītě je proto třeba přistoupit s oddaností. Nikdo by si neměl myslet, že se Kṛṣṇovi vyrovná, ani Ho považovat za obyčejnou osobnost; ba dokonce ani za mimořádně významnou osobnost. Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Podle výroků Bhagavad-gīty či výroků Arjuny, který se snaží Bhagavad-gītu pochopit, je nutné alespoň teoreticky přijmout Śrī Kṛṣṇu za Nejvyššího Pána. S tímto pokorným přístupem lze Bhagavad-gītě porozumět; jinak je to nesmírně obtížné, protože se jedná o veliké tajemství.

Bhagavad-gītu stoga trebamo prihvatiti u duhu predanosti. Ne bismo trebali misliti da smo jednaki Kṛṣṇi ili da je Kṛṣṇa obična osoba, pa čak ni vrlo velika osoba. Gospodin Śrī Kṛṣṇa je Svevišnja Božanska Osoba. Tako prema izjavama Bhagavad-gīte ili izjavama Arjune, koji pokušava shvatiti Bhagavad-gītu, trebamo barem teorijski prihvatiti Śrī Kṛṣṇu kao Svevišnju Božansku Osobu. U tom poniznom duhu možemo shvatiti Bhagavad-gītu. Ako je ne čitamo u poniznu duhu, teško ćemo je moći shvatiti, jer predstavlja veliku tajnu.

Čím je Bhagavad-gītā? Jejím účelem je vysvobodit lidstvo z nevědomosti hmotné existence. Každý člověk je v mnoha směrech v nesnázích, stejně jako Arjuna, když musel bojovat na Kurukṣetře. Arjuna se odevzdal Śrī Kṛṣṇovi, a tomu následovalo, že mu Kṛṣṇa přednesl Bhagavad-gītu. Nejen Arjuna, ale každý z nás je plný úzkosti, která je důsledkem hmotné existence. Nyní existujeme v prostředí neexistence. Ve skutečnosti jsme věční, ale nějakým způsobem jsme postaveni do situace zvané asat. Asat znamená “to, co neexistuje”.

Što je zapravo Bhagavad-gītā? Cilj je Bhagavad-gīte izbaviti čovječanstvo iz neznanja materijalnog postojanja. Svaki se čovjek suočava s toliko mnogo neprilika, kao Arjuna, koji se morao boriti u bici na Kurukṣetri. Arjuna se predao Kṛṣṇi i tako je bila izgovorena Bhagavad-gītā. Svatko je od nas, ne samo Arjuna, pun tjeskoba zbog materijalnog postojanja. Naše je samo postojanje u ozračju nepostojanja. Ustvari, mi nismo stvoreni za to da budemo izloženi prijetnji nepostojanja. Naše je postojanje vječno, ali smo na neki način stavljeni u asat. Asat se odnosi na ono što ne postoji.

Z velkého množství trpících lidských bytostí se jich jen několik dotazuje na své postavení: kdo jsou, proč jsou postaveni do této nebezpečné situace a tak dále. Dokud člověk neprocitne k vědomí, kdy se začne ptát na příčiny svého utrpení — dokud si neuvědomí, že nechce trpět a že se chce naopak všeho utrpení zbavit — nelze ho považovat za dokonalou lidskou bytost. Lidství začíná tehdy, když v mysli člověka vyvstanou takovéto otázky. V Brahma-sūtře je toto dotazování se nazváno brahma-jijñāsā. Athāto brahma-jijñāsā. Dokud se člověk nezačne dotazovat na povahu Absolutní Pravdy, každou jeho činnost je třeba pokládat za neúspěšnou. Vhodnými uchazeči o pochopení Bhagavad-gīty jsou tedy ti, kteří se začínají ptát, proč trpí, kdo jsou, odkud pocházejí a kam půjdou po smrti. Upřímný student má mít rovněž velký respekt k Nejvyšší Osobnosti Božství. Takovým studentem byl Arjuna.

Od toliko mnogo ljudskih bića koja pate mali se broj iskreno raspituje o svom položaju, o tome tko su, zašto su stavljeni u ovaj neugodan položaj itd. Ako se čovjek ne osvijesti i ne zapita zašto pati, ako ne spozna da ne želi patnju već oslobođenje od sve patnje, ne bi se trebao smatrati savršenim ljudskim bićem. Ljudski život počinje s pojavom takvih pitanja u umu. U Brahma-sūtri se takvo raspitivanje naziva brahma-jijñāsā. Athāto brahma-jijñāsā. Svaka djelatnost ljudskoga bića koje se ne raspituje o prirodi Apsoluta treba se smatrati neuspjehom. Oni koji se počnu pitati zašto pate, odakle su došli i kamo će otići nakon smrti, pravi su učenici koji mogu razumjeti Bhagavad-gītu. Iskreni učenik treba osjećati veliko poštovanje prema Svevišnjoj Božanskoj Osobi. Takav je učenik bio Arjuna.

Pán Kṛṣṇa sestupuje proto, aby znovu nastolil skutečný smysl života, když na něj člověk zapomene. Dokonce i tehdy se mezi mnoha probuzenými lidmi najde možná jeden, který skutečně porozumí svému postavení — a právě pro něj je přednesena Bhagavad-gītā. Všechny nás spolkla tygřice v podobě nevědomosti, ale Pán je k živým bytostem, a zvláště k lidem — velice milostivý. Proto přednesl Bhagavad-gītu, když svého přítele Arjunu učinil svým žákem.

Gospodin Kṛṣṇa se pojavljuje posebno zato da bi ponovno pokazao pravi cilj života ljudima koji su ga zaboravili. Čak i od mnogo ljudskih bića koja se tada probude, tek će jedno možda početi razumijevati svoj položaj i radi njega je izgovorena Bhagavad-gītā. Ustvari, tigar neznanja proždire sve nas, ali Gospodin je vrlo milostiv prema živim bićima, osobito prema ljudskim bićima. Zato je izgovorio Bhagavad-gītu, prihvativši Svoga prijatelja Arjunu kao učenika.

Arjuna byl jakožto společník Pána Kṛṣṇy mimo veškerou nevědomost, ale na Kuruovském bitevním poli byl do ní uveden, aby se Kṛṣṇy dotazoval na řešení životních problémů a Pán je tak mohl objasnit ve prospěch budoucích generací lidstva a nastínit plán žití. To mělo umožnit všem jednat odpovídajícím způsobem a dokonale naplnit poslání lidského života.

Kao pratilac Gospodina Kṛṣṇe, Arjuna je transcendentalan prema svem neznanju, ali je na bojnom polju Kurukṣetri bio stavljen u neznanje kako bi postavio Gospodinu Kṛṣṇi pitanja o problemima života tako da ih Gospodin za dobrobit budućih generacija može objasniti i zacrtati plan života. Ljudi bi tada mogli djelovati u skladu s tim i savršeno ostvariti misiju ljudskoga života.

V Bhagavad-gītě je vyloženo pět základních pravd. V první řadě je vysvětlena věda o Bohu a potom věčné, přirozené postavení živé bytosti, jīvy. Existuje īśvara, což znamená vládce, a jīvy — ovládané živé bytosti. Tvrdí-li živá bytost, že není ovládaná, ale svobodná, pak nemá zdravý rozum. Je ovládaná po všech stránkách — alespoň ve svém podmíněném životě. Bhagavad-gītā tedy pojednává o īśvarovi, svrchovaném vládci, a jīvách, ovládaných živých bytostech. Dále se v ní rozebírá téma prakṛti (hmotné přírody), času (doby trvání celého vesmíru či projevení hmotné přírody) a karmy (činnosti). Ve vesmírném projevu probíhá mnoho různých činností; všechny živé bytosti jednají různým způsobem. Z Bhagavad-gīty se musíme naučit, kdo je Bůh, kdo jsou živé bytosti, co je prakṛti, co je vesmírný projev, jak ho ovládá čas a jaké jsou činnosti živých bytostí.

Bhagavad-gīta omogućuje razumijevanje pet temeljnih istina. Najprije nam predstavlja nauk o Bogu, a potom prirodni položaj živih bića, jīva. Postoji īśvara, upravitelj, i jīve, podređena živa bića. Živo biće koje tvrdi da je slobodno i da nije pod upravom je ludo. Ono je u svakom pogledu pod upravom, barem u svom uvjetovanom životu. Bhagavad-gītā govori o īśvari, vrhovnom upravitelju, i jīvama, živim bićima pod Njegovom upravom. Gospodin također objašnjava prakṛti (materijalnu prirodu), vrijeme (vijek postojanja cijeloga svemira ili očitovanja materijalne prirode) i karmu (djelatnosti). Kozmičko je očitovanje puno različitih djelatnosti. Sva su živa bića zaokupljena različitim djelatnostima. Iz Bhagavad-gīte moramo naučiti što je Bog, što su živa bića, što je prakṛti, što je kozmičko očitovanje, kako vrijeme njime upravlja i kakve vrste djelatnosti vrše živa bića.

Na základě těchto pěti hlavních námětů Bhagavad-gīty je ustanoveno, že Bůh, Svrchovaný Pán Kṛṣṇa — Brahman, nejvyšší vládce, Paramātmā (můžete použít jakékoliv Jeho jméno) — je největší ze všeho. Živé bytosti jsou s nejvyšším vládcem kvalitativně totožné. Jak bude vysvětleno v dalších kapitolách, Pán například vládne činnostem hmotné přírody ve vesmíru. Hmotná příroda není nezávislá; jedná podle pokynů Nejvyššího Pána. Pán Kṛṣṇa říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram, “Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením.” Když vidíme úchvatné věci, které se ve vesmíru odehrávají, měli bychom vědět, že za tímto vesmírným projevem stojí nějaký vládce. Nic by se nemohlo projevit, pokud by to nebylo ovládáno. Nebrat v úvahu vládce je dětinské. Dítě si například může myslet, že automobil je úžasný, když se dokáže pohybovat, aniž by ho táhl kůň nebo jiné zvíře, ale rozumný člověk ví, jak automobil funguje. Ví, že celý stroj ovládá určitá osoba — řidič. Nejvyšší Pán je řidičem, který řídí veškeré dění. Z dalších kapitol Bhagavad-gīty se dozvíme, že Pán uznává jīvy, živé bytosti, za své nedílné části. Malé zrnko zlata je také zlato, kapka vody z oceánu je také slaná jako oceán, a stejně tak my, živé bytosti, nedílné části nejvyššího vládce — īśvary či Bhagavāna, Śrī Kṛṣṇy — máme všechny vlastnosti Svrchovaného Pána v nepatrném množství, protože jsme malí, níže postavení īśvarové. Snažíme se ovládat přírodu (v současné době i jiné planety či meziplanetární prostor) a tyto sklony k vládnutí máme proto, že je má Kṛṣṇa. Ale přestože chceme panovat hmotné přírodě, měli bychom vědět, že nejsme nejvyšší vládci. To vysvětluje Bhagavad-gītā.

Na temelju tih pet tema Bhagavad-gīte možemo jasno uvidjeti da je Vrhovni Bog ili Kṛṣṇa ili Brahman ili vrhovni upravitelj ili Paramātmā – možemo upotrijebiti bilo koje od ovih imena – najveći od svih. Živa su bića po svojoj prirodi jednaka vrhovnom upravitelju. Na primjer, Gospodin upravlja materijalnom prirodom u svemiru, kao što će biti objašnjeno u idućim poglavljima Bhagavad-gīte. Materijalna priroda nije neovisna, već djeluje pod upravom Svevišnjega Gospodina. Gospodin Kṛṣṇa izjavljuje – mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram: „Materijalna priroda djeluje pod Mojom upravom". Kada vidimo čudesna zbivanja u svemiru, trebamo znati da iza ovog kozmičkog očitovanja stoji upravitelj. Ništa se ne bi moglo očitovati bez upravitelja. Djetinjasto je ne obazirati se na upravitelja. Na primjer, dijete može smatrati automobil čudesnim zato što može juriti iako ga ne vuče ni konj ni neka druga životinja, no čovjek zdrava razuma poznaje prirodu automobila. On uvijek zna da iza stroja stoji čovjek, vozač. Slično tome, Svevišnji Gospodin je vozač pod čijom se upravom sve odvija. Kao što ćemo vidjeti u idućim poglavljima, Gospodin opisuje jīve, živa bića, kao Svoje sastavne djeliće. Čestica zlata i sama je zlato, a kap vode iz oceana slana je poput samoga oceana. Slično tome, mi, živa bića, kao sastavni djelići vrhovnog upravitelja, īśvare, tj. Bhagavāna, Gospodina Śrī Kṛṣṇe, imamo sve odlike Svevišnjeg Gospodina u sićušnoj mjeri jer smo sićušni, podređeni īśvare. Pokušavamo upravljati prirodom, kao što sada pokušavamo upravljati prostorom ili planetima. Ta sklonost upravljanju prisutna je u nama jer je prisutna u Kṛṣṇi. No premda smo skloni upravljanju materijalnom prirodom trebamo znati da nismo vrhovni upravitelji. To je objašnjeno u Bhagavad-gīti.

Co je hmotná příroda? V Bhagavad-gītě je prohlášena za nižší prakṛti, nižší přírodu. Živá bytost je vedle toho prohlášena za vyšší prakṛti. Prakṛti—ať už nižší či vyšší — je vždy ovládaná. Je ženského rodu a Pán ji ovládá způsobem, jakým manžel řídí činnosti své ženy. Prakṛti je vždy v podřízeném postavení, Pán stojí nad ní. Nejvyšší Pán ovládá hmotnou přírodu i živé bytosti. Přestože jsou živé bytosti Jeho nedílnými částmi, podle Gīty mají být považovány za prakṛti. To je jasně řečeno v sedmé kapitole: apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām / jīva-bhūtām, “Tato hmotná příroda je Má nižší prakṛti, ale mimo ni existuje ještě vyšší prakṛti — jīva-bhūtām, živá bytost.”

Što je materijalna priroda? Ona je u Bhagavad-gīti opisana kao niža prakṛti ili niža priroda. Objašnjeno je da živo biće pripada višoj prakṛti. U svakom slučaju, bilo da se radi o višoj ili nižoj prirodi, prakṛti je uvijek pod upravom. Ženske je prirode i pod Gospodinovom je upravom, kao što žena djeluje pod nadzorom muža. Prakṛti je uvijek podređena, pod nadzorom Gospodina koji njome upravlja. I živa bića i materijalna priroda nalaze se pod upravom Svevišnjeg Gospodina. Prema Gīti, živa su bića prakṛti, iako su sastavni djelići Svevišnjeg Gospodina. To je objašnjeno u sedmom poglavlju Bhagavad-gīte. Apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām / jīva-bhūtām: „Materijalna priroda je Moja niža prakṛti, ali postoji još jedna, viša prakṛti. To je jīva-bhūtām, živo biće."

Podstatou hmotné přírody jsou tři kvality: kvalita dobra, vášně a nevědomosti. Nad těmito kvalitami je věčný čas a jejich kombinací pod kontrolou a v rámci věčného času se odehrávají činnosti, které se nazývají karma. Ty jsou uskutečňovány již od nepaměti a my v důsledku svého jednání buď trpíme, nebo si užíváme. Dejme tomu, že jsem podnikatel, který těžce pracoval s vynaložením inteligence a nahromadil velké bankovní konto — potom si užívám. Ale pak řekněme, že všechny své peníze v podnikání ztratím — v tom případě zakouším utrpení. Tak je tomu v každé oblasti života; buď si výsledků svých činů užíváme, nebo jimi trpíme. To se nazývá karma.

Tri su tvoridbena svojstva materijalne prirode: guṇa vrline, guṇa strasti i guṇa neznanja. Iznad njih je vječno vrijeme, a međudjelovanjem guṇa prirode, pod upravom i u granicama vječnog vremena, nastaju djelatnosti koje se nazivaju karma. Te se djelatnosti odvijaju od pamtivijeka, a mi ispaštamo ili uživamo plodove naših djelatnosti. Na primjer, ako poslovan čovjek razborito, teško radi i zgrne velik novac na bankovnom računu, onda uživa. Međutim, ako u poslovima izgubi sav svoj novac, onda ispašta. Slično tome, mi ispaštamo ili uživamo rezultate naših djelatnosti na svim područjima života. To se naziva karma.

V Bhagavad-gītě je popisován īśvara (Nejvyšší Pán), jīva (živá bytost), prakṛti (příroda), kāla (věčný čas) i karma (činnost). Z těchto pěti jsou Pán, živé bytosti, hmotná příroda a čas věční. Projev prakṛti může být dočasný, ale není neskutečný. Někteří filozofové říkají, že projev hmotné přírody je neskutečný, ale podle filozofie Bhagavad-gīty či filozofie vaiṣṇavů tomu tak není. Projev světa není považován za neskutečný; je skutečný, ale dočasný. Je přirovnán k mraku, který pluje po obloze, k příchodu období dešťů, jež zavlaží úrodu obilí. Jakmile období dešťů skončí a mrak zmizí, všechna úroda uschne. Také tento hmotný projev v určitém období vzniká, nějaký čas zůstává a potom zmizí. Tak funguje prakṛti. Tento koloběh se však opakuje věčně, a proto je prakṛti věčná; není neskutečná. Pán ji nazývá: “Má prakṛti”. Tato hmotná příroda je oddělenou energií Nejvyššího Pána a Jeho energií jsou také živé bytosti, i když ty nejsou oddělené, ale věčně s Ním spojené. Pán, živé bytosti, hmotná příroda a čas jsou tedy propojeni vzájemnými vztahy a jsou všichni věční. Zbývající složka — karma — však věčná není, i když její působení může být pradávné. V důsledku svých činností trpíme nebo si užíváme již od nepaměti, ale výsledky své karmy neboli svého jednání můžeme také změnit; a tato změna je možná, když přivedeme k dokonalosti naše poznání. Věnujeme se různým činnostem a nevíme, jaké bychom měli vykonávat, abychom se zbavili průvodních akcí a reakcí, ale i to je vysvětleno v Bhagavad-gītě.

Bhagavad-gīti Gospodin objašnjava īśvaru (Svevišnjeg Gospodina), jīve (živa bića), prakṛti (prirodu), kālu (vječno vrijeme) i karmu (djelatnosti). Gospodin, živa bića, materijalna priroda i vrijeme su vječni. Očitovanje prakṛti može biti privremeno, ali nije nestvarno. Neki filozofi izjavljuju da je očitovano stanje materijalne prirode nestvarno, ali prema filozofiji Bhagavad-gīte ili prema vaiṣṇavskoj filozofiji to nije točno. Očitovanje svijeta ne smatra se nestvarnim. Ono je stvarno, no privremeno, poput oblaka koji putuje nebom ili kiše koja natapa žitna polja. Čim se kišno razdoblje završi i oblak ode, usjevi se suše. Slično tome, materijalni svemir nastaje u određenom vremenskom razdoblju, postoji neko vrijeme i potom iščezava. Tako djeluje prakṛti. Taj se ciklus odvija vječno i zato je prakṛti vječna; nije nestvarna. Gospodin je opisuje riječima „Moja prakṛti". Materijalna priroda je odvojena energija Svevišnjeg Gospodina. Živa bića su također energija Svevišnjeg Gospodina, ali nisu odvojena već vječno povezana s Njim. Tako su Gospodin, živo biće, materijalna priroda i vrijeme međusobno povezani i vječni. Za razliku od njih, karma nije vječna. Posljedice karme mogu biti veoma stare. Mi od pamtivijeka ispaštamo ili uživamo plodove naše karme, ili djelatnosti, ali ih možemo promijeniti. Ta promjena ovisi o savršenstvu našega znanja. Mi djelujemo na različite načine, ali ne znamo kakvim se djelovanjem možemo osloboditi posljedica svih djelatnosti. To je objašnjeno u Bhagavad-gīti.

Īśvara, Nejvyšší Pán, se vyznačuje svrchovaným vědomím. Jīvy neboli živé bytosti mají jakožto Jeho nedílné části také vědomí. Jak živá bytost, tak hmotná příroda jsou prakṛti, energie Nejvyššího Pána, ale z těchto dvou živá bytost vlastní vědomí; druhá prakṛti vědomí nemá. Tím se od sebe liší. Jīva-prakṛti je nazývána vyšší, jelikož jīva má vědomí, které se podobá Pánovu. Pánovo vědomí je však svrchované a nikdo by neměl tvrdit, že živá bytost je také svrchovaně vědomá. Jīva nemůže být svrchovaně vědomá na žádném stupni své dokonalosti a teorie, že taková být může, je scestná. Živá bytost může být vědomá, ale nikoliv dokonale či svrchovaně.

Svevišnji Gospodin, īśvara, u Svom je položaju vrhovna svjesnost. Kao Njegovi sastavni djelići, živa bića (jīve) su također svjesna. I živo biće i materijalna priroda opisani su kao prakṛti, energija Svevišnjeg Gospodina, ali jedna od njih je svjesna (jīva). Druga prakṛti nije svjesna. To je razlika. Jīva prakṛti naziva se višom energijom jer ima svjesnost sličnu Gospodinovoj. Međutim, Gospodin je vrhovna svjesnost. Ne bismo trebali tvrditi da živo biće, jīva, također posjeduje vrhovnu svjesnost. Ono je ne može posjedovati ni u jednom stadiju svoga savršenstva. Teorija koja tvrdi da je to moguće zavodi ljude. Živo biće posjeduje svjesnost, ali ne posjeduje savršenu ili vrhovnu svjesnost.

Rozdíl mezi jīvou a īśvarou bude vysvětlen ve třinácté kapitole Bhagavad-gīty. Pán je kṣetra-jña, osoba mající vědomí, a totéž platí o živé bytosti, ale její vědomí je omezeno pouze na její tělo, zatímco Pán si je vědom všech těl. Žije v srdcích všech živých bytostí, a proto zná psychické pochody každé jīvy. Na to bychom neměli zapomínat. Rovněž je vysvětleno, že Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, dlí v srdci každého coby īśvara neboli vládce a poskytuje živé bytosti vedení, aby mohla jednat podle svých tužeb. Živá bytost zapomíná, co má dělat — nejprve se odhodlá jednat určitým způsobem, a potom se zaplete do akcí a reakcí své vlastní karmy. Po opuštění jednoho druhu těla přechází do těla jiného druhu, tak jako si oblékáme a svlékáme šaty. Když takto putuje, zakouší akce a reakce svého dřívějšího jednání. Ty však lze změnit, když je živá bytost pod vlivem kvality dobra, tedy když zdravě uvažuje a chápe, jaké činnosti má vykonávat. Tehdy mohou být všechny akce a reakce jejího předchozího jednání změněny. Karma tedy není věčná. Proto jsme uvedli, že z pěti složek (īśvara, jīva, prakṛti, kāla a karma) jsou čtyři věčné, ale karma nikoliv.

Razlika između jīve īśvare bit će objašnjena u trinaestom poglavlju Bhagavad-gīte. Gospodin je kṣetra-jña, svjestan, kao i živo biće, ali živo biće je svjesno samo svoga tijela, dok je Gospodin svjestan svih tijela. Budući da živi u srcu svakog živog bića, svjestan je duševnih promjena svake jīve. To ne bismo trebali zaboraviti. Objašnjeno je da Paramātmā, Svevišnja Božanska Osoba, živi u srcu svih živih bića kao īśvara, upravitelj, i upućuje ih kako da djeluju po vlastitoj želji. Živo biće zaboravlja što treba činiti. Najprije se odlučuje za određeni način djelovanja, a potom se zapleće u posljedice vlastite karme. Nakon što napusti jednu vrstu tijela ulazi u drugu vrstu tijela, kao što oblači i svlači odjeću. Dok se duša tako seli, ispašta posljedice djela koja je počinila u prošlosti. Te djelatnosti živo biće može promijeniti kada postane razborito i shvati kako treba djelovati, utemeljivši se u guṇi vrline. Ako to učini, sve posljedice njegovih prošlih djela mogu se promijeniti. Prema tome, karma nije vječna. Zato je rečeno da su od pet činitelja (īśvare, jīve, prakṛti, vremena i karme) četiri vječna, a jedan privremen (karma).

Svrchovaně vědomý īśvara se podobá živé bytosti tím, že vědomí obou je transcendentální. Vědomí se nevytváří spojováním hmotných prvků; to je mylná představa. Teorii, že vědomí se vyvíjí za určitých okolností při kombinaci hmoty, Bhagavad-gītā neuznává. Vědomí může být zvráceně odražené vlivem pokryvu daného hmotnými podmínkami, stejně jako světlo procházející barevným sklem může vypadat jako barevné, ale na vědomí Pána hmotné vlivy nepůsobí. Pán Kṛṣṇa říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ — když sestupuje do hmotného vesmíru, hmota na Jeho vědomí nemá vliv. Kdyby byl takto ovlivněn, nemohl by mluvit o transcendentálních otázkách, jak to dělá v Bhagavad-gītě. Nikdo nemůže říci nic o transcendentálním světě, má-li vědomí znečištěné hmotou. Pán tedy není takto znečištěný. Naše vědomí však v tuto chvíli hmotou znečištěné je. Bhagavad-gītā učí, že ho musíme očistit. Bude-li čisté, naše činnosti budou v souladu s vůlí īśvary, a tak budeme šťastní. Nemůžeme zanechat všech činností — musíme je pouze očistit. Očištěné činnosti se nazývají bhakti. Činnosti bhakti sice vypadají jako obyčejné jednání, ale nejsou znečištěné. Nevědomému přihlížejícímu se může zdát, že oddaný jedná jako obyčejný člověk, ale taková osoba s nedostatečným poznáním neví, že činnosti oddaného či Pána nejsou znehodnocené nečistým vědomím či hmotou. Jsou nad třemi kvalitami přírody. Měli bychom ovšem vědět, že vědomí, které v současné době máme my, je znečištěné.

Vrhovno svjestan īśvara sličan je živom biću po Svojoj svjesnosti, jer su i svjesnost Gospodina i svjesnost živoga bića transcendentalne. Svjesnost ne nastaje spajanjem materije. To je pogrešna zamisao. Teorija da se svjesnost razvija u određenim uvjetima spajanja materije nije prihvaćena u Bhagavad-gīti. Svjesnost se može iskrivljeno očitovati kroz prekrivač materijalnih okolnosti, kao što se može činiti da svjetlost koja prolazi kroz obojeno staklo ima određenu boju, ali Gospodinova svjesnost ne podliježe materijalnom utjecaju. Gospodin Kṛṣṇa kaže: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ. Kada se pojavi u materijalnom svemiru Njegova svjesnost ne podliježe materijalnom utjecaju. Kada bi tako bilo, ne bi mogao govoriti o transcendentalnim temama, kao što to čini u Bhagavad-gīti. Nitko ne može govoriti o transcendentalnom svijetu, ako nije pročistio svoju svjesnost od materijalne prljavštine. Prema tome, Gospodin nije materijalno okaljan, a naša svjesnost u sadašnjem trenutku jest. Bhagavad-gītā nas poučava da svjesnost moramo pročistiti od materijalnih nečistoća. U čistoj svjesnosti, naše će djelatnosti biti povezane s voljom īśvare i to će nas usrećiti. Ne trebamo okončati sve djelatnosti, već ih pročistiti. Pročišćene djelatnosti nazivaju se bhakti. One izgledaju kao obične djelatnosti, ali ne sadrže materijalne nečistoće. Osobi u neznanju može se činiti da bhakta djeluje ili radi kao običan čovjek, ali takva osoba siromašna znanja ne zna da djelatnosti Gospodinova bhakte nisu okaljane nečistom svjesnošću ili materijom. One ne podliježu utjecaju triju guṇa prirode. Trebamo znati da je u ovom trenutku naša svjesnost nečista.

Ve stavu, kdy nás znečišťuje hmota, jsme nazýváni podmínění. Falešné vědomí se ukáže, když se považujeme za produkty hmotné přírody. To se nazývá falešné ego. Ten, kdo je pohroužen v myšlenkách spojených s tělesným pojetím, nedokáže pochopit svou situaci. Bhagavad-gītā byla přednesena proto, že Arjuna projevil tělesné pojetí života. Nejprve je třeba se zbavit tělesného pojetí života — to je předběžný úkol transcendentalisty. Ten, kdo chce být svobodný, kdo usiluje o osvobození, musí ze všeho nejdříve poznat, že není hmotným tělem. Mukti neboli osvobození znamená, že jsme zbaveni hmotného vědomí. Definice osvobození je uvedena také ve Śrīmad-Bhāgavatamu: muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ — mukti znamená být oproštěn od znečištěného vědomí tohoto hmotného světa a mít čisté vědomí. Všechny pokyny Bhagavad-gīty mají za cíl probudit toto čisté vědomí, a proto vidíme, že Kṛṣṇa se na jejím konci Arjuny ptá, zda je jeho vědomí již očištěné. Mít očištěné vědomí znamená jednat v souladu s pokyny Pána. Vědomím jsme obdařeni stále, protože jsme nedílné části Pána, ale jsme náchylní podlehnout vlivu kvalit hmotné přírody. Pán jakožto Nejvyšší však není ovlivněn nikdy. To je rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a malými individuálními dušemi.

Živa bića u stanju materijalne okaljanosti nazivaju se uvjetovanima. Vjerujući da su proizvodi materijalne prirode očituju lažnu svjesnost, lažni ego. Osoba utonula u misli o tjelesnim odnosima ne može shvatiti svoje stanje. Gospodin je izgovorio Bhagavad-gītu kako bi nas oslobodio tjelesnog shvaćanja života, a Arjuna je prihvatio položaj uvjetovane duše da bi primio to znanje od Gospodina. Oslobođenje od tjelesnog shvaćanja života najpreči je zadatak za transcendentalista. Onaj tko želi biti slobodan, oslobođen, mora najprije naučiti da nije materijalno tijelo. Mukti (oslobođenje) predstavlja slobodu od materijalne svjesnosti. U Śrīmad-Bhāgavatamu nalazimo definiciju oslobođenja. Muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ: mukti je oslobođenje od nečiste svjesnosti materijalnog svijeta i utemeljenost u čistoj svjesnosti. Sve upute Bhagavad-gīte namijenjene su buđenju te čiste svjesnosti. Zato Kṛṣṇa, nakon što je dao posljednje upute u Gīti, pita Arjunu je li njegova svjesnost sada pročišćena. Pročišćena se svjesnost očituje kao djelovanje u skladu s Gospodinovim uputama. To je bit pročišćene svjesnosti. Kao sastavni djelići Gospodina, mi smo svjesni, ali smo skloni utjecaju nižih guṇa. Gospodin, kao Svevišnji, nikada ne podliježe takvom utjecaju. To je razlika između Svevišnjeg Gospodina i malih osobnih duša.

Co je to vědomí? Vědomí je pochopení “já jsem”. A co jsem? V případě znečištěného vědomí to znamená “Jsem pán všeho, co znám; mně patří všechen požitek.” Svět se točí dál proto, že každá živá bytost se považuje za jeho pána a stvořitele. Hmotné vědomí se vyznačuje dvěma psychickými stavy: “Já jsem tím, kdo tvoří,” a “Já jsem tím, kdo si užívá.” Ve skutečnosti je ale obojím Nejvyšší Pán. Živá bytost, nedílná část Nejvyššího Pána, není ani jedno z toho — jen s Pánem spolupracuje. Je stvořená a skýtá požitek. Část stroje například spolupracuje s celým strojem a část těla spolupracuje s celým tělem. Ruce, nohy, oči atd. jsou části těla, ale samy si ve skutečnosti neužívají — užívá si žaludek. Nohy slouží k pohybu, ruce podávají potravu, zuby koušou — všechny části těla se podílejí na uspokojování žaludku, protože ten poskytuje celému tělu výživu. Vše tedy dostává žaludek. Stromu dodáváme výživu tak, že zaléváme jeho kořen, a tělo živíme tak, že krmíme žaludek — má-li tělo zůstat zdravé, musí všechny jeho části spolupracovat na nasycení žaludku. Nejvyšší Pán je příjemcem požitku a stvořitelem a my jakožto podřízené živé bytosti s Ním máme spolupracovat. Tato spolupráce nám pomůže, stejně jako potrava přijatá žaludkem pomůže všem ostatním částem těla. Kdyby si prsty na ruce myslely, že by měly potravu sníst samy, místo aby ji daly žaludku, neuspokojilo by je to. Ústřední postavou tvoření a požitku je Nejvyšší Pán a živé bytosti jsou spolupracovníci; užívají si na základě spolupráce. Jejich vztah je jako vztah pána a služebníka. Je-li pán zcela spokojen, služebník bude také spokojen. Uspokojen má být Nejvyšší Pán, i když sklony stát se stvořitelem a užívat si mají i živé bytosti, jelikož je má Nejvyšší Pán, který stvořil projevený vesmírný svět.

Što je svjesnost? To je shvaćanje „ja jesam". Ali što sam ja? U nečistoj svjesnosti „ja sam" znači „ja sam gospodar svega što me okružuje, ja sam uživatelj". Svijet se okreće jer svako živo biće smatra da je gospodar i stvoritelj materijalnog svijeta. Materijalna se svjesnost temelji na dva shvaćanja: „ja sam stvoritelj" i „ja sam uživatelj". Ustvari, Svevišnji Gospodin je i stvoritelj i uživatelj, a živo biće, kao sastavni djelić Svevišnjeg Gospodina, nije ni stvoritelj niti uživatelj, već suradnik. Ono je stvoreno i uživano. Na primjer, dio stroja surađuje s čitavim strojem; dio tijela surađuje s čitavim tijelom. Ruke, noge i oči su dijelovi tijela, ali nisu uživatelji. Uživatelj je želudac. Noge se kreću, ruke donose hranu, zubi žvaču. Svi dijelovi tijela zadovoljavaju želudac, jer je on središte koje snabdijeva tijelo hranom. Stoga se sve daje želucu. Drvetu dajemo vodu zalijevajući njegov korijen, a tijelo hranimo hraneći želudac, jer ako želimo održavati tijelo u zdravu stanju, dijelovi tijela moraju surađivati kako bi nahranili želudac. Slično tome, Svevišnji Gospodin je uživatelj i stvoritelj, a mi smo, kao podčinjena živa bića, stvoreni za to da s Njim surađujemo kako bismo Ga zadovoljili. Ta će nam suradnja donijeti pravu dobrobit, kao što će hrana koju primi želudac pružiti dobrobit svim drugim dijelovima tijela. Ako prsti na rukama misle da sami trebaju jesti hranu umjesto da je daju želucu, doživjet će neuspjeh. Središnji lik stvaranja i uživanja je Svevišnji Gospodin, a živa su bića suradnici. Ona uživaju surađujući. Taj odnos nalikuje odnosu gospodara i sluge. Ako je gospodar potpuno zadovoljan, i sluga je zadovoljan. Zato trebamo zadovoljiti Svevišnjeg Gospodina, iako težnja za stvaranjem i uživanjem u materijalnom svijetu postoji u živim bićima, jer postoji u Svevišnjem Gospodinu koji je stvorio očitovani kozmički svijet.

V Bhagavad-gītě se tedy dočteme, že úplný celek sestává z nejvyššího vládce, ovládaných živých bytostí, vesmírného projevu, věčného času a karmy neboli činností, a to vše je v tomto spisu vysvětleno. Všechno v úplnosti tvoří úplný celek, který se nazývá Nejvyšší Absolutní Pravda. Úplným celkem či Absolutní Pravdou je úplná Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa. Veškeré projevy vznikají působením Jeho různých energií.

Tako nas Bhagavad-gītā uči da se potpuna cjelina sastoji od vrhovnog upravitelja, podređenih živih bića, kozmičkog očitovanja, vječnog vremena i karme (djelatnosti), objašnjavajući svakoga od njih. Svi oni zajedno čine potpunu cjelinu, koja se naziva Vrhovna Apsolutna Istina. Potpuna Božanska Osoba Śrī Kṛṣṇa potpuna je cjelina i potpuna Apsolutna Istina. Sva su očitovanja tvorevine Njegovih različitih energija. On je potpuna cjelina.

V Gītě je rovněž vysvětleno, že neosobní Brahman také závisí na úplné Nejvyšší Osobě (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). Brahman je blíže popsán v Brahma-sūtře, kde se uvádí, že je jako paprsky slunečního svitu. Neosobní Brahman jsou zářící paprsky Nejvyšší Osobnosti Božství. Realizace Brahmanu je neúplnou realizací absolutního celku a totéž platí o pojetí Paramātmy. V patnácté kapitole Bhagavad-gīty uvidíme, že Nejvyšší Osobnost Božství, Puruṣottama, stojí nad neosobním Brahmanem i částečnou realizací Kṛṣṇy, kterou je Paramātmā. Nejvyšší Osobnost Božství je sac-cid-ānanda-vigraha. Brahma-saṁhitā začíná slovy: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ / anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam — “Govinda, Kṛṣṇa, je příčinou všech příčin. Je prvotní příčinou a absolutní podobou věčnosti, poznání a blaženosti.” Realizace neosobního Brahmanu je realizací Jeho aspektu věčnosti (sat) a realizace Paramātmy je realizací věčnosti a poznání (sat-cit). Realizace Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je však realizací všech transcendentálních rysů: věčnosti, poznání a blaženosti (sat, cit a ānanda) v úplné podobě (vigraha).

Gīti je objašnjeno da je neosobni Brahman podređen potpunoj Vrhovnoj Osobi (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). U Brahma-sūtri je potanje objašnjeno da Brahman nalikuje zrakama sunca. Neosobni Brahman predstavlja sjajne zrake Svevišnje Božanske Osobe. Spoznaja neosobnog Brahmana, kao i spoznaja Paramātme, nepotpuna je spoznaja apsolutne cjeline. Iz petnaestoga poglavlja Bhagavad-gīte saznajemo da je Svevišnja Božanska Osoba viša od neosobnog Brahmana i Svoga djelomičnog vida, Paramātme. Svevišnja Božanska Osoba se naziva sac-cid-ānanda-vigraha. Brahma-saṁhitā počinje sljedećim riječima: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ / anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam. „Govinda, ili Kṛṣṇa, uzrok je svih uzroka. On je prvobitni uzrok svega i čisti oblik vječnosti, znanja i blaženstva." Spoznaja neosobnog Brahmana spoznaja je Njegova sat obilježja (vječnosti). Spoznaja Paramātme spoznaja je sat-cit obilježja (vječnog znanja). Međutim, spoznaja Božanske Osobe Kṛṣṇe spoznaja je svih transcendentalnih obilježja: sat, cit ānande (vječnosti, znanja i blaženstva) u potpunoj vigrahi (obliku).

Méně inteligentní lidé si myslí, že Nejvyšší Pravda je neosobní. Ve skutečnosti je to však transcendentální osoba, což je doloženo ve všech védských písmech; nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13). Tak jako jsme my všichni individuální živé bytosti, každá se svou jedinečností, je i Nejvyšší Absolutní Pravda z konečného hlediska osoba, a realizace Pána, Osobnosti Božství, je realizací všech transcendentálních rysů v úplné podobě. Úplný celek není bez podoby. Kdyby byl beztvarý nebo se mu nedostávalo čehokoliv jiného, nemohl by být úplným celkem. Jako takový v sobě musí zahrnovat vše, co známe ze své zkušenosti, i to, co naši zkušenost přesahuje — jinak nemůže být úplný.

Manje inteligentni ljudi smatraju Vrhovnu Istinu neosobnom, ali ona je transcendentalna osoba. To je potvrđeno u svim vedskim spisima. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. (Kaṭha Upaniṣada 2.2.13) Kao što smo mi živa bića i imamo svoju osobnost, tako je i Vrhovna Apsolutna Istina osoba, a spoznaja osobne prirode Svevišnjega predstavlja spoznaju svih transcendentalnih obilježja Njegova potpunog oblika. Potpuna cjelina nije bezoblična. Kad bi tako bilo ili kad bi posjedovala manje svojstava od bilo čega drugoga, ne bi mogla biti potpuna cjelina. Potpuna cjelina mora obuhvaćati sve što je unutar i izvan dosega našega iskustva, inače ne može biti potpuna.

The complete whole, the Personality of Godhead, has immense potencies (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). How Kṛṣṇa is acting in different potencies is also explained in Bhagavad-gītā. This phenomenal world or material world in which we are placed is also complete in itself because the twenty-four elements of which this material universe is a temporary manifestation, according to Sāṅkhya philosophy, are completely adjusted to produce complete resources which are necessary for the maintenance and subsistence of this universe. There is nothing extraneous, nor is there anything needed. This manifestation has its own time fixed by the energy of the supreme whole, and when its time is complete, these temporary manifestations will be annihilated by the complete arrangement of the complete. There is complete facility for the small complete units, namely the living entities, to realize the complete, and all sorts of incompleteness are experienced due to incomplete knowledge of the complete. So Bhagavad-gītā contains the complete knowledge of Vedic wisdom.

Potpuna cjelina, Božanska Osoba, posjeduje neizmjerne moći (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Kako Kṛṣṇa djeluje različitim moćima također je objašnjeno u Bhagavad-gīti. Pojavni ili materijalni svijet u koji smo stavljeni potpun je u sebi, jer su prema sāṅkhya filozofiji dvadeset četiri elementa, koja privremeno očituju materijalni svemir, savršeno uređena za proizvodnju svega što je nužno za održavanje svemira. Ničega nema previše niti premalo. Vrijeme trajanja ovog očitovanja utvrđeno je energijom vrhovne cjeline i kada ono istekne, ovo privremeno očitovanje bit će uništeno po savršenom planu potpune cjeline. Malenim, u sebi potpunim djelićima, živim bićima, pružene su sve pogodnosti kako bi spoznali potpunu cjelinu, a sve vrste nepotpunosti doživljavaju se zbog nepotpunog znanja o potpunoj cjelini. Tako Bhagavad-gītā sadrži potpuno znanje o vedskoj mudrosti.

Úplný celek, Osobnost Božství, má nezměrné energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Způsob, jakým Kṛṣṇa jedná prostřednictvím různých energií, je v Gītě rovněž vysvětlen. Tento fenomenální či hmotný svět, v němž se nacházíme, je také sám o sobě úplný — sánkhjová filozofie učí, že dvacet čtyři prvků, které tvoří dočasný projev hmotného vesmíru, je dokonale uzpůsobeno k vytváření úplných zdrojů, jež jsou nezbytné k tomu, aby byl vesmír udržován. Nic zde nepřebývá a nic nechybí. Tento projev má svůj pevně daný čas, určený energií svrchovaného celku, a když vyprší, budou v souladu s úplným plánem Úplného všechny dočasné projevy zničeny. Malé úplné jednotky — živé bytosti — zde mají úplnou možnost k tomu, aby poznaly Úplného, a všechny druhy neúplnosti jsou vnímány pouze kvůli neúplné realizaci Úplného. Bhagavad-gītā tedy obsahuje úplné poznání védské moudrosti.

Sve vedsko znanje je nepogrešivo i hindusi ga prihvaćaju kao potpuno i nepogrešivo. Na primjer, kravlja balega je životinjski izmet i prema smṛtiju (odredbama Veda) ako osoba dodirne izmet životinje mora se okupati kako bi se pročistila. No u vedskim se spisima smatra da je kravlja balega pročišćavajuće sredstvo. To može izgledati proturječno, ali se prihvaća zato što je vedska izjava. Slijedeći tu odredbu osoba neće pogriješiti. Kasnije je suvremena znanost dokazala da kravlja balega sadrži sva antiseptična svojstva. Vedsko je znanje potpuno, jer je iznad svih sumnji i pogrešaka, a Bhagavad-gītā je bit sveg vedskog znanja.

Veškeré védské poznání je úplné a neomylné, a hindové je také tak uznávají. Například kravský trus je výkalem zvířete a podle smṛti neboli védského pokynu se ten, kdo se dotkl zvířecího výkalu, musí vykoupat, aby se očistil. Zároveň je ale kravský trus pokládán ve védských písmech za očistný prostředek. To bychom mohli považovat za protiklad, ale je to uznáváno, jelikož je to védský pokyn. A když to uznáme, nedopustíme se chyby — moderní věda dodatečně prokázala, že kravský trus má všechny dezinfekční vlastnosti. Védské poznání je tedy úplné, neboť je mimo všechny pochyby a chyby, a esencí všeho védského poznání je Bhagavad-gītā.

Védské poznání není věcí výzkumu. Naše zkoumání je nedokonalé, jelikož vše zkoumáme pomocí nedokonalých smyslů. Musíme přijmout dokonalé poznání, které sestupuje — jak je uvedeno v Bhagavad-gītě — prostřednictvím parampary (učednické posloupnosti). Poznání musíme obdržet ze správného zdroje v učednické posloupnosti duchovních mistrů, začínající nejvyšším duchovním mistrem, samotným Pánem, který je předává dále. Arjuna — žák, jehož učil Pán Kṛṣṇa — přijímá vše, co Pán říká. Není dovolené uznat jednu část Bhagavad-gīty a druhou odmítnout. Bhagavad-gītu musíme přijmout bez vykládání, vynechávání a náladového zacházení s textem. Je třeba ji přijímat za nejdokonalejší podání védské moudrosti. Védské poznání se získává z transcendentálních zdrojů a jeho první slova pronesl samotný Pán. Slova vyřčená Pánem se nazývají apauruṣeya, což znamená, že se liší od slov vyřčených osobou z tohoto světa, která je postižena čtyřmi nedostatky. Světská osoba se: 1. nevyhnutelně dopouští chyb; 2. je stále pod vlivem iluze; 3. má sklon podvádět ostatní, a 4. je omezena nedokonalými smysly. Nikdo s těmito čtyřmi druhy nedokonalosti nemůže poskytnout dokonalé informace o všeprostupujícím poznání.

Vedsko znanje nije plod istraživanja. Naš je istraživački rad nesavršen zato što istražujemo stvari nesavršenim osjetilima. Moramo prihvatiti savršeno znanje koje se prenosi, kao što je rečeno u Bhagavad-gīti, učeničkim naslijeđem (sustavom paramparā). Znanje moramo primiti iz pravog izvora u učeničkom naslijeđu koje potječe od vrhovnog duhovnog učitelja, samog Gospodina, i koje se prenosi lancem duhovnih učitelja. Arjuna, učenik kojeg je poučio Gospodin Śrī Kṛṣṇa, prihvaća sve što On kaže bez protivljenja. Ne možemo prihvatiti jedan dio Bhagavad-gīte, a drugi ne. To nije dopušteno. Bhagavad-gītu moramo prihvatiti bez tumačenja, izbacivanja njezinih dijelova i hirovitog bavljenja njezinom tematikom. Gītā se treba prihvatiti kao najsavršeniji prikaz vedskog znanja. Vedsko se znanje prima iz transcendentalnih izvora, a prve je riječi izgovorio sam Gospodin. Riječi koje je izgovorio Gospodin nazivaju se apauruṣeya, što znači da se razlikuju od riječi svjetovne osobe koja posjeduje četiri nedostatka. Svjetovna osoba (1) sigurno čini pogreške, (2) uvijek je u iluziji, (3) sklona je varanju drugih i (4) ograničena je nesavršenim osjetilima. Budući da posjeduje ta četiri nesavršenstva, ne može savršeno prenijeti sveprožimajuće znanje.

Takovéto nedokonalé živé bytosti védské poznání nepředávají. Bylo předáno do srdce Brahmy, první stvořené živé bytosti, a Brahmā ho zase rozšířil mezi své syny a žáky ve stejném znění, v jakém ho původně získal od Pána. Pán je pūrṇam, naprosto dokonalý, a nepřipadá v úvahu, že by mohl být podroben zákonům hmotné přírody. Měli bychom být natolik inteligentní, abychom věděli, že Pán je jediným vlastníkem všeho ve vesmíru a původním stvořitelem, který stvořil Brahmu. V jedenácté kapitole je osloven prapitāmaha, jelikož Brahmā je nazýván pitāmaha, praotec, a Pán je stvořitelem tohoto praotce. Nikdo by si proto neměl na nic činit vlastnický nárok; každý má přijímat za své jen ty věci, které mu Pán vyhradil jako podíl potřebný k jeho zaopatření.

Vedsko znanje ne prenose živa bića s takvim nedostacima. Gospodin ga je prenio prvom stvorenom živom biću, Brahmi, u srcu, a Brahmā ga je za uzvrat prenio svojim sinovima i učenicima, u izvornom obliku, kakvo je primio od Gospodina. Gospodin je pūrṇam (svesavršen) i ne može postati podložan zakonima materijalne prirode. Zato trebamo inteligencijom shvatiti da je Gospodin jedini vlasnik svega u svemiru i izvorni stvoritelj, stvoritelj Brahme. U jedanaestom poglavlju Gospodin je oslovljen kao prapitāmaha, pradjed, jer je stvoritelj Brahme koji je oslovljen kao pitāmaha, djed. Stoga nitko ne bi trebao tvrditi da je vlasnik bilo čega; treba prihvatiti samo stvari koje mu je Gospodin dodijelio za njegovo uzdržavanje.

Je mnoho příkladů, jak používat věci, které nám Pán dává. I to je vysvětleno v Bhagavad-gītě. Na počátku se Arjuna rozhodl, že by v bitvě na Kurukṣetře neměl bojovat. To bylo jeho vlastní rozhodnutí. Oznámil Pánovi, že kdyby zabil své příbuzné, nemohl by se těšit z království. Toto rozhodnutí se zakládalo na těle, protože považoval tělo za sebe samotného a příbuzné či expanze těla za své bratry, synovce, švagry, dědy a tak dále. Chtěl tedy uspokojit své požadavky spojené s tělem. Pán přednesl Bhagavad-gītu proto, aby toto přesvědčení změnil, a Arjuna se nakonec rozhoduje bojovat pod Pánovým vedením. Říká: kariṣye vacanaṁ tava, “Budu jednat podle Tvého rozkazu.”

Postoji mnogo primjera koji pokazuju kako trebamo upotrijebiti ono što nam je dodijelio Gospodin. To je objašnjeno u Bhagavad-gīti. Arjuna je na početku odlučio da se ne bori u bici na Kurukṣetri. To je bila njegova vlastita odluka. Rekao je Gospodinu da ne može uživati u kraljevstvu nakon što ubije svoje rođake. Ta je odluka bila utemeljena na tjelesnom shvaćanju, jer je mislio da je tijelo i da su njegovi tjelesni srodnici ili ekspanzije njegova braća, nećaci, šurjaci, djedovi itd. Prema tome, htio je zadovoljiti svoje tjelesne prohtjeve. Gospodin je izgovorio Bhagavad-gītu samo da bi promijenio to gledište i Arjuna se na kraju odlučio boriti pod Gospodinovim vodstvom, rekavši – kariṣye vacanaṁ tava: „Postupit ću po Tvojim riječima".

Nejsme zde proto, abychom na sebe vrčeli jako kočky a psi. Lidé musí být inteligentní, aby si uvědomili, jak důležitý je lidský život, a odmítli jednat jako obyčejná zvířata. Lidská bytost má poznat cíl svého života. K tomu nás vedou všechna védská písma a esence se nachází v Bhagavad-gītě. Védská literatura je pro lidské bytosti, nikoliv pro zvířata. Zvířata mohou zabíjet jiná živá zvířata a nedopouští se tím hříchu, ale když člověk zabije zvíře s cílem vyhovět své neovládnuté chuti, nese zodpovědnost za porušení přírodních zákonů. V Bhagavad-gītě je jasně vysvětleno, že existují tři druhy činností odpovídající různým kvalitám přírody: činnosti vyznačující se dobrem, vášní a nevědomostí. Existují také tři druhy potravy: jídlo charakteru dobra, vášně a nevědomosti. To vše je zde srozumitelně popsáno, a pokud pokyny Bhagavad-gīty správně použijeme, očistí se celý náš život a nakonec budeme moci dosáhnout místa nad tímto hmotným nebem (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama).

U ovom svijetu ljudi nisu stvoreni za to da se svađaju kao mačke i psi. Moraju biti inteligentni kako bi shvatili važnost ljudskog života te odbili djelovati poput običnih životinja. Ljudsko biće treba spoznati cilj svoga života. To je poruka svih vedskih spisa, a njezina je bit izložena u Bhagavad-gīti. Vedska je književnost namijenjena ljudskim bićima, a ne životinjama. Životinje mogu ubijati druga živa bića i time ne čine grijeh, ali ako čovjek ubije životinju da bi zadovoljio svoje neobuzdano osjetilo okusa, mora odgovarati za kršenje zakona prirode. U Bhagavad-gīti je objašnjeno da postoje tri vrste djelatnosti u skladu s različitim guṇama prirode: djelatnosti u vrlini, u strasti i u neznanju. Slično tome, postoje tri vrste hrane: hrana u vrlini, u strasti i u neznanju. Sve je to opisano i, ako pravilno iskoristimo upute Bhagavad-gīte, čitav će naš život postati pročišćen. Na kraju ćemo dostići odredište iznad materijalnog neba (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama).

Toto místo se nazývá sanātana — věčné, duchovní nebe. V hmotném světě vidíme, že všechno je dočasné. Vše vzniká, určitý čas trvá, vytváří své produkty, chřadne a potom zaniká. To je zákon hmotného světa, ať už jej vztáhneme na své tělo, ovoce nebo cokoliv jiného. Ale mimo tento dočasný svět existuje ještě jiný svět, o němž zde máme údaje. Je jiné povahy, která je sanātana, věčná. O jīvě je rovněž uvedeno, že je sanātana, a slovem sanātana je v jedenácté kapitole charakterizován i Pán. S Pánem máme důvěrný vztah, a jelikož jsme všichni stejné kvality, sanātana, věčný duchovní dhām neboli nebe, věčná Nejvyšší Osobnost a věčné živé bytosti — je účelem Bhagavad-gīty obnovit naši sanātana-dharmu, věčné zaměstnání živé bytosti. Nyní jsme dočasně zaměstnáni různými činnostmi. Když se naše činnosti očistí — když se zřekneme dočasných činností a přijmeme ty, které předepisuje Nejvyšší Pán — nazývá se to čistý život.

To je odredište vječno, duhovno nebo, zvano sanātana. U materijalnom svijetu vidimo da je sve privremeno. Sve nastaje, ostaje neko vrijeme, stvara popratne proizvode, smanjuje se i potom nestaje. To je zakon materijalnog svijeta. On vrijedi za sve pojave koje možemo uzeti za primjer, poput tijela, voća ili bilo čega drugoga. No iznad ovog privremenog svijeta postoji drugi svijet o kojem imamo obavještenje. Taj je svijet drugačije prirode, jer je sanātana, vječan. Jīva je opisana kao sanātana, vječna. Isto tako Gospodin je u jedanaestom poglavlju opisan kao sanātana. Mi imamo prisan odnos s Gospodinom i budući da smo svi iste prirode – sanātana-dhāma, tj. nebo, sanātana Vrhovna Osoba i sanātana živa bića – svrha je Bhagavad-gīte oživiti našu sanātana djelatnost ili sanātana-dharmu, vječnu djelatnost živog bića. Mi smo privremeno zaokupljeni raznim djelatnostima, ali sve se one mogu pročistiti kada ostavimo privremene djelatnosti i posvetimo se djelatnostima koje je propisao Svevišnji Gospodin. To se smatra čistim životom.

Nejvyšší Pán, Jeho transcendentální sídlo i živá bytost jsou sanātana a dosáhnout úrovně, kdy se Nejvyšší Pán a živé bytosti stýkají ve věčném sídle, je dokonalostí lidského života. Pán Kṛṣṇa je k živým tvorům nesmírně laskavý, neboť jsou to Jeho synové. V Bhagavad-gītě prohlašuje: sarva-yoniṣu... ahaṁ bīja-pradaḥ pitā — “Jsem otcem všech.” Podle různé karmy existují samozřejmě nejrůznější druhy živých bytostí, ale zde Pán tvrdí, že je otcem jich všech. Jako takový sestupuje s cílem pozvednout všechny pokleslé, podmíněné duše, přivolat je zpátky do věčného nebe, aby tyto věčné živé bytosti mohly znovu zaujmout své věčné postavení ve věčném styku s Pánem. Přichází buď sám v různých inkarnacích, nebo posílá své důvěrné služebníky jako syny, své společníky či duchovní učitele, aby podmíněné duše zase pozvedli.

Svevišnji Gospodin i Njegovo transcendentalno carstvo su sanātana, kao i živa bića, a druženje živih bića s Gospodinom u sanātana carstvu predstavlja savršenstvo ljudskog života. Gospodin je vrlo ljubazan prema živim bićima, jer su Njegovi sinovi. Śrī Kṛṣṇa izjavljuje u Bhagavad-gīti – sarva-yoniṣu… ahaṁ bīja-pradaḥ pitā: „Ja sam otac svih živih bića". Naravno, postoje različite vrste živih bića, ovisno o njihovoj karmi, ali Gospodin ovdje tvrdi da je otac sviju. Pojavljuje se u materijalnom svijetu kako bi pozvao sve pale, uvjetovane duše da se vrate u vječno sanātana nebo tako da se sanātana živa bića mogu vratiti na svoje vječne sanātana položaje u Gospodinovom vječnom društvu. Gospodin se osobno pojavljuje u različitim inkarnacijama ili šalje Svoje povjerljive sluge kao sinove, pratioce ili ācārye da bi izbavili uvjetovane duše.

Sanātana-dharma tedy neoznačuje žádné sektářské náboženství. Je to věčná role věčných živých bytostí ve vztahu s věčným Nejvyšším Pánem. Jak již bylo uvedeno, sanātana-dharma znamená věčné zaměstnání živé bytosti. Śrīpāda Rāmānujācārya definoval slovo sanātana jako “to, co nemá počátek ani konec”. Když tedy mluvíme o sanātana-dharmě, musíme na základě definice této autority vědět, že se jedná o něco, co nezačíná ani nekončí.

Izraz sanātana-dharma stoga se ne odnosi na sektaški proces religije, već na vječnu djelatnost vječnih živih bića u odnosu s vječnim Svevišnjim Gospodinom. Kao što je već bilo rečeno, sanātana-dharma se odnosi na vječnu djelatnost živoga bića. Śrīpāda Rāmānujācārya je objasnio riječ sanātana kao „ono što nema ni početka niti kraja". Stoga kada govorimo o sanātana-dharmi moramo na temelju autoriteta Śrīpāde Rāmānujācārye prihvatiti da ona nema ni početka ni kraja.

Slovo náboženství se od pojmu sanātana-dharma poněkud liší. Náboženství vyjadřuje víru, a ta se může změnit. Někdo může mít víru v určitý proces a potom ji vystřídat jinou vírou, ale sanātana-dharma označuje činnost, kterou změnit nelze. Například vodě nelze odebrat tekutost a ohni zase teplo. Stejně tak nelze věčnou živou bytost zbavit její věčné úlohy — sanātana-dharma je s ní věčně spjatá. Když tedy mluvíme o sanātana-dharmě, musíme s odkazem na Śrīpāda Rāmānujācāryu pokládat za samozřejmé, že nemá počátek ani konec. To, co nezačíná ani nekončí, nemůže být nic sektářského, jelikož to nemohou omezit žádné hranice. Lidé hlásící se k určité sektářské víře se mohou domnívat, že sanātana-dharma je také sektářská, ale když se do této záležitosti vnoříme hlouběji a uvážíme ji z hlediska moderní vědy, budeme moci vidět sanātana-dharmu jako zaměstnání všech lidí na světě — a nejen jich, ale všech živých bytostí ve vesmíru.

Riječ religija neznatno se razlikuje od sanātana-dharme. Ona sadrži u sebi pojam vjere, a vjera se može promijeniti. Netko može imati vjeru u određen proces i potom ga promijeniti, prihvativši drugi, ali sanātana-dharma se odnosi na djelatnost koja se ne može promijeniti. Na primjer, vodi ne možemo oduzeti tečnost, niti vatri toplinu. Slično tome, vječnom živom biću ne možemo oduzeti njegovu vječnu djelatnost. Sanātana-dharma je vječno neodvojiva od živog bića. Kada govorimo o sanātana-dharmi, moramo na temelju autoriteta Śrīpāda Rāmānujācārye prihvatiti kao činjenicu da sanātana-dharma nema ni početka ni kraja. Ono što nema ni početka ni kraja ne može biti sektaško, jer ne može biti ograničeno bilo kakvim granicama. Oni koji pripadaju nekoj sektaškoj vjeri pogrešno će smatrati sanātana-dharmu također sektaškom, ali ako duboko proučimo ovu temu i razmotrimo je u svjetlu suvremene znanosti, shvatit ćemo da sanātana-dharma nije samo djelatnost svih ljudi ovoga svijeta, već svih živih bića u svemiru.

Náboženská víra, jež není sanātana, má svůj počátek, který je zaznamenaný v kronikách lidstva, ale sanātana-dharma žádný takový počátek nemá, neboť je tím, co věčně patří k živým bytostem. Autoritativní śāstry o živých bytostech uvádějí, že pro ně neexistuje zrození ani smrt. V Gītě je řečeno, že živá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Je věčná a nelze ji zničit. Po zkáze dočasného hmotného těla nepřestává žít. Pojem náboženství v souvislosti se sanātana-dharmou se musíme snažit pochopit ze základního významu tohoto sanskrtského výrazu. Dharma označuje to, co vždy doprovází příslušný objekt. Chápeme, že tam, kde je oheň, je i teplo a světlo; bez tepla a světla nemá slovo oheň žádný význam. Stejně tak musíme objevit základní charakteristiku živé bytosti — tu charakteristiku, která ji neustále provází. Jedná se o její věčnou vlastnost, a ta je jejím věčným náboženstvím.

Vjera koja nije sanātana može imati početak u analima ljudske povijesti, ali sanātana-dharma nema početka, jer je vječno povezana sa živim bićima. Što se tiče živih bića, vjerodostojni spisi izjavljuju da se ona nikada ne rađaju niti umiru. U Gīti je rečeno da se živo biće nikada ne rađa niti umire. Vječno je, neuništivo i nastavlja živjeti nakon uništenja privremena materijalnog tijela. Ako želimo shvatiti pojam religije na temelju sanātana-dharme, moramo razmotriti značenje korijena sanskritske riječi. Dharma se odnosi na ono što je uvijek svojstveno određenom predmetu. Mi zaključujemo da su svjetlost i toplina svojstvene vatri; bez njih riječ vatra nema značenja. Slično tome, moramo otkriti bitnu značajku živoga bića, ono što ga uvijek prati. Taj je stalni pratilac njegova vječna osobina, njegova vječna religija.

Když se Sanātana Gosvāmī zeptal Śrī Caitanyi Mahāprabhua na svarūpu každé živé bytosti, Pán mu odpověděl, že svarūpou neboli přirozeným postavením živé bytosti je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Jestliže budeme toto tvrzení Pána Caitanyi dále zkoumat, snadno zjistíme, že každá živá bytost neustále slouží nějaké jiné. Různé živé bytosti různě slouží druhým, a tak si užívají života. Zvířata, tvorové nižšího řádu, slouží lidem jako služebníci svému pánovi. Živá bytost A slouží pánovi B, B slouží pánovi C, C slouží pánovi D a tak dále. Přítel slouží příteli, matka slouží synovi, manželka svému muži, manžel své ženě a podobně. Pokud budeme v tomto průzkumu pokračovat, zjistíme, že ve společnosti živých bytostí není nikdo, kdo by nesloužil. Politik předkládá lidem svůj program tak, aby je přesvědčil o své úloze a schopnosti sloužit. Voliči mu proto dávají své cenné hlasy v naději, že prokáže společnosti hodnotnou službu. Prodavač slouží zákazníkovi a řemeslník kapitalistovi. Ten zase slouží své rodině a rodina slouží státu, jak odpovídá věčné úloze a schopnosti věčné živé bytosti. Vidíme, že nikdo se nevyhne službě jiným živým bytostem. Můžeme tedy s jistotou říci, že služba je stálou průvodní charakteristikou živé bytosti a jejím věčným náboženstvím.

Kad je Sanātana Gosvāmī upitao Śrī Caitanyu Mahāprabhua o svarūpi živoga bića, Gospodin je odgovorio da je svarūpa, tj. prirodna djelatnost svakog živog bića služenje Svevišnje Božanske Osobe. Ako razmotrimo ovu izjavu Gospodina Caitanye, možemo lako uvidjeti da svako živo biće neprestano služi neko drugo živo biće. Živo biće služi druga živa bića na razne načine. Djelujući na taj način, uživa u životu. Niže životinje služe ljudska bića kao što sluga služi gospodara. „A" služi gospodara „B", „B" služi gospodara „C", „C" služi gospodara „D" itd. Možemo vidjeti da prijatelj služi prijatelja, majka služi sina, žena služi muža, muž služi ženu itd. Ako nastavimo istraživati u tom duhu, vidjet ćemo da u ljudskom društvu svatko služi, bez izuzetka. Političar predstavlja svoj proglas javnosti kako bi je uvjerio u svoju sposobnost služenja. Glasači daju političaru svoje vrijedne glasove misleći da će učiniti vrijednu službu za društvo. Prodavač služi kupca, radnik služi kapitalista, kapitalist služi obitelj, a obitelj služi državu u skladu s vječnom prirodom vječnog živog bića. Na taj način možemo vidjeti da ni jedno živo biće nije izuzeto od služenja drugih živih bića. Stoga sa sigurnošću možemo zaključiti da je služenje stalni pratilac živoga bića i njegova vječna religija.

Přesto lidé tvrdí, že patří k určité víře, a odvolávají se na určitou dobu a okolnosti — prohlašují o sobě, že jsou hinduisté, muslimové, křesťané, budhisté nebo stoupenci nějaké jiné sekty. Taková označení nejsou sanātana-dharma. Hinduista může změnit svou víru a stát se muslimem, muslim se může stát hinduistou a křesťan zase někým jiným, ale změna náboženské víry za žádných okolností neovlivní věčné zaměstnání, kterým je služba druhým. Hinduista, muslim i křesťan vždy někomu slouží. Vyznávat určitou víru tedy není sanātana-dharma. Sanātana-dharma je služba.

Unatoč tome, čovjek ispovijeda određenu vjeru nastalu u određenom vremenu i okolnostima, tvrdeći da je hindus, musliman, kršćanin, budist ili pripadnik neke druge sekte. Takva imenovanja nisu sanātana-dharma. Hindus može promijeniti vjeru i postati musliman, a musliman može postati hindus, kršćanin može promijeniti svoju vjeru itd. U svakom slučaju, promjena vjere ne utječe na vječnu djelatnost živoga bića, a to je služenje drugih. Hindus, musliman ili kršćanin u svim okolnostima nekoga služe. Tako ispovijedanje određene vjere ne predstavlja ispovijedanje sanātana-dharme. Sanātana-dharma je služenje.

Náš vztah k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, se zakládá na službě. Nejvyšší Pán je nejvyšší příjemce požitku a my, živé bytosti, jsme Jeho služebníci. Jsme stvořeni pro Jeho požitek, a pokud s Ním tento věčný požitek sdílíme, jsme šťastní. Jinak šťastní být nemůžeme. Není možné být šťastný nezávisle, stejně jako část těla nemůže být šťastná, aniž by spolupracovala s žaludkem. Živá bytost nemůže být šťastná, aniž by prokazovala transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu.

Ustvari, mi smo povezani sa Svevišnjim Gospodinom odnosom služenja. Svevišnji Gospodin je vrhovni uživatelj, a mi smo Njegovi sluge. Stvoreni smo za Njegovo uživanje i ako sudjelujemo u tom vječnom uživanju sa Svevišnjom Božanskom Osobom, postajemo sretni. Inače ne možemo biti sretni. Ne možemo neovisno postati sretni, kao što nijedan dio tijela ne može biti sretan ako ne surađuje sa želucem. Živo biće ne može biti sretno, ako transcendentalno ne služi Svevišnjeg Gospodina s ljubavlju.

Bhagavad-gītā neschvaluje uctívání různých polobohů a sloužení jim. Ve dvacátém verši sedmé kapitoly stojí:

Bhagavad-gīti ne odobrava se obožavanje ili služenje raznih polubogova. U dvadesetom stihu sedmoga poglavlja rečeno je:

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle příslušných pravidel a usměrnění, jak odpovídá jejich povahám.” Zde je jasně řečeno, že osoby vedené chtíčem uctívají polobohy, nikoliv Nejvyššího Pána Kṛṣṇu. Jméno Kṛṣṇa není žádné sektářské jméno — Kṛṣṇa znamená největší radost. A je potvrzeno, že Nejvyšší Pán je zdrojem či studnicí veškeré radosti. Všichni toužíme po blaženosti; ānanda-mayo 'bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12). Živé bytosti stejně jako Pán oplývají vědomím a dychtí po štěstí. Pán je neustále šťastný, a když se živé bytosti sdružují s Ním, spolupracují s Ním a zapojí se do Jeho společnosti, jsou také šťastné.

„Oni čiju su inteligenciju odnijele materijalne želje predaju se polubogovima i slijede određena pravila i propise u skladu s vlastitom prirodom." Ovdje je otvoreno rečeno da osobe vođene požudom obožavaju polubogove, a ne Svevišnjeg Gospodina Kṛṣṇu. Pod imenom Kṛṣṇa ne mislimo na određeno sektaško ime. Kṛṣṇa znači najveće zadovoljstvo. Potvrđeno je da je Svevišnji Gospodin riznica sveg zadovoljstva. Svi mi žudimo za zadovoljstvom. Ānanda-mayo 'bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12). Živa su bića, kao i Svevišnji Gospodin, puna svjesnosti i tragaju za srećom. Gospodin je uvijek sretan i živa bića koja se druže i surađuju s Gospodinom, postavši Njegovi pratioci, i sama postaju sretna.

Pán sestupuje do tohoto světa smrti, aby ve Vṛndāvanu předvedl své zábavy, které jsou plné štěstí. Když sestoupil, štěstím oplývaly všechny Jeho zábavy s přáteli, pasáčky krav, s Jeho mladými přítelkyněmi, s ostatními vrndávanskými obyvateli i s kravami. Nikdo ve Vṛndāvanu neznal nic než Kṛṣṇu. Pán Kṛṣṇa však dokonce odradil svého otce Nandu Mahārāje od uctívání poloboha Indry, protože chtěl prokázat, že lidé nemusí uctívat žádného poloboha. Stačí, když budou uctívat Nejvyššího Pána, neboť konečným cílem lidského života je vrátit se do Jeho sídla.

Gospodin dolazi u ovaj smrtni svijet kako bi pokazao Svoje blažene zabave u Vṛndāvani. Kada je Gospodin Śrī Kṛṣṇa boravio u Vṛndāvani, sve su Njegove zabave s Njegovim prijateljima pastirima, Njegovim prijateljicama, stanovnicima Vṛndāvane i kravama bile prožete srećom. Svi su stanovnici Vṛndāvane znali samo za Kṛṣṇu i ni za što drugo. Gospodin Kṛṣṇa je čak i Svoga oca Nandu Mahārāju odvratio od obožavanja poluboga Indre jer je htio pokazati da ljudi ne bi trebali obožavati nijednog poluboga. Trebaju obožavati samo Svevišnjeg Gospodina, jer je njihov krajnji cilj povratak u Njegovo carstvo.

V šestém verši patnácté kapitoly Bhagavad-gīty popisuje své sídlo sám Pán Kṛṣṇa:

Prebivalište Gospodina Śrī Kṛṣṇe opisano je u šestom stihu petnaestoga poglavlja Bhagavad-gīte:

na tad bhāsayate sūryo
na śaśāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
na tad bhāsayate sūryo
na śaśāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama

“Toto Mé svrchované sídlo není osvětlováno sluncem ani měsícem, ohněm ani elektřinou. Ti, kteří ho dosáhnou, se nikdy nevracejí do hmotného světa.”

„Moje vrhovno prebivalište ne osvjetljava ni sunce, ni mjesec, ni vatra ni elektricitet. Oni koji ga dostignu nikada se ne vraćaju u materijalni svijet."

Tento verš podává popis onoho věčného nebe. My máme svou hmotnou představu nebe se sluncem, měsícem, hvězdami a tak dále, ale v tomto verši Pán uvádí, že ve věčném, duchovním nebi není zapotřebí slunce, měsíce, elektřiny či jakéhokoliv ohně, protože ho osvětluje brahmajyoti, paprsky vycházející z Nejvyššího Pána. Obtížně se snažíme dosáhnout jiných planet, ale poznat sídlo Nejvyššího Pána můžeme bez obtíží. Nazývá se Goloka a nádherně ho popisuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. Pán žije věčně ve svém sídle zvaném Goloka, a přesto je možné s Ním z tohoto světa navázat styk; umožňuje to tím, že přichází a projevuje svou skutečnou podobu (sac-cid-ānanda-vigraha). Když ji projeví, nikdo si nemusí představovat, jak asi Pán vypadá. Aby živou bytost od takových spekulativních představ odradil, sestupuje a ukazuje se všem takový, jaký je, v podobě Śyāmasundary. Méně inteligentní lidé se Mu naneštěstí vysmívají, protože přichází jako jeden z nás a hraje si s námi jako lidská bytost. Kvůli tomu bychom si však neměli myslet, že je stejný jako my. To, že nám zjevuje svou pravou podobu a předvádí své zábavy, které jsou věrným obrazem zábav v Jeho sídle, je díky Jeho všemocnosti.

U ovom je stihu opisano vječno nebo. Naravno, mi imamo materijalnu predodžbu o nebu, pa ga povezujemo sa suncem, mjesecom i zvijezdama, ali Gospodin u ovom stihu kaže da na vječnom nebu nema potrebe za suncem, mjesecom, elektricitetom ili bilo kojom vrstom vatre, jer je duhovno nebo već obasjano brahmajyotijem, zrakama koje emaniraju iz Svevišnjeg Gospodina. Mi pokušavamo otići na druge planete uz velike poteškoće, ali prebivalište Svevišnjeg Gospodina nije teško shvatiti. Ono se zove Goloka i lijepo je opisano u Brahma-saṁhiti (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ. Premda Gospodin vječno prebiva u Goloki, možemo Mu prići iz ovoga svijeta. Zbog toga Gospodin dolazi kako bi pokazao Svoj pravi oblik – sac-cid-ānanda-vigrahu. Kada pokaže taj oblik, nema potrebe zamišljati kako On izgleda. Da bi odvratio ljude od takve izmišljene spekulacije, dolazi i pokazuje se takav kakav jest, kao Śyāmasundara. Nažalost, manje inteligentni ljudi Ga ismijavaju jer dolazi kao jedan od nas i ophodi se prema nama kao da je ljudsko biće. No, ne bismo zbog toga trebali smatrati da je Gospodin jedan od nas. Zahvaljujući Svojoj svemoći, predstavlja se u Svom pravom obliku i pokazuje Svoje zabave, koje se ne razlikuju od zabava u Njegovom prebivalištu.

V brahmajyoti, třpytivých paprscích duchovního nebe, se vznáší nespočetně mnoho planet. Brahmajyoti vyzařuje z Kṛṣṇaloky, nejvyššího sídla, a v těchto paprscích se vznášejí nehmotné planety ānanda-maya a cin-maya. Pán říká: na tad bhāsayate sūryo na śaśāṅko na pāvakaḥ / yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama. Ten, komu se podaří dospět do onoho duchovního nebe, již nemusí sestoupit zpět do hmotného nebe. V hmotném nebi nalezneme všude tytéž podmínky života, totéž utrpení — zrození, smrt, nemoc a stáří — a to dokonce i v případě, že se dostaneme na nejvýše ležící planetu (Brahmaloku), o Měsíci ani nemluvě. Žádná planeta hmotného vesmíru není zbavena těchto čtyř principů hmotné existence.

U sjajnim zrakama duhovnog neba lebde bezbrojni planeti. Brahmajyoti emanira iz vrhovnog prebivališta, Kṛṣṇaloke, i ānanda-maya, cin-maya planeti, koji nisu materijalni, počivaju na tim zrakama. Gospodin kaže – na tad bhāsayate sūryo na śaśāṅko na pāvakaḥ / yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama. Osoba koja priđe duhovnom nebu ne mora se vratiti u materijalno nebo. Na materijalnom nebu, čak i ako dostignemo najviši planet (Brahmaloku), a da ne govorimo o Mjesecu, naći ćemo iste uvjete života: rođenje, smrt, bolest i starost. Nijedan planet u materijalnom svemiru nije oslobođen spomenutih načela materijalnog postojanja.

Živé bytosti cestují z jedné planety na druhou. K přemístění na libovolnou planetu však nestačí mechanické prostředky. Pokud se chceme dostat na jiné planety, existuje pro to jistý proces. I ten je zde uveden: yānti deva-vratā devān pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ. K meziplanetárnímu cestování nejsou žádné mechanické prostředky zapotřebí. Gītā učí: yānti deva-vratā devān. Měsíc, Slunce a vyšší planety se nazývají Svargaloka. Existují tři různé úrovně planet: vyšší, střední a nižší planetární systém. Země patří do středního systému. A Bhagavad-gītā nám oznamuje, jak lze cestovat na vyšší planetární soustavy (zvané také Devaloka) pomocí jednoduchého návodu: yānti deva-vratā devān — k tomu, aby se někdo dostal na Měsíc, Slunce nebo jakoukoliv jinou nebeskou planetu, musí uctívat příslušného poloboha, který jí vládne.

Živa bića putuju od jednog planeta do drugog, ali mehaničkim sredstvima ne možemo otići na svaki planet koji poželimo. Za odlazak na druge planete postoji određen proces. To je također spomenuto – yānti deva-vratā devān pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ. Ako želimo otići na druge planete nisu nam potrebna mehanička sredstva. Gītā poučava: yānti deva-vratā devān. Mjesec, Sunce i viši planeti nazivaju se Svargaloka. Postoje tri različita planetarna sustava: viši, srednji i niži planetarni sustav. Zemlja pripada srednjem planetarnom sustavu. Bhagavad-gītā nas obavješćuje kako se možemo uzdignuti na viši planetarni sustav (Devaloku) vrlo jednostavnim procesom: yānti deva-vratā devān. Trebamo jednostavno obožavati poluboga toga planeta i na taj način otići na Mjesec, Sunce ili bilo koji planet višeg planetarnog sustava.

Bhagavad-gītā nám nicméně nedoporučuje cestovat na planety v tomto hmotném světě — i kdybychom se dostali pomocí nějakého mechanického přístroje možná za čtyřicet tisíc let (a kdo může žít tak dlouho?) na nejvýše ležící planetu, Brahmaloku, přesto bychom i tam našli hmotné nesnáze v podobě zrození, smrti, nemoci a stáří. Avšak ten, kdo chce dosáhnout Kṛṣṇaloky nebo jakékoliv jiné planety v duchovním nebi, se s těmito hmotnými strastmi nesetká. Mezi všemi planetami v duchovním nebi je nejvýše Goloka Vṛndāvana, která je původní planetou v sídle původní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Všechny tyto údaje jsou v Bhagavad-gītě a skrze její pokyny dostáváme informaci, jak opustit hmotný svět a začít žít skutečně blaženým, věčným životem v duchovním nebi neboli věčném království.

Međutim, Bhagavad-gītā nam ne savjetuje da odemo na neki od planeta u materijalnom svijetu jer čak i ako nekom vrstom mehaničkog sredstva odemo na Brahmaloku, najviši planet, putujući možda 40 000 godina (a tko može živjeti tako dugo?), ipak ćemo naići na materijalne bijede poput rođenja, smrti, starosti i bolesti. Onaj tko želi otići na vrhovni planet, Kṛṣṇaloku, ili na bilo koji drugi planet na duhovnom nebu, neće naići na takve materijalne bijede. Među svim planetima na duhovnom nebu najviši se planet zove Goloka Vṛndāvana. On je izvorni planet u carstvu izvorne Božanske Osobe Śrī Kṛṣṇe. Svi se ti podaci nalaze u Bhagavad-gīti. Zahvaljujući njezinim uputama možemo saznati kako možemo napustiti materijalni svijet i započeti istinski blažen život na duhovnom nebu.

V patnácté kapitole Bhagavad-gīty je vylíčen skutečný obraz hmotného světa. Je tam řečeno:

U petnaestom poglavlju Bhagavad-gīte nalazimo slikoviti prikaz materijalnog svijeta. Gospodin kaže:

ūrdhva-mūlam adhaḥ-śākham
aśvatthaṁ prāhur avyayam
chandāṁsi yasya parṇāni
yas taṁ veda sa veda-vit
ūrdhva-mūlam adhaḥ-śākham
aśvatthaṁ prāhur avyayam
chandāṁsi yasya parṇāni
yas taṁ veda sa veda-vit

Here the material world is described as a tree whose roots are upwards and branches are below. We have experience of a tree whose roots are upward: if one stands on the bank of a river or any reservoir of water, he can see that the trees reflected in the water are upside down. The branches go downward and the roots upward. Similarly, this material world is a reflection of the spiritual world. The material world is but a shadow of reality. In the shadow there is no reality or substantiality, but from the shadow we can understand that there are substance and reality. In the desert there is no water, but the mirage suggests that there is such a thing as water. In the material world there is no water, there is no happiness, but the real water of actual happiness is there in the spiritual world.

Materijalni svijet opisan je kao drvo s korijenom okrenutim prema gore, a granama prema dolje. Iz iskustva znamo za takvo drvo: ako stanemo na obalu rijeke ili bilo koje vodene površine vidjet ćemo da odraz drveta u vodi stoji naopako. Grane su okrenute prema dolje, a korijenje prema gore. Slično tome, materijalni svijet je odraz duhovnoga svijeta. On je samo sjena stvarnosti. U sjeni nema stvarnosti, ali po sjeni možemo shvatiti da stvarnost postoji. U pustinji nema vode, ali fatamorgana nagoviještava postojanje vode. U materijalnom svijetu nema vode ili sreće, ali stvarna voda prave sreće postoji u duhovnom svijetu.

Pán zdůrazňuje, že duchovního světa dosáhneme následujícím způsobem (Bg. 15.15):

Gospodin preporučuje sljedeći proces za dostizanje duhovnog svijeta (Bg. 15.5):

nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat
nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat

Onoho věčného království (padam avyayam) může dosáhnout ten, kdo je nirmāna-moha. Co to znamená? Stále vyhledáváme různá označení. Někdo chce být sir, někdo zase lord, jiný se chce stát prezidentem nebo boháčem, králem či někým jiným. Dokud jsme poutáni k těmto označením, jsme poutáni k tělu, protože označení je spojeno s tělem. My ale nejsme těla — toto si uvědomit je prvním stupněm duchovní realizace. Jsme ve styku s třemi kvalitami hmotné přírody, ale musíme se od nich odpoutat prokazováním oddané služby Pánu. Jestliže nejsme poutáni k oddané službě Pánu, nemůžeme se odpoutat od hmotných kvalit. Různá označení a pouta jsou výsledkem našeho chtíče a touhy, našeho přání panovat hmotné přírodě. Dokud se nevzdáme tohoto sklonu k panování, nebudeme se moci vrátit do sanātana-dhāmu, království Nejvyššího. Do onoho věčného království, které není nikdy zničeno, se může dostat ten, kdo není zmaten svody klamných hmotných požitků, kdo je stále zaměstnaný službou Nejvyššímu Pánu. Taková osoba může svrchovaného sídla dosáhnout velice snadno.

To vječno carstvo (padam avyayam) može dostići onaj tko je nirmāna-moha. Što to znači? Mi težimo za imenovanjima. Netko želi postati „sir", netko „lord", netko predsjednik ili bogataš ili kralj ili nešto drugo. Sve dok smo vezani za takva imenovanja, vezani smo za tijelo, jer imenovanja pripadaju tijelu. Ali mi nismo tijelo. Ta spoznaja predstavlja prvi stadij duhovne spoznaje. Sada se nalazimo u dodiru s tri guṇe materijalne prirode, ali predanim služenjem Gospodina moramo odbaciti vezanost za materijalno. Ako nismo vezani za predano služenje Gospodina, ne možemo odbaciti vezanost za guṇe materijalne prirode. Imenovanja i vezanosti potječu od naše požude i želje, naše žudnje za gospodarenjem materijalnom prirodom. Sve dok ne odbacimo svoju sklonost ka gospodarenju materijalnom prirodom ne možemo se vratiti u carstvo Svevišnjega, sanātana-dhāmu. Tom vječnom carstvu, koje nikad ne biva uništeno, može prići samo onaj tko služi Svevišnjeg Gospodina, tko nije očaran lažnim materijalnim užicima. Tako utemeljen, može lako prići vrhovnom prebivalištu.

Na jiném místě v Gītě (8.21) je řečeno:

Na drugom je mjestu u Gīti (8.21) rečeno:

avyakto ’kṣara ity uktas
tam āhuḥ paramāṁ gatim
yaṁ prāpya na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
avyakto ’kṣara ity uktas
tam āhuḥ paramāṁ gatim
yaṁ prāpya na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama

Avyakta znamená neprojevený. Úplně projevený před námi není dokonce ani hmotný svět. Naše smysly jsou tak nedokonalé, že nevidíme ani všechny hvězdy v tomto hmotném vesmíru. Z védské literatury můžeme získat mnoho údajů o veškerých planetách a můžeme tomu věřit nebo ne; ve védských písmech — zvláště ve Śrīmad-Bhāgavatamu — je popis všech důležitých planet, a duchovní svět, který se nachází nad tímto hmotným nebem, je tam popisován slovem avyakta, neprojevený. Každý by měl dychtit po dosažení onoho duchovního království — když se tam dostane, nebude se již muset vrátit do hmotného světa.

Avyakta znači neočitovan. Čak ni materijalni svijet nije u potpunosti očitovan pred nama. Naša su osjetila tako nesavršena da ne možemo vidjeti čak ni sve zvijezde u materijalnom svemiru. Vedski spisi obiluju podacima o raznim planetima i mi im možemo vjerovati ili ne. Svi važni planeti opisani su u vedskoj književnosti, osobito u Śrīmad-Bhāgavatamu. Duhovni svijet iznad materijalnoga neba opisan je kao avyakta, neočitovan. Trebamo žudjeti i čeznuti za tim vrhovnim carstvom, jer onaj tko ga jednom dostigne ne mora se vratiti u materijalni svijet.

Nyní se někdo může zeptat, co je třeba udělat pro dosažení tohoto sídla Nejvyššího Pána. O tom se píše v osmé kapitole:

Netko može postaviti pitanje kako se prilazi carstvu Svevišnjega Gospodina. To je objašnjeno u osmom poglavlju:

anta-kāle ca mām eva
smaran muktvā kalevaram
yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
yāti nāsty atra saṁśayaḥ
anta-kāle ca mām eva
smaran muktvā kalevaram
yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
yāti nāsty atra saṁśayaḥ

“Každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb.” (Bg. 8.5) Ten, kdo myslí při umírání na Kṛṣṇu, půjde ke Kṛṣṇovi. Musí vzpomínat na podobu Kṛṣṇy; pokud opustí tělo s myšlenkami na ni, zaručeně dospěje do duchovního království. Mad-bhāvam se vztahuje na onu svrchovanou, duchovní přirozenost Nejvyšší Bytosti. Nejvyšší Bytost je sac-cid-ānanda-vigraha — Její podoba je věčná, plná poznání a blaženosti. Naše nynější tělo není sac-cid-ānanda. Je asat, nikoliv sat; není věčné, ale pomíjivé. Není cit, plné poznání, ale plné nevědomosti. Nevíme nic o duchovním království, a nemáme ani dokonalé poznání tohoto hmotného světa, kde nám je tolik věcí neznámých. Tělo je také nirānanda — místo toho, aby bylo plné blaženosti, je plné utrpení. Veškeré utrpení, které zakoušíme v hmotném světě, pochází z těla; ale ten, kdo toto tělo opustí s myšlenkami na Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, ihned získá tělo povahy sac-cid-ānanda.

„Onaj tko na kraju života napusti tijelo sjećajući se Mene, odmah dostiže Moju prirodu; u to nema sumnje." (Bg. 8.5) Onaj tko u trenutku smrti misli na Kṛṣṇu, vraća se Kṛṣṇi. Mora se sjećati Kṛṣṇina oblika. Ako napusti tijelo misleći na taj oblik, sigurno će ući u duhovno carstvo. Mad-bhāvam se odnosi na vrhovnu prirodu Vrhovnog Bića. Vrhovno Biće je sac-cid-ānanda-vigraha, što znači da je Njegov oblik vječan, pun znanja i blaženstva. Naše sadašnje tijelo nije sac-cid-ānanda. Ono je asat, a ne sat. Nije vječno i uništivo je. Nije cit, puno znanja, već je puno neznanja. Mi nemamo znanje o duhovnom carstvu. Nemamo čak ni savršeno znanje o materijalnom svijetu, punom nepoznanica. Tijelo je nirānanda; umjesto blaženstva, puno je bijede. Sve bijede koje doživljavamo u materijalnom svijetu potječu od tijela, ali onaj tko napusti ovo tijelo misleći na Gospodina Kṛṣṇu, Svevišnju Božansku Osobu, odmah dobiva tijelo sačinjeno od sac-cid-ānande.

Opouštění tohoto těla a získání dalšího těla v hmotném světě je také řízeno. Člověk umírá poté, co se rozhodlo, jaký druh těla bude mít v příštím životě. Toto rozhodnutí nečiní samotná živá bytost, ale vyšší autority. Podle toho, co děláme v tomto životě, se dostaneme buď výše, nebo poklesneme. Současný život je přípravou na příští. Jestliže se tedy v tomto životě dokážeme připravit tak, abychom mohli být přemístěni do Božího království, zaručeně po opuštění nynějšího hmotného těla získáme duchovní tělo, jaké má Pán.

Način na koji živo biće u materijalnom svijetu napušta jedno tijelo i dobiva drugo također je uređen. Čovjek umire nakon što bude odlučeno koju će vrstu tijela imati u sljedećem životu. Tu odluku donose viši autoriteti, a ne samo živo biće. Mi se uzdižemo ili padamo, ovisno o našim djelatnostima u ovom životu. Ovaj je život priprema za sljedeći. Zato, ako se u ovom životu pripremimo za uzdizanje u Božje Carstvo, po napuštanju tijela sigurno ćemo dobiti duhovno tijelo nalik na Gospodinovo.

Již bylo vysvětleno, že jsou různí transcendentalisté — brahma-vādī, paramātma-vādī a oddaný — a rovněž bylo uvedeno, že v brahmajyoti (duchovním nebi) je nespočetně mnoho duchovních planet. Těchto planet je mnohem více než planet v celém hmotném světě. Hmotný svět je zhruba jen jednou čtvrtinou stvoření (ekāṁśena sthito jagat). V této hmotné sféře jsou milióny a miliardy vesmírů s bilióny planet a sluncí, hvězd a měsíců. Celé toto hmotné stvoření je však pouze zlomkem úplného stvoření — většina stvoření se nachází v duchovním nebi. Ten, kdo chce splynout s bytím Nejvyššího Brahmanu, je bezprostředně přemístěn do brahmajyoti Nejvyššího Pána a tímto způsobem dosáhne duchovního nebe. Oddaný, který se chce těšit Pánově společnosti, se dostane na vaikunthské planety, jichž je bezpočet, a tam se s ním bude stýkat Nejvyšší Pán ve svých úplných expanzích Nārāyaṇa se čtyřma rukama a různými jmény, například Pradyumna, Aniruddha a Govinda. Na konci života tedy transcendentalisté myslí buď na brahmajyoti, na Paramātmu, nebo na Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu. Ve všech případech dosáhnou duchovního nebe, ale pouze oddaný neboli ten, kdo je v osobním styku s Nejvyšším Pánem, dospěje na vaikunthské planety nebo na planetu Goloku Vṛndāvanu. Pán dodává: “O tom není pochyb.” Tomu je třeba pevně věřit. Je chyba odmítat to, co se neshoduje s našimi představami; měli bychom mít stejný postoj jako Arjuna: “Věřím všemu, co říkáš.” Když tedy Pán říká, že každý, kdo na Něho ve chvíli smrti myslí jako na Brahman, Paramātmu nebo Nejvyšší Osobnost Božství, půjde určitě do duchovního nebe, je to mimo veškerou pochybnost. Není možné tomu nevěřit.

Kao što smo već objasnili, postoje različite vrste transcendentalista, brahma-vādīji, paramātma-vādīji bhakte, i bezbroj duhovnih planeta u brahmajyotiju (duhovnom nebu). Tih planeta ima mnogo više nego planeta u materijalnom svijetu. Rečeno je da materijalni svijet predstavlja jednu četvrtinu stvorenog svijeta (ekāṁśena sthito jagat). U materijalnom svijetu postoje milijarde svemira s trilijunima planeta, sunaca, zvijezda i mjeseca, ali čitav materijalni svijet samo je dio sveukupnog postojanja. Veći se dio nalazi na duhovnom nebu. Osoba koja se želi stopiti s postojanjem Vrhovnog Brahmana odmah biva prenesena u brahmajyoti Svevišnjeg Gospodina te tako dostiže duhovno nebo. Bhakta koji želi uživati u društvu Svevišnjeg Gospodina odlazi na jedan od bezbroj planeta Vaikuṇṭhe. Na njima se druži sa Svevišnjim Gospodinom, četverorukim oblicima Nārāyaṇe, koji imaju razna imena kao što su Pradyumna, Aniruddha i Govinda. Tako transcendentalisti na kraju života misle na brahmajyoti, Paramātmu ili Svevišnju Božansku Osobu Śrī Kṛṣṇu. U svakom slučaju, odlaze na duhovno nebo, ali samo bhakte, osobe u osobnom dodiru sa Svevišnjim Gospodinom, odlaze na planete Vaikuṇṭhe ili na Goloku Vṛndāvanu. Gospodin potom dodaje: „U to nema sumnje." U to moramo čvrsto vjerovati. Ne bismo trebali odbaciti ono što se ne slaže s našom maštom. Trebamo imati isti stav kao Arjuna koji je rekao: „Vjerujem u sve što si rekao." Kada Gospodin kaže da onaj tko u trenutku smrti misli na Njega kao na Brahman, Paramātmu ili Božansku Osobu sigurno odlazi na duhovno nebo, u to nema sumnje. Nema nikakvog razloga da u to ne vjerujemo.

Bhagavad-gītā (8.6) také vysvětluje všeobecný princip, který umožňuje přijít do duchovního království díky pouhému myšlení na Nejvyššího ve chvíli smrti:

Bhagavad-gītā (8.6) objašnjava glavno načelo koje omogućuje živom biću da uđe u duhovno carstvo jednostavno zahvaljujući mišljenju na Svevišnjeg u trenutku smrti:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Každý naprosto jistě dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.” V první řadě musíme pochopit, že hmotná příroda je projevem jedné z energií Nejvyššího Pána. Ve Viṣṇu Purāṇě (6.7.61) jsou energie Nejvyššího Pána souhrnně vylíčeny:

„Kojeg god stanja da se osoba sjeća kada napušta svoje tijelo, to će stanje u sljedećem životu neizostavno dostići." Najprije moramo razumjeti da je materijalna priroda očitovanje jedne od energija Svevišnjeg Gospodina. U Viṣṇu Purāṇi (6.7.61) opisane su sve energije Svevišnjeg Gospodina:

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetra-jñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetra-jñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Nejvyšší Pán má rozmanité a nesčetné energie, které jsou mimo dosah našich představ; velcí mudrci či osvobozené duše je však po náležitém studiu rozdělili do tří kategorií. Všechny energie jsou viṣṇu-śakti—jsou různými silami Pána Viṣṇua. První druh energie je parā, transcendentální. Živé bytosti — jak již bylo vysvětleno — patří také k vyšší energii. Zbývající energie (hmotné) jsou charakterizovány kvalitou nevědomosti. Když přijde smrt, můžeme buď zůstat v oblasti nižší energie tohoto hmotného světa, nebo se přemístit do energie duchovního světa. Bhagavad-gītā (8.6) tedy uvádí:

Svevišnji Gospodin ima bezbroj raznih energija koje su iznad dosega našeg shvaćanja. Veliki učeni mudraci i oslobođene duše proučili su te energije i svrstali ih u tri kategorije. Sve su energije viṣṇu-śakti, što znači da su različite moći Gospodina Viṣṇua. Prva energija je parā, transcendentalna. Živa bića također pripadaju višoj energiji, kao što smo već objasnili. Druga, materijalna energija je u guṇi neznanja. U trenutku smrti možemo ostati u nižoj energiji materijalnog svijeta ili se možemo prenijeti u energiju duhovnog svijeta. Tako Bhagavad-gītā (8.6) izjavljuje:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Každý v příštím životě naprosto jistě dospěje právě do toho stavu bytí, na který bude vzpomínat při opouštění svého nynějšího těla.”

„Kojeg god stanja da se osoba sjeća kada napušta svoje sadašnje tijelo, to će stanje u sljedećem životu neizostavno dostići."

Jsme zvyklí myslet buď na hmotnou, nebo na duchovní energii. Jak můžeme své myšlenky přenést z hmotné energie na duchovní? Je mnoho četby, která naše myšlenky naplňuje hmotnou energií — noviny, časopisy, romány a tak dále. Své myšlení, které je nyní pohroužené do literatury tohoto druhu, musíme přeorientovat na védskou literaturu. Proto velcí mudrci sepsali tolik védských písem, jako například Purāṇy. Purāṇy nejsou výplody představivosti, ale historické záznamy. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 20.122) se nachází tento verš:

Za života obično mislimo ili na materijalnu ili na duhovnu energiju. Kako možemo prenijeti misli s materijalne na duhovnu energiju? Postoji toliko mnogo knjiga i časopisa koji zaokupljaju naše misli materijalnom energijom. Naše misli, koje su sada zaokupljene tim djelima, moramo prenijeti na vedske spise. Veliki mudraci su zato napisali toliko mnogo vedskih spisa, kao što su Purāne. Purāne nisu plodovi mašte, već povijesni zapisi. U Caitanya-caritāmṛti (Madhya 20.122) nalazimo sljedeći stih:

māyā-mugdha jīvera nāhi svataḥ kṛṣṇa-jñāna
jīvere kṛpāya kailā kṛṣṇa veda-purāṇa
māyā-mugdha jīvera nāhi svataḥ kṛṣṇa-jñāna
jīvere kṛpāya kailā kṛṣṇa veda-purāṇa

Zapomnětlivé živé bytosti, podmíněné duše, si nevzpomínají na svůj vztah s Nejvyšším Pánem a jsou zahloubané v myšlenkách na hmotné činnosti. S cílem přeorientovat jejich myšlení na duchovní úroveň nám Kṛṣṇa-dvaipāyana Vyāsa předal velké množství védských písem. Nejprve rozdělil Vedy na čtyři, potom je vysvětlil v Purāṇách a pro méně nadané lidi napsal Mahābhāratu, jež obsahuje Bhagavad-gītu. Dále shrnul všechnu védskou literaturu ve Vedānta-sūtře, a aby poskytl vedení budoucím generacím, podal k Vedānta-sūtře přirozený komentář, zvaný Śrīmad-Bhāgavatam. Svou mysl musíme stále zaměstnávat čtením těchto védských písem. Tak jako materialisté zaměstnávají mysl čtením novin, časopisů a mnoha materialistických knih, my se musíme ve čtení přeorientovat na literaturu, kterou nám dal Vyāsadeva; díky tomu pak budeme schopni vzpomínat na Nejvyššího Pána, až budeme umírat. To je jediný postup, který Pán doporučuje, a zároveň ujišťuje, že o výsledku není pochyb.

Zaboravna živa bića, uvjetovane duše, zaboravila su svoj odnos sa Svevišnjim Gospodinom i obuzeta su mislima o materijalnim djelatnostima. Samo da bi usmjerio njihovu moć razmišljanja na duhovno nebo, Kṛṣṇa-dvaipāyana Vyāsa napisao je velik broj vedskih spisa. Najprije je podijelio Vede na četiri dijela, a potom ih objasnio u Purāṇama. Za manje inteligentne ljude napisao je Mahābhāratu, koja sadrži Bhagavad-gītu. Potom je sažeo svu vedsku književnost u Vedānta-sūtri i napisao Śrīmad-Bhāgavatam, prirodno tumačenje Vedānta-sūtre, kako bi pružio vodstvo budućim generacijama. Svoj um moramo uvijek zaokupljati čitanjem tih vedskih spisa. Kao što materijalisti zaokupljaju svoje umove čitanjem novina, časopisa i brojnih materijalističkih djela, mi moramo čitati djela koja nam je dao Vyāsadeva. Tako ćemo se moći sjetiti Svevišnjeg Gospodina u trenutku smrti. To je jedini način koji preporučuje Gospodin. On jamči rezultat: „U to nema sumnje."

tasmāt sarveṣu kāleṣu
mām anusmara yudhya ca
mayy arpita-mano-buddhir
mām evaiṣyasy asaṁśayaḥ
tasmāt sarveṣu kāleṣu
mām anusmara yudhya ca
mayy arpita-mano-buddhir
mām evaiṣyasy asaṁśayaḥ

“Proto bys měl, Arjuno, neustále myslet na Mě v Mé podobě Kṛṣṇy a zároveň konat svou předepsanou povinnost — bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš na Mě svou mysl a inteligenci, bezpochyby ke Mně dospěješ.” (Bg. 8.7)

„Stoga, Arjuna, trebaš uvijek misliti na Mene u Mom obliku Kṛṣṇe i istodobno nastaviti s borbom, izvršavajući tako svoju propisanu dužnost. Posvećujući svoje djelatnosti Meni, uma i inteligencije usredotočenih na Mene, bez sumnje ćeš Me dostići." (Bg. 8.7)

Kṛṣṇa neradí Arjunovi, aby na Něho pouze vzpomínal a zřekl se svého zaměstnání. Pán nikdy nedoporučuje nic nepraktického. V tomto hmotném světě musí každý pracovat, aby zaopatřil své tělo. Lidská společnost se podle práce dělí na čtyři společenské třídy: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra. Třída brāhmaṇů neboli inteligence pracuje jedním způsobem, třída kṣatriyů, státosprávců, pracuje zase jinak a také třídy obchodníků i dělníků si hledí svých příslušných povinností. Každý člen společnosti, ať je to dělník, obchodník, organizátor nebo farmář — nebo dokonce i když patří k nejvyšší třídě a je spisovatelem, vědcem či teologem, musí pracovat, aby si zajistil živobytí. Pán proto Arjunovi říká, že se nemusí zříkat svého zaměstnání, ale že má při něm pamatovat na Kṛṣṇu (mām anusmara). Pokud se necvičí ve vzpomínání na Kṛṣṇu během svého boje o přežití, nebude schopen na Něho vzpomínat, až přijde smrt. Pán Caitanya radí totéž: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ — každý má neustále zpívat Pánova jména. Jména Pána a Pán samotný se od sebe neliší. Pokyny Pána Kṛṣṇy, jenž řekl Arjunovi: “Vzpomínej na Mě,” a výzva Pána Caitanyi: “Neustále zpívejte jména Pána Kṛṣṇy,” tedy znamenají totéž, protože mezi Kṛṣṇou a Jeho jménem není rozdíl. Na absolutní úrovni není rozdíl mezi jménem a jmenovaným. Musíme tedy praktikovat neustálé vzpomínání na Pána, dvacet čtyři hodin denně — zpívat Jeho jména a uzpůsobit své činnosti tak, abychom Ho mohli mít vždy na paměti.

On ne savjetuje Arjuni da Ga se jednostavno sjeća i ostavi svoje zanimanje. Ne, Gospodin nikada ne preporučuje nešto nepraktično, jer u materijalnom svijetu moramo raditi da bismo održali tijelo na životu. Ljudsko je društvo podijeljeno prema zanimanjima na četiri društvena staleža – brāhmaṇe, kṣatriye, vaiśye śūdre. Stalež brāhmaṇa, odnosno intelektualaca, djeluje na jedan način, stalež kṣatriya, upravnih službenika, na drugi način, a trgovački stalež i radnici izvršavaju svoje dužnosti. U ljudskom društvu, bez obzira je li čovjek radnik, trgovac, činovnik, poljoprivrednik ili pripadnik najvišeg staleža poput pisaca, znanstvenika ili teologa, mora raditi za uzdržavanje. Gospodin stoga kaže Arjuni da ne treba ostaviti svoje zanimanje, već se prilikom izvršavanja svoje dužnosti treba sjećati Kṛṣṇe (mām anusmara). Ako se u borbi za opstanak ne sjeća Kṛṣṇe, neće se moći sjetiti Kṛṣṇe u trenutku smrti. To nam savjetuje i Gospodin Caitanya. On kaže – kīrtanīyaḥ sadā hariḥ: trebamo uvijek pjevati Gospodinova imena. Gospodin se ne razlikuje od Svojih imena. Tako nema razlike između uputa koje je Arjuni dao Kṛṣṇa „sjećaj Me se" i uputa Gospodina Caitanye „uvijek pjevaj imena Gospodina Kṛṣṇe". Nema razlike, jer se Kṛṣṇa i Kṛṣṇino ime ne razlikuju. Na apsolutnoj razini nema razlike između onoga što se odnosi na neku osobu i same osobe. Zato se uvijek trebamo sjećati Gospodina, dvadeset četiri sata na dan, pjevajući Njegova imena. Svoj život trebamo urediti na takav način da Ga se uvijek možemo sjećati.

Jak je toho možné dosáhnout? Ācāryové uvádějí následující příklad. Když je vdaná žena poutána k jinému muži nebo muž k jiné ženě, než je jeho manželka, je toto pouto velice silné. Takový člověk vždy myslí na svého milovaného. Manželka, která vzpomíná na svého milence, stále myslí na setkání s ním; i při vykonávání svých každodenních domácích povinností. Domácí práce dělá dokonce ještě pečlivěji, aby manžel nevytušil její připoutanost k někomu jinému. Podobně bychom měli vždy vzpomínat na největšího milence, Śrī Kṛṣṇu, a zároveň svědomitě plnit své hmotné povinnosti. K tomu je třeba silného láskyplného cítění. Pokud intenzívně pociťujeme lásku k Nejvyššímu Pánu, není pro nás těžké plnit svou povinnost a zároveň na Pána vzpomínat. Tento láskyplný cit však musíme vyvinout. Arjuna například myslel na Kṛṣṇu neustále; byl Kṛṣṇovým stálým společníkem, ale zároveň byl bojovník. Pán Kṛṣṇa mu neradil, aby přestal bojovat a odešel meditovat do lesa. Když mu Kṛṣṇa popisoval systém yogy, Arjuna řekl, že takový postup nedokáže následovat.

Kako je to moguće? Ācārye navode sljedeći primjer. Ako je udana žena vezana za drugog muškarca ili ako je muškarac vezan za ženu koja nije njegova supruga, takva je vezanost vrlo snažna. Osoba s takvom vezanošću uvijek misli na voljenu osobu. Žena koja misli na ljubavnika uvijek misli na susret s njim, čak i dok obavlja kućanske poslove. Ustvari, ona obavlja kućanske poslove još brižljivije, kako muž ne bi otkrio njezinu vezanost. Slično tome, mi se uvijek trebamo sjećati vrhovnog ljubavnika, Śrī Kṛṣṇe, i istodobno brižljivo izvršavati svoje materijalne dužnosti. Za to je potreban snažan osjećaj ljubavi. Ako osjećamo snažnu ljubav prema Svevišnjem Gospodinu, onda možemo izvršavati svoju dužnost i istodobno se sjećati Gospodina. No moramo razviti taj osjećaj ljubavi. Na primjer, Arjuna je uvijek mislio na Kṛṣṇu. Bio je Kṛṣṇin stalni pratilac i istodobno ratnik. Kṛṣṇa mu nije savjetovao da ostavi borbu i ode u šumu meditirati. Kada mu je Gospodin Kṛṣṇa opisao sustav yoge, Arjuna je rekao da ga ne može primjenjivati.

arjuna uvāca
yo ’yaṁ yogas tvayā proktaḥ
sāmyena madhusūdana
etasyāhaṁ na paśyāmi
cañcalatvāt sthitiṁ sthirām
arjuna uvāca
yo ’yaṁ yogas tvayā proktaḥ
sāmyena madhusūdana
etasyāhaṁ na paśyāmi
cañcalatvāt sthitiṁ sthirām

“Arjuna prohlásil: Ó Madhusūdano, systém yogy, který jsi shrnul, se mi zdá nepraktický a nezvládnutelný, protože mysl stále těká a nevydrží v klidu.” (Bg. 6.33)

„Arjuna reče: O Madhusūdana, sustav yoge koji si mi ukratko opisao čini mi se nepraktičnim i nepodnošljivim jer je um nemiran i nepostojan." (Bg. 6.33)

Pán však říká:

Gospodin izjavljuje:

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yukta-tamo mataḥ
yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yukta-tamo mataḥ

“Ze všech yogīnů je ten, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou a v nitru myslí na Mě a který Mi prokazuje transcendentální láskyplnou službu, se Mnou nejdůvěrněji spojen yogou a stojí ze všech nejvýše. To je Můj názor.” (Bg. 6.47) Ten, kdo vždy myslí na Nejvyššího Pána, je tedy zároveň největší yogī, nejpokročilejší jñānī a nejdokonalejší oddaný. Pán dále říká, že Arjuna se jakožto kṣatriya nemůže zříci boje, ale pokud bude bojovat a pamatovat přitom na Kṛṣṇu, bude na Něho schopen vzpomínat i ve chvíli své smrti. Je však nutné prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu s postojem naprostého sebeodevzdání.

„Onaj tko uvijek s velikom vjerom prebiva u Meni, misleći u sebi na Mene, i transcendentalno Me služi s ljubavlju, najprisnije je sjedinjen sa Mnom u yogi i najviši je od svih yogīja. To je Moje mišljenje." (Bg. 6.47) Tako je onaj tko uvijek misli na Svevišnjeg Gospodina u isto vrijeme najveći yogī, najveći jñānī i najveći bhakta. Gospodin kaže Arjuni da kao kṣatriya ne može ostaviti borbu, ali ako se bori sjećajući se Kṛṣṇe, onda će se moći sjetiti Kṛṣṇe u trenutku smrti. Za to je potrebna potpuna posvećenost transcendentalnom služenju Gospodina s ljubavlju.

Ve skutečnosti nejednáme tělem, ale myslí a inteligencí. Jsou-li tedy inteligence a mysl neustále zaměstnány myšlením na Nejvyššího Pána, smysly Mu budou přirozeně také sloužit. Bhagavad-gītā nás učí, jak zcela zaujmout mysl a inteligenci myšlenkami na Pána. Pokud to dokážeme, budeme se moci přemístit do Pánova království. Být zcela zahloubán v myšlenkách na Śrī Kṛṣṇu je umění a zároveň tajemství Bhagavad-gīty.

Ustvari, mi ne djelujemo tijelom, već umom i inteligencijom. Ako su um i inteligencija uvijek obuzeti mislima o Svevišnjem Gospodinu, osjetila su prirodno zaokupljena služenjem Gospodina. Površno gledajući, djelatnosti osjetila ostaju iste, ali svjesnost je promijenjena. Bhagavad-gītā nas poučava kako naš um i inteligenciju trebamo zaokupiti mislima o Gospodinu. Takva će nam obuzetost omogućiti da se prenesemo u Božje Carstvo. Ako je um zaokupljen služenjem Kṛṣṇe, osjetila su samim tim zaokupljena služenjem Gospodina. Stoga sva umjetnost i tajna Bhagavad-gīte leži u potpunoj obuzetosti mislima o Śrī Kṛṣṇi.

Moderní člověk vynakládá nesmírné úsilí na to, aby doletěl na Měsíc, ale nevidíme, že by právě tak usiloval o své duchovní povznesení. Jestliže má někdo před sebou padesát let života, měl by tento krátký čas strávit tím, že se bude cvičit ve vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství. To je metoda oddané služby:

Suvremeni je čovjek uložio veliki napor kako bi stigao na Mjesec, ali nije uložio veliki napor u pokušaj duhovnog uzdizanja. Ako netko ima pedeset godina života pred sobom, to kratko vrijeme treba iskoristiti za njegovanje sjećanja na Svevišnju Božansku Osobu. To je proces predanosti:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

(Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23)

(Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23)

Těchto devět procesů, z nichž nejsnadnější je śravaṇam — naslouchání Bhagavad-gītě od realizované osoby — obrátí člověka k myšlenkám na Nejvyšší Bytost. To ho povede ke vzpomínání na Nejvyššího Pána a umožní mu po opuštění svého těla získat duchovního tělo, ve kterém se bude moci s Nejvyšším Pánem stýkat.

Ovih devet procesa, od kojih je najlakši śravaṇam, slušanje Bhagavad-gīte od samospoznate osobe, pomoći će osobi da misli na Vrhovno Biće. To će joj pomoći da se sjeća Svevišnjeg Gospodina i omogućiti joj da po napuštanju tijela dobije duhovno tijelo, pogodno za druženje sa Svevišnjim Gospodinom.

Pán dále říká:

Gospodin kaže:

abhyāsa-yoga-yuktena
cetasā nānya-gāminā
paramaṁ puruṣaṁ divyaṁ
yāti pārthānucintayan
abhyāsa-yoga-yuktena
cetasā nānya-gāminā
paramaṁ puruṣaṁ divyaṁ
yāti pārthānucintayan

“Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož mysl je neustále pohroužena ve vzpomínkách na Mě a neodbíhá, Mě zaručeně dosáhne, Pārtho.” (Bg. 8.8)

„Onaj tko meditira na Mene kao na Svevišnju Božansku Osobu, tko se uvijek sjeća Mene i tko ne odstupi od ovoga puta, o Arjuna, sigurno će Me dostići." (Bg. 8.8)

Není to obtížný proces; je však nutné učit se od zkušené osoby. Tad vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — je třeba se obrátit na toho, kdo již tuto metodu praktikuje. Naše mysl neustále těká z jednoho místa na druhé. My se však musíme učit soustředit ji vždy na podobu Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇy, či na znění Jeho jména. Mysl je svou přirozeností neklidná a létá z místa na místo, ale může být upřena na zvukovou vibraci “Kṛṣṇa”. Takto je nutné meditovat o paramaṁ puruṣam, Nejvyšším Pánovi, Osobnosti Božství, který sídlí v duchovním království, duchovním nebi, a tak k Němu dospět. Bhagavad-gītā popisuje cesty a prostředky k dosažení konečné realizace a dveře k tomuto poznání jsou otevřené všem. Nikomu není bráněno ve vstupu. K Pánu Kṛṣṇovi mohou myšlením na Něho dospět lidé všech tříd, neboť naslouchat o Něm a myslet na Něho může kdokoliv.

To nije vrlo težak proces. Međutim, moramo ga naučiti od iskusne osobe. Tad vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: moramo prići osobi koja ga već primjenjuje. Um uvijek leti s jednoga predmeta na drugi, ali moramo naučiti da ga uvijek usredotočimo na oblik Svevišnjeg Gospodina Śrī Kṛṣṇe ili na zvuk Njegova imena. Um je prirodno nemiran i luta tamo-amo, ali može počivati u zvučnoj vibraciji Kṛṣṇina imena. Stoga moramo meditirati na paramaṁ puruṣam, Svevišnjeg Gospodina u duhovnom carstvu, duhovnom nebu, i tako Ga dostići. Načini i sredstva za dostizanje krajnje spoznaje, krajnjeg cilja, opisani su u Bhagavad-gīti. Vrata toga znanja otvorena su za svakoga. Nikome nije zabranjen pristup. Sve vrste ljudi mogu prići Gospodinu Kṛṣṇi misleći na Njega, jer svatko može slušati i razmišljati o Njemu.

Pán dále říká (Bg. 9.32-33):

Gospodin kaže (Bg. 9.32–33):

māṁ hi pārtha vyapāśritya
ye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te ’pi yānti parāṁ gatim
māṁ hi pārtha vyapāśritya
ye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te ’pi yānti parāṁ gatim
kiṁ punar brāhmaṇāḥ puṇyā
bhaktā rājarṣayas tathā
anityam asukhaṁ lokam
imaṁ prāpya bhajasva mām
kiṁ punar brāhmaṇāḥ puṇyā
bhaktā rājarṣayas tathā
anityam asukhaṁ lokam
imaṁ prāpya bhajasva mām

Tímto Pán prohlašuje, že dokonce i obchodník, pokleslá žena, dělník nebo i lidské bytosti na té nejnižší úrovni života mohou dosáhnout Nejvyššího. Není k tomu nutná vysoce vyvinutá inteligence — každý, kdo přijme princip bhakti-yogy a uzná Nejvyššího za summum bonum života, za konečný cíl, se může s Pánem setkat v duchovním nebi. Pokud přijme za své zásady vyhlášené v Bhagavad-gītě, může svůj život dovést k dokonalosti a jednou provždy vyřešit všechny problémy, které jsou s ním spojené. To je podstata celé Bhagavad-gīty.

Čak i trgovac, pala žena, radnik ili ljudsko biće na najnižem položaju mogu dostići Svevišnjeg. Nije potrebna visoko razvijena inteligencija. To znači da svatko tko prihvati načelo bhakti-yoge i Svevišnjeg Gospodina kao summum bonum svoga života, kao najviši cilj, može prići Gospodinu u duhovnom carstvu. Ako prihvati načela izložena u Bhagavad-gīti, može usavršiti svoj život i zauvijek riješiti sve probleme života. To je bit čitave Bhagavad-gīte.

Závěrem můžeme říci, že Bhagavad-gītā je transcendentální písmo, které je třeba číst velmi pozorně. Gītā-śāstram idaṁ puṇyaṁ yaḥ paṭhet prayataḥ pumān — pokud se někdo náležitě řídí pokyny Bhagavad-gīty, může být osvobozen od všeho strádání a úzkosti. Bhaya-śokādi-varjitaḥ. V tomto životě se zbaví všeho strachu a jeho další život bude duchovní. (Gītā-māhātmya 1)

Možemo zaključiti da je Bhagavad-gītā transcendentalni spis koji trebamo čitati veoma pomno. Gītā-śāstram idaṁ puṇyaṁ yaḥ paṭhet prayataḥ pumān: onaj tko pravilno slijedi upute Bhagavad-gīte može se osloboditi svih bijeda i tjeskoba života. Bhaya-śokādi-varjitaḥ. Oslobodit ćemo se svih bojazni u ovom životu, a naš će sljedeći život biti duhovan. (Gītā-māhātmya 1)

Je tu i další výhoda:

Postoji još jedna prednost:

gītādhyāyana-śīlasya
prāṇāyāma-parasya ca
naiva santi hi pāpāni
pūrva-janma-kṛtāni ca
gītādhyāyana-śīlasya
prāṇāyāma-parasya ca
naiva santi hi pāpāni
pūrva-janma-kṛtāni ca

“Čte-li někdo Bhagavad-gītu velice upřímně a se vší vážností, pak na něho milostí Pána nebudou působit reakce za jeho dřívější špatné činy.” (Gītā-māhātmya 2) V poslední části Bhagavad-gīty (18.66) Pán důrazně prohlašuje:

„Ako netko čita Bhagavad-gītu vrlo iskreno i ozbiljno, posljedice njegovih prošlih nedjela, zahvaljujući Gospodinovoj milosti, neće djelovati na njega." (Gītā-māhātmya 2) Gospodin jasno kaže u posljednjem poglavlju Bhagavad-gīte (18.66):

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.” Pán za toho, kdo se Mu odevzdá, přebírá veškerou zodpovědnost a zabezpečuje ho před všemi reakcemi za spáchané hříchy.

„Ostavi sve vrste religije i samo se predaj Meni. Oslobodit ću te svih grešnih posljedica. Ne boj se." Tako Gospodin prihvaća svu odgovornost za onoga tko Mu se preda i štiti ga od svih posljedica grijeha.

mala-nirmocanaṁ puṁsāṁ
jala-snānaṁ dine dine
sakṛd gītāmṛta-snānaṁ
saṁsāra-mala-nāśanam
mala-nirmocanaṁ puṁsāṁ
jala-snānaṁ dine dine
sakṛd gītāmṛta-snānaṁ
saṁsāra-mala-nāśanam

“Člověk se může denně očišťovat koupelí ve vodě, ale když se byť jen jednou vykoupe v posvátné ganžské vodě Bhagavad-gīty, zcela ho to zbaví špíny hmotného života.” (Gītā-māhātmya 3)

„Osoba se može prati svaki dan kupajući se u vodi, ali ako se samo jednom okupa u svetoj vodi Bhagavad-gīte, biva pročišćena od sve prljavštine materijalnog života." (Gītā-māhātmya 3)

gītā su-gītā kartavyā
kim anyaiḥ śāstra-vistaraiḥ
yā svayaṁ padmanābhasya
mukha-padmād viniḥsṛtā
gītā su-gītā kartavyā
kim anyaiḥ śāstra-vistaraiḥ
yā svayaṁ padmanābhasya
mukha-padmād viniḥsṛtā

Jelikož Bhagavad-gītu přednesl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, není třeba číst žádná jiná védská písma. Stačí pozorně a pravidelně poslouchat a číst Bhagavad-gītu. V současném věku jsou lidé natolik zabráni do světských činností, že není možné, aby četli veškerou védskou literaturu. Není to však ani nutné. Tato jediná kniha, Bhagavad-gītā, úplně stačí, protože je esencí všech védských písem a zvláště proto, že ji přednesl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. (Gītā-māhātmya 4)

Budući da je Bhagavad-gītu izgovorila Svevišnja Božanska Osoba, ne trebamo čitati ni jedan drugi vedski spis. Trebamo samo pomno i redovito slušati i čitati Bhagavad-gītu. U sadašnjem dobu ljudi su toliko zaokupljeni svjetovnim djelatnostima da ne mogu pročitati sve vedske spise. No to nije potrebno. Ova knjiga, Bhagavad-gītā, bit će dovoljna, jer predstavlja bit svih vedskih spisa, napose zato što ju je izgovorila Svevišnja Božanska Osoba. (Gītā-māhātmya 4)

Je řečeno:

Rečeno je:

bhāratāmṛta-sarvasvaṁ
viṣṇu-vaktrād viniḥsṛtam
gītā-gaṅgodakaṁ pītvā
punar janma na vidyate
bhāratāmṛta-sarvasvaṁ
viṣṇu-vaktrād viniḥsṛtam
gītā-gaṅgodakaṁ pītvā
punar janma na vidyate

“Ten, kdo pije vodu Gangy, dosáhne osvobození — což potom ten, kdo pije nektar Bhagavad-gīty? Bhagavad-gītā je koncentrovaným nektarem Mahābhāraty a pronesl ji samotný Pán Kṛṣṇa, původní Viṣṇu.” (Gītā-māhātmya 5) Bhagavad-gītā přichází z úst Nejvyšší Osobnosti Božství a Ganga vyvěrá z lotosových nohou Pána. Mezi ústy a nohama Nejvyššího Pána není samozřejmě žádný rozdíl, ale nezaujatým zkoumáním zjistíme, že Bhagavad-gītā je dokonce ještě důležitější než voda Gangy.

„Onaj tko pije vodu Gange dostiže oslobođenje, a da ne govorimo o onome tko pije nektar Bhagavad-gīte. Ona je pravi nektar Mahābhārate, a izgovorio ju je sam Gospodin Kṛṣṇa, izvorni Viṣṇu." (Gītā-māhātmya 5) Bhagavad-gītā potječe s usana Svevišnje Božanske Osobe, a za Gangu se kaže da izvire iz Gospodinovih lotosolikih stopala. Naravno, nema razlike između Gospodinovih usana i stopala, ali na temelju nepristrana proučavanja možemo zaključiti da je Bhagavad-gītā važnija i od vode Gange.

sarvopaniṣado gāvo
dogdhā gopāla-nandanaḥ
pārtho vatsaḥ su-dhīr bhoktā
dugdhaṁ gītāmṛtaṁ mahat
sarvopaniṣado gāvo
dogdhā gopāla-nandanaḥ
pārtho vatsaḥ su-dhīr bhoktā
dugdhaṁ gītāmṛtaṁ mahat

“Tato Gītopaniṣada — Bhagavad-gītā, esence všech Upaniṣad — je jako kráva a Pán Kṛṣṇa, jenž je proslulý jako pasáček, ji dojí. Arjuna je jako telátko a nektarové mléko Bhagavad-gīty je nápojem velkých učenců a čistých oddaných.” (Gītā-māhātmya 6)

„Ova Gītopaniṣada, Bhagavad-gītā, bit je svih Upaniṣada. Nalikuje kravi koju muze Gospodin Kṛṣṇa, poznat kao pastir. Arjuna je tele, a učeni ljudi i čisti bhakte trebaju piti nektarsko mlijeko Bhagavad-gīte." (Gītā-māhātmya 6)

ekaṁ śāstraṁ devakī-putra-gītam
eko devo devakī-putra eva
eko mantras tasya nāmāni yāni
karmāpy ekaṁ tasya devasya sevā
ekaṁ śāstraṁ devakī-putra-gītam
eko devo devakī-putra eva
eko mantras tasya nāmāni yāni
karmāpy ekaṁ tasya devasya sevā

(Gītā-māhātmya 7)

(Gītā-māhātmya 7)

Svět se musí z Bhagavad-gīty poučit. Ekaṁ śāstraṁ devakī-putra-gītam, nechť je tedy jedno společné písmo pro celý svět: Bhagavad-gītā. Eko devo devakī-putra eva — nechť je jeden Bůh pro celý svět: Śrī Kṛṣṇa. Eko mantras tasya nāmāni yāni — a jedna mantra, jedna modlitba, zpívání Jeho jména: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Karmāpy ekaṁ tasya devasya sevā — a nechť existuje jen jedna činnost: služba Nejvyšší Osobnosti Božství.

U današnje vrijeme ljudi žele imati jedan sveti spis, jednoga Boga, jednu religiju i jednu djelatnost. Stoga – ekaṁ śāstraṁ devakī-putra-gītam: neka čitav svijet ima samo jedan sveti spis – Bhagavad-gītu. Eko devo devakī-putra eva: neka čitav svijet ima samo jednoga Boga – Śrī Kṛṣṇu. Eko mantras tasya nāmāni: i jednu himnu, jednu mantru, jednu molitvu – pjesmu sastavljenu od Njegovih imena: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Karmāpy ekaṁ tasya devasya sevā: i neka bude zaokupljen samo jednom djelatnošću – služenjem Svevišnje Božanske Osobe.

Učednická posloupnost

Učeničko naslijeđe

Evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ. (Bhagavad-gītā 4.2) Bhagavad-gītā taková, jaká je, se k nám dostává prostřednictvím této učednické posloupnosti:

Evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ (Bhagavad-gītā 4.2). Bhagavad-gītā kakva jest primljena je sljedećim učeničkim naslijeđem:

1. Kṛṣṇa
2. Brahmā
3. Nārada
4. Vyāsa
5. Madhva
6. Padmanābha
7. Nṛhari
8. Mādhava
9. Akṣobhya
10. Jaya Tīrtha
11. Jñānasindhu
12. Dayānidhi
13. Vidyānidhi
14. Rājendra
15. Jayadharma
16. Puruṣottama
17. Brahmaṇya Tīrtha
18. Vyāsa Tīrtha
19. Lakṣmīpati
20. Mādhavendra Purī
21. Īśvara Purī, (Nityānanda, Advaita)
22. Lord Caitanya
23. Rūpa, (Svarūpa, Sanātana)
24. Raghunātha, Jīva
25. Kṛṣṇadāsa
26. Narottama
27. Viśvanātha
28. (Baladeva), Jagannātha
29. Bhaktivinoda
30. Gaurakiśora
31. Bhaktisiddhānta Sarasvatī
32. A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda

1. Kṛṣṇa
2. Brahmā
3. Nārada
4. Vyāsa
5. Madhva
6. Padmanābha
7. Nṛhari
8. Mādhava
9. Akṣobhya
10. Jaya Tīrtha
11. Jñānasindhu
12. Dayānidhi
13. Vidyānidhi
14. Rājendra
15. Jayadharma
16. Puruṣottama
17. Brahmaṇya Tīrtha
18. Vyāsa Tīrtha
19. Lakṣmīpati
20. Mādhavendra Purī
21. Īśvara Purī, (Nityānanda, Advaita)
22. Gospodin Caitanya
23. Rūpa, (Svarūpa, Sanātana)
24. Raghunātha, Jīva
25. Kṛṣṇadāsa
26. Narottama
27. Viśvanātha
28. (Baladeva), Jagannātha
29. Bhaktivinoda
30. Gaurakiśora
31. Bhaktisiddhānta Sarasvatī
32. A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda